SSTknihy komentáře u knih
Zajímavé, jak málo kdo si uvědomuje, že tohle vydání není překlad originálu od Daniela Defoe, ale převyprávěný příběh z pera J. V. Plevy. Změny, které oproti původní verzi udělal, jsou zajímavé – Defoe například nesnášel lidi jiné pleti a tak z nich pro jistotu Pleva udělal padouchy, aby mohl Robinson zůstat hrdinou. Také ubral na Robinsonově přehnané zbožnosti a zkrátil jeho pobyt na pustém ostrově z 28 na 11 let. I závěr je optimističtější – zatímco v originále nenachází Robinson po svém návratu z rodiny nikoho, Pleva ho nechává setkat se znovu s matkou a věrný Pátek se stává jeho společníkem. Celkově je česká verze romantičtější a já dodávám, i čtivější.
Encyklopedická podoba jakéhosi kalendáře lesní přírody od jara do zimy, přinášející zajímavosti ze života lesních obyvatel, ale i o rostlinách a koloběhu života v přírodě. Nás v dětství nejvíc bavily vědomostní kvízy na ověření nabytých informací.
Příběh o klukovi, který se dostane do městečka budoucnosti, kde každý musí dělat něco užitečného, aby se všem dařilo dobře. Prozření přichází v podobě zjištění, že ne každý má dobré úmysly. A jak poznat, co kdo zamýšlí? Není nic jednoduššího než rozdat obyvatelům kšiltovky v barvách jejich zásluh a záměrů. No, od pana Borovičky mám raději kriminální příběhy. Z dnešního pohledu zní Kouzelné městečko trochu jako město hrůzy.
Tandem Hrnčíř – Born, co dodat. Já milovala, jak Cour zašíval Courkovi kalhoty, přišil si je ke svým a během návštěvy pak musel Courek celou dobu sedět Courovi na klíně. Prostě dokonalé.
Úžasné, nápadité, originální – srdcovka, která zůstane milovanou navždy. Stále má čestné místo v mé knihovně a nejednou jsem po ní sáhla, když jsem si potřebovala zlepšit náladu nebo se chtěla prostě jen tak potěšit a pobavit.
Příběhy pana Semtamťuka jsem milovala, už když vycházely na pokračování ve Čtyřlístku, takže knížku jsem prostě mít musela. Co pan Born nakreslil a pan Hrnčíř napsal, vždycky stálo za to. A vynálezy pana Semtamťuka (druhý díl) byly snad ještě lepší.
Věřím, že pro mnohé to je kultovní kniha jejich dětství, pro mne to bylo utrpení v podobě povinné četby. Když jsem v knize po letech listovala, překvapilo mě, jak zajímavě a čtivě je psaná, ale v době, kdy jsem ji četla, mě nijak neoslovila.
Ukrajinská lidová pohádka o chudém mládenci, který zachrání psa, kocoura a hada a za to získal kouzelný prsten. Jak už to tak ale bývá, místo bohatství a krásné nevěsty skončí chudý, uvězněný a odsouzený k smrti. Naštěstí jsou tu jeho věrní zvířecí kamarádi a dobro tak zase jednou zvítězí nad zlem.
Dobrodružství malého nevzhledného hrdiny, který hledá štěstí a přátelství, přesvědčen, že ho získá tak, že bude lidem plnit jejich přání. Kouzelné střevíce a hůlka mu ale přinesou do života jen závist, nepřízeň a zlobu. S následným trestem přichází i zmoudření a šťastný konec. Klasický příběh o tom, že štěstí a spokojený život člověk málokdy nalezne v hmotném bohatství.
Předchůdci dnešních Dubánků. Malinké příběhy svou panáčků, vyrobených z kaštanů jsou spíš jen doplňkovou četbou. Hlavní náplní je velká řada nápadů, jak si z lesních plodů, klacíků, šišek a semen vytvořit celou škálu různých zvířátek a panáčků. Jako děti jsme nejvíc milovaly sovu ze smrkové šišky a nejednou díky ní vyhrály soutěž v tvořivosti.
Ptejte se o včelách na co chcete a tahle kniha vám na to odpoví. Díky ní jsem už jako dítě věděla, co se stane, když vám dá včela žihadlo, jak to vypadá v úlu nebo proč včely vlastně opylují květy. Jasné, výstižné a laskavé povídání, doplněné názornými ilustracemi, takže všechno je úplně jasné.
Byla jedna mlsná myška a než se nadála, pytlík bonbonů i ji samotnou unášel vítr na palubě malé loďky po širokém rozlehlém jezeru. Neplánované dobrodružství s dobrým koncem, doplněné výraznými akvarelovými ilustracemi polské výtvarnice Naszy Ksiegarniové.
Volné zpracování klasické pohádky Ch. Perraulta, o chytrém kocourovi. Převyprávění nijak příběhu neubírá na kvalitě, navíc je kniha krásně ilustrovaná.
Pěkně dramatické, barvité a dobrodružné čtení. Oproti tomu, co se dělo mezi antickými bohy, byla tady v českých zemích pohoda a klid. Díky krásnému jazyku Eduarda Petišky se dají příběhy číst dodnes a ani léty rozhodně neztrácejí nic na své kráse a poetičnosti.
Roztomile absurdní příběh o jedné malé žirafě, ze které se stala velká a čím více rostla, tím více se projevovaly charaktery všech kolem ní. Pan Plachta byl skvělý herec a očividně i výborný spisovatel. Škoda, že toho nenapsal pro děti víc.
Vtipné, zábavné a hlavně napínavé. Klasika, stejně jako třeba Bylo nás pět. Zajímavé, že tady ten sociální podtón a mravní ponaučení vůbec nevadí a nepůsobí nijak agitačně. Bratrstvo kočičí pracky prostě umí!
Kdyby se hlavní hrdina jmenoval třeba Tomáš a v příběhu nevystupovali rudoarmějci, možná by to byla dodnes oblíbená dětská kniha. Mne bavila. Dodnes si vybavuju tu nostalgickou atmosféru, kterou příběh vyvolával, jako bych při čtení poslouchala jednu z těch smutných ruských harmonikových písní.
Dlouhá léta mě tahle kniha děsila. Vždyť začíná tak srdceryvně a bolestně, že jsem ji nedokázala číst ani ji poslouchat. Teprve filmové zpracování mi k ní otevřelo dveře, ale k mým oblíbeným bohužel nikdy nepatřila.
Hezká vzpomínka na školní léta. Jak já té Marušce rozuměla, když se snažila dělat všechno správně a jak nejlépe uměla, ale ono to ne vždycky vyšlo podle jejích představ. Navíc jsem měla vydání, které bylo doplněno fotografiemi ze stejnojmenného filmu, takže fantazie pracovala na plné obrátky.
Ať pan Jirásek i všechny mé bývalé paní učitelky dějepisu prominou, ale z téhle knížky jsem se naučila o české historii prostě nejvíc. A na rozdíl od většiny z toho, co se mi snažili nalít ve škole do hlavy, tyhle vtipně psané a hezky kreslené komiksy si pamatuji dodnes.