Sitting-Bull komentáře u knih
Tak nějak napůl - zčásti plná triviálních a notoricky známých informací, zčásti informací pro mě nových, takže svůj účel splnila.
Skvělá kniha s naprosto ukrutným překladem. Překladem tak moc špatným, že jsem kdysi, když vyšla, psala kvůli překladu i do nakladatelstvi.
Pro začátečníka asi spousta nových informací, pro středně pokročilého fotografa už tak moc ne.
Téma velmi zajímavé, bohužel zpracování mi příliš nesedlo, stejně tak způsob podání, což v mém hodnocení ubírá tu jednu hvězdičku.
Krásná kniha s hlubokou myšlenkou. V mém vydání na konci byl proslov L.L. u příležitosti předání Newberyho ceny a věc, která mě naprosto dostala, bylo, když popsala pět dopisů od čtenářů a pět způsobů pochopení příběhu a toho, jak si každý z nich do toho promítal něco ze sebe. Jako já... Jako když jsem já v knize viděla důsledky toho, když za nás v něčem rozhoduje "moudrá strana a vláda", protože my se přeci nemůžeme rozhodnout, ono je lepší se přizpůsobit pravidlům, protože ten, kdo je psal, je myslel dobře. A začíná to nejen centrálně plánovaným hospodářstvím, které jsme si ve východním bloku už vyzkoušeli, ale třeba i u malých jablek a banánů, které jsou zahnuté moc a nebo zahnuté málo, aby šly na pulty obchodů. Prostě začíná to tam, kde nám kdokoliv bere svobodu volby (a s ní samozřejmě i odpovědnout za naši volbu). Byť jen svobodu volby koupit si "ty špatné" banány.
Těžká, přetěžká knížka. Děsívá obsahem a děsivá tím, jak moc se dá pozměnit historie, aby z ní někdo vyšel lepší, než by objektivně vyjít měl. A taky tím, co vše se dá třeba ve školních osnovách "zamést pod koberec". A nejen tam... Jak žalostně málo toho víme...
Doporučuji audioknihu, čtení bylo u této knížky velmi obtížné.
Dlouhý sprint super, Ozvěna na Žambocha slabá.
Přestože jsem měla (a mám) V. Bělohradského spojeného s Právem, které není Rudé jen názvem, ale jinak zůstalo stejně komunistické, jako za starých časů (či snad ještě víc), knihu jsem otevřela. Chtěla jsem si knihu poslechnout, aby mi pomohla pochopit "co na tom socializmu a komunizmu ti lidi vidí". Nejsem socialista, nejsem komunista a kniha mě zcela přesvědčila o tom, že jimi nikdy nebudu.
Přesto musím říci, že V. Bělohradský je inteligentní člověk, s jehož eseji se dobře polemizuje a které mě nutily přemýšlet a zdůvodňovat si a hledat, jak co vidím já a v čem s ním nesouhlasím a proč. V první čtvrtině knihy jsem byla překvapena, jak hluboce mě některé jeho pohledy zasáhly a jak moc s některými jeho myšlenkami souzním. Do reality mě ale navrátily zbylé tři čtvrtiny knihy, se kterými prostě souhlasit nemohu a ač nutí k zamyšlení a hledání toho, proč to mám já jinak, jsou prostě v některých částech přiliš demagogické a příliš zahleděné do svých myšlenek "zlého západu".
Jedna myšlenka za všechny: "Nemůžeme srovnávat komunizmus a nacizmus. Nacizmus je zlo, kdežto komunizmus je odložené dobro." Myšlenka děsivá v její upřímné prostotě a nepotřebě něco víc zdůvodňovat a vysvětlovat. Prostě nacizmus je zlo, kdežto komunizmus dobro. Tečka. Basta. Konec... Hmm, jsem vděčná za to, že v tom předlistopadovém "dobru" nežiji, jsem vděčná za to, že to "dobro", co likvidovalo kulaky, soukromé vlastnictví, institut rodiny či třeba ty, co s ním nesouhlasili, jako politické vězně a MUKLy, tu už není. Tož tak.
