Slezadav
komentáře u knih
Zpěv Susannah
Stephen King
Jednoznačně nejslabší část série Temné Věže. 370 stránek, které děj vlastně příliš neposouvají a myslím, že by se daly scvrknout na nějakých 50 a zařadit na konec Vlků z Cally. Nejsem příliš fanoušek toho, že autor do příběhu zapsal sám sebe a použil se jako Deus ex machina. Jako autor na to má samozřejmě plné právo, ale mě to prostě bylo proti srsti a úplně to zabilo linku Rolanda a Eddieho. Linka Susannah/Mii mi přišla velmi roztahaná, zbytečná a místy až přehnaně filozofická. Kromě její poslední části s hororovým nádechem, která byla rozhodně nejlepší pasáží v knize. Kapitola Jaka a Callahana vedla vysloveně od nikud nikam, ale jsem trochu zvědavý, jak bude pokračovat. Nemám zdání proč poslední kapitola byly útržky z deníku autora. Má to zdůrazňovat proces, jakým TV vznikala ? Proč je součástí předposledního dílu? Nechápu. Každopádně doufám, že poslední díl se vrátí do kolejí, kudy jely Vlci z Cally. Nebýt deníkové části, asi bych dal 3 hvězdy, protože alespoň závěr byl skvělý, ale takto nemůžu víc, než 2.
Temná věž
Stephen King
Parádní závěr celé série. Po Zpěvu Susannah, který vyloženě zklamal jsem byl tentokrát nadšen. Ano, některé postavy měly konec vyloženě antiklimatický (a v důsledku toho vypadaly mírně zbytečně). Ano, pořád mám výhrady k tomu, že King napsal do románu sám sebe a pořád mě sekvence odehrávající se v Americe nedokáží stoprocentně vtáhnout, ale drtivá většina této knihy byla naprosto parádní jízda od které jsem se nemohl odtrhnout. Líbilo by se mi to ještě víc, kdyby si autor odpustil jeden z epilogů a nechal konec jisté postavy záhadný. Naopak závěr Rolanda byl naprosto famózní. Je velmi pravděpodobné, že si celou sérii přečtu v budoucnu znovu.
Příběhy ze světa prachmistrů
Brian McClellan
Velmi dobrá kompilace krátkých příběhů, které výborně doplní trilogii Prachmistrů. Některé napínavé a geniální, některé trochu slabší, ale celkově asi solidní čtyři hvězdičky. Jednoznačně za mě nejlepší byl duch Tristanské pánve. Nejslabší byla jako i v trilogii část s inspektorem Adamatem, který mi k sedci příliš nepřirostl.
Podzimní republika
Brian McClellan
Třetí díl si za mě vysloužil 4 hvězdy, stejně jako druhý. Celkově je to čtivé, děj hezky ubíhá, čas od času nastane i nějaká celkem překvapivá událost. Mírně zklamán jsem byl z poslední čtvrtiny knihy, kdy mi připadalo, že je to trošku uspěchané a autor původně zamýšlel rozsáhlejší finále, ale nechtěl/nemohl knihu už dále natahovat. Dost nepříjemně na mě působila postava Nily, která z nějakého nevysvětleného důvodu dokáže porušovat zavedená pravidla. Trochu působí dojmem, že autor podléhal tlaku mít nějakou výraznou ženskou postavu. Bohužel tahle postava není ani pro příběh nijak zásadní a jediné, čím to autor zachraňuje je dobré vykreslení změn jejího charakteru. Na rozdíl od předchozích dílů mě daleko více bavila Adamatova linie. Nicméně až na mírně uspěchaný konec a Nilu šlo o skvělé čtivo, které již tradičně kombinuje fantasy/military/detektivku, možná trošku škoda, že ani v jednom z daných žánrů vyloženě nevyniká. Kombinace je to ovšem skvělá.
Krvavé tažení
Brian McClellan
Velmi dobře napsaný román. Za mě asi nejlepší části byly s Tamásem za nepřátelskou linií. Trochu na nervy mi lezlo neustálé míchání bohů do příběhu. Myslím, že by kniha mohla velmi pěkně fungovat i bez nich. Celkově nemám moc rád v příbězích jakékoli entity, které svou mocí vysoce převyšují skoro vše ostatní. I tak jde o velmi napínavé čtení, které mi častokrát nedovolilo knihu odložit.
