stavlamich komentáře u knih

Franz Werfel mě nadchl. Nejenže jsem po dlouhé době mohla číst v němčině a neměla jsem s tím skoro problémy, ale hlavně ten příběh mě zaujal. Jednoduché, obyčejné. A přesto originální, neokoukané téma. Pohled na svět začátku třicátých let, pohled do nitra muže, který podváděl. Zpověď. Zkrátka a dobře, líbilo se mi to a pokud máte čas, určitě si to přečtěte, je to krátká knížka (v češtině určitě).

1 19.12.2020

Tuhle nádhernou, takřka jako pro mě napsanou sbírku jsem četla už na jaře, když jsme ji analyzovali v rámci semináře. Ale zachtělo se mi se k ní vrátit. Pohlazení po duši. Karel Toman. Básník mého srdce.

19.12.2020

Tak to se mi ještě nestalo - myslela jsem si, že vím přesně, o jaký zločin se tu jedná, totiž o jeden z mých oblíbených dílů. He, tak to jsem se spletla, tenhle příběh jsem doposud neznala ani v seriálové podobě. Takže to bylo dost napínavé a čtivé. Tu narážku na to, že Marlenin děda viděl vraha, jsem chytila hned napoprvé, ale rozhodně by se mi nepovedlo udělat z toho takové závěry jako Poirot. Logické, prosté, rafinované. Nic překombinovaného, a přesto dost zamotané. Skvělé počtení. :-)

6 19.12.2020

Samozřejmě že jsem leckteré povídky už znala, ale stejně jsem si je ráda připomněla. Někdy mě trochu mátlo, jak se někde objevovaly stejné postavy napříč povídkami, ale vlastně spolu nic tak úplně nesouviselo. Ale to nevadí. Oceňuji, jak Čapek prostě bez nějakých cavyků vpluje do vyprávění, jak nechá příběh vyvrcholit a jak mu vždycky pak připíše ještě nějaký dozvuk, v němž se snad skrývá celá pointa a vlastně všechen ten vtip. Měla jsem pocit, že popsal snad všechny možné druhy lidské blbosti - která se za těch sto let vlastně vůbec nezměnila, možná jen trochu vygradovala. Samozřejmě Čapkův styl psaní a jeho nápady zasluhují uznání. A skutečnost, že jsou povídky jak zábavné, tak poučné, tak plné prostých i učených výroků a také se prostě hezky čtou. :-)

10 19.12.2020

Čapek byl geniální. A pořád je, protože všechny ty myšlenky jsou tak aktuální! Děsí mě to a přitom jsem ohromená, že někdo dokázal skutečnost vyjádřit tak přesně...

4 15.12.2020

Co mě trochu mrzí, jsou pravopisné chyby a překlepy. Ale za to autorka nemůže. Mám radost, že stvořila tuhle sérii. Ač jsem jí z počátku moc nevěřila, teď vím, že to má smysl a hodnotu. Ukazuje to, jak je důležitá demokracie, možnost volby. I když se rozhodneme špatně, vždycky je důležité moct si ono rozhodnutí vybrat sám. A jsem strašně ráda, že to má otevřený a zároveň uzavřený konec. A že nikdo nezůstal sám, protože to je mi pak vždycky líto. Prostě, dobrá práce. A báseň Do dobré noci nedocházej tiše se mi vážně líbí. :)

1 15.12.2020

Když jsem před pár lety četla první díl, bylo to pěkné. Druhý jsem číst začala, ale po pár stránkách mě to nějak přestalo bavit. Teď jsem se k tomu vrátila a jsem strašně ráda. Není to dokonalá knížka, ale je to pěkné. Čte se dobře, dává smysl, postavy mě neštvaly. Naopak odrážely řadu mých pocitů. A jsem ráda, že ne každý druhý díl z Young adult trilogií je špatný. :)

1 15.12.2020

Teda, dneska bych se sice měla učit chemii, ale měla jsem děsné nutkání dokončit to, prostě proto, že se mi to na stole už válí moc dlouho. :) V brzké době plánuji článek, snad zítra, snad v sobotu, kde vybarvené omalovánky předvedu. :)

1 15.12.2020

Konečně zase nějaké drama ve verších. Chtělo by to korekturu a trochu vylepšit některé verše a rýmy, ale jinak je to zajímavá tragédie. Neobvyklá zápletka - čest nebo láska,zajímavé morální pojetí.

1 15.12.2020

Nemám slov. Knedlík v krku. Bruno mi občas lezl na nervy, ale bylo mu jen devět. Uf. To byla síla.

