simviki komentáře u knih

Na Lanzovkách jsem víceméně vyrostla a nedám na ně dopustit:-) Přelouskala jsem ji za sobotní odpoledne, které jsem si dala jako " odpočinkové" Musím říct, že je napsaná moc hezky. Přesto jsem se nemohla ubránit pocitu, že už jsem to někde viděla nebo četla. Prostě téma původní není. Na druhou stranu, kde sehnat dnes neotřelé původní téma ?
Pozor spoilery: Jsem ráda, že příběh skončil Happy endem, i když si nejsem jistá, zda by to ve skutečném životě bylo možné, myslím že ne .Mahagonová Maxova máti, co jim lezla do pokoje i při sexu, mi přišla jako z jiného světa. Možná ale někdo takovej " po čtyřicítce " opravdu existuje, já ale, když se rozhlédnu kolem sebe, nikoho takového neznám. Velmi se mi líbila malá vsuvka o hledání vhodných pracovníků do Okna Šíma, sama bych pár takových, co by uměli velmi dobře pozorovat růst trávy, mohla jmenovat :-)

2 14.08.2019

Řekli byste typická YA. Mládež na gymplu. Zas tak moc se toho neděje, připadá vám... Školní průšvihy, silácké frajeřinky, fotbálek, lásky, záškoláctví a taky nevyléčitelná nemoc .Vstoupí do toho příběhu a dá mu najednou zcela jiný rozměr. Tahle kniha je o hledání snů a hledání odpovědí na tisíce otázek, co jsme si všichni kdy pokládali. Je hodně i o filozofii, životě, smrti a hlavně o lásce. Oslovili Vás oblíbené a známé" Greenovky "? Taky jste si úžasnej citát : "Život není továrna na sny" vytiskli a nalepili na zeď ? Tady je spousty nádherných citátů ( v podstatě , co věta , to skvělá metafora, nečekané přirovnání, prostě NĚCO, co vás chytne za srdce). A především jsou tu i některé odpovědi, které hledáte , nebo aspoň tip, jak je najít.
Tak třeba tenhle citát: " To strašné na životě je, že k němu není návod na použití. Člověk si koupí třeba mobil, dělá všechno podle návodu, a pokud mobil stejně nefunguje, má na něj záruku. Donese ho zpátky a dají mu nový. Ale se životem to tak není, když nefunguje, nedají ti nový. Musíš si nechat ten, co máš, použitý , špinavý a rozbitý. A když nefunguje, tím spíš do něj ztratíš chuť."
A něco pozitivního na závěr : " Lidi jsou jako hvězdy. Možná září někde v dálce, ale září, a vždycky mají něco zajímavýho, co by ti mohli vyprávět...ale chce to čas, někdy hodně času, než si ty příběhy najdou cestu až k našemu srdci, jako než si světlo najde cestu do našich očí ". A já Vám radím, otevřete své srdce a nechte tenhle příběh vstoupit, nebudete litovat !

3 08.03.2019

Sama sebou je podle mě nejlepší román autorky vůbec, i když se to těžko odhaduje, protože je moje srdcovka. Akorát jednu výtku k němu mám.Spoiler :Opravdu se v Americe, kde se lidi soudí i s kavárnou, že neupozornila na kávu, která je " překvapivě " moc horká, najde člověk, co na sobě nechá ležet křivé obvinění? A to i za cenu , že mu totálně zničí další život ? To vše jen proto, aby nepodtrhl osobu, která ho s chutí hodila přes palubu? Louisa musí mít zajisté nad hlavou svatozář. Doufám, že autorka vymyslí nějaký způsob , jak ji mnohokrát naklonovat a poslat k nám, obyčejným lidem, co se hádají a přou pro každou maličkost. Co si neumějí vážit úplně jednoduchých věcí a považují je za samozřejmé. Co neumějí odpouštět, protože jim to připadá jako slabost. Prosím paní spisovatelko, udělejte to nějak..Cože? Že jste to právě udělala a dál je to na nás... ?

2 08.03.2019

Knížka mi, díky tomu, jak svorně drží sestry pospolu a harmonii celé rodiny, připomněla moje milované Malé ženy. Malé ženy- v nové době, kdy už nemusí řešit starosti s penězi, ale problémy s láskou a přátelstvím, stejně jako sourozenecké vztahy jsou prostě nadčasové. Pokud je to navíc vyprávěné s vtipem, vznikne z toho milá knížka, která pobaví a potěší.

