Slezadav
komentáře u knih
Zkáza a naděje
Leigh Bardugo
Pořád se dá najít dost věcí, které mě otravovaly, docela hodně plot holes a zjevné berličky, kterými si autorka usnadňuje práci. Přesto závěrečný díl je jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Alina se konečně přestala chovat jako úplná kráva a dokonce trošku ubylo zbytečné romantiky. Osobně bych snesl o hodně temnější konec, ale co už, tento také nebyl zase až tak špatný. Některé části možná zbytečně roztahané, na druhou stranu se autorce povedlo vysvětlit alespoň několik nesmyslů z předchozích knih, které byly do očí. Celou Griša trilogii jsem četl spíše jako přípravu na Šest vran. Vymyšlený svět je krásný a zajímavý - soudě podle mapky a uvedených délek cestování si ovšem myslím, že zbytečně málo rozlehlý. První a druhý díl byl na vážkách mezi dvěma a třemi hvězdami, tady to budou solidní tři. Sice je škoda, že hodnocení je na úrovni předchozích dílů, ale čtyři si tohle prostě nezaslouží.
Perunova krev I.
František Kotleta (p)
Moje první zkušenost s Kotletou. Už jsem četl pár knížek od Kulhánka a Kotleta je navíc už tak známý, že jsem přesně věděl, co čekat. Nemýlil jsem se a přesně podle očekávání tohle byla akční jízda se spoustou přestřelek s bohy, spoustou krve, jadernými vtipy a šukáním, které z vás udělá poloboha. Stáhnul jsem po Kotletovi, když jsem potřeboval něco lehčího, abych měl změnu od právě dočtené Mistborn trilogie a rozhodně nelituji, Kotleta splnil, co jsem potřeboval. Pravda, mohlo to asi být i o chloupek lepší a tak si v hodnocení nechám ještě trochu rezervu.
Perunova krev II.
František Kotleta (p)
Co napsat k tomuhle druhému dílu ? Je to ve všech směrech pokračování první knihy, určitě nemá smysl číst samostatně. Myslím, že by Perunově krvi více sedělo spíše jednosvazkové vydání. Platí do puntíku přesně vše, co jsem psal u prvního dílu. Jen doplním, že tady mi už lezlo na nervy, jak účastníci bitev řvou nahlas svá jména jako Pokémoni. Každopádně řežba to byla solidní.
Underground
František Kotleta (p)
Možná je trochu nefér, že stejně jako Perunova krev dostává ode mě Underground 4*, protože byl opravdu znatelně lepší, ale takové už je hodnocení jen do 5*. Cyberpunkové prostředí je super, Vachten je dobrý hlavní hrdina a působí celkem reálně. Digitální čarodějky jsou také fajn koncept a dokonce se v téhle knize objevuje více hlubokých myšlenek, než sexu. To je nejspíš u Kotlety velmi ojedinělé. Psát u tohoto autora, že knoha měla spád a četla se skoro sama považuji za limitně se blížící zbytečnosti. Umím si představit, že by třeba postavy čarodějek nebo pirátů byly trochu propracovanější a Mína hrála větší roli. Detektivní zápletka byla super, jelikož jsem čekal asi pouze akci.
Revoluce
František Kotleta (p)
Velmi podobné předchozímu dílu. Cyberpunkový svět opět skvělý (škoda, že výlet mimo Prahu byl tak krátký až skoro odbytý). Závěr mi připadal malinko zmatený a uspěchaný, ale jinak se to samozřejmě četlo parádně a akce střídala akci. Škoda, že některé hlášky jsem už četl v jiných Kotletových dílech. Dost mě bavily narážky na aktuální/nedávné politické/kulturní dění v české společnosti.
Únik před Houdinim
Kerri Maniscalco
Naprosto průměrné pokračování série o Audrey Rose. Tentokrát se děj odehrává na palubě luxusní lodi, jejíž plavbu doprovází putovní cirkus pravidelně pořádající představení.
