Sitting-Bull komentáře u knih
Knihu jsem pořizovala zejména proto, abych podpořila její vydání. Dostalo se mi příjemného překvapení, a knihu jsem s radostí dala synovi, který se zrovna topí v zájmu o RAF a letadla. Jsem ráda, že je v knize zmíněn i pozemní personál, bez kterého by to také nešlo. A jsem ráda, že jsem se konečně v nějaké knize dočetla o československých ženách, které za nás na západní frontě bojovaly, byť jich bylo, v porovnání s muži, jak šafránu.
Ne vždy mi sedl styl kreseb, zejména v jednom příběhu se mi špatně orientovalo, ale to je spíš otázkou individuálního vkusu.
Očekávala jsem YA sci-fi a to jsem také dostala. Kniha se čte lehce, děj svižně odsýpá a závod je zajímavý a napínavý, stejně jako důvody jednotlivých dětí, proč do toho šly a jejich způsob zvládání toho, co zažívají. Je to příjemně vyvážená dávka napětí, humoru, rivality a sci-fi prvků, což od odpočinkové literatury očekávám.
Za mě zatím lepší, než Artemis Fowl i Alchymistova šifra, které jsem četla v nedávné době, a tisíckrát lepší, než Dvůr trnů a růží, Hedvábí a meč či Čarodějovy hodiny, které patří všechny do stejného žánru. Hned se vrhám na další díl, jsem zvědavá, jak se bude příběh utvářet na Edenu.
Za mě o něco méně zajímavý díl. Nebavila mě moc ta vsuvka na Haiti.
Oceňuji popularizující formu popisu a řadu zajímavých informací, se kterými jsem se zde setkala poprvé.
Příběh takového toho klasického formátu. Není to jen "honem-honem děj, děj, akce, napětí, napětí", jak je běžné v současných knihách, ale kniha odpovídá dalším dílům té doby, kdy ani v popisování příběhu nebylo potřeba někam honem-honem spěchat a stejně byla kniha čtivá a zajímavá.
Rodinná sága na pozadí naší novodobé historie. Teší mě, že se dozvídám ty střípky o životě v minulosti v rámci zajímavého příběhu. Smekám před K. Lednickou a její prací.
Pokračování rodinné ságy na pozadí dalšího úseku naší novodobé historie. Fascinující, že o některých věcech z naší nedávné historie se člověk dozvídá až "na stará kolena" někdy po čtyřicítce. Třeba o Česko-polské válce jsem se neučila ve škole ani před Sametem ani po Sametu a neučí se synové ani teď.
Mám ráda příběhy, které mi připomínají mé dětství a mládí v oddíle. Tohle je jedna z takových knih. Jonáš už není taková lama, jako v předchozích dílech, příběh je zajímavý a hezky odsýpá a pro mě z něj čiší nostalgie. A setkání s Miroslavem Nevrlým Jonášovi opravdu závidím, zvlašť když si uvědomím, že jsem přesně stejně neměla v jejich věku peníze na to, abych si takhle od autora koupila jednu knihu.
Jeden z méně zajímavých dílů série, byť i zde jsem se dobře bavila.
Inspirativní kniha, určitě se k ní ještě vrátím.
Velmi podprůměrný průvodce s téměř nulovou informační hodnotou.
Celkem čtivě napsané, v řadě případů vychází z historických podkladů, spousta je samozřejmě jen fabulace. Přečíst se to dalo, vracet se k tomu nebudu, faktografie mi dávají více.
Tak tohle bylo moc pěkné. Od knihy jsem nečekala moc, přeci jen patří k YA. A kniha mě velmi příjemně překvapila. Četla se úplně sama, byla děsně napínavá a zároveň sladká nebo spíš hořkosladká. Krásně jsem si u ní odpočala, mladým hrdinům jsem fandila a u zvratů se nestačila divit. Prostě taková velmi příjemná oddechovka.
Nápad dobrý, myšlenka zajímavá, přeci jen kvantovou fyziku nacpat do komiksu... Jsem ráda, že jsem po komiksu sáhla, oprášila jsem si některé ze zapomenutých vědomostí vysokoškolské fyziky, byť chvílemi "to bolelo". Na druhou stranu mě hřálo to, že spoustu jsem toho nezapomněla a stále se v tom orientuji, byť už jsem ze školy nějaký ten pátek venku. :-) Líbily se mi i ilustrace, byť v něčem pro mě byla kniha tak nějak neuchopitelná a četla jsem ji dlouho.
Poprvé jsem tuto knihu četla před nějakými pětatřiceti lety, nyní jsem ji potkala v naší vesnické knihovně, tak jsem si ji půjčila se synem. Pamatuji si, že mě fascinovaly ty zvláštní kresby a když jsem se na knížku dívala teď, přesně chápu, co mě na nich tak fascinovalo. Příběh jednoduchý, poselství jasné, slabší nadprůměr.
Zčásti mi kniha připomíný Karafiátovy Broučky, zčásti mi připomíná Novákova Cvrčka a mravence. Prostě takový poetický a přitom nepříliš přikrášlený příběh o životě, o práci a povinnostech, o smrti a umírání a celém koloběhu života, to celé v podání pro malé děti, věkově tak školkové či mladší školní věk. Z knihy dýchá to, že už má na hřbetě pěkných pár křížků (Sibylle von Olfers -> 1881 - 1916), dnes by se nejspíš už nenosilo strašit děti prací nebo umíráním. My si knihu s osmileťákem při čtení užili.
Příjemné překvapení na YA knihu. Nejsem cílovka, ale kniha se mi četla dobře - zajímavá zápletka, zajímavý příběh, byť s určitými výhradami k uvěřitelnosti učňových schopností. Do dalších dílů určitě půjdu.
Zase o fous lepší, než ten Venušanský díl, takže jsme na předchozí úrovni. Pro děti na rozečtení dobré, akční, napínavé, vtipné. Sama bych to samozřejmě nečetla.
Pamatuji si, jak mě tato kniha oslovila někdy před 20 lety. Vrátila jsem se k ní po letech a pocity nejsou tak silné, jako při prvním čtení. Kniha je dobře řemeslně zpracována, příběh a zápletka jsou stále zajímavé, jen jsem ji už četla podruhé a věděla, co mohu očekávat, takže se nekonalo to úplné wau. Nicméně stále se mi líbí a ponechávám plný počet hvězdiček, přestože teď, po druhém přečtení, bych dala o hvězdičku méně.