Šípenka komentáře u knih

Již třicet let se kochám básněmi Galwaye Kinnella a nemohu se jich nasytit. Jsou neskutečně jedlé a tak potěšil velice i tento nový výbor z díla.
Andělé na hřbitově
"V těchto studených dnech
stojí nad našimi
mrtvými, kteří
vytrysknou květem,
jen co v nich vyhnije
paměť a lidský tvar,
každý nahrben a s křídly
lehce rozepjatými, jako by
se ohřívali nad ohněm."

17.02.2018

Domorodá krajina
"Stojíš na otci, upozornila mě matka,
a opravdu - stála jsem přesně uprostřed
travnatého obdélníku, posekaného tak úhledně, že pod ním
klidně mohl být
tatínkův hrob, ačkoliv chyběl náhrobní kámen s patřičným
nápisem.

Stojíš na otci, zopakovala
tentokrát hlasitěji, až mě to zarazilo,
protože byla sama dávno mrtvá; vždyť to připustil i doktor!

Udělala jsem krok stranou, tam,
kde končil otec a začínala matka."
(úryvek)

Snové básně odrážející vzpomínky v proměnlivém sledu obrazů paměti. Poznání, že paměť nás dokáže lehce zradit a vše možná bylo úplně jinak.

5 01.02.2018

Venku vytrvale a hustě sněží. Kráčím zimní setmělou krajinou, stromy září pod lampou, třpytí se v odrazech světla.V tom okamžiku zatoužím znovu si přečíst příběh z Narnie. Ani nechápu proč. Až při otevření knihy, na prvních stránkách, zahlédnu ilustraci Renaty Fučíkové. Lucinka stojí pod lampou v zasněženém lese a zve mě k ponoření do příběhu, k prožití zimy s příslibem jara. Díky Orbis pictus za tato vydání.
Zajímavostí je, že inspirací k příběhu se staly i evakuované děti, které si Lewis s paní Mooreovou vzali na začátku války do svého domu na okraji Oxfordu. Lewis se k příběhu vrátil až po válce v roce 1949 a knížka vyšla v roce 1950.

2 22.01.2018

Co je prázdné je plné.
Co je plné je prázdné.
Ale najdeme tu i recept na ochucení rýže:

Hamho Kihwa: Rýže s práškem z borovicové kůry

"Obkročmo usazená na skále, chytáš mraky
a stárneš v modrých horách,
a když všechny ostatní stromy shodí listy, ty jediná
zelená snášíš chlad.
Vím, že tvé tělo je rozdrceno na prášek a smícháno
s chutí světa,
aby se lidé od tvé chuti naučili průzračnosti
a chladu."

Být rozdrcen na kousky a promíchán s chutí světa, co víc si přát?

6 11.01.2018

Pusťte si k této knížce Agnes Obel a začněte číst. Sever se skloubí se severem k naprosté dokonalosti. Ke svaté trojici chybí jen pobývat v tu chvíli v nějaké severské krajině. To se mi nepoštěstilo. Ležela jsem v Barceloně na gauči a plula na vlnách Baltského moře. Vražedná kombinace.

3 01.01.2016

Od této knihy jsem byla dlouhou dobu odrazována. (20 let?) Prý je pěkně hnusná. Až moje dcera, která z ní byla nadšená, mě "donutila" k přečtení. Fascinovaně jsem hltala popisy přeměňování a přepisování minulosti, filozofii válčení a také proces ničení slov, otesávání jazyka. " Chápeš, že jediným cílem newspeaku je zúžit rozsah myšlení? Nakonec dosáhneme toho, že ideozločin bude doslova nemožný, protože nebudou prostředky, kterými by se dal vyjádřit...Vlastně ani žádné myšlení nebude, v tom smyslu, jak je chápeme dnes. Být pravověrný znamená nemyslet - nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí." Tato kniha hnusná není, ale to co popisuje, je vpravdě odporné.
Určitě si chci prohlédnout nové vydání knížky nakladatelstvím Argo z letošního roku s ilustracemi Jaroslava Róny.

10 26.07.2015