Tak tedy tohle je letosni TOPka a už ji asi nic nepřekoná.
Čteno jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout. Kniha vás tak vtáhne do děje, že máte pocit, že jste tam s nimi, lítají kolem vás kulky, máte všechno promočené od neustálého deště, je vám zima a k tomu všemu máte šílený hlad... Moc dobře napsaná kniha a strhující příběh.
Doteď si z knihy, kterou jsem četla ve 4. třídě ZŠ, pamatuji pachuť propagandy, kterou jsem tam tak nějak vnímala, ač jsem tenkrát nechápala, že je to propaganda... Prostě mi ta "špína" házená na životní styl tatínka k malé holce nějak podvědomě nesedla.
Taková příjemně plynoucí oddechovka. Nenadchne, ale ani neurazí. :-)
Dokonalá kniha s úžasnými ilustracemi. Jedna z "must-have" v papírové knihovně, zejména kvůli ilustracím. Je to rychlovka a jednohubka, ale jednohubka, ke které se budu vracet a kterou si zas a znovu vychutnám. Skvěle jsme se bavili jak se čtyřletým, tak desetiletým synem, mimo jiné i proto, že jakousi kouzelnou konvergencí i my máme strejdu Čudlíka a nové názvy věcí u nás vznikají na denním pořádku, i když ne tak kouzelné, jako leto-kulo-lido-noš a tvrdo-chlupo-mokro-bílo-křusy. :-)
Obrázky sice pěkné, grafická úprava moc hezká, tou jsem se taky nechala ke koupi zlákat, ale bohužel žádný příběh, žádná pointa, nic se z toho dítě nenaučí, ani žádné poučení nedostane, a vlastně vůbec nic četbou nezíská. Plytké plynutí slov, která ani ten příběh nevypráví. :-/
Tato kniha je tak moc nabitá informacemi, jak moc je Motlitba za Černobyl od S. Alexijevič nabitá emocemi lidí, kteří "to" prožili. Velice přínosné je podání informací "okolo", tj. těch, co nám pomohou pochopit, proč kdo jak mohl jednat a jednal, tedy uvedení do společenského a politického kontextu jak na Ukrajině a v SSSR, tak celosvětově. Moc dobrá kniha.
Pokud chcete kvalitní knihu, kde nejsou jen "roztomilé" obrázky, ale obrázky fakticky správné a ještě navíc k tomu fakticky správný text, NEKUPUJTE DĚTEM TUTO!!!
Dozvěděla jsem se z této knihy spoustu nesmyslů a ještě teď se z toho v noci odkopávám hrůzou. Nejen že husy jsou pro autorku kachny, ale kachnami jsou i terejové, medvěd je pak největší zvíře na světě (velryba či slon asi neexistují), tučňáci žijí "jen kousek" od ledních medvědů (vlastně ten jižní a severní pól nejsou tak daleko, když jsou "jen kousek") a spoustu a spoustu dalších perel... Prosím uchraňte své děti před touto hrůzou. Je smutné, že něco takového může vůbec vyjít. :-(
Je potřeba si hodně odmyslet propagandu, protože kniha vyšla v době, v jaké vyšla, takže "západní kapitalisti" jsou strašlivě zlí a Sovětský svaz je náš největší přítel. Příkladem může být třeba to, že autor vyčítá Velké Británii jednání o potenciálním separátním míru z roku 1941, ale jaksi pozapomene zmínit pakt Ribbentrop-Molotov (1939). Nicméně i přes ty době poplatné slabiny kniha obsahuje cenné informace a nelituji, že jsem ji četla. Za mě 3,5 hvězdy.
Nostalgie, ve třetí třídě jsem ji milovala. Moc pěkně se četla. Rozhodně doporučuji, pokud se k ní ještě někdo dostane. :-)
Smutné čtení... Řada pramenů, ke kterým se našinec nedostane, což knihu činí o to zajímavější.
Ve svých 9-10 letech jsem ji milovala, opakovaně se k ní vracela a užívala si její čtení. Komentář Havranice to plně vystihuje. :-) Teď ji čteme se synem (9 let) a je z ní stejně nadšený, jako já kdysi.