Co mi vadilo asi nejvíc je v některých momentech naprostá absence logiky ve prospěch příběhu a naprosto zbytečně akcentovaná romantická složka příběhu. Naprosto jsem nepochopil absolutní pasivitu strýce Audrey, který v průběhu celé knihy nedělá naprosto nic, zřejmě aby se příběh mohl točit kolem mládeže. Stejně tak mi připadá, že motiv principála uzavírat dohodu s Audrey byl přinejmenším zcela pochybný, spíše naprosto absentující. Zřejmě jen proto, aby se vytvořila živná půda pro milostný trojúhelník.
Stejně jako předchozí díly i tato kniha se výživá v dialozích, které nikam nevedou a jen omýlají, co vše je strašně "skandální". Na toto slovo už jsem začal být alergický.
Přesto se kniha dá číst dobře, je nenáročná. Detektivní část relativně napínavá (i když není problém vraha odhalit, pokud chcete). Romantická část zabírá podle mého zbytečně moc prostoru. Plusové body přidávám i za atmosféru cirkusu na palubě a jednotlivé artisty, ti mě docela bavili. Celkově dávám 3/5 a považuji tuto knihu za naprostý průměr dovolenkové četby.
Po stopách Jacka Rozparovače
Kerri Maniscalco
Tohle bylo pro mě docela příjemné překvapení. Čekal jsem tak trochu YA slátaninu, ale příběh byl velmi dobře a svižně napsaný. Jen teda krev v žilách úplně netuhla a popisy brutalit rozhodně mohly být grafičtější. Během čtení jsem se ovšem rozhodně nenudil a dokonce hlavní hrdinka nebyla zdaleka taková slepice, jak bývá u tohoto subžánru obvyklé. Ne, že by mě občas Audrey Rose neiritovala, ale převládaly situace, kdy se chovala vcelku rozumně. Viktoriánská Anglie je popsána barvitě a nebyl pro mě problém se do příběhu vžít.
Trochu mi vadilo, že autorka místy až příliš akcentovala náhled na roli žen v tehdejší společnosti. Stejného efektu šlo dosáhnout i nenásilně. Dalším mínusem pro mě bylo v některých pasážích trochu moc nepodstatné vaty a naopak příliš zkrácené stěžejní scény. A občas mi vadilo i přílišné zaměření na emoce hlavní hrdinky související s romantickou linkou příběhu. Ono by pro mě celá kniha působila o něco lépe, kdyby tam žádná romantická rovina ani nebyla (nebo naopak byla více propracovaná), nicméně chápu, že pro cílovku tohoto díla bylo její zahrnutí neoddiskutovatelnou nutností. Odhalení vraha není nikterak překvapivé a věřím, že pro většinu čtenářů byl hlavním podezřelým minimálně poslední třetinu knihy. Konečné hodnocení jsou slabé čtyři s přivřením obou očí.
Nadace
Isaac Asimov
První díl původní série o Nadaci. Je hodně znát, že základem knihy bylo několik volně svázaných povídek. Kniha není příliš dlouhá, přesto jsou prezentovány minimálně tři jasně oddělené dějové linky. Není prostor na vykreslení postav ani na pořádné rozvinutí děje. Tahle kniha nemůže stavět ani na ději, ani na postavách. Zbývají tudíž myšlenky a koncepty, které jsou zde ovšem brilantní a jsou tím, co drží celou knihu nad vodou a činí ji ve finále i dost zajímavou. Jedná se o něco úplně jiného, než nabízí třeba Předehra k Nadaci. Jsem rád, že jsem nejprve četl prequelové díly a měl jsme alespoň trochu vhled do situace (i když se dá zcela bez problémů začít tady). Jsem zvědavý na další díl. Možná trošku slabší 4*, začínám si všímat, že mám tendenci lépe hodnotit krátké knihy (což tato je). Možná proto, že skončí dříve, než začnou nudit.
