sioux komentáře u knih
Nedočteno. Líbil se mi Učedník a to mě vedlo ke čtení Temných tajemství. Ale nějak se to nesešlo. Nezajímaví a nesympatičtí hrdinové, sáhodlouhé a nudné vyšetřování, nepříliš inteligentní vyšetřovatelé, kteří mají být elitou švédské policie, klasicky politicko-korektní severská zoufalost. Jediné, co mě bavilo, byli části, které byly popsány z pohledu vraha, ale těch bylo zoufale málo.
Navíc mi přijde, že psaní této dvojice nemá šmrnc, prostě to drhne, to mi vadilo už u Učedníka, ale tam byl lepší děj, tady nebyl děj žádný.
Vypadá to, že ze severské krimi nakonec můžu pouze Nesba a to ještě s rezervou.
Průměrná kniha. Byly tam pasáže, které mě bavily a bylo jich hodně, které mě nudily a které jsem přeskakoval. Sám o sobě je příběh zajímavý, ale autor není technicky vypsaný a nepodařilo se mu u mě vyvolat zájem o hlavní postavu, abych se s ní bál, aby mi na ní záleželo, abych s ní dýchal.
Viděl jsem i film a ten mě vůbec nebavil. Přišlo mi, že to je postavené na efektech a jakési rádoby snaze zachytit věrně atmosféru, ale zcela tomu chybí napětí a příběh. S jedním rozdílem, souboj s medvědem je naprosto úchvatný, ale to trvá jen pár minut.
Bylo to celý takový divný a v půlce jsem to odložil. Příliš mnoho hraní s chytrými slovy na úkor děje. Půlka knihy je o lásce a půlka o hrůzách zajatců v rukou Japonců za druhé světové, ani jedna část mě nechytla.
Dostalo to Man Booker cenu, takže soudím, že aby autor dostal cenu, tak to nemůže být čtivo pro normální smrtelníky.
Mladí lvi jsou velká věc. Mimořádný román obrovské síly. Velmi zajímavě podaný příběh druhé světové války skrze tři rozdílné hrdiny. Je tam strašně moc pravdy a reálného života ve válce, ale přesto to neubírá na čtivosti, některé části jsou extrémně čtivé. Řada vět jsou perly, které si člověk chce uchovat i po přečtení knihy.
Jediné, co bylo přitažené za vlasy, byl spisovný jazyk, což může být i věc překladu, navíc jsem četl vydání z roku 1988. Ale působí to hodně divně, když vojáci, vystavení šílenému drilu, hrůzám války a ztrátě jakékoliv víry v cokoliv, neřeknou jediné sprosté slovo. Tak to prostě v životě nechodí. Ale to je malá vada na kráse tohoto velkolepého díla. Pro mě určitě jeden z nejlepších válečných románů. Napadá mi citát, "mrtvý voják prohrál válku, ať stojí na jakékoliv straně," sice to není z této knihy, ale sedí to na ní dost dobře. Howgh.
Opět mě pan Niedl pobavil. Výborné napětí, sympatický hrdina, bravurní dialogy, dej krásně a hlavně rychle plyne, nikde žádná nuda.
Navíc mě baví, že hlavní hrdina je Čech a vzhledem k tomu, že náš národ nikdy nevynikal odvážnými hrdiny, tak jsem byl na Pavla Vencla hrdý. Což je samozřejmě iracionální nesmysl vzhledem k tomu, že je román jasná fikce.
Pár věcí mi tam neladila, ale to v pohodě přehlížím, protože jsem se prostě parádně bavil. Osobně to považuji za ještě zdařilejší než historickou série ze středověku, protože tam pan Niedl hodně tápe v komplikovanějších soubojích a bitvách.
Smršť stojí za přečtení, i když nedosahuje úrovně Tajpana, Šogůna a Panského domu. Co se autorovi povedlo je vykreslení šílenství doby v zemi zvané Irán, kdy nad logikou a zákony vítězí víra v Boha a v Islám. Násilí, zmatky, intriky, náhody. Výborně zachycené ponížené postavení žen v Islámu. Občas velmi dobré akční scény.
Co mi vadilo bylo velké množství postav, ve všech těch pilotech vrtulníků jsem měl chaos až do poslední strany 998, a to byly velké stránky. Dále mě otravovalo všechno kolem vrtulníků, pořád na jedno brdo, mají licenci, nemají licenci, došel benzín, došly náhradní součástky, v typech vrtulníků jsem měl hokej stejně jako v postavách. Na konci už jsem to všechno přeskakoval a soustředil se jen na příběh dvou Iránek a jejich manželů. To byly nejlepší části knihy.