Příslib krve
Brian McClellan
Dobrý úvod do série. Seznámíme se s hlavními postavami, které nás budou provázet celou trilogií. Některé z nich jsem si absolutně zamiloval. Jiné postavy a linky mě příliš nezaujaly (Adamat a Rickard) Intriky a systém prachové magie/ privilegovaných je vyveden velmi dobře a nezaslouží nic, než chválu. Oproti pozdějším dílům a další trilogii je tohle přeci jen slabší, ale i tak velmi dobrý rozjezd a věřte mi, série půjde jen nahoru.
Hříchy říše
Brian McClellan
Naprosto strhující kniha, ve které nám McClellan ukazuje, jaký je mistr pera a jak od první trilogie Prachmistrů vyrostl. Na mě rozhodně fungovala délka jednotlivých kapitolek i jejich pravidelné zakončení na ostří nože. Hříchy říše mi rozhodně připravily velmi mnoho okamžiků typu "jen jednu další kapitolu a jdu spát"
Krev říše
Brian McClellan
Velmi důstojné zakončení série, které jen pokračuje ve skvělých rovinách z předchozích dílů. Přesto jsem se u závěrečného dílu rozhodl dát pouze čtyři z pěti. Je to z podobných důvodů, které se mi nelíbily už v zakončení předchozí trilogie. Poslední čtvrtina knihy mi připadá mírně uspěchaná, jako by autor zjistil, že už je příběh moc dlouhý a potřeboval nějak zakončit. Některé scény posouvaly děj a příliš dopředu a některé byly zase prakticky zbytečné a "o ničem". I tak ve mě Krev říše zanechala dobrý pocit a doufám, že se autor v budoucnu do světa Prachmistrů ještě vrátí.
Zloba říše
Brian McClellan
Nemám co vytknout, všechny klady, které jsem zmiňoval v recenzi předchozího dílu (ideální délka kapitol zakončených vždy napětím) jsou stále na svém místě. Akční děj se čte prakticky sám. Před začátkem téhle série bych podle anotací nikdy neřekl, že mou oblíbenou postavou by mohl být Michel, ale stalo se. (Nicméně Styke příliš nezaostává)
Jak zrzci udělali tmu
Miloslav Jágr
Velmi slabá pohádka o loupežnících, kteří chtěli na práci tmu a unesli Měsíc. Plno hloupostí a nesmyslů jako např. pití inkoustu apod. Kladné postavy vesměs kouří fajfky. Ani ilustrace se příliš nepovedly. Ani mě, ani děti kniha nezaujala, dočetli jsme jen díky tomu, že byla dost krátká.
Hrobka
Howard Phillips Lovecraft
Lovecraftovy povídky v této sbírce mě příliš neoslovily. Nejlepší byla asi titulní hrobka, kde mi přišlo asi nejjednodušší sledovat děj. Dobrých povídek tam ale bylo víc. Bohužel se našlo i dost nezáživných, které s hororem (který jsem čekal) neměly vlastně nic společného nebo příliš krátkých na to, abych se do nich dokázal vžít. Občas jsem měl pocit, že čtu jen neurčité útržky Lovecraftových snů a vizí. Určitě dám šanci i další knize v pořadí a uvidím, jestli bude převažovat typ povídek, který mě zaujal, ten nudný, nebo ten nesmyslně chaotický.
Měsíční močál
Howard Phillips Lovecraft
Skladba povídek se oproti první knize změnila. Jednoznačně k lepšímu. Daleko méně chaotických a surrealistických snů a vizí a daleko více hrůz a děsu. V této fázi své tvorby se Lovecraft začíná přibližovat tomu, co jsem očekával, když jsem s tímto autorem začínal. Pokud bych měl vypíchnout několik povídek, které stojí za pozornost, tak zmíním Bezejmenné město,Hudbu Ericha Zanna, Slídiče, Krysy ve zdech a Děs redhookské čtvrti.