6 15.12.2020

Jsem rada, ze jsem se do teto knihy (v audio podobe) pustila a jsem take rada, ze se mi ji po tak dlouhe dobe podarilo doposlouchat. Nevim, jestli se pustim i do dalsich dilu, casem mozna. Fantasy tohoto druhu neni tou pravou literaturou pro me. :)

1 15.12.2020

Vážně jsem překvapená, že jsem se k téhle klasice dostala až teď. Vždyť přece Poláček! Péťa Bajza a jeho kamarádi. Vlastně se musím přiznat, že jsem ani neviděla všechny díly seriálu, který je jinak naprosto skvělý. Takže pro mě byla druhá část knihy dost velkým překvapením, vůbec jsem netušila, že bude snový námět takhle rozvíjen.
A proč pět hvězdiček? Je to opravdu milé čtení, se všemi gramatickými neduhy a jazykovými perličkami. Idealizovaný svět a takový trochu smutný, byť pravda neurčitý konec, který možná ukazuje na to, v jaké době autor knihu o dětství napsal. Myslím, že kdybych to četla dřív, asi bych nedokázala docenit všechny ty jazykové hříčky a dětské mudrcování, takže jo, vlastně je fajn, že na knihu došlo až teď. To se vr, že byste si ji měli přečíst taky. ^^

12 15.12.2020

Havel - mistr metafor. Nebo prostě jen psal o náladě ve společnosti? Věřím, že lidé se tak opravdu chovali. Co víc - oni (my) se tak chovají i dnes, a to už tu dávno nemá komunistická strana hlavní slovo. Je to děsivé, jak aktuální mi to celé připadá. Možná nejsem až takový sluníčkář, možná jsem vlastně docela ustrašená. Bojím se vlivu Ruska, nárůstu populismu, který těží ze zášti a vzájemné nedůvěřivosti, netolerance a z hamižnosti. Bojím se o demokracii - bojím se o směřování Česka. Ale to už s touhle hrou asi tolik nesouvisí.

1 15.12.2020

Četla jsem to hlavně kvůli Pásmu, ale nakonec mě nejvíc oslovily jiné básně. Třeba Most Mirabeau.

1 15.12.2020

Musím se přiznat, že jsem z téhle knížky poměrně zklamaná. Možná jsem ji špatně pochopila, možná prostě nebyla pro mě. Nevím. Nemyslím si, že nemám smysl pro bláznivosti, koneckonců Čarozem, kterou jsem četla před dvěma týdny, byla na trochu podobném principu a přesto milionkrát lepší.

Akorát ta koťata byla fakt sympatická. Vrr.

3 15.12.2020

Tadá, první knížkou roku 2019 bude Zrození diktátora. Knížka, kterou jsem dostala k Vánocům 2017 a ke které jsem se dostala až teď v prosinci. Nebylo úplně plánované dočíst ji až teď v noci na přelomu roků, ale stalo se. Byla opravdu zajímavá a jiná, než co jsem o druhé světové válce/Hitlerovi doposud četla. Hodně se zde promítal italský pohled a konfrontace s Mussolinim a fašismem. Což bylo zajímavé. A o Hitlerovi a Třetí říši jsem se dozvěděla milion nových věcí. A je to moc hezké vydání, i když mohlo projít ještě jednou korekturou.
A vůbec, v roce 2019 budu číst hodně historických knih a nasávat informace jako houba, slibuju!

1 15.12.2020

Ale notak, takhle by přece knížky neměly končit! Jak teď mám jít dělat cokoliv jiného, než přečíst si okamžitě, jedním dechem stejně jako první díl, pokračování? Zpočátku mě knížka moc nebavila, prvních asi padesát stránek bylo takových... jako by v knížce nemělo být nic zajímavého. Ostatně nevyznačuje se nějakou velkou tajemností a originalitou. Ale už jsem dlouho nic podobného, trochu uvážlivého, trochu teen a trochu fantastického nečetla. A taky nic tak čtivého. Tedy, samozřejmě jsem četla spoustu čtivých knížek, ale tahle se tedy dokázala zařadit mezi ně. Jsem strašně ráda, že jsem tomuhle YA konečně dala šanci a prostor. Vyplatilo se to, zvedlo mi to náladu a zpříjemnilo den. Ale sakra, ten konec autorce neodpustím! :D

1 15.12.2020

Wolkera mám ráda. Ráda si ho tak různě rozebírám, poskytuje zajímavý úhel pohledu na život i na smrt. V tomhle vydání byl taky docela nevšední doslov M. Píši, psaný v duchu padesátých let. Kniha vyšla v roce 1951, nakladatelství tehdy sídlilo v ulici Stalinova na Praze 12. :D nejvíc se mi líbila, z toho, co jsem neznala, asi Balada o námořníkovi. Obecně mám ty balady asi nejraději.

1 15.12.2020

Zprvu se mi to četlo obtížně, bylo to takové moc vzletné nebo jak jen to mám říct. Ale je to hezká pohádka, kterou jsem neznala a asi jsem měla. A na rozdíl od Schillera, tohle má krásně pozitivní konec. Ale zároveň je v tom hodně pravdy, co se týče té mateřské žárlivosti...

4 15.12.2020

Prvních dvě stě stránek jsem musela překousnout, druhá část knihy se četla dobře. Společnost, v níž se to odehrává, je hloupá, zvrhlá a.. Vrcholem toho je Nana, krásná a náladová, žijící v iluzi o světě, vysávající z mužů peníze a důstojnost. Konec byl nevyhnutelný a lítost nebyla na místě. Naturalismus asi není nic moc pro mě.

2 15.12.2020