SmallLucia komentáře u knih
Kniha byla konečně jiná, než ostatní sci-fi knížky, které jsem dosud četla. Skvělá myšlenka, věci k zamyšlení a zvláštní pocit, který ve mně zůstával ještě pár dní po dočtení. Za mě určitě doporučuju!
Celý děj se úmorně vlekl a ten konec? No promiňte, ale tohle se mi teda vážně vůbec nelíbilo.
Nejvíce bodů téhle knížce dávám asi za vtipnost od zařátku až dokonce, zmínky o anime a manze a taky kvůli mé nekonečné lásce k oreu. Bylo to prostě něco pro mě a tématika LGTB mi čtení ještě zpříjemnila.
Některé příhody byly nudné, jiné více než úsměvné, proto průměrné hodnocení.
Opravdu jsem zvažovala, jestli radši nemám dát žádnou hvězdičku místo jedné, ale pak jsem si to rozmyslela. A proč? Možná sobě za odvahu, že jsem to vůbec celé dočetla a taky proto, že jsem se dozvěděla spoustu věcí, i když bych je radši nevěděla...
Knížka to rozhodně nebyla špatná, originální téma, za to určitě plus. Také podněcuje k tomu, abychom byli ke svým činům a okolí vnímavější. Ale na to, jak jsem ze všech stran slyšela nadšené ohlasy se musím přiznat, že mě to až tak neohromilo.
Jestli jsem se musela znechuceně odvracet u Ketchumovy Dívky od vedle, tak u Po sezóně to platí dvojnásob. Ale musí uznat, že právě kvůli popisům lovu lidí a konzumace lidského masa je to skvělý horor. Ani nemusím mluvit, že jsem od začátku nevěřila, že něco takového může někdo přežít. Skvěle udržované napětí do poslední chvíle.
Přiznám se, že nevím, jestli bych vůbec měla dávat 4 hvězdičky, když jsem se od knížky musela mnohokrát odvrátit a nadechnout se, abych vůbec mohla pokračovat dál ve čtení. Ale věci, které se Meg staly, jsou pro mě naprosto nepředstavitelné a všechno je tak dokonale vykresleno, že jsem se nakonec nemohla vůbec odtrhnout. Proto ty čtyři hvězdy.
Nejvíce mě ovšem děsí, že je knížka inspirována skutečným příběhem.
Přes počáteční znepokojení, co jsem to vlastně začala číst, se z toho vlastně vyklubala vtipná a zajímavá knížka.
Opravdu děkuju, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knihu. Bylo pro mě neuvěřitelně zvláštní číst o všech pocitech, které autista dennodenně zažívá. A teď už pro mě bude o maličko lehčí si to představit.
Příběh "Jsem u vás" na konci knížky byl nádherný.
Celkově mě knížka dohnala k úsměvu i k slzám.
Tohle bylo tak únavné. Snad nikdy jsem nepřečetla tolik stejných opakujících se vět za tak krátkou dobu. A především slovo bejby.
Nevím, jestli mě knížka nebavila kvůli tomu nebo z důvodu, že jsem už vlastně četla Padesát odstínů šedi a tohle bylo to samé, akorát v nudnější verzi.
Znovu jsem se přesvědčila, že Hrabal prostě není šálek mé kávy.
Tohle je prostě knížka, od které se člověk neodtrhne. Já sama ji přečetla za necelé dvě hodiny a musím přiznat, že se ve mně střídaly snad všechny pocit. Zasmála jsem se, ale také jsem měla slzy v očích. Tuhle knížku můžu jedině doporučit, protože se v řadách mých vrstevníků často setkávám s jedinci, kteří slovo "autista" používají, aniž by věděli co to znamená nebo obnáší.
Ač to pro mě bylo opravdu složité čtení, jako by z každého verše čišela bezmoc a touha po smrti.
Musím uznat, že celkový vzhled knihy je prostě perfektní. Jak velikost, tak úprava i kresbičky na stránkách.
Spousta citátů mě ale, jak se říká, "nechytla za srdce". Proto jen tři hvězdičky.
Je to sice něco jiného než na co jsem byla zvyklá, ale pořád je to Harry Potter, svět plný kouzel a já ho prostě miluju.