Volání Cthulhu 1
Howard Phillips Lovecraft
Celkově to zase tak špatné nebylo, zejména případ Charlese Dextera Warda mě dokázal poměrně slušně vtáhnout, přestože, jak je u Lovecrafta zvykem, neobsahuje prakticky žádné překvapení a nečekané zvraty. Čtenář vše ví už dopředu a jen se mu dostává finálních potvrzení jeho hypotéz. Jedna hvězda jde dolů za rozdělení Warda do dvou svazků (argument, že ve Weird Tales to bylo také rozděleno u mě rozhodně nemůže obstát). Druhá hvězda dolů (a to jsem ještě milosrdný) je za Snové Putování. Tahle povídka měla sice na Lovecrafta celkem slušný spád, ale to je tak vše. Spousta náhodných setkání a šťastných úniků. Naprosto nelogické rozhodnutí hrdiny, který není ničím sympatický a rozhodně jsem si ho neoblíbil. Chaotické názvy měst a míst, které naprosto stěžují orientaci. Možná je to ještě to nejlepší ze snového cyklu, ale tahle povídka byla fakt utrpení.
Volání Cthulhu 2
Howard Phillips Lovecraft
Série Spisů má v tuhle chvíli stoupající tendenci. V této knize už nejsou snové povídky, ale jen to, co jsem očekával, když jsem se do Lovecrafta pustil. Rané sci-fi, horror, weird. Prakticky všechny povídky v tomto svazku se mi líbily, když pominu pitomosti jako Tamtéž. Bohužel ani tady se ještě autor nevyvaroval příliš brzkého odhalení pointy, což spoustu povídek zbytečně sráží. Asi nejlepší byla Hrůza v Dunwichi a dokončení Charlese Dextera Warda.
Stín z času
Howard Phillips Lovecraft
Určitě nejlepší kniha ze Spisů, přesto nemůžu ani zde říct, že bych byl uchvácen a dát plné hodnocení. Jako vždy některé povídky slabší, jiné výborné. Mému vkusu sedly zcela perfektně Stín nad Innsmouthem a Věc na prahu. Tyhle dvě povídky by zasloužily absolutní hodnocení zcela bez pochyby. Jiné, jako např. titulní Stín z času nebo dlouhá V horách šílenství mi připadaly silně průměrné. Celkově dávám stejne jako jiným spisům 4*. Už jsem si nějak zvyknul, že prakticky u všech povídek nejpozději v půlce čtenář tuší, jak dopadne a snaží se jen sledovat proces "uvědomování" u hlavního hrdiny, dokonce jsem si zvykl na přerušení děje v napínavý moment, abych si přečetl, jak něco hrdinovi připadá strašlivé. Nicméně pořád je mi bytostně nepříjemné neustálé opakování stejných adjektiv - prostě vše je bezejmenné, nepopsatelné, prastaré,kyklopské nebo titánské. Celkově hodnotím Lovecraftovo dílo, jak ho prezentují Spisy, jako zajímavé, velmi originální ve srovnání s jinými autory, které jsem četl. Bohužel už ne tak originální, co se týče rozmanitosti jednotlivých povídek. Stejně jako se u Lovecrafta opakují přídavná jména se neustále opakují ty stejné náměty povídek. Pokud bych z celých Spisů udělal výběr toho pro mě nejlepšího a udělal z toho jedinou knihu, byla by zcela fantastická.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Na t0hle knize velmi oceňuji tempo, kterým se děj ubírá. Z vlažného začátku velmi rychle vystřelí, aby se pak opět uklidnilo a na závěr mohlo vystřelit ještě výš. Většina knihy působí spíše jako rodinné/maloměstské drama, než jako horor. Všechny strašlivé věci přicházejí na scénu velmi plíživě a vlastně až přirozeně. Možná mi trochu více chybělo zpochybňování událostí i vlastního zdravého rozumu od materialisty Louise. Nicméně je možné, že tenhle můj pocit pramení z četby Lovecrafta, johož Spisy jsem dočetl před Řbitovem. Buď jak buď poslední čtvrtina knihy je jízda, kdy nechcete zastavit a nemůžete se dočkat rozuzlení. Jsem rád, že autor nechal závěr takový jaký byl a nesnažil se všechno za každou cenu uzavřít.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Doslova valím bulvy na to, kolik věcí dokázal v padesátých letech Bradbury předpovědět. Jak moc je dnešní společnost podobná té v tomto antiutopickém díle. Naštěstí je tu pořád ještě dost odlišností a přeci jen si spousta lidí stále cení kultury a svobodného myšlení více, než tupého zírání do obrazovky mobilů, počítačů a televizí. Vize Bradburyho jsou celkově velmi znepokojivé. Celkově se příběh drží klasického rámce antiutopického románu. Hlavní postava se na začátku nachází v respektovaném postavení ve společnosti, setkává se s disidentem (Clarissa) a je postrčena k vlastní "neposlušnosti", přestože zde již zárodek "nebezpečných" myšlenek byl dřívější. Následně se setká s mentorem (Faber) a v další fázi je konfrontován režimovou autoritou. Konec knihy vzhledem k jejímu průběhu vyznívá optimisticky a zanechává velkou naději. Osobně by se mi k celkovému tónu knihy asi líbil více nějaký depresivnější konec. Četlo se velmi dobře, jde vlastně o takovou jednohubku, která padla za večer.
