slepicka komentáře u knih

Výborná kniha. Dostala mě. Pohltila. Vše perfektně odsejpá a zapadá do sebe jako by to složil maďarský inženýr Rubik se svým kolektivem (řečeno slovy klasika).
Nesbo nejen že nezklamal, ale nadchl! Po Harrym žádný odvar, ale silná braz... éééé norská káva!
Konec zůstal lehce pootevřený, aby se s(S)ynáček mohl vrátit. Synáček. Syn. Čí vlastně? Abův? Šimonův? A Rosemary má děťátko... Báječně zaseté pochyby a ponechaný prostor pro vlastní úsudek.
Zabte si mě, mučte si mě třebas chlebovou polívkou - já tohohle Nora prostě žeru! Nemůžu jinak než pět hvězd... Jo, ty zatracenej norskej parchante, piš dál, já Ti to vždycky sežeru. I s navijákem!
P.S.: Těm, kterým se zdá, že jsem ji vyzradil cokoliv z děje, či snad nedejbože celou zápletku se tímto co nejsrdečněji omlouvá dr. Chocholoušek - k tomuto nedopatření dochází maximálně jednou za 10 let...

13 07.01.2016

S touhle knihou jsem prožil vojnu - půjčil si jí první týden a vracel poslední den. A jen velmi nerad! Dnes jsem šťastným majitelem prvního, exilovéhy vydání a nedal bych ho ani za nic. Výpoveď (nejen) jedné generace. Myslím, že podobně se cítí určitá věková (a možná i sociální) skupina v každé době a zřízení. Jen způsob "trávení" volného času a druh alkoholu je jiný (ačkoliv rum je věčný!).

6 03.08.2013

Asi budu zase za hnidopicha, ale co už... Knížky páně Vondruškovi mám rád. Odpouštím i občasné nepřesnosti a chápu, že "osoby a obsazení" je fiktivní, ale dnes je třeba jednu věc uvést na pravou míru. V knize vystupuje pražský purkrabí Johánek z Poděhús a jeho zeť Jaroš ze Slivna. To je však z hostorického hlediska nesmysl, protože páni z Poděhús a ze Slivna jedno a to samé jsou. Skutečnou osobou byl Jaroš z Pušperka (též uváděný jako Jaroš ze Slivna a Poděhus, okolo 1210 – 24. nebo 26. února 1272). Diplomat a válečník na dvoře Václava I. a jeho syna Přemysla. Z toho vyplývá, že nemohl být sám sobě zeťěm. JEn drobnost, ale aby to někomu nezamotalo hlavu :-)

5 10.07.2024

Dlouho jsem váhal jestli a co napsat, ale nešť, napíšu...
Knížky paní Vaňkové jsem objevil už jako kluk v knihovně a protože jsem vždycky měl rád dějepis a potažmo historii, líbily se mi. Líbí se mi pořád i přes pár postřehů, které popíšu níže...
Paní Vaňková je žena a jako žena se i dívá na historii a podle toho tvoří své příběhy - vedle nespornýách historickýách faktů ve svých knihách dává velký prostor vztahům a lásce. Proto má možná více čtenářek, než čtenářů (je to jen můj subjektivní pocit a třeba naprosto klamný ;-)). Nicméně i nám mužům mají co říci! ;-)
Ale zpět - čím je paní Vaňková starší, nebo abychom byli gentlemany - čím více napsala knih, začíná převažovat stránka historická a popisná.. Celá sága "Zrození království" je velice dobře napsaná (ostatně jako vždy) a nechybí ani vztahy a láska, ale... Ano, ale. A to ale je u poslední části pentalogie největší.
Již dříve mohl mít čtenář problém se jmény. Jednotliví šlechtici se během knihy jmenují různě. Respektiva mají různá přízviska. Ale to bylo v té době normální. Pán ze Žitavy si založil svůj hrad a začal se psát podle něj - z Lichtemburka (např.). To bych chápal, ale mám se jmény daleko větší problém. Zvlášť v Zapomenutém králi. Jej jich prostě moc. NA malé ploše se paní Vaňková snaží popsat co nejlépe danou situaci, ale čtenář se začne ztrácet.... Tedy aspoň já.
Mluvím konkrétně o částech popisující mongolský vpád do Rusi. Spousta mongolských jmen ve vzájemně propletených rodiných vztazích ve kterých se prostě chca nechca ztratíte. Aby toho nebylo málo vyrazí na nás všichni ti Vladimírové, Jaroslavové a podobní, jen s různými přízvisky. Je jich tolik, že za chvilku nevíte který je který...
Ale abych byl upřímný - tohle jsou jediné věci, které knize můžu vytknout. Vše ostatní jako vždy precizní a já jem se bavil. Jen díky těm zatraceným Rusům a Mongolům dávám "jen" čtyři hvězdičky.
Paní Vaňkové přeji do dalších let mnoho zdraví a invence a doufám, že to nebyla poslední kniha z jejího pera...

