Spajdy komentáře u knih

Tahle kniha si mě doslova přitáhla... z desítek astrologických i "astrologických" knih v mém oblíbeném obchodě na mě z regálu jemně promluvila a já poslechl :-) a nelituju. Při čtení jsem se cítil lehce proměňován. Vyřešil jsem spoustu astrologických otazníků, které mě už roky trápily, mnoho dílků zapadlo na své místo. Myšlenky propojené s alchymickým dílem proměny sebe sama mě, tuším, budou provázet celý život. Mnoho věcí bylo v knize jen naznačeno, aby byl ponechán volný prostor pro vlastní práci, což velmi oceňuji. Považuji knihu za opravdový klenot.

Souhlasím s autorem, který tvrdí, že tato kniha může být čtenářovou poslední astrologickou knihou v životě.

"Smyslem astrologie je osvobození od horoskopu."

26.07.2020

(SPOILER) Geniální. Je to náš svět, a není to náš svět. Podobnosti s naším světem jsou trefné a uvěřitelné. Donutí se hluboce zamyslet nad světem, v němž žijeme. Ale svět Zaklínače se od toho našeho liší - a ta odlišnost je namíchaná vskutku mistrovsky. Že náš středověk vypadal jinak? Ale jasně, vypadal, a je to tak dobře; a autor to určitě ví. Ve světě, který by za zaklínačského "středověku" povstal, bychom asi žít nechtěli. Sapkowski si v zrcadle zaklínačského světa pronikavě všímá všech nectností, a v postavě Geralta nám nabízí obraz bytosti, která, ač často přistupuje na jeho hru, aby přežila, je autentická, opravdová a v jádru skutečně dobrá (jako jediná si byla schopna ustavit vlastní kodex a žít podle něj, místo přejímání kodexů zvenčí, a to je důležitější, než se nám může zdát). Geralt je to nejlepší, co ten svět ze sebe mohl vydat, a proto ho máme tak rádi. Rytířský ideál v paralelním fantasy světě, který je ale tomu našemu občas až nepříjemně blízko, jakoby se schovával jen za lehoučkou mlhou, k jejímuž zmizení by stačilo jen trochu fouknout a zašeptat to správné zaklínadlo... nebo se mezi nimi naučit cestovat jako Dítě Překvapení...

Jak si tak pročítám komentáře, nemůžu se zbavit pocitu, že hodně čtenářů autorovi vyčítá, že nepsal podle jejich pohodlných, lineárních, zkostnatělých a k smrti nudných představ. Ale když čteme, měli bychom číst nepředpojatě a důvěřovat autorovi, že ví, co dělá. Tahle sága není určená pro pasivní ospalou četbu. Musíme spolupracovat, uvažovat o souvislostech, číst mezi řádky a domýšlet si, co bylo jen lehce naznačeno. Uděláme-li to, poznáme, že všechny postavy, události, změny perspektiv i postupné proměny charakterů mají svůj smysl.

Odkazy na legendu o Svatém Grálu nejsou jen kořením účelově použitým, aby bylo nedovařené jídlo chutnější. Jsou paralelou, které stojí za to si blíže všimnout. Ciri, Paní Jezera (imaginace) i času a prostoru je odkazem na latentní schopnosti, které má každá lidská bytost. A naznačení mnohosti vesmírů a světů v nich je pravdou, kterou autor možná jen správně tušil, a možná o ní opravdu něco věděl.
Zrovna tak odkaz na Konjunkci sfér. Existují okultní školy, které učí o tom, že ke konjunkci sfér (myšleny planetární sféry kolem Země, z nichž první je sféra měsíční) v budoucnu skutečně dojde, byť trochu jinak. Kdo ví, jestli o tom autor něco nevěděl, protože jeho popisy jsou na mnoha místech dost přesné.

Líbilo se mi, jak Sapkowski svůj svět podal realisticky. Jazyk trpaslíků, místní vtípky, nářečí, popisy obchodu a politiky, atmosféra jednotlivých míst, místopis sahající až k planetární úrovni (odkazy na kosmické souvislosti, změnu sklonu osy, která se děje i v našem světě, apod.), rozvíjející se osudy postav, krásně spletené zásahy vyšší moci do osudů postav, vykreslení černé magie... to všechno nám dává pocítit, že autor stojí nohama na zemi, a ač třeba sám není charakterově nejčistší (a kdo z nás je?... kdo jsi bez viny, první hoď kamenem!) ví o našem světě opravdu hodně. Možná, že až moc.

