SSTknihy komentáře u knih
Pokračování slavného hororu, které ale nepřináší nic moc nového. Samotný děj je jen variací na předchozí příběh a o příjemném mrazení, které mám při čtení hororových příběhů ráda, nemůže být vůbec řeč. Navíc je znát, že knihu psal scénárista – lekačky, které fungují ve filmu, bohužel v knize vyznívají naprázdno a otevřený konec pro další díl je už jen standardní klišé.
Tedy ne, že bych si nejnovější případ slovutného královského vyšetřovatele a jeho pomocníků opět neužila, ale posuďte sami: Vyšetřování se ujímá Ludmila, Ota za celou dobu nesvede ani jednu holku, Diviš vtipkuje, kudy chodí a Oldřich se ohlíží za ženskými půvaby. Tak nevím, buď pan Vondruška vypil při psaní příliš mnoho medoviny, nebo tenhle příběh už celý napsala paní Vondrušková :-) V každém případě se těším, jak se to bude vyvíjet dál!
Být praktická, sebevědomá, bezproblémová a pohodová holka je fajn, když vám ale chybí opravdová kamarádka, není to přeci jenom ono. Jenomže jak se říká – pozor na přání, mohla by se vám splnit. Život ale může být také pěkně nespravedlivý, a to je možná to nejdůležitější, co se Jura naučí stejně rychle, jako se zbaví své žárlivosti.
Tak tohle moc pohodové čtení nebylo. Ale takový už je život, a kdo někdy prožil něco podobného, dokáže určitě ocenit, jak věrohodně byl příběh napsán.
Další z klasických „rudolfovek“, které patřily v období dospívání k mým stálicím. Tenhle příběh je tak trochu jiný i proto, že neřeší jen vztahy a lásky, ale také to, jak lidé žijí v zajetí předsudků a kolik nepříjemností může takový přístup přinést. Moc pěkné ilustrace Otakara Čemuse (kéž by se i dnes knihy ilustrovaly!).
Klasická pohádka v nádherném zpracování a navíc s filmovými fotografiemi. Pohlazení po duši.
Knihy Stanislava Rudolfa patřily v dospívání k mým nejoblíbenějším, už pro to, že na rozdíl od mnohých jiných neoplývaly tak moc naivním pohledem na svět a nutným morálním ponaučením. Hlavní hrdinky a hrdinové sice na konci většinou prozřou a zjistí, že ne každý je ten správný člověk na kamarádství a do života, ale vždycky to bylo napsáno věrohodně a čtivým jazykem.
Když se holka z vesnice ocitne uprostřed velkoměsta a vnese do měšťácky usedlého života svěží vítr, nemůže z toho vzniknout žádná nuda. Adina si svůj prázdninový pobyt u příbuzných užívá naplno a stejně tak její noví kamarádi, sourozenci Filip a Dagmar, kterým tohle malé vytrhnutí z každodenní nutné reality přijde víc než vhod.
Milý příběh malé Dory a jejího tatínka, kterým se podaří najít jak nového kamaráda, tak novou maminku. Vše v kulisách strašidelného zámku, kde společně bydlí. Čtení spíš pro menší čtenáře.
Honza a Ťápa – sourozenci, kteří jsou pro každou legraci a špatnost, a tak si jich užívají dosytnosti. K nemalé radosti svých rodičů. Vtipné čtení s hezkými ilustracemi Aleny Ladové.
Milovaná klasika, jejíž kouzlo ještě umocnilo skvělé filmové zpracování. Vtipné, zábavné, dojemné, smutné, poučné, a ještě k tomu neuvěřitelně čtivě napsané. Kniha, kterou bych s radostí doporučila všem dalším generacím malých čtenářů. A ano – výkresy jsme samozřejmě doma schovávali do proutěného košíku, to ani jinak nešlo :-)
Humorná kniha o sourozenecké rivalitě. Mít starší sestru je stejné utrpení a otrava, jako mít mladšího bráchu. Na druhé straně dělat vzájemně naschvály – to je rozhodně lepší, než být sám a zoufale se nudit.
Žít ve střídavé péči není žádná paráda. Petra pendluje mezi matkou a jejím novým přítelem a otcem, který bydlí v Praze. Sní o tom, že bude úspěšná malířka, jenomže není moc ochotná přinášet svému snu žádné oběti. Čeká, že všechno půjde tak nějak samo a lehce. Teprve se musí naučit, že pokud člověk něco opravdu chce, musí si za tím jít a opravdu se snažit.
Jako kdyby nestačilo, že má Tamara problémy se zrakem a musí proto chodit do speciální školy. Do jejího pokojíčku se nastěhovala protivná sestřenice, rodiče se chovají podivně, a ona navíc musí bydlet u tety, která je považována tak trochu za černou ovci rodiny. Spousta nových věcí, se kterými se musí vyrovnat. A samozřejmě to nakonec zvládne.
Čtivě napsaný příběh patnáctileté Gábiny, která se náhodou dozví, že ji její rodiče adoptovali. Dosavadní život se jí tak obrátí naruby a bude třeba ujít pořádný kus cesty, než si přizná, že se chovala hloupě a nedospěle, prostě jako nemožná holka.
Když si představíte, že byla doba, kdy nebyl žádný internet, žádné časopisy a v televizi běžely nanejvýš Aktuality, byla každá kniha, kde se psalo o vztazích a dospívání alespoň trochu záživně a čtivě hotovým požehnáním. Tuhle jsme svého času četli zřejmě všichni. Pro dnešní děti by to byla nejspíš nuda k uzívání.
Typický dívčí román, jakých ve své době vycházela celá řada. Simona je veselá, živá středoškolačka, která z pohledu svých čtrnácti let komentuje situaci doma, s rodiči, se spolužáky, a samozřejmě řeší i první lásky a zklamání. Nechybí šťastný konec a morální ponaučení.
Velmi zajímavá kniha o jednom z nejvýznamnějších představitelů moderny v architektuře. Nejde o klasický životopis, ústředním tématem je soudní proces, ve kterém byl na sklonku 20. let minulého století Loos obviněn (a podmínečně odsouzen) za sexuální obtěžování nezletilých dívek. Díky precizní práci s dobovými materiály a záznamy z přelíčení se autorovi podařilo vykreslit neuvěřitelně plastický a živý portrét tohoto podivínského muže, který měl (a stále má) stejné množství nadšených obdivovatelů, jako zarytých nepřátel.
Život Věry Saudkové by jistě vydal hned na několik románů, už jen proto, že krok za krokem odráží téměř stoleté dějiny našeho státu. Hodně jsem se dozvěděla, hodně znalostí si oprášila. Styl knihy mi přišel sice tak trochu jako z minulého století, ale četlo se to dobře a rychle. Jiné knihy Marty Davouze mám raději. Škoda, že jde v tomto případě o její knihu poslední :-(
Zajímavý příběh holky, která od malička dřela, aby si zasloužila svůj vysněný život. Tak trochu čekala, že na ni všude čekají s otevřenou náručí, že bude mít práci snů, dokonalou rodinu, úžasný život bez problémů. Jenomže skutečnost bývá často dost jiná. Tereza přitom všem ale neztrácela naději a pozitivně motivovala i lidi kolem sebe a čtenáře svého blogu. Bohužel literární úroveň její knihy není nijak úžasná, osobně mi dost vadil i celkový naivně-idealistický styl a používání klišé o tom, že štěstí si musí hledat každý sám. Přečteno za jedno odpoledne.