SSTknihy
komentáře u knih
Kopretiny pro zámeckou paní
Stanislav Rudolf
Knihy Stanislava Rudolfa patřily vždy k mým nejoblíbenějším a tak jsem nemohla vynechat ani tuhle, i když jsem příběh díky skvělému filmu znala skoro nazpaměť. Ale knížka je přeci jenom vždycky trochu víc a nebyla jsem zklamaná ani tentokrát. Jak já jsem té krásné Kateřině Krásné záviděla – bydlení na zámku, léto i toho Petra. Skvělé čtení!
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Zřejmě moje první setkání s tímto válečným tématem. Knihu jsme četli v rámci povinné četby a naštěstí měli dobrou učitelku, která nám vysvětlila, o co šlo a proč se takové věci děly. Pamatuju si hlavně hodně dojemný závěr knihy.
Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Co se dá napsat o knize, kterou jsem v dětství četla snad stokrát. Snad jen to, že je prostě skvělá, boží, zábavná, vtipná, poetická, krásně ilustrovaná, milovaná. A nejlepší na tom je, že je vlastně tak trochu o ničem – šest dětí žije ve třech statcích kdesi na švédském venkově a prostě se baví tak, jak se děti na venkově baví. A on z toho vznikl takový klenot. Takže jen jednoduše: díky, paní Lindgrenová!
Pověsti jílovské
Jiří Muk
Klasické příběhy, které kolovaly v ústním vyprávění a léty nabývaly na své tajemnosti. V deseti příbězích nechybí pověst o tajemném alchymistovi jménem Eduard Kelly, příběh o pokladu z Dolních Břežan, pověst o tom, jak rybník Paběnice přišel ke svému jménu nebo vyprávění o podivné soše, která do svých útrob skryla zlou hraběnku.
Minervistka
Hermína Franková
Zaplať bůh, že už nežijeme v době, kdy vzdělání pro dívky bylo tabu a jediné, co se od nich očekávalo, bylo být poslušná a dobře se vdát. Emilii jsem prostě milovala za všechno to její odhodlání, bláznivé nápady a odvahu experimentovat. Skoro bych uvěřila tomu, že se z ní stala přední česká vědkyně a příběh je skrz naskrz pravdivý.
Obrazy z dějin národa českého
Vladislav Vančura
Tak si tak představuju, že by se Kosmův příběh odehrával v současné době. Starý pán by seděl někde pěkně v hospůdce, poslouchal by příběhy štamgastů a umně by je pak převáděl do knižní podoby. Bezstarostný život by ale přeťala smrt jeho milované ženy a jemu by pak zbyly už jenom ty příběhy. Bohužel z pera pana Vančury to bylo tak trochu nezáživné, poněkud archaické a hlavně povinné.
Sbohem a šáteček
Vítězslav Nezval
Verše, které nestárnou. Verše, které vždy potěší. Verše, které by se měly číst častěji. Autor ve svých básních cestuje po Francii, Monaku a Itálii, aby se nakonec rád vrátil do rodné země.
Romeo a Julie
William Shakespeare
Všechny tragické milostné příběhy, které kdy byly napsány, jsou vlastně jen opakováním téhle klasiky všech klasik z 16. století. Shakespearovy verše prostě nikdy nezahynou a i díky modernímu překladu si můžeme jeho nádherné příběhy vychutnávat dnes v celé jejich kráse. Vždyť přeci „...věčně bude srdce jímat znova, žal Juliin a bolest Romeova.“
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
Klasický romantický a smutný příběh. Pavel a Ester by se možná jednoho dne vzali, nebo by se možná po pár dnech rozešli, a zůstali by jeden druhému jenom ve vzpomínkách. Jenomže tenhle příběh první lásky se odehrává ve špatné době a na špatném místě. A kdo ví, jak by se člověk zachoval, kdyby v té době žil.
Pusinky
Stanislav Rudolf
Tak tahle kniha se hodně povedla. Možná, že pro osvětu udělala víc než jakákoliv jiná. Na rozdíl od jiných dívčích románů tu totiž hlavní hrdinka neřeší jen romantickou zamilovanost, ale také následky, které první láska může přinést, a jak rychle se bezstarostný život může změnit v pořádný průšvih. Snad žádnou jinou knihu jsme s holkama ve škole nerozebíraly tak detailně. Vrátila jsem se k ní i po letech a pořád má svoje kouzlo.
Silvie
J. Z. Svoboda (p)
Silvie by sice raději trávila prázdniny s Davidem, do kterého je zamilovaná, místo toho ale musí trávit čas na chalupě se svou sestřenicí. Teprve v její společnosti a společnosti nových přátel si uvědomí, že ten její milý není zas až tak úžasný, ale že je to spíš nafoukaný blb. Rozhodne se, že na tu pravou lásku se vyplatí si počkat a užije si v pohodě zbytek prázdnin. Pěkný, milý příběh, hezky napsané a čtivé.
Třetí patro
Ivo Pelant
Takové příjemné, doplňkové čtení k ve své době velmi oblíbenému seriálu. Když jsem si pod jednotlivými postavami představovala konkrétní herce, bylo to mnohem realističtější. Těžko říct, jestli by mě kniha zaujala sama o sobě, ale napsaná je čtivě a zábavně a určitě mě bavila.
