Stanas513 komentáře u knih
Román je psán v severském stylu, který právě moc nečtu. Ale tady jsem byla od začátku napnutá, o co vlastně ve skutečnosti jde a zklamaná jsem nebyla. Mě se to líbilo.
Možná příliš postav a dějů, které se mi moc nezdály. Ale jinak pěkné oddychové čtení.
Souhlasím s komentářem @Kerberos, dočetla jsem večer před spaním a fakt jsem si říkala, že to byla pohádka na dobrou noc :-)
Jako každá kniha od Deavera se mi i tato líbila. Konec byl vážně překvapivý, nějak jsem odhadovala úplně jiný závěr.
Zajímavá zápletka, od začátku sice nevím, proč se to tak děje :-), ale určitě se mi to četlo dobře. Má to spád, žádné dlouhé úvahy.
Zajímalo by mě, kam pan Patterson chodí na ta témata svých knih...Čte se rychle, má to spád, ale je to dost drsné. Jak píší čtenáři níže, ani já bych se nechtěla ocitnout na takových místech, kde nevíte, co se vám může stát. A Alex mě docela rozhodil svou tvrdohlavostí.
Jako vždycky, knihy od Cusslera mě zatím nikdy nezklamaly. Děj rychle ubíhá, dobře se čte.
Hrozně dobře se čte, přečteno jedním dechem. Jenom mě trochu zarazil počet současně řešených problémů, takže jsem byla nucena přečíst hodně rychle, abych nezapomněla, co je právě na řadě k řešení...
Právě dočteno, taková knižní jednohubka. Krátké, čtivé, trochu strachu a tajemství. Vhodné na dlouhé cesty.
Zajímavé téma, moc zdravotních pojišťoven by neměla mít navrch před zajištěním slušné péče o lidi.
Sérii Spensera jsem nezačala od první knihy, zkouším se k němu vracet, ale nemůžu sehnat Godwulfský rukopis. Jinak těch dalších dílů mám přečtených už dost. Takže vím, co můžu od Spensera očekávat. Ani v tomto díle mě nezklamal. I když je kniha poměrně krátká, má to spád a čte se velice dobře.
Jak jsem se těšila na tuto knihu, tak jsem byla docela zklamaná. Souhlasím s příspěvkem @bekule, asi bych nebyla obdivovatelkou Koontzovy tvorby, kdyby to byl první román, který bych četla. Já začala číst sérii o Thomasovi a tím mě DK dostal. Tato kniha mi dala docela práci, četla jsem jako e-knihu a občas jsem u toho usínala, bylo to pro mě hrozně zdlouhavé. Možná na konci jsem byla překvapená přirovnáním děje knihy s tím, co se dnes děje ve světě. Až mě ta podobnost zarazila. Ale jinak bez nadšení, ale co čtenář, to názor. Jiným se kniha líbit jistě bude.
Poslední dobou si vybírám knihy s více než 300 stránkami, ale vůbec mi to nevadí... Palmera čtu ráda a jeho knihy mají spád, jsou napínavé i akční. Ač je kniha staršího vydání, moc se mi líbila.
Tak nějak nevím, co si z této knihy mám vzít. Knihu jsem sháněla dost dlouho, protože jsem si ji prostě musela přečíst, když jsem na ni četla takové ohlasy - jedna z nejděsivějších apod. Na dvěstěpadesáté stránce jsem si pořád říkala, čeho se mám bát a že to děsivé teprve přijde. Možná mě mělo vyděsit, že hrdinové najednou nevěděli, co se s nimi děje ani kolik jich vlastně bylo.
Pokud bych měla hodnotit vyprávění formou reportáže, bylo to dost pravděpodobné a slušně podané. Pokud se ale zamyslím nad hlavní postavou, která ujíždí na tripu a nezná nic lepšího než se zviditelnit na blogu, asi bych o hodnověrnosti příběhu dost pochybovala. Člověk si umí vsugerovat různé věci (nesmysly). Jak říkám, nevím, možné je vše...
Přestože je to thriller z lékařského prostředí a jmenuje se "Přes mrtvoly", těch mrtvol je tam nějak moc... :-) Poslední dobou čtu M. Palmera hodně a už se těším na další knihu "Doktor chodí tiše", kterou jsem ještě nečetla. Zatím mě Palmerovy knihy nikdy nezklamaly a vždy jim dávám nejvyšší hodnocení.
Opět velice čtivý román z lékařského prostředí. Zajímavá zápletka se zajímavým a nečekaným koncem.
Krásné hry, tento humor a satiru obsaženou ve hrách můžu číst stále a nikdy mě neunaví.
Přečteno již dávno, ale protože miluju pana Wericha, pana Voskovce i tuhle klasiku, těším se, že si knihu přečtu co nejdříve znovu.
Zajímavě pojaté povídky s hrůzostrašnými tématy. Vzhledem k tomu, že to tehdy bylo ještě neotřelé téma, je to dobré čtení. Čtenář musí obdivovat ten jazyk, který popisuje jevy a události. Je fakt, že se mi nejvíce líbila krátká úsměvná povídka "Skolení monstra" a poslední povídkou "Noční oceán" jsem se už horko těžko prokousávala.
Opět nádherný příběh s tajemstvím, které by odhalilo dost nepěknou pravdu. I když trochu překombinovaný děj (nejspíš to jinak nešlo), stejně mám romány Steva Berryho moc ráda.