Nadace a Říše
Isaac Asimov
Zajímavé pokračování série. O něco ucelenější, než předchozí díl, jsou zde pouze dvě příběhové roviny - bitvu s Říší a bitvu s Mezkem. Obě byly zábavné a obě by mohly vydat materiálu na minimálně celou knihu. Zejména první část týkající se konfliktu s Říší mi připadala hodně krátká a ošizená. Část s Mezkem byla alespoň trochu rozpracovaná a dala prostor některým postavám (ač minimální, pořád jde o posun). Dokonce i příběh tu celkem odsýpal a celou knihu jsem zvládl prakticky během jednoho dne. Hezký závěr, který byl sice zčásti trochu předvídatelný, ale přesto zaslouží pochvalu.
Druhá Nadace
Isaac Asimov
V první části solidní návaznost na předchozí díl, ve druhé části nový příběh o Druhé Nadaci. Bohužel mi připadal mírně zmatený. Pletly se mi postavy a ani závěrečné rozplétání situace mi nějak ohromující ani strhující nepřipadalo. Určitě by se našlo pár vynikajících nápadů, ale ty bohužel zapadají v průměrnosti takřka všeho ostatního. Pro mě zatím nejslabší část série.
Na hranicích Nadace
Isaac Asimov
Pokračování ságy o nadaci napsané nějakých cca 30 let po původní trilogii. Musím přiznat, že se mi pokračování nelíbí tolik, jako starší tituly. Asimov tady sice opustil styl splácnutých epizodních povídek a napsal skutečný román, ale bohužel se nevyvaroval některých neduhů. Na to, že tentokrát postavy prostupovaly celou knihou jsou stále neskutečně ploché a nezajímavé. Další klasická nástraha, která postihuje zejména série je nutnost přicházet se stále silnějšími protivníky a stále více za vlasy přitaženými teoriemi a možnostmi. Vyskytují se zde zcela neskutečné jevy, díky kterým je pro mě tohle dílo už spíše soft sci-fi, na rozdíl od předchozích dílů série. Co ovšem je potřeba Asimovovi nechat je shopnost přicházet s nečekanými odhaleními, která v širším kontextu dávají smysl. Závěr knihy moc hezky kulminoval ve střet, jehož konečné rozuzlení bylo pro mě možná až příliš konzervativní a čekal jsem, že se autor trochu více odváže. Při zpětném pohledu si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla více akční a nestála jen na nekonečných dialozích. Podle mě zatím nejslabší díl ze série Nadace.
Nadace a Země
Isaac Asimov
Závěr celé série o Nadaci pokračoval přesně v duchu předchozího dílu. Další ucelený román, který se na jednu stranu tváří dobrodružně, ale ve skutečnosti je stejně jako předchozí díly plně vystavěn na myšlenkách a dialozích. Bohužel jakoby autorovi už došla šťáva, témata dialogů se velmi často opakují, až jsem měl pocit, že např. Golan s Bliss mají tak dvě témata k rozhovoru a k nim se stále znovu a znovu vrací. Vzhledem k tomu, že akce je v knize, co by se za nehet vešlo jsou opakované a nic nerozvíjející rozhovory postav (ke kterým jsem si ani za dvě knihy nenašel cestu a připadají mi stále neuvěřitelně ploché). Posádka lodi tvořená Golanem, Peloratem a Bliss se snaží v tomto díle najít Zemi, přičemž jde o jakousi variaci na Odysseu. Navštěvují postupně různé planety a překonávají různé nástrahy a nebezpečí. Bohužel návštěvy všech planet jsou velmi epizodní a střídají se jako na běžícím pásu, přičemž zrovna originální také nejsou. Nicméně pořád je třeba dát knize kredit za těch několik zajímavých myšlenek, které předhazuje. Rozhodně tady nečekejte žádný děj, na konci této knihy se nacházíme prakticky tam, kde končila kniha předchozí (a vlastně i ta předtím, protože ta minulá také skoro žádný děj neměla). Závěr byl pro mě naprostým zklamáním, ačkoliv nejspíš jen logické vyústění posledních dvou knih, přál jsem si něco trochu jiného. Z mého pohledu v závěru některé z postav kompletně popřou i tu chabou charakteristiku, kterou měly. Skoro do poslední stránky jsem doufal, že se dostaneme do zaběhnutých kolejí z první trilogie, ale to jsem se mýlil. Z mého pohledu se jednalo jednoznačně o nejslabší díl celé série. Možná jen proto, že už mě styl postavený na rozhovorech a nulové akci přestal bavit, ale hlavně proto, že první díly série byly daleko zajímavější, originálnější a hlubší. Absence jakéhokoliv relevantního děje mé náladě také nepřidává. Celkově mi poslední dva (nově dopsané) díly připadaly jako trochu zbytečné ždímání populárního produktu. Dávám tomu pouze 2* a pokud se někdy rozhodnu číst Nadaci znovu, tak skončím jen u původní trilogie, kde podle mého názoru měl skončit i Asimov.
