SleepyAllDay komentáře u knih
Když jsem si přečetla komentář podemnou, říkala jsem si, ach jo, to asi byl krok vedle.
Ale naopak, kniha mne pohltila a nemuset ráno vstávat do práce, zvládla bych ji během jednoho odpoledne a večera.
Jeskynní tématika mi tedy také nic neříkala a trošku jsem její čtivo flákala. Ale to ostatní? Mísil se ve mě vztek a strach a tak pořád dokola.
Konec byl zklamáním, ale ne překvapením
Nejprve jsem si říkala, že mne kniha moc nebaví, ale najednou jsem se přistihla, že čtu a čtu a čtu a je konec knihy.
A mám k tomu jediné:
Tohle prostě zažít nechceš.
Téma bylo určitě zajímavé, ale zpracování se mi moc nelíbilo. Od začátku jsem se ztrácela v obrovském množství postav. Děj byl kolikrát překombinovaný až neuvěřitelný, hlavně posledních několik stránek. To pro mne bylo opravdu utrpení a modlila jsem se, ať je konec.
Celá kniha pro mne byla jako kombinace Stmívání a Divergence. Navíc mi styl psaní hodně připomínal příběhy, které jsme si s kamarádkou psaly na základní škole.
Asi už z anontace je jasné jak to celé bude, ale i tak jsem si knížku s nadšením přečetla. Poutavě napsáno, trošku peprnější výrazy u postelových scén /a to jsem tu knížku chtěla půjčit babičce :-)/
Postavy sympatické, takžtéž mi vyhovovaly krátké kapitoly a střídání ve vyprávění.
A jdu vyhlížet pošťačku, která mi nese druhou knihu.
Jako devadesátkový dítě jsem se na knihu moc těšila. S první částí jsem se zcela ztotožnila a při čtení jsem nostalgicky vzpomínala. Viděla jsem se snad ve všem.
Knížka je pěkná, moc dobře se čte. Co mě mrzí, je docela krátká, možná bych i uvítala více těch devadesátkových vzpomínek.
Ale i tak moc Johaně děkuji za super čtení :) a knížku doporučuji!
Neurazí, nenadchne.
Taková pohodová knížka na sobotní odpoledne.
Jako jo, programování, start-up... To bylo zajímavý, ale to je asi tak všechno.
Knihy od Jodi miluju, ale tady mi chybělo to její klasické - překvapení na konec.
Sice pohodové odpočinkové čtení, na začátku jsem tomu dávala šanci.
Ale celkové chování žen mi přišlo vhodné max tak pro puberťačky, ne pro dospělé osoby.
Snad jen Leo byl zlatíčko.
Jsou knihy, které přečtu a za pár měsíců si na ně ani nevzpomenu.
A potom jsou knihy, které i dlouho po přečtení zůstanou v mé mysli a často se k nim v myšlenkách vracím.
Zlomení andělé bude jedna z těch knih.
Úžasná kniha a Willem byl mým andělem č.1
Hodně dlouho jsem se v postavách ztrácela, proto mě kniha moc nebavila, až ke konci se to zlepšilo.
Dle mého jeden ze slabších počinů pana Hartla.
Půlnoční sny před lety nastartovaly moji éru Lenky Lanczové.
O víkendu jsem po knize znovu sáhla, chtěla jsem na chvíli být zase puberťačka a zapomenout na svět dospělých.
Martinu jsem vnímala jinak než před lety, kolikrát bych jí za chování nafackovala (kdežto před lety jsem s ní sympatizovala).
Rik je slaďoušek, popisované vymoženosti tehdejší doby jsou úsměvné (Windows 98; Pentium 3; emailová schránka pro celou rodinu).
Krásné vzpomínání.
Po Willardu další skvělá knížka.
Doporučuji.
Propojení hlavních postav jsem čekala jiné, ale od jistého momentu to bylo více než jasné.
Až na posledních několik kapitol mi kniha přišla o ničem. Trošku jsem se těšila, že se podivné děti budou seznamovat s dnešním světem, vzniknou humorné pasáže. A ono ne.
Asi už nejsem autorova cílovka, ale díky otevřenému konci, budu číst dál. Protože jak tohle dopadne?
Skvělý pohled do světa člověka s autismem. Ale... Kniha mě moc nebavila a do čtení jsem se musela hodně nutit.
Zvědavost mi nedala, potřebovala jsem vědět, zda to Jacob udělal či neudělal.
Na začátku knížky jsem si říkala, že už jsem asi opravdu na young adult stará. Chování Merit mi přišlo dětinské, nepřišla mi na svůj věk.
A tak čtete a čtete, usmíváte se, nevěříte a najednou je konec ani nevíte jak.
Ačkoli vážné téma, Colleen opět skvěle zpracovala a trošku SPOILER Merit a Sagan forever :-)
Skvělá, typická Lanczová.
Jsem moc ráda, že její hrdinky stárnou se mnou, že ve 30 nemusím číst o puberťačkách, ale o holce v mém věku.
I když - i o těch puverťačkách bych ráda četla, protože prostě Lanczovka :)
Knihu jsem začala číst na doporučení.
A říkala jsem si, že je to pěkný krok vedle. Začátek byl fajn, poté pro mne přišlo hluché místo, které se v podstatě zlomilo až s druhou částí, kterou jsem přečetla téměř jedním dechem.
Christmas je láska.
Jak už tu někdo psal, v příběhu si každý najde to své. Já, romantická duše si našla lásku.
Miu a Muncha mám ráda, ale asi jsem jejich příběhy přesycena.
Až na posledních pár kapitol, kdy to začalo mít spád, mě kniha nebavila.