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Krátká, ale velmi hutná kniha. Poprvé jsem se zde setkal s konceptem mimozemské civilizace, která lidstvo zcela ignoruje - pokud si ho vůbec povšimne. Na několika desítek stran je námětů k přemýšlení tolik, kolik obvykle neobsahují ani pořádné špalky. Zejména Pillman je výborným zdrojem duchovní potravy. Je fakt, že v některých pasážích bych asi ocenil, kdyby byly věci více popsány a vysvětleny, jelikož něco jsem pochopil až pozdě a jiné věci možná vůbec. Velmi dobrý je i koncept Zóny, který sice není v SF tak úplně neobvyklý, ale tady velmi dobře slouží. Minimálně k tomu, že veškeré scény odehrávající se v Zóně jsou plné napětí a čtenář (stejně jako postavy v knize) neví, co může čekat. Přestože akce a napětí při pohybu v Zóně nejsou tím hlavním, co kniha žánru přináší, nebo tím, co by si zřejmě měl člověk odnést, mně se tyto pasáže velmi líbily a jsou tím, co nakonec převážilo hodnocení k pěti hvězdičkám.
Válka světů
Herbert George Wells
Zajímavý náhled do devatenáctého století. Z dnešního pohledu najdeme v knize spoustu nedůsledností a přešlapů. Pokud na román ovšem koukáme s vědomím, že byl napsán v době, kdy lidé běžně jezdívali na koních a v kočárech, je to neuvěřitelně odvážné dílo. Velmi mě bavilo sledovat autorovu představu toho, jak by lidstvo reagovalo na mimozemskou invazi. Zaujalo mě, jak se vše dělo velmi "pomalu" - alespoň dnešní optikou. Lidé se až několik dní po přistání prvního modulu dozvídají o Marťanech z novin. Popis "zběsilého" úniku na kárách a povozech je skoro úsměvný. Kombinace Viktoriánské éry a vyspělé mimozemské technologie je vskutku velmi osvěžující a neobvyklá a chvílemi jsem neměl daleko k tomu, abych se ocitl v nějakém steampunkovém světě.
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Co na tohle říct ? Myšlenky jednoznačně velmi hluboké, často znepokojující. Bohužel chaos s jakým je tohle dílo napsáno je natolik extrémní, že mi brání dát vyšší hodnocení. Byly kapitolky, které jsem četl dvakrát a stejně nepochopil, o co v nich jde. Častokrát probíhal dialog a já se ztrácel v tom, kdo řekl co. Jak se postavy ocitly na místě, kde zrovna jsou ? A kde to vlastně jsou ? Totální zmatek nad zmatek, který mi bránil se začíst a proniknout do děje. Měl jsem pocit, že autor musel být při psaní tohoto románu na drogách. Pokud by témata a myšlenky byly zpracovány bez nedokončených vět, s jasným přehledem co, kdy a kde se odehrává, přemýšlel bych asi i o maximálním hodnocení. Myslím, že jsem s vypětím všech sil pochopil nakonec asi vše, ale někdy to byl fakt oříšek (první let Integrálu.. nemám slov, tak pěkná scéna to mohla být a vznikl totální maglajz). Závěr samozřejmě předvídatelný zcela podle linek dystopického žánru, přesto opět velmi chaotický.
Neubráním se klasickému srovnání s Orwellovým 1984. My je podle mě hloubkou myšlenek a propracovaností totalitního státu na stejné ne-li vyšší úrovni. Nicméně z pohledu přístupnosti čtenáři, řemeslného zpracování a koherence textu je 1984 rozhodně lepší volbou pro běžného člověka. Bohužel jsem byl touto knihou spíše zklamán.