1 26.02.2019

Tak tohle tu opravdu chybělo. Nádherná dobrodružná a napínavá kniha nejen pro kluky. Snoubí se tu minulost a současnost. Nenásilnou, vtipnou formou nás seznamuje s válkou a letci R.A.F, stejně jako s represemi,které potom následovaly. Autorka nás bezpečně provede mezi mraky i nohami po zemi. Občas tam foukne i pohádkový vánek. Četla jsem se synem a byl nadšený. Doporučuji všem, smekám před paní Bergmannovou, a kdybych mohla, dám 10 hvězd.

2 26.02.2019

Tak tady jsem šlápla vedle. Nadšená ze série Naslouchač, jsem s přesvědčením, že tahle autorka píše jen skvělé knížky, Sněhurku rovnou zakoupila. A za mě teda nic moc. Předvídatelná harlekýnka ne o Sněhurce, ale o Popelce ( ovšem zde Popelka- Sněhurka, ač najde svého prince, vůbec není jemné a skromné stvoření) Navíc je tu dost nepřehlédnutelných chyb.a Hlavní hrdinka , přestože už dávno má teenagerská léta za sebou, se chová jak nezodpovědná puboška, zkrátka , jak tomu říkám já " napřesdržku" . Možná mi to nesedlo jen proto, že nejsem cílová skupina a že si Petra S. dala sama laťku tak vysoko. Ale zasmála jsem se u toho, to zas jo :-)

1 07.02.2019

Podle obalu a anotace jsem čekala romatický vtipný příběh, ale ukázalo se, že to bylo poněkud zavádějící. Místo toho mi autor naservíroval autobiografický román, čtivý a zajímavý, leč plný sebestředného zdůrazňování toho, jak sám a sám pouze díky disciplíně a vlastní ctižádosti dosáhl toho, čeho dosáhl. Krom toho mi mezi řádky vysvětluje ten jediný správný přístup k životu, a pokud ho nemám, možná bych se mohla obrátit na něj, aby mi život lépe uspořádal. SPOILER :Nepopírám, že Saliya dostal do vínku velkou dávku těžkostí a zdravotních postižení, s kterými se musel pořádně porvat, ale byl to on, kdo si vybral tu složitější cestu, díky níž se pravděpodobně dostavila ta další zdravotní selhání. Navíc k tomu dostal neuvěřitelnou spoustu báječných průvodců na svou cestu životem. Všichni ti kamarádi a přítelkyně mu hodně a nezištně pomáhali a on je využíval na své cestě nahoru - a vždy po nějakém čase, když se dostal o příčku výš, odhodil jako použitý ubrousek. Opravte mě prosím , jestli jsem si špatně vyložila text .., ale kdyby nebylo Tiny, tak by prostě spáchal sebevraždu. To ona ho zachránila, stejně jako mu předtím Laura pomohla překonat chemoterapii a všechny těžkosti okolo. Takže ano, klobouk dolů nad tím, čím si prošel a co vše dokázal, ať je nám to motivací a potvrzením toho, že " slabý jen ten, kdo v sebe ztratil víru a malý ten ,kdo má jen malý cíl..", ale nezapomínejme na to, že bez nezištných a obětavých přátel by se mu to nepodařilo. ( a my bychom se nad touto knihou mohli zamyslet nad tím, za co vše vděčíme našim přátelům, ať už je to fyzická pomoc, nebo jen blízkost v těžké chvíli, či nápad nebo myšlenka na kterou nás přivedli. Díky za ně.)

4 07.02.2019

Když vidím ty komentáře, opět mi to nedá, a musím napsat: čtenáři, jde o román, nikoliv o historický dokument. Historie je ošemetná věc, kdo u toho nebyl , nemůže nikdy přesně říct jak to bylo, i když se dochovalo dost nezpochybnitelných faktů. A i když román píše historik, nikdy se neubrání do něj vložit svůj subjektivní pohled na věc. Vždyť stačí, aby tři lidé vyprávěli o témže zážitku a pokaždé to bude trochu jiné, protože každý to bude chápat trochu jinak a vyprávět ze svého úhlu pohledu.Takže ano, jde o brilantní romány , které jsou psány skvělým vypravěčským jazykem, ale nenechme si proto vzít víru, že naši předkové uměli bojovat za dobrou věc. To by určitě nechtěl ani pan Vondruška. Ostatně byli to jenom lidé ,jako jsme my , a máte snad někdo pocit, že český národ je teď semknutý a jednotný ? A že našim " pánům " jde o dobro a o spravedlnost ?

