Spojenc komentáře u knih
Tahle kniha si získala mé srdce… opravdu mě nadchla a to jsem si jí vlastně přečetla omylem… Abyste rozuměli původně jsme si měli do školy přečíst Maminku (J. Seifert) a já to v knihovně nějak popletla a půjčila jsem si místo toho Matku. Doma jsem to zjistila ale řekla jsem si: „Nu což tak si ji přečtu“ a nakonec jsem nelitovala, tahle knížečka, tohle drama je geniální.
Vřele doporučuji
Kam se hrabe seriál… pokud přemýšlíte, že si po shlédnutí seriálu přečtete knihy můžu to jen doporučit, ale varuji vás, od půlky druhé knihy zapomeňte, že jste seriál kdy viděli, protože to začne být opravdu výrazně rozdílné. Za mě je první díl co se týče čtení asi nejlepší – i přes tloušťku knihy se neuvěřitelně rychle přečte. Ostatní díly jsou v tomto trochu odlišné už to není takové to, přijdu z práce a „Kde je ta kniha, mám absťák z nedostatku čtení“. Další díly jsou takové oslabenější co se týče vábení k sobě – to neznamená že nejsou dobré.
Přečteno v originále (anglickém jazyce), protože v češtině nedávám překlady jistých „sexy frází“ jestli mi rozumíte.
Celkem se mi líbil ten koncept, že tady Olymp představuje město a bohové jsou spíše politické-městské funkce. Hades zase celkem takový mafián v černém obleku s tetováním.
A ano myslím, že už jen podle té obálky můžete počítat s tím, že je to péčko na papíře, takže celkem nechápu některé překvapené komentáře. Ale to přece neznamená, že jen to nutně špatná kniha, když je trochu spicy.
Hvězdu beru protože to mohlo být něco víc, mělo to potenciál který byl však promarněn. Nemůžu se dočkat až narazím na spicy fantasy knihu, která bude mít i solidní příběh.
TEĎ, TEĎ JSEM JI DOČETLA!
Jo! Jo, tahle kniha je prostě skvělá. Miluji tyhle zvraty v ději, lásku, nenávist, bolest, to všechno... A Rhysand?! Děláte si srandu?! Ho nejde nemilovat... je přesně můj typ, já Vám tady klidně přiznám, že jsem z něho úplně hotová. Protože... no tak... přiznejte se kdo ne?
Jedním dechem přečtená. Filmově je Zatmění můj oblíbený díl, z knih mám ale nejraději Nový měsíc. Autorčin styl psaní je velmi chytlavý.
*Prožívala jsem šok stejně velký jako Jacob prožíval svou bolest, když zjistil, že se Bella a Edward budou brát a tahle „scéna" mě absolutně pohltila
Tuto knihu neuznávám. Je to taková průměrná fanfikce, no spíš podprůměrná.
Knihu jsem přečetla až po shlédnutí seriálového zpracování. Mně osobně toto pořadí (nejdřív film/seriál pak kniha) vyhovuje, protože mám pak vyřešené podoby postav a to, že si je nemůžu představovat podle sebe, mně zas tak nevadí. Z postav mám nejraději Crowleyho, protože jsem spíše na pekelníky než na anděly. Je to velice pěkná knížka, která stojí za přečtení a za investici do ní. Musím ale uznat, že se jedná asi o první knihu, o které můžu říci, že seriálová podoba je možná ještě lepší než samotná kniha. Nemůžu srovnávat s jinými knihami od T. Pratchetta, protože tohle je (zatím) jediná kniha od tohoto autora co jsem přečetla, ovšem s N. Gaimanem mám už nějaké zkušenosti z jeho komiksových děl a o něm by se dalo říct, že biblická témata jsou pro něj opravdu typická. Od N. Gaimana pro všechny co čtou tento komentář doporučuji seriál Lucifer, protože tato postava (Lucifer Samael Morningstar) je jednou z postav na jejíž tvorbě se podílel a má opravdu co nabídnout.