Předehra k Nadaci
Isaac Asimov
Nemám prakticky nic moc, co bych vytknul. Naprosto parádní sci-fi záležitost, která pro mě znamená úvod do série o Nadaci. Kniha mě velmi bavila od začátku až do konce a s napětím jsem očekával, jaké další nástrahy budou muset Hari a Dors překonávat. Román je pro mě postavený rozhodně více na ději, než na postavách. Jednotlivé postavy se nijak překotně nerozvíjejí, ale v tomto případě i to málo bohatě dostačuje a tento fakt i příjemně souzní se závěrem. Musím jednoznačně říct, že závěrečná odhalení mě dostala dost do kolen. Už v průběhu čtení mi něco neštymovalo a jednu ze závěrečných bomb jsem v nějaké podobě očekával. Nicméně na to, co přišlo jsem rozhodně připraven nebyl. V sérii se rozhodně chystám brzy pokračovat a uvidím, jestli se rozhodnutí číst chronologicky dle příběhu a nikoliv dle data vydání ukáže jako dobré.
A zrodí se Nadace
Isaac Asimov
Zajímavé pokračování Předehry k Nadaci. Jelikož čtu chronologicky a ne dle data vydání, tak mě hlavní série Nadace teprve čeká. Určitě mě tahle kniha bavila o něco méně, než Předehra. Možná proto, že se nejednalo o souvislý příběh, ale spíše kapitoly ze života Hariho Seldona. Mezi jednotlivými kapitoly byly dost velké časové posuny a někdy dokonce i v rámci jedné kapitoly skoky tam a zpět, z čehož jsem byl chilkami trochu zmatek. Jednotlivé epizody byly natolik krátké, že spousta postav se nestihla rozvinout a působila poměrně ploše. I přesto se však jednalo o zábavné čtení s poměrně silným zakončením. Dávám mírně slabší 4* a určitě se těším na hlavní sérii.