7 24.01.2019

Miluju poezii, ráda ji čtu, občas něco napíšu sama a taky kreslím, pro radost sobě a známých. Nikdy bych si nedovolila soudit tyhle básně jako odpad. Pravda je, že volný verš mě příliš nebere, snad jen u V. Hraběte je dokážu nejen tolerovat, ale i ocenit, nicméně to neznamená, že budu halasně vykřikovat, že to není poezie. Věřím, že ty básně mají mnohé čtenářce co říci. Někdy jsou možná příliš vyhrocené , přepjaté nebo patetické, ale vypovídají o situacích, které jsou nám ženám důvěrně známé. Neříkám, že je to něco až tak převratného, vždyť i Šrámek ,Shakespeare nebo E.Browningová
psali o lásce, která zraňuje, o pocitech a naplněnosti srdce. Jenže tihle básníci už dnes osloví málokoho. Vždycky je potřeba přijít s něčím novým, šokovat. Přesně to byl případ beatniků nebo třeba Ch. Bukowského. Jejich díla byla značně kontroverzní, ale hodně se o nich mluvilo. Vždyť i negativní reklama, je reklama. V době instagramů a jůtuberů je to možná ještě lehčí. Když navíc je kniha doplněna o opravdu obdivuhodné kresby ( zpočátku vypadají jednoduše, jak dětské omalovánky, ale najednou vidíte, jak dokonale vystihují to, co čem se píše) a když ty verše mají v sobě sílu a poslání, je naprosto přirozené, že si kniha najde cestu k srdcím mnoha žen ( mužů možná taky, ale těch je určitě méně. A protože básníci mohou všechno, není třeba se pozastavovat nad tím, že jsou dvě věty na bílé stránce, nebo je psáno bez interpunkcí či malým písmenem. Pokud to bude mít co říct čtenářům a třeba to i ty mladé přivede zpět k poezii a knihám vůbec, pak to zaslouží mnimálně tři hvězdy.

3 23.01.2019

Na toto téma už byla napsána řada knih ( Hunger games, Dárce, První, Kostičas, Divergence, Naslouchač aj.) Vzorec je pořád stejný- dystopická budoucnost světa, lidé rozděleni do kast, buď díky majetku, místu kde žijí, nebo věku či něčemu jnému. Každopádně vždy tam je nějaká skupina těch nejubožejších, kteří se mají hodně špatně a rozhodnou se to změnit. Narozdíl o d některých pisatelů zde, si nemyslím, že by to mohlo ohrozit naši mládež, aby si vytvořila názor, že staří musí z cesty. Mnohem nebezpečnější jsou pro teenagery v mnohých dalších YA knížkách nechutné detailní popisy násilí a rvaček .Kniha, stejně, jako další jí podobné, varuje před tím, aby si lidé osobovali právo hrát si na Bohy, a pátrali po nesmrtelnosti. Ukazuje na důsledky a rizika, které to přináší. Dále tam můžete objevit i varováním před manipulací a vymýváním mozků a vystopovat určitou pararelu s jednu ošklivou etapou našich dějin, i když to zřejmě autorka v úmyslu neměla. Souhlasím, že je kniha psána poněkud jednodušeji, ale to jí neubírá napětí. Autorka poněkud přecenila naši společnost, protože první objevy léku dlouhověkosti datovala již do roku 2030 :-) , pak tam je několik nevyřešených a nelogických scén, za které dávám dolů další hvězdu. Jak zde někdo poznamenal, knize chybí v závěru nějaké pozitivn řešení problému pro celé lidstvo, ale jen z toho důvodu, že pokračuje dál dalšími dvěmi díly, které u nás nevyšly.

2 21.01.2019

Tuhle knížku jsem jako malá milovala. Nikdy jsem neměla problém zapamatovat si básničky, a útržky o mravencích a cvrčkovi se mi vybavovaly i v dospělosti, i když už jsem nevěděla, kdo to napsal. Naštěstí brzy začal fungovat strejda google, který mi ochotně poradil, a tak můžu mít tuto úžasnou knížku, která je nejen krásně veršovaná, ale i nádherně malovaná, zase doma. Všechny tři moje děti postupně na prvním stupni slavily recitací této zkrácené básně velké úspěchy.

7 17.01.2019

Mám strašně ráda Florencii, takže jsem si tuhle knížku musela přečíst, i když mi bylo jasné, že půjde jen o oddechový slaďák. Teď se musím opravit, není to tak úplně pravda. Zápletka tam je . Je to lehce předvídatelné, ale líčení Florencie to bohatě vynahradí. Zkrátka je to jako gelato, sladké sametové se zajímavým ovocným akcentem a když ho dojíte , zůstane vám v puse ještě dlouho sladká příchuť...