Až bude padat hvězda
Valja Stýblová
Pokračování příběhu sestřičky Víti, která se přes nepřízeň osudu opravdu stala zdravotní sestrou. Radost z úspěšného studia a z nové práce jí ale zkalí tvrdé setkání s realitou života. Smutné, dojemné a díky autorčině znalosti prostředí i věrohodné.
Zázrak s Valérií
Vladimír Klevis
Měla jsem v dospívání pár oblíbených autorů a Vladimír Klevis k nim rozhodně patřil. Kromě všeho, co má obsahovat správný dívčí román, psal totiž navíc ještě vtipně a opravdu zábavně. Úplně si vybavuju, jak jsem si jeho příběhy užívala a odmítala přestat číst, dokud jsem nebyla na úplném konci knihy.
Michaela
Vladimír Klevis
Pro mne hodně oblíbená kniha o prázdninovém dobrodružství dospívajícího kluka Petra. Snad právě díky tomu, že hlavní postavou je kluk, má příběh větší šmrnc, je vtipný, zábavný, a přesto v něm nechybí nic, co by měl správný dívčí román obsahovat – trampoty s první láskou, blbosti zamilovaných a samozřejmě happyend.
Život po Anně Frankové
Berthe Meijer
Nedávno jsem četla Osvětimskou knihovnici, kde se hlavní hrdinka setkává v koncentračním táboře Bergen-Belsenu s Annu Frankovou, která zde umřela krátce před osvobozením. Berthe Meijerová prošla stejným peklem jako dítě, ale teprve na prahu sedmdesátky se rozhodla sepsat své vzpomínky. Ne proto, aby se vracela k děsivým zážitkům, ale proto, aby vysvětlila, jak takové zážitky člověka navždy poznamenají. Popisuje svůj život po válce, v době, kdy ještě nikdo neznal pojem posttraumatický syndrom. Ti, co přežili, mlčeli, protože cítili obrovský stud za to, co prožili. Pronásledovaly je fóbie z přeplněných prostor, hrůza z dopravních prostředků, potřeba hromadit jídlo, nedůvěra k lidem a zároveň touha po lásce a hezkých věcech. Přežili, ale nikdo je nenaučil, jak žít. Pro ně válka ve skutečnosti nikdy neskončila.
Strom lží
Frances Hardinge
Druhá polovina 19. století, doba, kdy byly ženy odsouzeny k nošení objemných krinolín, svázány korzety a jedinou jejich povinností bylo sedět tiše a pokorně v koutku, usmívat se a dělat vše pro blaho svého manžela a rodiny.
Faith se bohužel narodila s chytrou hlavou a touhou po vědění. S celou tíhou své nastávající dospělosti si brzo uvědomuje, že svět od ní očekává něco docela jiného, a tak upíná své naděje k otci, přírodovědci. Je to ona, která po jeho tragickém skonu odmítá zamést pravdu pod koberec a s nasazením vlastního života i duše se oddává tajemnému stromu, který lační po každé lži, kterou Faith zašeptá do jeho větví. Ostrov bičovaný mořským příbojem pomalu zaplavuje zlo a někde v mlze se potulují vrazi, kteří jsou ochotni pro získání tajemné rostliny udělat cokoliv.
Já jsem si tuhle magickou knihu užila na sto procent. Autorka vládne vytříbeným jazykem, přesnou charakteristikou postav, skvělou znalostí dobového prostředí a tajemno dávkuje pěkně kousek po kousku. A mimochodem - od doby, ve které se příběh odehrává, uplynulo jen 150 let a věřte, že jsem moc ráda, že jako žena žiju v 21. století.
Špulka modré nitě
Anne Tyler
Rodinné ságy mám ráda, ale při čtení téhle jsem měla pocit, že určité kapitoly prostě vypadly. Přeskakování v čase mi nevadí, ale doufala jsem, že se přeci jenom o jednotlivých postavách a motivaci jejich činů dozvím víc. Nedokázala jsem navázat vztah se žádnou z postav a ve finále mi bylo docela jedno, co se s nimi stane. Asi nám tahle americká dramata z uhlazeného předměstí, kde se grilují hamburgery, posedává na verandě a mlčí o všem důležitém, nejsou moc blízké.
Zmizet
Petra Soukupová
Vezměte jednu běžnou rodinu, rozpitvejte vztahy v ní panující na dřeň, naservírujte odhalené na podnose a škvírou ve dveřích šmírujte, co se bude dít dál. To jsou rodinná dramata Petry Soukupové. Jednoduše, stroze, bez příkras, bez happyendů. Čtení je to náročné, těžké, skoro by se slušelo přidat cedulku jen na vlastní nebezpečí. Za mne rozhodně jeden z nejlepších českých románů, které jsem v posledních letech četla.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Klasika, která bavila, baví a bavit bude. Vytříbený laskavý humor, servírovaný s nonšalantní grácií, zabalený do nádherného jazyka českého. Prostě čtenářská lahůdka.