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
J. R. R. Tolkien
Neuvěřitelně čtivá a dobrodružná knížka. V určitých ohledech vhodná pro děti, ale je tam i spousta materiálu, který by dnešní optikou už nemohl obstát. Výsledkem je velmi zajímavý mix mezi pohádkou a dobrodružným románem. Naprosto zasloužená klasika, která stála u vzniku fantasy žánru, ale ani dnes rozhodně nezklame. Jen závěrečná bitva mi přišla malinko odbytá a někdy mě rušili i reference a přirovnání, která mi do fantasy světa Středozemě úplně neseděla. Každopádně reputace téhle knihy je určitě zasloužená.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Závěr Pána Prstenů se vším všudy, jak měl být. Přečteno včetně dodatků (v lingvistické části jsem už dost přeskakoval). Napětí, poslání, přátelství, nebezpečí, hrdinství, beznaděj. Všechno tahle kniha má a Pán Prstenů je zcela po právu považován za dílo, které formuje celý žánr a za klasiku moderní literatury. Stejně jako u předchozích dílů mě více bavilo putování všech ostatních, než hobitů. Ti mi k srdci stále nepřirostli a jsem mírně zklamán, že Tolkien nedal vice prostoru elfům a trpaslíkům. Trochu ke škodě možná bylo, že jsem viděl filmy (které se překvapivě dobře drží predlohy) a tudíž jsem na spoustu míst a osob měl již zavedenou představu. Rozhodně si ještě něcood pana Tolkiena v budoucnu přečtu, protože je skutečně mistrným vypravěčem (ač se někdy nechává strhnout velikášstvím a přílišnou epičností). Za mě 5*
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Drtivá většina věcí, které mi vadily na prvním dílu jsou zde o mnoho lepší. Není tu až takový fokus na hobity jako rasu (ačkoliv druhá polovina je čistě putování Froda a Sama) a také ubylo poezie a zpěvu. Velmi mě bavila akcí nabitá první polovina, kde o napětí, zvraty a zajímavá setkání nebyla nouze. Druhá půle byla pro mě malinko slabší, ale překvapivě jsem se bavil i s hobity. Perfektně propracovaná charakteristika hlavních hrdinů (i Gluma), která nás nechává být účastníkem psychologických bitev, které každý z nich vede. Pan Tolkien je skutečně mistr výpravěč a po právu je jeho dílo klasikou žánru.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
První díl proslulého Pána prstenů. Četl jsem ihned po Hobitovi a musím říct, že změna tempa je velmi razantní. V Hobitovi se neustále něco děje a dobrodružství plyne, k tomu se Společenstvo prstenu dostane až ve druhé polovině knihy. Právě druhá půle s putováním Společenstva zasluhuje absolutorium a 5*. Bohužel začátek knihy- zejména pak prolog a několik prvních kapitol jsou poměrně nudným pojednáním o zvycích hobitů proložené špetkou genealogie. Musím říct, že z mého pohledu jsou hobiti neobyčejně nezajímaví, prakticky všechny národy Středozemě včetně lidí jsou záživnější. Evidentně Tolkien si hobity velmi oblíbil a dal jim velký prostor. Naštěstí po příchodu do Roklinky se příběh stane vyváženějším a není na hobity tak zatížen. Kniha je velmi čtivá, děj plyne a ilustrace od Leeho jsou taktéž skvělé a parádně navozují atmosféru. Bohužel kvůli rozvleklému úvodu nemohu hodnotit celek jako perfektní, dávám 4* s tím, že pokud následují díl bude pokračovat tak, jak tento končil, tak na perfekt dosáhne.
Silmarillion
J. R. R. Tolkien
Můžu si za to sám, byl jsem varován, ale nedalo mi to a do Silmarillionu jsem se vrhnul. Tahle kniha rozhodně není pro běžného čtenáře. Dokonce není ani pro běžného fanouška fantasy žánru. Je to velmi těžce stravitelná a na čtení extrémně náročná kolekce příběhů a legend. Většinou je přítomen pouze velmi slabý, většinou spíše žádný děj. Za to se tu konají lingvistické orgie, na cca 300 stránkách je pojmenováno snad 1000 postav a míst, z nichž mnohé mají vícero jmen, která se pro správné pomatení čtenáře libovolně střídají. Množství pojmenovaných postav je enormní a zcela neúměrné rozsahu knihy. Měl jsem pocit, že u spousty postav se dozvíme, jak se jmenuje, čí je to syn, jak se jmenovala jeho manželka, jak jí říkali elfové, kolik měli dětí a jak se jmenovali a dál už tahle postava v příběhu nikde nevystupuje. Chápu, že si Tolkien liboval v lingvistice a vymýšlení jmen, ale tohle je fakt přes čáru.
Co mi však vadilo úplně nejvíc je styl, kterým je kniha psaná. Po přečtení Hobita a Pána prstenů jsem čekal něco alespoň trošku podobného. Bohužel tady se nejedná o žádný ucelený příběh a jednotlivé části jsou psané tak popisně, že má člověk pocit, že čte nějakou kroniku. Zejména první polovina knihy tímto extrémně trpí a pro mě, přestože se mi i Hobit i Pán prstenů velmi líbily, to bylo čiré utrpení. Dokonce jsem velmi silně uvažoval o odložení knihy.