3 09.01.2019

Stejně jako první díl, i tento mě ohromil. Tím, jak všechno do sebe zapadá, jak je příběh vystavěn. Je plný napětí a tajemna. Romantická struna zatím chybí (což vůbec neubírá příběhu na dokonalosti) , ale myslím, že brzy ve třetím díle už zabrnká autorka i na ni. :-))

10 09.01.2019

Na historickém románu je úžasné to, že jde o román ( tedy smyšlený příběh ) zasazený do reálných historických událostí. Takže pokud ho člověk čte, měl by si vždy říct, takhle to mohlo být, ale samozřejmě to mohlo být taky úplně jinak. Protože minulost, ať už interpretována jakkoliv zajímavým způsobem, bude pořád jen minulost, tudíž můžeme věřit jen určitým doloženým faktům, ale to, jak se chovali nebo jednali určité postavy, nebo jak probíhalo to nebo ono jednání, to už je jen rekonstrukce autora. Stejně jako jeho subjektivní názory a sympatie k tomu či onomu, což nám nenásilně předkládá. Pokud budeme takto přistupovat k Vondruškovým románům, nemůže nás nic zklamat ani překvapit.
Pan Vondruška je vynikající vypravěč a dobrý historik, takže když se tyto dvě věci spojí, je z toho čtivý a krásný román.

9 09.01.2019

Dlouho jsem se této trilogii bránila. Díky fotkám mi připadala děsivá. Nyní po přečtení musím smeknout. Je to zajímavý a krásný příběh o opravdovém přátelství, odvaze, cti i zradě. Nápadem podivných dětí a podivných zvířat přišel autor překvapivě s něčím, co tu opravdu ještě nebylo, což je v dnešní době opravdu těžké. No je pravda, že chvílemi děj trochu stagnoval a někdy naopak byl lehce předvídatelný, ale i tak se mi všechny tři knížky líbily. A bez těch úžasných fotek by nebyly tak dokonalé !

5 09.01.2019

Jestliže první díl mě zklamal svým násilím a krutými scénami líčenými naprosto bez zábran a bez obalu, tak druhý díl je podstatně horší. Kdo si libuje v krvi a akčních scénách bude plesat nadšením, ale můj šálek kávy to rozhodně není. Navíc k tomu násilí se přidává zcela nelogická změna chování postav,zejména pak Akose. A jestliže byla Divergence o přátelství, cti a pokusu o fér hru ( i když většina z postav fér nehrála), tak tady nám autorka radí SPOILER : "čest nemá s přežitím nic společného." Takže nás pak už nepřekvapí, že hrdina obětuje přítele, který mu zachránil život, zradí své mateřské město pro vyšší cíle a pod. Naprosto nesmyslný a zbytečně překombinovaný se příběh stává také díky mnohokrát již omílanému tématu: on ji má rád, ona ho má ráda, ale myslí, že on ji nemá rád, tak on odejde atd. Dvě hvězdy dávám za nápad nové galaxie stejně jako u prvního dílu a za pravdivé vylíčení toho, že když se mocní perou o koryta, manipulují s ostatními, aby se navzájem pozabíjeli v jejich prospěch. Ačkoliv sága vypadá u konce, myslím, že autorka počítá s dašími díly, kdy dojde k válce mezi planetami a to už teda opravdu číst nebudu.

1 09.01.2019

Veronica vytvořila zajímavou a propracovanou galaxii, plnou planet s různými podmínkami a typy života. Vytvořila i zvláštní a odlišné kultury. Příběh je plný mystiky, osudových předurčení, věšteb. Má akční i romantickou, i když předvídatelnou, zápletku ( spoiler pro další díl: nebo spoň mně bylo od půlky knihy jasné, že se určité věci zásadně otočí) Nevadí mi ani množství osob , jejich jména a pozvolné seznamování se stylem života a jednotlivými postavami. Co mi však vadilo hodně, bylo syrové násilí. Detailní vylíčení poprav, bojů a mučení. Opravdu to nešlo jinak ? Možná Vám budu připadat jako bába, co moralizuje, ale vážně je třeba naší mládeži vyprávět, jak šestnáctiletý kluk stejně stará dívka jsou navzájem mučeni a co dělají oni druhým ? Nožem, pseudosekem nebo pomocí svých darů? Je dobré si takové postavy oblíbit a brát za vzor? Miluju fantasy a knížky YA ,ačkoliv už mi dávno není náct, ale pokud teda Orákula, věštby a mystika, tak u mě jednoznačně vítězí Percy Jackson.

