StepanB. komentáře u knih

Kniha je rozdělena do dvou linek, jedna z pohledu lidské a druhá (a té je věnován větší prostor) z pohledu mravenčí. Každý myslí jinak a každý to vidí jinak. Ne jen ze své perspektivy velikosti, ale z pohledu svých vlastních hodnot. Čím dál se knihou pročítáte, tím víc je to patrné
Navíc jsou kapitoly proloženy výňatky z „encyklopedie“ které poukazují na odlišnosti a průsečíky mezi lidstvem a říší mravenců. Pěkně tak dokreslují atmosféru knihy.
V Mravencích se toho dozvíte spoustu o mravencích, až máte pocit, že tohle není ani možné nebo si říkáte, zde nejspíš reálné základy prohloubila autorova fantasie. Zároveň si však nejste jistí, zda všechny ony základy opravdu vychází z reality. Vychází?
3,5*

4 11.01.2024

V knize autor otevírá témata, které v oblaku dnešního spěchu a honbou za něčím mohou být zastírána nebo člověku skryta. A pak si říká, proč se cítím tak a tak, proč ta společnost je taková jaká je. Možná k odpovědím na některé z těchto otázek vás přiblíží právě témata v knize diskutovaná. Krom úvodu o životě Mariana Jelínka, spolupráce a kamarádství s Jaromírem Jágra můžete číst o důležitosti hodnot ve společnosti, smyslu života, důležitosti cíle a cesty k němu samotné, technologiích a vlivu na nás, školství, výchově dětí.
Kniha je formou rozhovoru, kdy samotné otázky vedou k zamyšlení a inspiraci. Text je čtivý, obohacující. Musím s úlevou zdůraznit, že ani náznakem z knihy nejde cítit, že je psána za účelem „být vám prodána“.

1 14.12.2023

Přestože mám téma Duny velmi rád, jazyk autora, vykreslení intrik, monologů a dialogů, navození atmosféry a umění zvratu, při čtení tohoto dílu jsem si vzpomněl na Pána prstenů. Konkrétně na větu od Bilba Bagginse, která zněla zhruba takhle: „ jako kousek másla namazaný na příliš velký krajíc chleba.“ A bohužel jsem se tohoto pocitu během čtení celé knihy nemohl zbavit. Přestože jsem se k ní rád vracel a pokračoval v četbě.
Děj knihy je posunut o mnoho a mnoho let dál, po příběhu Božského imperátora Duny (který mě naopak velmi zaujal, viz komentář) a čtenář se s „původním“ připomene občasným krátkým ohlédnutím, co však už dávno odvály písky času (Duny). Na druhou stranu se zde setkáte s někým, koho z předchozích knih dobře znáte
Škoda, že dívce z pouště nebylo věnováno více času. Stránky, které jí byly v knize věnovány, její roli dostatečně nerozvinuly. Podobně bylo rozehráto více příběhový linek, kdy tempo bylo pozvolné, výpravné a ke konci nějakým způsobem rychle ukončené. Až jsem měl pocit, jakoby si autor uvědomil, že už má pět set stran popsaných a zbývá mu několik listů, do kterých musí závěr rozepsané knihy vtěsnat

2 10.11.2023

Pěkný úvod, sníh, led, samota, psí spřežení... Pročpak jsem si vzpomněl na film The Thing? Ne nadarmo se H.P. Lovecraft řadí mezi ty, kdo pokládali základy hororové tvorby.

Neznámo vzbuzuje strach. Když to nevidíte, možná trochu zaslechnete... ucítíte v zádech cizí pohled a pak zahlédne jen rozmazaný pohyb. A máte pocit, že se vám to jen zdálo? Snad.
Když vám autor podává jen drobné střípky a nechá pracovat vaši představivost, oh, to je pocit. To je to napětí, mrazení... Pokud to však autor natahuje až příliš, tento efekt se vytrácí. Být to kratší, jistě by to budování napětí, strachu a příběhové lince prospělo.

Originální Cthulhů.

Pokud máte rádi přímou řeč, tady se nesetkáte snad žádnou.

Posloucháno na Vltavě.

30.08.2023

Bratři moji, to budete lookovat! Na vlastní ajka budete číst úplně něco nevšedního! Já jsem to teda nečetl, ale hýroval jsem to na rozhlase Vltava, kde to bylo opravdu chorošně namluvené. Ne že by příběh byl nějakej složitej, spíš jednoduší, kdy jeden týpek s bandou svých frendíků hýří v uličkách města, popíjí tý s mlíkem, ulisně u toho sledují mladé čajíny, občas některou vykartáčují, to zas jo... Tolčokují ouldaný humaníky a smějou se, jak jim z nosu teče červena blaška. A chorošně s u toho baví! Ale na každého jednou dojde jak se říká. Taky jsem se s nimi nemohl ztotožnit, bratři moji. Ale ten jazyk, to jsem hýroval! Už jen kvůli tomu jazyku to stojí si za to pustit!Co teda jako bude, he?