Tuto knihu bych asi sama nevyhledala a zcela dobrovolně nepřečetla (alespoň ne teď v sedmnácti letech, možná až budu starší, budou knihy tohohle stylu mou prioritou, ale momentálně mám hlavu v oblacích a věčně zabořenou do fantasy a sci-fi).
Bílou nemoc jsem přečetla čistě z povinnosti číst maturitní četbu a z maturitní četby, kterou mám zatím přečtenou je Bílá nemoc zatím nejlepší knihou.
Proto velmi doporučuji čtenářům, kteří musí číst maturitní četbu, ale rozhodně není tento druh literatury jejich styl.
Mohl by to Jiří Strach natočit jako detektivní sérii prosím?
Moc, moc mě to bavilo. Knížka je opravdu chytlavě napsaná, děj má spád a postavy si zamilujete (a když né všechny postavy, vím o jednom klučinovi, kterého každý miluje)
(SPOILER) Myslím si to jenom já nebo jsou členové týmu často nechápaví. Když se mezi sebou baví, připadá to tak jenom mně… nebo vždycky jeden člen týmu musí vysvětlovat tomu druhému skoro celý případ od začátku, aby pochopil s jakým nápadem ten první přišel. A taky: jako vážně?! – V lese visí anděl – vrah unese vnučku, Sova – vrah unese dceru (trochu jako Hledá se Nemo a Hledá se Dory, ne?) Clonu se ještě chystám číst ale skoro čekám, že teď někdo unese přímo Holgera Muncha (nebo tu jeho bývalou manželku). Vrah byl perfektní (s dobrým příběhem a motivy) ale moc jsem nepobrala ten konec: čí pohřeb že to byl v poslední kapitole? A už jsem alergická na to jak Mia pořád valí to svoje O.K.
Kniha byla čtivá, důvod proč nedám plný počet hvězd je prostý. Věděla jsem kdo je vrah. Čekala jsem, že to bude na styl: myslím si, že ty jsi vrah, pak se ukáže, že to ty nejsi… tak jsi to ty!… tak ty taky ne? tak ty! aha tak je to přece jen ten první.
Ale u mě to bylo: to bude určitě tenhle člověk, aha on to fakt je tenhle člověk. A to se mně právě moc nestává, že odhalím vraha hned na první pokus.
SPOILER…
Vražedkyně měla styl úplně jak James Moriarty: „Tik tak “ (ze seriálu Sherlock)
Príma, príma, prím
Fakt chorošná knížečka, ve které se vyrážej cány, drinkujou mlíčka a tolkuje se tam asi takhle.
(hedka, houm, pejpry, vojs, píply...)
Ale jinak rozhodně jedna z mála maturitních knih, které vás vtáhnou do děje.
Hlavní postavou je Alex (Saška) – násilný hjumaník a (nechci být sprostá, ale...) jedním slovem hajzl. Dělá mu hrozně dobře, když: někoho může zmlátit do krve, okrást, znásilnit...
Jeho světlejší stránka: rád poslouchá vážnou hudbu např. Mozarta, Bacha... jo a taky rád drinkuje tý s mlíkem.
Kniha je rozdělena do tří částí, které bych popsala asi tahle:
1) Alex, jeho komplicové a jejich lotroviny
2) Alex ve vězení a následně jeho napravení v lepšího člověka
3) Alex na svobodě
Začnu takhle...
Přečetla jsem všechny díly co zatím vyšly a sérii Sedmý smysl považuji za nejlepší české fantasy. Miluji postavy a svět Sedmého smyslu (oblíbené postavy asi Sváťa a Vron). Hodně lidí tvrdí, že začátek knihy odehrávající se v takovém trochu jiném dětském domově je příliš nebavil, ale já si dovolím nesouhlasit, můj názor je takový, že tahle část byla stejně záživná jako jakákoliv jiná část knihy. Zbožňuji tulíky, ale nepředstavuji si je jako je to popsané v knize (v knize připomínají veverky, moje představa jsou spíš lasičky) a také Ilustrace Vrona na začátku knihy (je tam ztvárněný jako starý indián, pěkně namalované, ale absolutně neodpovídá mojí osobní představě, moje představa Vrona odpovídá zpěvákovy skupiny Chinaski – Michal Malátný)
Za mě je tato kniha rozhodně pýcha české fantasy.