Jak se blíží závěr ságy, můžeme pozorovat, jak Geralt ustupuje do pozadí, stejně jako jeho elixíry, amulet, meč, zabité nestvůry; ale proč? Na tom, jak mluví, jak se chová a co cítí, je jasně znát, že ze světa začal odcházet mnohem dřív, než zemřel. Vzdání se zaklínačského údělu je jako zvon, který se rozezní a vše změní. V posledním dílu ságy to už musí praštit do očí snad každého - vzdává se svého poslání, protože už naplno poznal (dřív to jen tušil), že skutečná monstra jsou jinde. Jsou v lidských duších, v lidských slovech a v lidských činech. Geraltův boj je dobojován, nitro proměněno ohněm; a nyní může být už jen cele v ohni lásky. Dřívější způsob boje (ohněm magie a ohněm meče) pro něj byl jen něčím, co ho mělo vnitřně zocelit a posílit, aby byl schopný pochopit realitu světa, která byla krutější než pohled toho nejstrašnějšího monstra. A za ní svítilo světlo. Světlo skutečnosti, že smrtí nic nekončí, a že nejsme odkázáni na jednu formu bytí v jedné sféře reality. Skutečnosti, že ač smrtí o mnoho přijdeme, naše individualita (in-divide - nedělitelné) má potenciál existovat dále, nespoutaná časem, ani prostorem.

Sága rozhodně nekončí smutně ani tragicky, to možná na první pohled. Protože něco končí, a něco začíná. Končí starý svět, resp. život ve starém světě. Co začíná? Život v jiném světě, s láskou, jíž Geralt i Yen nalezli uvnitř trosek starého světa, a nesou si ji s sebou za práh smrti. Temnota končí, život ve světle začíná.

Pro mě je celá sága mistrovské dílo hodné obdivu a uznání, a to jsem spoustu lehkých náznaků a geniálních her se čtenářem určitě nerozpoznal nebo nepochopil. Děkuju autorovi za krásný zážitek a hluboké poučení o životě.

5 17.07.2020

Autor nás bere za vydatné pomoci vhledů renesančního mága, lékaře duší a astrologa Marsilia Ficina na pestrostí a opravdovostí hýřící cestu naší vlastní duší. Pomalu zjišťujeme, že planety krouží nejen ve vesmíru, ale i v naší duši. Poznáváme sedm planetárních archetypů (Moore i Ficino se ještě bojí plně říct, že za závojem archetypů jsou skutečné bytosti) a jejich kvality, přičemž shledáváme, že stejně laděné kvality žijí i v nás. Na vztazích mezi planetami v makrokosmu pak Ficino staví astrologicky laděnou psychoterapii, která může být i v dnešní bohy opuštěné době úžasně užitečná a funkční.
Astrologům může kniha dát poměrně netradiční úhel pohledu na planety, astronomům může pomoci citlivě pootevřít okna jejich ateisticko-materialistického zámku, aby nasáli čerstvý vzduch mýtů a imaginací, oživujících duši, a každému z nás může pomoci v tom, jak si pomoct od tížících jednostranností v našem charakteru i životě. :)

30.05.2020

Krásně ilustrovaná kniha se srozumitelně a polopaticky podanými informacemi o tom, co se to vlastně na té obloze děje... :-)

30.04.2020

Poučný, hluboký a zároveň milý a hřejivý vhled do podstaty velikonočního dění. Knížku je nejlepší pročítat právě o Velikonocích, aby se člověk mohl kousek po kousku spojovat s tím, co se v kosmu, na Zemi i v lidských nitrech často nepozorovaně odehrává... a jak autor ukazuje, je to dění nesmírně významené a důležité pro každého z nás...

14.04.2020

Tohle je učiněný poklad :) a kniha na celý život...

1 31.03.2020

Další podnětný přednáškový cyklus, ve kterém si autor všímá zásadních sil, které zasahují do vývoje lidstva.