Naštěstí se ve druhé polovině mé utrpení trochu zmenšilo. Jednotlivé povídky začaly mít více děje a buďto jsem popisnému stylu přivyknul, nebo se mírně změnil. Od Berena a Lúthien dál se kniha dala už celkem normálně číst, ačkoliv že by byla nějak zábavná, nebo se četla lehce se říct nedá. Jsem celkem zvědavý na knihu Húrinovy děti, která předpokládám bude více rozebírat jeden z příběhu Silmarillionu a doufám, že bude psaná klasicky jako román a ne jako kronika. Na Silmarillionu je totiž extrémně vidět, že se jedná o vydání autorových črtů a poznámek, které měly sloužit k dobarvení světa, případně jako základ pro samostané knihy. Věřím, že samostatná kniha, která vznikne na základě příběhu ze Silmarillionu může být velmi dobrá, ale tohle jsou opravdu jen předprodukční útržky. Je asi potřeba ocenit Tolkienovu představivost, ale kromě skalních a naprosto zarytých fanoušků tohle asi osloví málokoho.
Během posledních několika částí, které mě začaly bavit, jsem začal dokonce uvažovat, že bych dal 3*, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu málem odložil na začátku a při porovnání s jinými knihami, kterým jsem dával tři si Silmarillion více než dvě nezaslouží.
Svědectví
Stephen King
K této knize jsem se velmi dlouho odhodlával, zejména kvůli tomu, jaká je to bichle. Mohu jen konstatovat chybu a říct, že se jedná o parádní román od skvělého spisovatele. Moc pěkné líčení, jak by to mohlo vypadat, kdyby pandemie dosáhla zcela katastrofálních rozměrů.
Post apokalyptický svět je vylíčen zcela uvěřitelnélě a živě, stejně jako postavy, které jsou bohatě propracované, vrstevnaté a zcela uvěřitelné. Myslím, že skoro každý si v záplavě hlavních postav najde někoho, s kým se může ztotožnit.
Docela jsem přemýšlel, jestli dám 5* nebo jen 4. Bylo totiž i několik věcí, které bych knize vytknul. Zejména je příliš obsáhlá, zejména v první polovině. Ano, hodně scén nějakým způsobem určuje a vybrušuje různé postavy, které nás příběhem provázejí. Nicméně myslím, že je hodně scén i zcela zbytečných a tvoří jen vatu, bez které by příběh byl úplně stejně dobrý. (plus by se neničila vazba knihy, která i při velmi pečlivém zacházení při tomto počtu stránek neskutečně trpí). Druhá věc, která byla pro příběh velmi důležitá, ale mě moc nevyhovovala, byla mystická rovina sdílených snů, božího určení atd. Ne že by mi to vadilo nějak moc, ale věřím, že i bez těchto pomůcek by si King dokázal poradit. Na druhou stranu právě tato témata vnímám jako něco, co román definuje a posouvá směrem k žánrům, které bych od běžného post-apo nečekal.
Spousta lidí tvrdí, že King neumí dobré konce. Podle mě minimálně tady ukázal, že na tom tak špatně není. Myslím, že zakončení se celkem povedlo (i když si umím predstavit i to, že by kniha končila o 50 stran dříve a otevřeněji, což by se mi kupodivu líbilo asi ještě víc).
Musím se přiznat, že chvílemi se mi přístup RF zamlouval i více, než Svobodná Zóna. Tohle musím připsat Kingovi také jednoznačně k dobru, že i záporné postavy dokáže napsat tak, že s nimi čtenář soucítí, ba dokonce sympatizuje.
Oblíbené postavy, které mě bavily nejvíc : Harold, Nick, Popeláč, Glen
méně oblíbené postavy : Matka Abagail, Fran, Joe.
