Spojenc komentáře u knih
Tohle je kniha která mě ve 12ti letech přivedla ke čtení a já ji prostě pořád zbožňuji (teď je mi 18 a knihu už mám přečtenou 4×)
Já prostě miluji Felixe s Leontýnou, miluji jejich panství, jejich záliby a celý tenhle příběh.
Tenhle první díl jsem přečetla jedním dechem a velmi jsem se bavila… ale u dalších dílů nadšení vadne.
Kniha se mi líbila avšak né zas nějak výrazně, kdyby jsem ji četla tak před 6 lety (teď je mi 18) tak by to byla pro mě úplná topovka. Ale v mém věku už nadšení povadlo… to ale neznamená, že nemám chuť si přečíst další díly.
Spider-man je hrdina, který mě přivedl k Marvelu a tohle byl můj 1. komiksový svazek s ním. Komiksy uvnitř se mi líbili, baví mě je číst ale filmové zpracování je přece jenom nejlepší. Jediné co mě trochu zarazilo je překlad jeho jména… když ho někdo osloví není to Petere ale Petře a to se mi trochu nelíbí… to je ale jen detail.
Tahle kniha si získala mé srdce… opravdu mě nadchla a to jsem si jí vlastně přečetla omylem… Abyste rozuměli původně jsme si měli do školy přečíst Maminku (J. Seifert) a já to v knihovně nějak popletla a půjčila jsem si místo toho Matku. Doma jsem to zjistila ale řekla jsem si: „Nu což tak si ji přečtu“ a nakonec jsem nelitovala, tahle knížečka, tohle drama je geniální.
Vřele doporučuji
Přišla mně nezajímavá, musela jsem se hrozně moc nutit do čtení a vlastně jsem ani moc nevnímala o čem je… četla jsem ji jen kvůli maturitě, ale nedám si ji na seznam… to bych asi neodmaturovala kdyby jsem si jí vytáhla… takže jestli si ji teprve vybíráte – nedoporučuji zklamání
Pěkná kniha, má dobrý příběh, ale asi bych neřekla, že nějak zvlášť poutavý. Nepřipadalo mi, že se do knihy nějak nutím ale zároveň to rozhodně nebylo takové, že bych se nemohla dočkat jak to bude pokračovat…zkrátka taková oddychovka.
Furt tam jedli ovesnou kaši, takže asi jako u všech knih ve kterých jsou časté pasáže s jídlem, jsem si ji i párkrát musela ke čtení udělat, z toho jakou jsem na ní měla furt chuť.
Príma, príma, prím
Fakt chorošná knížečka, ve které se vyrážej cány, drinkujou mlíčka a tolkuje se tam asi takhle.
(hedka, houm, pejpry, vojs, píply...)
Ale jinak rozhodně jedna z mála maturitních knih, které vás vtáhnou do děje.
Hlavní postavou je Alex (Saška) – násilný hjumaník a (nechci být sprostá, ale...) jedním slovem hajzl. Dělá mu hrozně dobře, když: někoho může zmlátit do krve, okrást, znásilnit...
Jeho světlejší stránka: rád poslouchá vážnou hudbu např. Mozarta, Bacha... jo a taky rád drinkuje tý s mlíkem.
Kniha je rozdělena do tří částí, které bych popsala asi tahle:
1) Alex, jeho komplicové a jejich lotroviny
2) Alex ve vězení a následně jeho napravení v lepšího člověka
3) Alex na svobodě
Tuto knihu bych asi sama nevyhledala a zcela dobrovolně nepřečetla (alespoň ne teď v sedmnácti letech, možná až budu starší, budou knihy tohohle stylu mou prioritou, ale momentálně mám hlavu v oblacích a věčně zabořenou do fantasy a sci-fi).
Bílou nemoc jsem přečetla čistě z povinnosti číst maturitní četbu a z maturitní četby, kterou mám zatím přečtenou je Bílá nemoc zatím nejlepší knihou.
Proto velmi doporučuji čtenářům, kteří musí číst maturitní četbu, ale rozhodně není tento druh literatury jejich styl.
Začnu takhle...