09.01.2019

Netušila jsem, že i česká fantasy může být tak skvělá, úžasná, strhující, propracovaná...

14 20.12.2018

Ohmataná knížka, staré vydání, se zažloutlými listy, leží v knihovně už dlouho nepovšimnutá a možná brzy k vyřazení...Nač hledat něco jiného, když se mi tak perfektně hodí do výzvy?! Opatrně listuji stránkami, které se skoro rozpadají, ale příběh mě okamžitě pohltí. Smutný a krásný příběh, líčený podmanivým vypravěčským jazykem pana Kožíka. Mám pocit, že se všeho naplno účastním takřka on line. Cítím na zadku kopance z nepovedených salt, třesu se zimou a hladem, když mi ředitel sníží gáži , zažívám i úžasný pocit opojení a zaslouženého, byť tvrdě vydřeného, vítězství. Napadá mě, že by tohle měly číst naše děti. Mladí, příliš zhýčkaní a z větší části zvyklí natahovat ruce, když něco chtějí, a žít v tzv. "mamahotelech". Mladí, kteří nezažili ani válku ani socialismus, život jim připadá nespravedlivý, když učitelka neoznámí písemku dopředu, nebo zabaví mobil. Nedospělí dospělí, co nemuseli nikdy o nic bojovat a kteří po prvním neúspěchu couvnou a nenapadá je, že člověk musí jít za tím po čem touží . Třeba blátem deštěm po kamení , ale s pohledem upřeným k svému cíli. Jenže pokud tohle nebude na instagramu nebo na you tube s "miliónem zhlédnutí", obávám se, že se to k nim nikdy nedostane.. (omlouvám se té menšině, která se chová jinak, ale nemyslím, že bych byla až moc přísná, nesoudím, jen se obávám, že jednou tvrdě narazí) Sama za sebe se cítím se poněkud provinile, že při honbě za všemi těmi zvučnými jmény jako Ferrante, Doerr, MacDonald, Hannah, jsem přehlídla tohoto velkého spisovatele, jehož jsem měla spojeného pouze s krásnými dětskými básničkami. A právě o tom je dle mého Čtenářská výzva. Netřeba řešit , zda do puntíku přesně splňujeme zadání, ale podívat se po něčem, co mu odpovídá a najít ..třeba takovýhle poklad! Díky všem, kdo vymysleli Čtenářskou výzvu.

15 13.11.2018

-- Když jsem byla malá holka, měla jsem kamarádku, která se vždycky během hraní nebo uprostřed cesty zastavila a se širokým úsměvem obrátila oči k obloze. " Já se takhle usmívám na Pánaboha", svěřila se mi. " A taky mu někdy posílám pusinky " Měla jsem ji ráda, ale tohle mi připadalo naprosto praštěné. Asi tak, jako připadala malá Anna některým konvenkčním křesťanům studené Anglie.
Tahle knížka s dětsky odzbrojujícími otázkami a odpovědmi, ale s hlubokým posláním, mi ji připomněla. ( už je to dáma velkého světa a namalovanými rty s bezchybným make-upem se usmívá dál, ale už ne na nebe)
Na první pohled knížka pro děti, ale při konfrontaci s dospělým, který se Anny ujal s lehkostí a samozřejmostí, jak bychom stěží mohli u mladého muže očekávat, najednou objevujeme pozoruhodné myšlenky . Řekla bych , že si knížka v ničem nezadá s jinými známějšími " sestřičkami " s podobnou tematikou. Napadá mě např. Malým princ nebo Pollyana. Někteří budou možná překvapeni tím nevinným a upřímným pohledem na Boha, nezatíženým zbytečnými obavami z pekelného ohně, nesešněrovaným předsudky a vžitými názory. Není podstatné, zda si autor holčičku vymyslel, nebo ji vskutku potkal ( ale my rodiče potvrdíme, že na takovéhle nápady a postřehy umí přijít jen malé všetečné děti) , důležité je to , co to znamená pro nás, čtenáře. Jestli se umíme stejně jako Fynn podívat na svět Aninýma očima, radovat se z maličkostí, obdivovat boží stvoření, nelámat si hlavu věcmi, které nemůžeme změnit a naopak zkoušet nějak změnit, to co šlo...

7 13.11.2018