"Můžeme metamorfovat materialismus ve spirituální vnitřní duševní život. Proto je zcela neodůvodněno, když anthroposofové pohrdají tím, co přináší materialismus. Musí se s ním počítat. Nelze na základě této neznalosti vyvíjet anthroposofii, nýbrž musíme ji vyvíjet tím, že jsme živoucně uvnitř současného života, a tento život je právě nejprve životem materialistickým." (str. 88)

"Vyrovnáváme se správně se světem vjemů jen tehdy, když jej pojímáme jako fenomény, jako svět jevů." ... "Tedy co nacházíme jako hmotné jevy, nejsou vůbec žádnými hmotnými úkazy, ve skutečnosti to není vůbec žádná hmota. Jsou to právě jen jevy, jsou tím, co přichází a odchází z jiné skutečnosti, kterou nepojímáme, když si ji nemůžeme myslit duchovně. To je ten určitý pocit, který musíme vyvinout: nehledat hmotu ve vnějším světě!" (str. 89)

Autor si také všímá zhoubné jednostrannosti dvou směrů: materialismu a mystiky. Varuje, že bychom se neměli nechat strhnout ani jedním proudem a neustále se snažit nalézat zlatou střední cestu (tedy Krista, jenž je střední cestou mezi jakýmikoliv myslitelnými protiklady). Všímá si, že právě nebezpečí mystiky spočívá v tom, že se člověk stane postižený materialismem jaksi z opačné strany - neboť mystikovy zážitky a vize nejsou ničím jiným než halucinacemi pocházejícími z vnitřního pohledu na procesy látkové výměny v těle...
Ukazuje, že přehnaný materialismus vede ke slabomyslnosti, a přehnaná mystika k infantilismu. Obojí nás vlastně vzdaluje od našeho lidství a kalí nám jasné myšlení, kterého je dnes tak moc potřeba...

Doporučuji všem, kdo v materialismu nebo mystice vidí spásu světa.

22.03.2020

Kouzelná, hřejivá a nesmírně hluboká kniha na téma, které je opomíjeno nejen mezi většinovou populací, ale i v duchovních, esoterických a náboženských kruzích. Přijde mi, že se autor snažil vkusně a citlivě vyplnit hluchá místa, a upozornit na to, že mariánství není jen cosi neurčitého ve stínu Kristově, ale to, díky čemu mohl teprve Kristus účinně zasáhnout do chodu našeho světa, před mysteriem Golgoty řítícího se do propasti.
Kniha obsahuje i cenné podněty k práci na sobě, ze kterých bohatě stačí, když si vybereme jen jeden. Autor také poctivě pracuje s anthroposofickým přístupem k člověku a ke světu, a svým příkladem nám ukazuje, jak vypadá skutečně žitá, aplikovaná a z nitra navenek rozvíjející se anthroposofie.

16.03.2020

Podrobnější obsah jednotlivých přednášek, který leccos prozradí o tom, co lze v knize nalézt:

O SMYSLU ŽIVOTA
1. přednáška
Otázka po smyslu bytí. Vznik a zánik v přírodě a v životě člověka. Hebrejská legenda o stvoření člověka. Buddhova nauka o utrpení. Země jako tělo duchovních bytostí a souvislost člověka s jeho pozemským okolím. Orientální světové názory stavějí na individualitě putující mnoha inkarnacemi, na Bodhisattvech, západní kultura staví na osobnosti. Připojení individuálního k osobnímu duchovní vědou. Eliáš, Jan Křtitel a Raffael: v nich žije tatáž individualita jako zvěstovatel Kristova impulsu. Raffaelovy malby. Bliv jeho brzy zemřelého otce na jeho umělecký vývoj. Znovuvtělení Raffaelovo v Novalisovi.

2. přednáška
Vznik a zánik nesčetných životních zárodků, které nedospějí k vývojové zralosti. Říše nezměrných možností vizí a nalezení těch obrazů, které vyjadřují opravdu duchovní realitu, pozvednutím se k inspiraci. Jak se tento vizionářský svět musí spojit s vnějším světem, aby rozvoj zvířecí a rostlinné říše mohl jít dopředu. Člověk jako účastník světového procesu. Božské vědomí. Postupující pozemská kultura a Kristův impulz. Lidská duše jako dějiště, kde mají být dosaženy božské cíle.