Slušná práce od Jo Nesbo. Dal jsem si od něj dva tři roky oddech a zase mě bavil. A to navzdory tomu, že se tento díl točí kolem drog, což je pro mě nudné a otravné téma. Nicméně od Nesba se to dalo.
Líbí se mi prolínání dějových rovin. Docela dobrá akčnost, když k ní dojde.
Vytknul bych trochu slabý závěr a pár rádoby zamilovaných scén, které mi přišly velmi neohrabané.
Ale prostě Nesbo je dobrý a Přízrak také.
Náročná literatura. Aspoň pro mě. První příběh ušel, druhý mě nadchnul, třetí docela dobrý, čtvrtý otrava, to už jsem jen tak z povinnosti listoval a u pátého jsem to vzdal.
Autor má vytříbený slovník, zábavné formulace, občas vynikající postřeh a chytré hraní se slovíčky. Ale chyběl mi tam děj a unikaly mi souvislosti mezi příběhy.
Přečetl jsem "Uzel" a "Bestii" a v krátkém časovém úseku jsem přečetl i "Noc plná lží". Bylo to trochu zklamání. První půlka docela dobrá, naturální život prostitutek, nájemný vrah v lokální podobě. Druhá půlka mě nudila a do čtení jsem se musel nutit. Připomínalo mi to americké thrillery, kde vše končí u prezidenta a navíc velmi urputná snaha mít vtipné dialogy hlavních postav detektivů. To, co mě docela bavilo v minulých knihách od pana Dána mi tady šlo na nervy. Ještě tak chápu, když detektivové ve své nudné práci, čekajíce na další případ, vedou drsné macho kecy, ale když jde do tuhého a jde o vteřiny a oni přitom mrhají časem a stráví pár stránek o ničem, jen chlapským špičkováním, tak mi to přijde mimo realitu. Nebo aspoň nudné.
Už jsem to viděl jako film a tak kniha pro mě postrádala jakékoliv napětí. Navíc postavy v knize byli nesympatické, ve filmu byl Nick docela ok díky herci. Čím déle jsem četl, tím víc mě to unavovalo, motivaci hlavních hrdinů jsem přestával chápat. Přišlo mi, že z těch více než 500 stran byl děj asi na 5 stránkách a zbytek bylo hnípání se v pocitech. Jediné, co mě bavilo, bylo uvažování Amy, když byla opravdu naštvaná, pak tam byly hodně dobré hlášky.
Zajímavě ujetý vrah, realistické vylíčení policejního života, reálné dialogy, chlapská mluva, čtivé.
Jenom konec nějak nevygradoval a byl do ztracena.
Jsem rád, že jsem se s tímto autorem potkal a zkusím i jeho další knihy.
Nadšen z trilogie z ostrova Lewis jsem ještě více nadšen zakoupil Pán ohně a protože to je série, tak jsem se moc těšil, že budu mít autora, kterého si budu vychutnávat léta.
Velké zklamání. V půlce jsem knihu odložil. Když se zamyslím proč, tak určitě hrají roli nenaplněná očekávání, protože je to slabý odvar oproti trilogii z ostrova ve Skotsku. Ale vadily mi tam další věci... nesympatické hlavní postavy, nudný děj a popis Číny, do které jezdím pracovně každý měsíc, už je hodně mimo. Ta kniha je stará už asi 15 let a za 15 let se toho v Číně změnilo jak v Evropě za 70 let.
Petera Maye jsem zde nepoznával, ale knížka už je fakt dost stará a zřejmě se autor hodně zlepšil.
Peter May úžasně zachytil atmosféru skotských ostrovů a jejich obyvatel, tady se mu to, aspoň podle mého názoru vůbec nepodařilo.
Ale pro čtenáře, kteří nikdy v Číně nebyli a nečetli trilogii z ostrova Lewis, to může být zajímavé čtení.
Milé citáty o přítomném okamžiku. Většina z nich je dobrých. Stačí si jeden přečíst a člověk si uvědomí, co je v životě důležité. Když je patřičně naladěn a připraven, může to vylepšit kvalitu jeho života.
