Sklerosa
komentáře u knih

Některé pasáže z knihy jsem měla potřebu si předčítat nahlas, stejně jako báseň. Mannův jazyk je krásný a "čisťoučký bílý lajničky" mi z hlavy už asi nikdo nevymaže. Román působí místy trochu naivně, ale autor knihu napsal, když mu ještě nebylo ani dvacet let (stejně jako Andreasovi) a jeho pohled na svět je tedy pohledem sotva dospělého mladíka.


Miluju tuhle sbírku, vlastním ji ve třech variantách překladu i v originále. Nejraději mám překlad Svatopluka Kadlece, ten mi přijde nejsyrovější, není tak učesaný jako Nezval. V pubertě jsem tu knihu měla pořád po ruce a Baudelaire byl pro mne jako rocková hvězda.


Výborně napsané, poutavé čtení. Kniha asi nebude pro každého, dlouhé hovory o uměn a Nicovo přemítání o estetických stránkách světa kolem mohou někoho nudit, ale mě na knize zaujaly víc než samotný příběh.


Místy jsem měla pocit že z místnosti zmizel vzduch a já se nemohu nadechnout, nemohla jsem ji přečíst na jeden zátah, udusila bych se. Hodně silný, skličující a zároveň osvobozující zážitek.


Kniha se vám dostane pod kůži, vsákne se do vás jako vůně léta a mořské soli. Konec mě až fyzicky bolel a dojem z krásně napsaného příběhu mi vydržel a určitě ještě dlouho bude mojí součástí.


Kniha v úvodu seznamuje se zásadami židovské rituální kuchyně a vysvětluje, jak vést košer domácnost. Další kapitoly pojednávají o jednotlivých židovských svátcích, jejich historii, rituálech a zvyklostech, které je doprovázejí a samozřejmě i o pokrmech, které jsou v době těchto svátků připravovány. Převážná většina jídel zde uvedených pochází z aškenázské kulturní oblasti, tedy ze střední a východní Evropy. Nejde o klasickou kuchařku, doprovodného textu o židovských svátcích a zvyklostech jevíc, než receptů na jednotlivá jídla.


Kdysi na střední škole mi učitelka nechtěla věřit, že ten spisovatel existoval. Nakonec si ode mě půjčila všechny knihy, co od něj mám a přidala ho do osnov.


Tahle kniha mě donutila litovat, že neumím anglicky natolik, abych si mohla Maurice přečíst v originále. Je krásná, plná citu a přitom není patetická. Na několika málo stránkách je krásně popsaný vývoj postavy tak, že jiný autor by spotřeboval dvakrát tolik papíru a stejně by to nedovedl. Forster byl pan spisovatel a k této knize se budu určitě vracet.


Milé čtení k vodě. Příběh není nijak komplikovaný, ale má spád a postavy jsou uvěřitelné. Jen konec byl na mě trochu moc cukrkandlový.