TEOSOFICKÁ MORÁLKA
1. přednáška
Instinktivní morálka a morální zásady. Schopenhauerův výrok: Kázat morálku je lehké, morálku zdůvodnit těžké. Cesta ke zdrojům morálních impulzů. Indická zbožnost a severská odvaha. Nové morální impulzy pátého poatlantského kulturního údobí. "Ubohý Jindřich" Hartmanna von Aue. Morální působení Františka z Assissi. Mladistvá marnotratnost a plýtvání morálními silami. Léčivé účinky morálních impulzů.

2. přednáška
Kastovnictví Indů a rozdělení na stavy evropského obyvatelstva. Příčina nemorálnosti spodních vrstev evropských národů. Nejpřísnější utajování statků moudrosti v evropských mystériích. Rozdíl mezi vývojem ras a vývojem duší. Vymírání spodních evropských vrstev obyvatelstva. Démoni rozkladu a malomocenství. Kolchická mystéria u Černého moře: Buddhův impulz a Kristův impulz. Prantišek z Assissi jako původ jeho morální síly. O fyzickém praotcovství apoštolů. Morálnost v člověku je původně božský dar. Nemorálnost jako důsledke duchovních pomýlení a jejich náprava. Ctnosti v Platónově nauce.

3. přednáška
Ničící zlo v evoluci lidstva. Správný postoj vůči zlu zřízením rovnováhy mezi oběma zblouděními sebeobětování a egoismu. Staré instinktivní ctnosti a ctnosti, jež je nutno nově nabýt. Ctnost duše cítivé: instinktivní moudrost je proměňována Kristovým impulzem ve vědomou pravdivost; ctnost duše rozumové nebo duše mysli prozáření srdcem: odvaha, statečnost je proměňována v lásku; ctnost duše vědomé: instinktivní umírněnost, uvážlovost se stává životní moudrostí. Spolupůsobení morálních impulzů s impulzem Kristovým v budoucím vývoji lidstva. Budoucí schrány Kristova impulzu: vytvoření astrálního těla Kristova činy víry a údivu, éterického těla činy lásky, fyzického těla činy svědomí.

KRISTUS A LIDSKÁ DUŠE
1. přednáška
Dva cílové body lidského duševního vývoje na Zemi: svobodná vůle a uchopení božského. Oba s tím v souvislosti existující náboženské dary: pád do hříchu a pokušení a mystérium na Golgotě. Přípravná nálada lidské duše pro přijetí Kristovy bytosti. Základní charakter Starého zákona: vůle, pohanská mystéria: moudrost. Ztemnění duše a výzva k "poznávej sebe sama". Smysl nesmrtelnosti a prostoupení individuality uvědomělostí a láskou. Přemožení smrti v Mystériu na Golgotě. O "křesťanských" protivnících anthroposofie.

2. přednáška
Důvěra v trvající skutečnost světového řádu a nejistota našich ideálů. Kristem se stane to, co člověk na Zemi dobude jako moudrost, nejen zárodkem pro pokračování jeho vlastního života, ale setbou pro celé lidstvo, když člověk přijal v životě do sebe Krista. Všechny své ideály, které předá Kristu, jsou zárodky pro budoucí realitu. Má to platnost už pro ideály na Zemi, zvláště ale po smrti. Příklad Christana Morgensterna a Marie Strauch-Spettinis.

3. přednáška
O odpuštění hříchů Kristem. Hřích a vina jako individuální skutečnost a jako objektivní světová skutečnost. Nadpozemská Kristova síla. Smazání viny Mystériem na Golgotě pro zemský vývoj.

4. přednáška
Pravda jako životní síla a jako síla poznání. Proč se musel Kristus stát příbuzným ve smrti? Fantomové vyzařování člověka. Znovuoživení odumřelého přijímáním Krista. Spojení Krista s našimi pozemskými zbytky. Kristus, který na sebe bere hříchy. Stvrzení vztahu duše ke Kristu odpuštěním hříchů.

ANTHROPOSOFIE A KŘESŤANSTVÍ
Druhy představ duchovní vědy. Použití přírodovědeckého druhu představy na duchovní život. Člověk jako nástroj duchovního bádání. Přípravy pro duchovní bádání. Odloučení duchovně-duševního od tělesnosti. Prožití sebe mimo tělo. Spojení se s duchovními mocnostmi. Poznání vlastního duševního bytostného jádra, které prochází opětovnými pozemskými životy. Probádání otázek lidství a osudu. Duchovní věda jako nástroj k hlubšímu porozumění křesťanství. Spojení kosmické Kristovy bytosti s pozemským lidstvem v Mystériu na Golgotě. Mystérium na Golgotě jako ústřední událost zemského bytí.

2 28.01.2020

Nádherná, jemně hřejivá knížka, která nás dokáže zavést do té nejniternější podstaty Vánoc. Těch Vánoc, které většina lidí vůbec nezná nebo si je nechce ze strachu nechat prostoupit do duše. Čtení je to místy náročné, vždy se ale autor vrací k odzbrojující jednoduchosti a naléhavé vážnosti, jež snad dokáže trochu obměkčit naše tvrdá a okoralá nitra a zažehnout v nich jiskřičku duchovního života, který se pokaždé znovu o Vánocích nezištně a láskyplně rodí pro celý svět...

2 18.12.2019

Zase pár paprsků světla poznání do vánočního času... :-)

1 09.12.2019

Nesmírně poučný vhled do duchovního pozadí dějinného vývoje, který nám může od základu změnit pohled na to, co si máme pod pojmem "dějiny" vlastně představit. Autor si všímá toho, jaký obrovský vliv mají na dějiny duchovní bytosti, které z duchovního světa řídí a vedou činy velkých vůdčích individualit lidstva; dále prezentuje ideu reinkarnace, která teprve dává dějinnému vývoji smysl a řád - jedním ze smyslů dějin je totiž to, že se sem každá lidská bytost vrací opakovaně, aby rozvíjela a úročila zkušenosti a prožitky získané v minulých epochách, kdy svět vypadal úplně jinak...

1 07.10.2019

Autor v knize popisuje dvě staré metody, které se používaly k zasvěcování v mysteriích: cestu jižních mysterií do vlastního nitra (mikrokosmu), a cestu severských mysterií do ducha za fyzickým světem přírody a kosmu (makrokosmu). Živě líčí, co žáci v těchto mysteriích prožívali a pozvolna nás tak uvádí do nálady úcty k duchovním základům světa i sebe sama. Nakonec líčí moderní cestu zasvěcení, která v jistém smyslu obě staré cesty pozvedá na vyšší stupeň, a kterou může projít každý poctivý moderní člověk usilující o hlubší a poznání světa i sebe sama.

1 24.09.2019

Rozhodně zajímavá a informacemi nabitá kniha, kterou by neměl minout žádný zájemce o dávné dějiny lidstva. Anthroposofové ale budou vědět, že metoda, jakou byly tyto poznatky získány, není úplně spolehlivá a vyžaduje řadu korekcí. Pro srovnání a utvoření přesnější představy doporučuji knihu Rudolfa Steinera "Z kroniky Akaša", kde se autor rovněž věnuje Atlantidě i Lemurii.

1 10.09.2019

Nesmírně hodnotná knížečka, s potenciálem prohloubit život člověka...

01.09.2019

Výborně shrnutá biografie, autor se snaží navazováním myšlenek a témat poodkrýt i souvislosti "mezi řádky". Trochu mi ale chyběl důraz na tři stěžejní události, a to požár Goetheana, Vánoční sjezd a předčasná smrt Rudolfa Steinera, přišlo mi, že je jen tak přelétnul. Možná jsou rozpracována v rozšířeném vydání, které se snad jednou podaří přeložit a vydat.
I přesto jde o kvalitní biografii, po jejímž přečtení se možná bude čtenář dívat na mnohá Steinerova díla trošku jinak :-)