Tuto knihu jsem se rozhodla přečíst, až potom co jsem viděla filmové zpracování.
Film se mi hrozně líbil: chronologické scény, krásná hudba, kvalita kamery, perfektní kostýmy, přidané vtipy... ale hlavně obsazení. Díky filmu jsem měla vyřešené, jak si většinu postav představovat. Sice to zabíjí představivost, ale mě se obsazení filmu prostě hrozně líbilo.
Příběh byl poutavý, vždy jsem slintala u popisů jídel co zrovna připravovali či jedli Bradýř s Robbem (na tu dobu si s prominutím „dost žrali“)
Byla jsem zhnusena z rozdílů – fimy vs kniha. Obojí miluji, nesmím to však brát jako jednu a tu samou věc. Příběhově se mi víc líbí film i když skončí tak... tak... „hollywoodsky“, zkrátka pěkně jak pohádka. To kniha mi připadá víc reálná.
Obojí absolutní srdcovka
Krásná kniha a velmi pochmurná. Když jsem ji četla, mnohokrát jsem si připadala velmi stísněně, jakoby jsem byla v uzavřené místnosti, kde pomalu ale jistě svým dechem měním všechen kyslík na oxid. Když se postavy hádaly jakoby mě bolela hlava a naopak ve chvílích pohody jsem byla rovněž v pohodě.
Autor to dokázal, prožíváte stejné pocity jako postavy, ale věc co se mi snad stala poprvé je ten důvod proč nedám plný počet hvězd: poprvé jsem si nepřipadala že jsem ve světě té knihy jen jakoby shlížím z oblohy a cítím co cítí postavy, jen pozoruji… když čtu jiné knihy moje představa je že buď stojím vedle postav na zemi a sleduji děj nebo, že jsem přímo v hlavní postavě v nějaké miniaturní skulině vzadu v mozku.
Pěkná kniha, má dobrý příběh, ale asi bych neřekla, že nějak zvlášť poutavý. Nepřipadalo mi, že se do knihy nějak nutím ale zároveň to rozhodně nebylo takové, že bych se nemohla dočkat jak to bude pokračovat…zkrátka taková oddychovka.
Furt tam jedli ovesnou kaši, takže asi jako u všech knih ve kterých jsou časté pasáže s jídlem, jsem si ji i párkrát musela ke čtení udělat, z toho jakou jsem na ní měla furt chuť.
Der Fall Collini – Případ Collini
Na tuto knihu jsem natrefila skrze mého oblíbeného herce (Elyas M'Barek), který bude hrát hlavní postavu této knihy ve filmu vydaném v Německu v dubnu 2019. Chodím do kina na všechny filmy s tímto hercem (pokud jsou uvedeny i v Česku) a tak jsem byla rozhodnuta si přednostně přečíst knihu.
Příběh mi připadal tak decentně poutavý. Není to žádné „BUM!“ ale dá se velmi oblíbit. Konec trochu překvapil a dokonce i na chvilku urazil. Ale teď, když se na to ohlédnu zpětně... je to perfektní konec.
Knížka je tenoučká, příjemně se čte a musím velmi pochválit typografickou a grafickou úpravu knihy která je... jak se říká „čistá“.
Pokud už jste někdy četli nějaký ten příběh na Wattpadu, tak si asi dovede představit o co tu půjde, tedy kromě toho, že tato kniha je podstatně kvalitnější než většina Wattpad povídek. Kniha je čtivá, má milé postavy (jak ty hlavní tak vedlejší) a doprovází ji neustálá chuť na ovocné lentilky Skittles.
Dunu jsem poslouchala jako audioknihu a jsem ráda, že jsem ji poslouchala dřív než jsem viděla film (Dune 2021, velmi doporučuji). Trochu mi to připomínalo nějaký mix mezi Game of Thrones, Star Wars a knihy jménem Sucho (Dry; Neal Shusterman).