SSTknihy komentáře u knih
I u mne to začalo povinnou četbou, ale velmi rychle se z Bobše stala má oblíbená kniha. Dítě si plně neuvědomuje ten sociální podtext a spíš ho zasáhnou obyčejné dětské radosti a starosti. Dodnes ve mně některé z příhod rezonují – prodej krávy, párky a vyhazov z bytu, cukrové pusinky, smrt bratříčka... Jsem ráda, že jsem ji četla, ale chápu, že dnešní děti už asi těžko osloví.
Poslední z pětidílné série komiksů o kocouru Vavřincovi a jeho čtyřech přátelích. Lehká inspirace XXII. olympijskými hrami v Moskvě, ale tohle téma knize nijak neubralo na vtipnosti a zábavnosti, spíš naopak. Mimochodem, autoři Dagmar Lhotová a Zdeněk Karel Slavý byli manželé a komiks o kocouru Vavřincovi je 1. československý komiks pro děti! Až teprve po něm se objevily Čtyřlístek nebo Barbánek.
Kocour Vavřinec měl vždycky velké ambice. A když v sobě jednoho dne objevil detektivní talent, bylo jasné, jakým směrem se budou jeho příští dny ubírat. Nasadí kostkovanou čepici, do pusy dýmku a už řeší jeden případ za druhým, samozřejmě za vydatné pomoci svých 3 kamarádů. Jen občas to přináší víc zmatku než užitku. No, jak jinak to zhodnotit, než jako absolutně skvělé a zábavné.
V podstatě můj první komiks a tak boží! Kdo jednou zkusil, už knihu neodložil. Hrozně moc mě všichni čtyři bavili – rozšafný Vavřinec, trochu rozmazlená Otylka, snílek Mojmír a lehce zlomyslný Spytihněv. A nesmím zapomenout na lstivou a úskočnou myš Jůlii, někdo jim ten idylický výlet za hranice všedních dnů přeci musel trochu kazit.
Pamatuju si, že to bylo takové hezké letní čtení v době, kdy mi bylo asi tak jako Vítkovi, měla jsem prázdniny, zažívala klasická dětská dobrodružství a hlavně mě bavily obrázky pana Borna.
Jedna z knih ze série o prvňákovi Vítkovi. V tomto příběhu se vydá sám na výlet za strejdou hajným, aby od něho dostal štěně pro svou pražskou tetu. Takové pohodové prázdninové čtení, kterému dominovaly obrázky Adolfa Borna.
Tak nějak nevím, jestli chválení textů pana Svěráka není nošení dříví do lesa. Já myslím, že i kdyby napsal telefonní seznam, bude mě bavit. A k tomu neodolatelný Adolf Born.... Co víc dodat.
Vtipné a zábavné příběhy ze života jednoho kocourka, vyprávěné z jeho vlastního pohledu. Nejvíc mi utkvěly v paměti krásné obrázky Heleny Zmatlíkové a to, jak si Modroočko myslel, že autobus je velké divné zvíře, které každou chvilku spolkne hromadu lidí, aby je o kus dál zase vyplivlo ven.
Podle mne tak trochu opomíjená zábavná dětská sci-fi, jejíž hlavní protagonistka Alenka žije někde kolem roku 2065 a zažívá neuvěřitelná dobrodružství při svém putování z planety na planetu. Nejprve mě to zaujalo jako komiks, který vycházel na pokračování v časopise Ohníček, a tak jsem se pustila do knihy a stálo to za to.
Tak je to trochu idealistické – ve Slunečním městě je všechno dokonalé, všechno perfektně funguje, všichni se na sebe usmívají, na každého čekají noví přátelé a samá příjemná překvapení. Kdo by tu nechtěl žít. Jen pozor na zlé skutky! Já si ale především vybavuju krásné ilustrace, které jsme si donekonečna a dopodrobna prohlíželi a zábavné postavičky a jejich příhody, které nás rozhodně bavily.
U téhle knížky se nelze nebavit. Skvěle vymyšlené a přitom vlastně docela obyčejné příběhy pár zvířátek a lidí z jedné malé vesnice. Josef Lada už prostě zůstane zapsán v české literatuře jako klasik všech klasiků.
Chce se mi jen prostě zopakovat název knihy – krásna nesmírná. Neboť přesně to jsou tyhle nádherné ruské pohádky. Strašidelné, dramatické, mnohovrstevné, s kořeny hluboko zapuštěnými v lidových bájích a pověstech. A ilustrace Václava Fialy z nich udělaly doslova klenot. Milovala jsem je a miluju dodnes. Bez Baby Jagy, Vasilisy Překrásné nebo Finista, jasného sokola by byl můj fantazijní svět neskonale chudší.
Klasika je klasika je klasika je klasika. A to platí nejen o sepsaných pohádkách, ale i o ilustracích Heleny Zmatlíkové.
Vtipné, chytré a zábavné pohádky, které pobaví malé a možná o trochu víc i velké čtenáře. Mezi mé nejoblíbenější budou už asi napořád patřit Velká pohádka doktorská a pohádka Pošťácká. A samozřejmě nezaměnitelné ilustrace Josefa Čapka (a i jedna pohádka).
Více i méně známé klasické pohádky, sesbírané a sepsané Boženou Němcovou, s ilustracemi Josefa Lady. Najdete tu třeba tu O bílém hadu, Alabastrovou ručičku, O Nesytovi nebo Sedmero krkavců.
Klasické pohádky v nádherném vydání z roku 1947, s ilustracemi Artuše Scheinera. Právě díky nim mám dodnes příběhy před očima tak živě, jako bych se dívala na výpravný film.
Klasické pohádky s nádhernými ilustracemi. Víc než klasika v podobě Zlatovlásky nás bavily pohádky Dobře, že je smrt na světě nebo Rozum a štěstí. Pohádky, které může číst člověk v každém věku a vždycky ho svou krásou okouzlí.
Takové lehké čtení o městském klukovi, který objevuje kouzlo venkova, kam se s rodiči a sestrou přestěhoval.
Málo známé pohádky známého autora, jejichž hlavními postavami jsou staré věci a nadpřirozené bytosti, žijící v zahradě nebo ve starém vyřazeném kočáře. Příběhy starých řemeslníků a chasníků, kteří kdysi vandrovali světem a tu a tam vyprávěli své životní příběhy. Moc hezké ilustrace.
Originální pohádky, které nemají nic společného s lechtivými příběhy pro dospělé. Hlavním hrdinou je totiž pan Hvězdička, který sídlí na nebesích, a zatímco v noci poctivě svítí, ve dne se tak trochu nudí. A tak se jednoho dne rozhodne prozkoumat svět lidí trochu víc zblízka. Už jenom fakt, že je neviditelný, je zdrojem zábavných historek. A což teprve, když se přidá jeho zbrklost, zvědavost a mlsná pusa! S ilustracemi Stanislava Holého to byla jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství.