Sinn
komentáře u knih

Překvapivě nekonzistentní úvaha šitá horkou jehlou. Zajímavé myšlenky a postřehy se mísí s popisy Reptiliánů (proč?) a dehonestací „obyčejných lidí“ aka strejdy Karla. Pokud autorka skutečně chce, aby ji četli všichni, včetně lidí z venkova, bez znalosti cizího jazyka, nemusela by jimi tak očividně pohrdat (byť sama tvrdí, jak nad nimi neohrnuje nos, neboť ji jejich chování a důvěřivost živí - aha). Za kapitolku Probuzení deprivantů by si měla dát rovnou facku. Takhle to asi dopadá, když redukujete lidi na jejich komerčně využitelnou hodnotu.
Oceňuji postřehy týkající se bujení nepravdivých a konspiračních webů a jejich vlivu na nárůst nedůvěry v konzumentech médií, ale moc dalšího jsem se nedozvěděla. Tedy kromě toho, že svět je očividně jednoduše rozdělitelný na fuj fuj Rusko a jupí Ameriku. Tak dík.


To se takhle jednou potkala mladá, hloupá, naivní, nadržená studentka bez kapky sebeúcty s arogantním podnikatelem, jehož zvrhlé choutky prostě musí, ale musí být výsledkem jeho traumat z dětství a on se za ně stydí a omlouvá neboco, protože záliba v bdsm dle autorky normální asi není...Nečekala bych, že narazím na ženskou postavu, která mi bude ještě nesympatičtější než ta kráva z Twilight, leč stalo se. A ty sexuální scény jako porno pro ženy? Nudné a opakující se, navíc z pohledu bdsm naprosto chybný přístup - tady mi něco podepiš ty jedna panno, co nemá zkušenosti a netuší, do čeho jde, a teď počkej, co s tebou udělám, žádná domluva předem nebude.
Ani bych nedokázala vyjmenovat, co vše je na téhle knize špatně. Zlaté dívčí románky nebo večery pod lampou.

Velice čtivá učebnice, vhodná jak pro studenty sociologie, tak i pro širokou veřejnost. Hlavní směry sociologického myšlení i vybraní autoři jsou zde představeni srozumitelně a poutavě.


Tady je špatně úplně všechno. Už samotný formát je příšerný, špatně se drzí, špatně se čte, špatně se přenáší. A to je jen špička ledovce. V Respektu to takhle hloupě nepůsobí, prostě strip, který přelétnu očima, aniž by vzbudil nejmenší reakci. Takto koncentrované v knize je to ale peklo. Hloupé stereotypy, ale hlavně nuda, nuda a nuda. Je to strašně hloupé a zbytečné. Pokud se jako záblesk naděje objeví strip, u kterého se pousměji, je to jen proto, že některé z dětí proneslo vtípek a autorka si jej zapamatovala. Jinak je to jen snůška nudy a nesmírných banalit.


Už dlouho se mi nestalo, abych se do příběhu hlavního hrdiny (hrdinky) vcítila okamžitě a takto silně. Místy mi naskakovala husí kůže a chtělo se mi brečet, a to i přesto, že jsem příběh již znala z filmového zpracování. Neskutečně povedené.


Kniha je velmi čtivá, ale bezstarostný tón celého příběhu a vlídný humor mi vůbec nesedl. Postavy se vyvíjejí maximálně tak k čím dál větší nesnesitelnosti, příběh negraduje, jen se bez ladu a skladu kumulují absurdní situace, než kniha dosáhne dostatečného rozsahu, aby mohl přijít nudný závěr.


Buď je to kniha s vcelku jednoduchým posláním a tudíž nepříliš zajímavá a místy snad až příliš religiozní, nebo je v ní toho víc a nepochopila jsem ji. Ať tak či tak, slabé.


Třetí díl pro mě překvapivě nepromyšlený. Ať už se děti dostanou do jakéhokoliv nebezpečí, vždy se vymyslí nová podivnost, která je zachrání. To je velmi líný přístup, nevím jak dál - vymyslím nová kouzla, případně hromadu náhod, díky nimž se odvrátí jistá smrt. Také roubování příběhu na sérii dostupných fotek působilo dost násilně. Škoda.


Vcelku povedená fun-fiction, ale na samostatné dílo slabé. Postavy se vyvíjejí zbytečně prvoplánově, navíc se z většiny již známých postav staly zakrnělí pitomci, McGonagallovou nevyjímaje. Je to škoda, příběh sám o sobě úplně špatný není, bohužel scénář nedovoluje dostatečné rozpracování a navození správné nálady. Byla bych vcelku zvědavá na hru, ale vydat knižně scénář je zbytečná hloupost na tahání peněz z kapes.


Téma této práce je zajímavé i dobře uchopené, o tom žádná. Ale mám výhrady k samotnému literárnímu zpracování. Mnoho pasáží se neustále opakuje, navíc autor pracuje s přímými citacemi zápisů rozhovorů, v nichž se lidé vždy vyjadřují dost neohrabaně. Podle mého by knize vůbec neuškodilo trochu ji "učesat".


Tématika rozhodně zajímavá, zpracování otřesné. Neustále se opakující pasáže i autorovy myšlenky a předpoklady působí velice otravně. Navíc argumentace typu "činilo tak velké množství lidí, nevím přesně, jaké procento, ale určitě vysoké" je docela úsměvná, rozhodně ne věrohodná. A hned v úvodu odhotit bez jakéhokoliv důvodu uznávané teorie a dále pracovat pouze s tou vlastní, která se ale základá jen na autorově předpokladu, který však čtenářům prezentuje jako tvrdý fakt, to je tedy skutečně něco. Nechci však autorovy upřít nadání v popisech hrůzy, která knihu naplňuje. Navíc zajímavě upozorňuje na jisté fenomény (paralela psů a Židů, vývěsky, fotografie atd.). Avšak kniha jako celek dobrá není a už vůbec bych ji neřadila jakou součást Literatury faktu.


Když Andulčina prsa dosáhla velikosti Hurvínkových očí, pořídila si horní díl plavek.
Kniha je kouzelně čtivá a zábavná, filmová zpracování mám ale raději.


Vcelku zábavné zavzpomínat si na pubertu, kdy jsem knížky od této autorky hltala jedním dechem :)


(SPOILER) Dlouho jsem nečetla nic horšího. Možná nikdy. Už asi půl roku se snažím knihu dočíst, protože je neumím zahodit, ale zrovna tohle by si zasloužilo upálit na hranici.
Autorku bych přejela autem. Tam a zpátky. A znovu. Žena, která nenávidí ženy, ultimátní pick me pi*a.
Na knize není doslova NIC zajímavého nebo povedeného. Rozdíl mezi babičkou a Bárkou nula, napsaný obě úplně z prdele. Možná shodou okolností se úplně stejně jako tyhle dvě vyjadřuje také Bůh. A všechny další postavy. No, možná to nebude shodou okolností, ale tím, že autorka prostě neumí ani trochu psát.
Ale hlavně to neustalé a bohaté pohrdání ženama, panečku, kolik nenávisti k sobě samé a jiným ženám v sobe může jeden člověk unést? A proč proboha o tom máme číst? Je to dekádu starý, tak snad šla mezitím na terapii. Hodně intenzivní terapii.

Samotný příběh byl poutavý, ale všemožné odbočky a odkazy na díla mě po nějaké době začaly poněkud nudit, některé pasáže navíc působily uměle natahovaně. Každopádně ale příjemné počtení.


Příjemný výlet do historické Prahy, napínavý příběh i sympatické postavy. Těším se na další díly!


Smutně povrchní eklekce, očekávala jsem mnohem víc. Ovšem po zjištění, že autor je profesionální životopisec, se není čemu divit, to ani osobnější být nemůže. Vyloženě neurazí, ale rozhodně nenadchne. Pro fanouška vlastně téměř zbytečné čtení.


Nejhorší ze všech dílů, tohle už nebyla ani špatná červená knihovna, tohle už bylo vyhnané do neodpustitelných extrémů. A co se týče Doslovu, nikdy jsem nečetla nic tak "perverzního" a také se mi u ničeho tak nezvedl žaludek jako tady. Možná jsem puritán (těžko), ale ona věta "Myslím, že už má taky ráda sex" na mě byla moc.

Kniha Kdo jsem a kam patřím? je složena z úvodní části, která pojednává o metodologii výzkumu a teoretickém pozadí, a poté z jednotlivých výzkumů etnických a národnostních menšin na našem území. Úvodní část je psaná velmi srozumitelně, což se u podobných děl mnohdy nestává. Také výstupy a zjištění o jednotlivých skupinách psány čtivě a zajímavě a i přes velké množství autorů a badatelů působí toto dílo uceleně.


Tato kniha je velmi zajímavá, Eriksen zde poutavým způsobem spojuje teoretické pozadí antropologie s příklady z jeho vlastních výzkumů, především z Norska. Bohužel tím, že se jedná o soubor esejí a ne ucelenou knihu, se zde nachází v jednotlivých esejích několik shodných pasáží, což může být při čtení celé knihy v krátké době dost rušivé a nepříjemné.