5 02.04.2015

Musím říct, že historické knihy pana Niedla mě baví. Čím dál víc. Mistr platnéř, byť se jedná o souborné vydání již starších knih je lahůdkou. Líbí se mi i propojení jednotlivých sérií některými postavami.
Děkuji a teď těším se na dalšího Ondřeje z Rohatce...
Apropo - asi si budu muset přečíst i autorovi knihy z doby novější :-)

4 15.02.2022

Mysterium tremendum - inspirující tajemství. Nevím, možná, že ano. Každopádně je to knížka zajímavá u které se musí přemýšlet.
Ze začátku to vypadalo jako klasický vzorec - zločin (respektiva vina) a trest. Postupně s to však vyvinulo v něco daleko většího, záhadnějšího.
Ano v anotaci se píše cosi o Lynchovi, Kingovi, Plasticích a to všechno tam skutečně je, ale i něco navíc. Chvíli si člověk není jistý co je sklutečnost, co představa vyvolaná obrazy a co vize autora, který určitě fičel minimálně na houbičkách. :-)
Přemýšlel jsem, kolik dát a jak to vlastně ohodnotit a nakonec jsem dal za 4 a zjistil, že se mi to vlastně líbilo. Možná proto, že jsem fanoušek Lynche, Kinga, Klímy i Plastiků :-)

4 12.11.2015

Knihy páně Vondrušky mám rád a už jsem si "zvykl" na některé historické nepřesnosti (pobyt ve městech, která ještě neexistovala apod.) a beru je jako "Autorskou licenci", ale u této knihy mě mrzí dvě věci - živý Wilibald Odo, který zemřel v knize "Tajemství abatyše z Assisi" cestou do Compostely a zmínka o Světlanině svatbě. Ta se měla odehrát v době, kdy byl Oldřich na cestě právě do Compostely, nicméně ve zmiňované knize se této pouti zúčastnila i Světlana... Nicméně kniha je jinak výborná a s chutí jsem si ji přečetl!

Tetralogie o Hynku Tasovi z Boru se mi četla dobře. Ovšem v poslední (zatím) části jsem, já starý hnidopich, našel dvě nesrovnalosti. Za prvé, hovoří se zde o tetování z Castello Nuovo - orlu s hadem v drápech, ale ve Čtvrtém, králově psu je Hynkovo tetování popisováno pouze jako jakýsi dravčí spár. A s Castello Nuovo souvisí i ta druhá - opět v první části se mluví při Tasově návštěvě u milánského vévody o tom, že majitel hradu a školy "vrahů" zemřel a škola tedy přestala fungovat. Na posledních stranách je ovšem o hraběti Collonovi zmínka jako o živém...
Nicméně i přes tyto dvě drobnosti je knížka opět čtivá, což je pro mně hlavní známkou toho, jestli je dobrá... Za mně čtyři hvězdy.

2 15.10.2015

Dle vyjádření vydavatele změna obálky proběhla na přání autora, který chtěl modernější a lépe odlišitelné obálky jednotlivých knih v edici...

Odhlédneme-li od toho, že je tato kniha datována před Záplavu, ale odehrává se až po ní (o čemž je zde zmínka), opět pohodové oddychové čtení, tak jak jsme od Cusslera a jeho alter ega Dirka Pitta zvyklí.

01.03.2018

Výborná kniha s odfláknutým překladem. Lépe než takový, je lepší žádný překlad.

25.07.2016