snowpinkee komentáře u knih
Klobouk dolů, že to Maria zvládla sama.
Tohle se stalo +- 20 let zpátky, v době která se nedá srovnávat s tou dnešní. Tu dnešní jsme si vystavěli samotní. Krásné slečny na titulních stranách časopisů. Photoshopu se nikdo nevyrovná.
Nicméně k tomu špatnému kroku k anorexii, stačí jedna věta při vánoční večeři. :(
Rychlovka do vany. Mám tuhle autorku hodně ráda. Takže jsem věděla do čeho jdu.
Proč?
Tohle jsem cetla dvakrat? Proc? Poprve asi pred deseti lety. Tehdy jsem asi jeste nebyla dospela. Film jo, ale kniha? NE velke ne.
Proc toci filmy podle knih, kdyz ve finale, to je naprosto jiny pribeh? Proc?
Druhý díl byl maličko slabší než první, ale to tak bývá. Každopádně pořád čtivé a před autorkou klobouk dolu.
Hmmm.. když jsem četla recenze na tuhle knížku byla jsem napjatá co mě čeká.
Upozorňuji, že jsem ji četla z pozice matky a taky už pokročilá věkem. Není mi 50 ale ani 20.
Spousta zápornějších recenzí, které jsem si přečetla jsou od čtenářů, kterým je kniha určovaná svým zařazením YA. Ale ve většině těchto případů si myslím, že nedokážou ten příběh úplně na plno pojmout. Oni ani nemohou, ty zkušenosti nás pokročilejších nemohou mít.
Nejde srovnat bolest zlomeného kotníku a zlomeného srdce nebo zakázané lásky (teď se bavíme o příběhu).
Bylo tam i pár částí, které sváděli k slzám. Ale zase mě asi na úplně jiných místech než dospívající mládež.
Určitě bych doporučovala, aby si to přečetli rodiče dospívající mládeže. Myslím, že by se mohli dostat blíže ke svým dětem.
A mohla bych psát dál k této knize.
Jen co mi hodně vadilo, bylo, že korektor asi taky hodně pil. Těch textových chyb, které tam byly... děs běs...
Opět jediná vada na kráse je ta, že seriál jsem viděla první!!
Asi v 1/3 jsem na čas přerušila čtení. Děj mi v tu chvíli přišel hodně zdlouhavý a zbytečný. Po pauze jsem dočetla opět jedním dechem. Těším se na další díl.
Hezký příběh o lásce z dětství. Lehce předvídatelný průběh a přece se našlo něco, co mě překvapilo.
Mě tohle nebavilo. Často jsem se nachytala že myslím úplně na něco jinýho. Zápletka fajn, rodina fajn, ale ve výsledku to bylo na mě hodně táhlé.
Příběh mě moc bavil. V této době by se mi i líbilo žít. Líbila se mi i zápletka.
Moc hezky napsano. Miluju Benátky a v tomto příběhu jsem měla pocit, jako bych jimi sama procházela.
Tento příběh se mi líbil. Na par chybek (spíše ztraceno v překladu) byla kniha čtivá, měla spád. Je zde hezky vykresleno tehdejší domácí násilí.
Setkáváme se s osudy 9 dětí, které přežily holocaust. Některý příběh mě zaujal více, jiný méně. Kniha celkově je jednohubečka. Kdo má rád čtivo z téhle doby, určitě bude znát informace. Ale ten kdo se seznamuje, bude asi více nadšen.
Kniha nebyla špatná, ale nedala mi vůbec žádnou informaci, která už by někde nebyla mnohokrát. Vím, že nejde vymýšlet něco co nebylo, ale celkové podání mě nijak neučarovalo. Knih tohoto období je hromada a jsou mnohem lepší a obsáhlejší. Tohle je jednohubka ke kávě.
Tuhle knihu jsem zvolila na ukončení čtecí krize. A byla to dobrá volba.
Ojedinělý příběh. Válečný příběh 2. světové války, ale zase trochu odjinud. Neřešíme koncentrační tábory, ale obyčejnou malou židovku, která chce žít, a jednoho německého vojáka, který žije. Moc hezky je to napsáno.
Já jsem tuhle knihu hodnotila pouze 2*. Nijak to nesouvisí s tématem, ale s pojetím a podáním všech informací. Byla to změť jmen a míst. Bylo pro mě neskutečně těžké udržet v paměti místa a jména. Jmen tam bylo miliony. Kdy autorka vzpomíná a s obdivem si pamatuje spousty jmen, ale v knize mi přišla naprosto zbytečná a rušivá. Pochopila bych popis míst, ale jména pro mě byla zbytečná, když neměla v knize dál už žádný prostor.
Kniha z období 2. světové války.
Kniha byla čtivá, to se jí nedá upřít, ale já celkově nemám ráda, když ze mě někdo dělá blázna. Nadneseně řečeno. Dokážu pochopit chyby. Jsme jen lidi a i překladatel i autor mohou udělat chybu. O tom žádná. ALE.. snažila jsem se dopočítat kolik a kdy se narodil Christopher. Je to nemožné a tahle slovní úloha nemá řešení. Věk je použitý několikrát, ale nic nenavazuje na ten předtím.. ať počítám jak počítám, nelze se dopočítat.. potom ten věk neuvádím a je po problému. Tímto úvodním "problémkem" jsem ke knize pak už přistupovala mnohem vlažněji a nečekala žádné závratné čtení.
Když pominu prvotní rozčarování tak na to, že to je autorova prvotina tak moc hezký příběh. Věřila jsem mu to. Všechno.
Příběh Alie a Leandera. Kdy se pokládá, že jsou párem snů a všichni si myslí, že jsou nerozlučná dvojka. Že si jsou souzeni.
Hlavní hrdinka mi na svůj věk přišla hodně nevyspělá a na to že byla vysokoškolačka, tak i trochu hloupá. Doslova mi vadila.
Kniha má mnoho kratoučkých kapitol. Četla se rychle, ale tím, že mi hlavní postava nebyla sympatická nečetlo se mi to snadno.
Moje první kniha paní autorky. Moje očekávání nebyla nijak vysoká. Po knize jsem původně sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě a byla jsem hodně mile překvapena.
V tomto díle se setkáváme s psychickou nemocí - deprese a zároveň se sebepoškozováním. O těchto tématech by se rozhodně nemělo mlčet.
Jen co mi vadilo, bylo, že děj - průběh nemoci- plynul na mě až moc rychle.. jeden den je to hodně špatný a najednou se probudím a jsem úplně vyléčená. To mi ten požitek z knihy mírně kazilo. Každopádně na další díly se těším. 75%
Není úniku za mě bylo lepší.
V tomto příběhu jsem se čas od času ztratila. Vadily mi i občasné chyby. Ale přečteno a nelituji. Když bude další kniha od pana autora, určitě si ji přečtu.