Od Nele Neuhaus jsem přečetl "Sněhurka musí zemřít" a hned jsem si koupil i tuto knihu. Opět nezklamala. Dobře se čte, člověku, tedy aspoň mně, na některých hrdinech záleží, což mě vždy vtáhne do děje. Postavy nejsou jednotvárné, jsou zajímavé, nikdy ne černobílé. Hodně jiné než americké nebo anglické thrillery.
Ještě bych vypíchnul dvě věci - pro chlapa je těžké číst ženské autorky (a obráceně to je asi stejné), protože autorky jsou ještě tak schopné napsat, co muž dělá, ale popsat proč a co si přitom myslí a cítí, to je většinou mimo mísu. U této autorky to není tak výrazné, i když u von Bodesteina se to taky občas objevuje.
Druhou věc je, že se autorka vyhýbá akci. Asi v tom není silná. Po akčních thrillerech je to docela úleva, ale v knize se k něčemu schyluje a autorka se akci vyhne a pak se k ní vrátí z odstupu. To mi trochu vadilo. Ale jinak svěží, zajímavé, čtivé, určitě si od ní přečtu i třetí knihu, která u nás vyšla.
Dobré myšlenky, ke kterým je potřeba se vracet, aby se člověku dostaly pod kůži, aby se staly zvykem.
Mínusem je pro mě americký styl, kdy autor vůbec nepochybuje o své pravdě, trochu to působí jako "brainwash".
Napadá mi, že někdo chytrý řekl, že experta poznáte podle toho, že stále pochybuje, protože nic není černobílé. Dle této teorie by Eckhart expertem nebyl...
Ale když se od toho oprostíte, tak to jde. Já to četl v angličtině a podle dalších recenzí níže to možná nebylo příliš dobře přeloženo.
Howgh.
Ach bože.
Chtěl jsem si tu knížku vychutnat. Myslel jsem si, že to bude literární skvost. Všechny ty ceny a recenze na Amazonu. Navíc jsem už od této autorky něco četl a nebylo to špatné a říkal jsem si, že tímto románem dozrála.
Četl jsem to pomalu a když jsem měl čas, ne žádné hrhr.
Vůbec jsem to nepochopil. Prvních 70 stran jsem četl opravdu pomalu a nic. Vůbec nic. Příběh matky se spoustou dětí na venkově, kde se nic neděje. Dalších 30 stran jsem jen tak přeskakoval a slíbil si, že vydržím do 100, jestli se něco nezačne dít. Nic
Asi jsem to vůbec nepochopil. Pro mě velké zklamání.
Velmi zajímavé, spoustu myšlenek jsem si podtrhal. Určitě vhodné pro ty, kteří chtějí něco jiného než se učí ve škole a čím nám dennodenně vymývá hlavu společnost.
Osho má můj obdiv.
Nedočteno. Nebavilo mě to. Jen jsem se zasmál, když chlapci nadával jeho otec, jinak nic.
Koho zajímá příběh autistického chlapce a rád by se o tom něco dozvěděl beletristickou formou, popřípadě se do jeho pocitů rád vžil, tak to asi má význam.
Mně to přišlo o ničem. Hledat vraha psa, navíc v každé druhé kapitole příběh přerušovaný něčím mimo dějovou linii, jakákoliv absence napětí. Nuda v Brně.
Úžasný román.
Napínavý, zajímavý, poučný, má historickou hodnotu. Láska, sex, násilí, rodinné hodnoty, nenávist, vyřizování účtů, úspěch, zrada, tragédie.
Škoda, že takových románů není více.
Je to jistě podezřelé a možná i úchylné, ale já tu rodinu Corleonů miloval... byla to už dnes neexistující romantika rodinných zvyklostí na Sicílii přenesených do reálií Ameriky.
Slušná práce. Machiavelli musel mít úžasný mozek, když toto dílko dokázal vytvořit v tak dávné době. Líbí se mi, že je schopen se na věci dívat z nadhledu a nenechá si mozek zatemnit idealismem. Lze tam najít řadu věcí, které se hodí i dnes. Použitelnější a tudíž i zajímavější mi přišla druhá část knihy, kdy se zabývá tím, jak by se vladař měl chovat ke svým poddaným. První část se více zabývá vztahu vladaře a vojska.
Prostě je to příručka jak vládnout ve středověku, ve které lze nalézt věci, které se dají aplikovat dnes, respektive pomohou čtenáři pochopit, proč některé systémy nebo státy prosperují anebo strádají či zanikají.
Dávám jen tři hvězdičky proto, že mě příručky moc nebaví, i když jsou poučné.