2 13.08.2019

Úžasná kniha, která mě do zvěrokruhu přímo vtáhla :-) a to v dobrém slova smyslu. Nejde o nějaký teoretický abstraktně laděný popis. Je vidět, že autor vychází z vlastního pozorování - jde takřka o čistou fenomenologii.
Pomohla mi živě a imaginativně vnímat kvality zvěrokruhu v mnohomluvných obrazech, a pomohla mi pochopit, jak se vliv 12 vznešených kosmických bytostí, označovaných tradičními názvy od Berana po Ryby, projevuje v charakteru nás všech.
Potěšilo mě, že si autor všímá života zvířat, které ve zvěrokruhu vystupují, a ze způsobu jejich života a chování, a dokonce z forem jejich těl, dokáže vyčíst charakter jednotlivých znamení.
Každé znamení pak charakterizuje společně s jeho opakem (naproti stojícímu znamení, tedy např. Berana v protikladu k Vahám), takže kvality i nedostatky každého vyniknou ostře a zřetelně.
V závěrečné kapitole je nám pak pomocí pohádek umožněno prožít jednotlivá znamení jako bychom byli zase dětmi...

Pozn.
Autor zde vychází z tropického zvěrokruhu (neuvažuje precesní pohyb - zpětné posouvání jarního bodu souhvězdími) pevně svázaného s během ročních období. Pro mne jako zastánce zvěrokruhu siderického (pevně vázaného na nebeskou klenbu a na souhvězdí) je to výzva, jak chápat jednotlivé v knize charakterizované kvality s přidáním vlivu precesního pohybu zemské osy - každá epocha trvající 2160 let (kdy jarní bod Slunce popoleze o 30°, tedy o jedno celé znamení) pak má ve světle tohoto pozorování jinou kvalitu právě díky tomu, že jsou jiná jara, jiná léta, jiné podzimy a jiné zimy (tedy např. v současné epoše Ryb máme rybí jara, ale v minulé epoše Berana byla jara s beraní kvalitou a v ještě předcházející epoše byla jara býčí...)

Je bezesporu hlubokou pravdou, že postavení Země vůči zvěrokruhu na přelomu věků (život Ježíše, Krista a mysterium na Golgotě) bylo stěžejní pro celý další vývoj Země, neboť neustále dodává impulsy pro celý budoucí vývoj. Z toho plyne oprávněnost pohledu skrz tropický zvěrokruh (tedy že v čase jarní rovnodennosti začne Slunce vycházet vždy v Beranu). Naproti tomu pohled skrz siderický zvěrokruh (postupující odlišné kvality jara, léta atp. v předcházejících a následujících epochách) nám ukazuje další pohled na působení zvěrokruhu na Zemi, vázaný na celý hvězdný okruh...

02.07.2019

Kniha nabitá informacemi a souvislostmi, která nám dává tušit ohromnou velikost a důležitost poslání tajemného a záhadného Kaspara Hausera, "dítěte Evropy" (Středu) pro celé lidstvo a všechny časy budoucí...
Autor nezůstává stát u jednoho směru zkoumání, ale všímá si souvislostí jak nebeských (astrologických), tak čistě duchovních, historických a sociálních a odkrývá nám mohutný obraz světové karmy, jež se postupně naplňuje, a impulsů lásky, milosti a odpouštění, které do tohoto naplňování léčivým způsobem zasahují...

27.06.2019

Nádherné, silné, poučné a prohřívající myšlenky člověka, který cele žil v Kristu...

15.06.2019

Kompilace textů čtyř autorů, která posouvá chápání umění na kvalitativně vyšší úroveň. Všichni vycházejí z duchovní vědy a díky své životní praxi nám mohou citlivě pootevřít dveře k prohloubenému chápání různých uměleckých odvětví.
Nejvíce se kniha věnuje hudbě, jelikož tam je většina souvislostí nejvíce nápadná :)
Závěrečná přednáška pana Prokofjeva pak uvádí sedmero umění (architekturu, sochařství, malířství, hudbu, poezii, eurytmii a sociální umění) do živého dýchajícího vztahu s koloběhem ročních dob, bytostnými články člověka (fyzickým, éterným, astrálním tělem, Já, duchovním Já, životním duchem a duchovním člověkem) a sedmi svátečními milníky roku...

04.06.2019