Přečetla jsem všechny díly co zatím vyšly a sérii Sedmý smysl považuji za nejlepší české fantasy. Miluji postavy a svět Sedmého smyslu (oblíbené postavy asi Sváťa a Vron). Hodně lidí tvrdí, že začátek knihy odehrávající se v takovém trochu jiném dětském domově je příliš nebavil, ale já si dovolím nesouhlasit, můj názor je takový, že tahle část byla stejně záživná jako jakákoliv jiná část knihy. Zbožňuji tulíky, ale nepředstavuji si je jako je to popsané v knize (v knize připomínají veverky, moje představa jsou spíš lasičky) a také Ilustrace Vrona na začátku knihy (je tam ztvárněný jako starý indián, pěkně namalované, ale absolutně neodpovídá mojí osobní představě, moje představa Vrona odpovídá zpěvákovy skupiny Chinaski – Michal Malátný)
Za mě je tato kniha rozhodně pýcha české fantasy.
Tuto knihu neuznávám. Je to taková průměrná fanfikce, no spíš podprůměrná.
Pohádka mého dětství. Vždy jsem u babičky chtěla přečíst jen tuhle a žádnou jinou. Nádherná malba, pěkně napsané... jediné co musím vytknout a to je taky důvod proč nedám plný počet hvězd je narážka na tehdejší komunistický systém...
Z dovolení cituji: Celé pásy lesů. Takové jako se vysazují v Sovětském svazu.
Nedá se popsat slovy. Ale zkusím to....
Dle mého názoru je kniha mix autobiografie, cestopisu a filozofické knihy. Moc pěkné fotky, výstižné popisy, pěkná grafická úprava knihy (jediné co bych na typografické úpravě vytkla, je špatné prostrkání na obálce mezi písmeny V a Y v textu KOVY).
Ale jinak nemohu vůbec nic vytknout.
Osobně se mi druhý díl líbil více než první. Stejný styl... avšak změnu vidím v tom, že hlavní postava – Sára si už nenechává vše pro sebe, ale má kamaráda, kterému se může svěřit.
Sáru považuji za knížku pro děti, kterou nepohrdnou ani dospělý. Základ je v dětech. Ten kdo si myslí že už není dítě... tomu se to líbit nebude. Avšak dospělý, který uzná že se chová dětinsky... pro toho tahle knížka opravdu je.
Takže...
Dle mého názoru velice čtivá kniha, velice snadno si zamilujete postavy, oblíbíte si místo děje atd.
Já osobně jsem první viděla film, následně po přečtení knihy jsem byla zhrozená z věcí co byly ve filmu změněny.
Vidím to tak od 14ti let do 99ti a více.
U těchto povídek je důležité to, že stejně jako reálné případy nemusí být vždy vyřešené. Občas to trochu naštve, když chcete vědět jak případ dopadne, jak bude probíhat obhajoba, na kolik let bude viník odsouzen... a ono nic, případ zůstane zapomenut, odsoudí nesprávného nebo je výrok soudu podle vašeho mínění nespravedlivý, ale tak to prostě je.
V povídkách se navíc často řeší sexuální problematika jako např. znásilnění pro slabší povahy to asi není. Také by tuto knihu neměl asi číst ten kdo se až příliš vžije do příběhu.
Velice zajímavá je poslední povídka s názvem Tajemství, její konec mě poněkud zaskočil.
Tuto knihu jsem se rozhodla přečíst, až potom co jsem viděla filmové zpracování.
Film se mi hrozně líbil: chronologické scény, krásná hudba, kvalita kamery, perfektní kostýmy, přidané vtipy... ale hlavně obsazení. Díky filmu jsem měla vyřešené, jak si většinu postav představovat. Sice to zabíjí představivost, ale mě se obsazení filmu prostě hrozně líbilo.
Příběh byl poutavý, vždy jsem slintala u popisů jídel co zrovna připravovali či jedli Bradýř s Robbem (na tu dobu si s prominutím „dost žrali“)
Byla jsem zhnusena z rozdílů – fimy vs kniha. Obojí miluji, nesmím to však brát jako jednu a tu samou věc. Příběhově se mi víc líbí film i když skončí tak... tak... „hollywoodsky“, zkrátka pěkně jak pohádka. To kniha mi připadá víc reálná.
Obojí absolutní srdcovka
Kniha se četla velmi snadno, toto vydání má velmi dobrý počet stran, takže pokud jí dlouho držíte nezačnou vás po chvilce čtení bolet ruce námahou. Já osobně jsem si docela oblíbila Agátu zato Sophii jsem nenáviděla. Velmi mě pobavily názvy jako Nikdyvíci a Navěkové.
Za mě velmi dobrá kniha se zajímavým nápadem.