P.S. Alex by jistě schválil ke čtení tohoto komentáře si pustit  Beethovenovu 9. symfonii

10 22.08.2023

I tomu, kdo se rozhodl, tak jako já, číst pouze kánon (6 knih od F.Herberta), doporučuji otevřít tuto knihu a vybrat si následující části, které pojednávají o: Co autora inspirovalo k sepsání Duny, Korespondence ohledně sepsání vydání knihy, a zejména Vynechané kapitoly, které doplňují další střípky do mozaiky - tyto části rozhodně nejsou pouhými zrnky písku v poušti, ale naopak litrožónem vody, díky kterému můžete mezi dunami strávit více času :)

P.S. Přečtené části z knihy hodnotím na 5*

Jaké by to mohlo být se setkat s někým, kdo žije přes 3000 let? S někým, kdo zažil vše s čím se může člověk za svůj život setkat, ba co si dokáže představit. Možná i to, jenž si představit ani nedokáže, jelikož bytost o které budete číst, může čerpat z paměti a zkušeností všech svých předchůdců.
Takové je čtvrté pokračování knižní ságy o Duně. Nabízí vynikající dialogy a vnitřní monology, myšlenky o lidství, morálních hodnotách a zachování života (ne bez oběti). Příběhová linka jen poměrně přímá, ale kroky k jejímu cíli vedou různými zákoutími, oklikami a zatáčkami, však ani šaj-hulúd nebrázdí pískem pouště Arrakis geometricky přesnou přímkou. Možná jen tehdy, kdy je lákán rytmickým duněním tlouku, tak jako jsem byl lákán ke knize já, po celou dobu její četby.

4 22.05.2023

Knihu jsem musel odložit v necelé třetině. Bohužel mě dílo zklamalo a to kupodivu ne z toho, jak si autor budoucnost představoval. V tom vidím největší pozitivum knihy, kdy autorovy představy působily smysluplně a spoustu věcí, které předvídal dnes můžeme vidět kolem sebe nebo se jím přibližujeme.
Po několika pokusech se knize vrátit dát ji znovu šanci jsem musel knihu definitivně odložit. Důvodem zklamání byl neočekávaně autorův styl, jeho způsob psaní mi vůbec nesedl, působil pro mě nezáživně, neviděl jsem v jeho stylu žádné tvůrčí umění. Děj byl pro mě nezáživný, nezajímavý.

2 28.04.2023

Přestože knihu hodnotím jako celek pozitivně, kvalita jednotlivých povídek se výrazně lišila, zejména kvalitou zápletky a nápaditosti zápletky jako takové. První z povídek jsem dočítal „na silu“ a říkal si, že dám ještě jedné další šanci. Prostřední tři se mi líbili, zejména ta, kde šlo o šetření podezření mladé vdovy z čarodějných kejklů. Nakonec jsem dočetl dílo celé, i když ke konci opět kvalita poslední povídky klesla.
V průběhu celé knihy si autor držel stejný styl vyprávění, který je jiný než jaký jsem dle popisu na obálce očekával. Tento styl nemusí sednout každému, ale když mu čtenář dá šanci, může mu přijít na chuť, která podtrhuje atmosféru světa v němž jsou se inkvizitora odehrávají.
Závěrem bych ještě dodal, že z některých slovních obratů se může čtenář otřepat znechucením či dokonce hnusem, což je u knihy s inkvizitorskou tématikou na místě. Co mi však bylo více proti srsti, tak to, že hl. hrdina se kolikrát zachoval „podivně“ nelogicky či spíše nekonzistentně k předchozímu chování a jednání, a to zřejmě z důvodu, aby čtenáře šokoval.

16.08.2022

Přestože Střepy snů jsou prvotně hrou o vyprávění a hraní příběhů, pro mě však představují především inspiraci a paletu pro tvorbu zápletky, zajímavého prostředí a typů jak zkvalitnit roleplaying. Knihu jsem koupil před deseti lety a už několikrát jsem se k ní vrátil, což je další důkaz její kvality jak obsahu tak grafického zpracování knihy a ilustrací. Zejména mě zaujala obálka a ilustrace od Michala Ivana.

1 14.04.2021

Pamatuji, kdy jsem letopisy četl kdysi dávno na stránkách Vukogvazdské družiny. Už tenkrát se mi líbily a současná učesaná podoba příběhů mě opět potěšila. Takže se těším, jak budu mít v rukou další díly :-)

1 06.01.2018

+Hezká obálka, pevná vazba
+povídky vtáhnou rychle do děje
+zaujaly mě nejvíce: 1)Válka pro chudé, žebřík pro chytré, 2) Harpuna v zádech, 3) Krvavý dluh

- Soubor povídek představuje čtenáři svět, pro připravovaný román autora. Tato myšlenka mě zaujala. Povídek je však ve knize 2/3 stránek, zbytek je popis zákonitosti světa, kde se děj odehrává (o církvích, o státních celcích, čertech, občanské válce). Zde jsem knihu odložil a vrátím se k ní možná, v průběhu čtení samotného románu
- konce několika povídek jsou velmi rychlé, což na mě působilo jakoby člověk přeskočil velkou část filmu a zkoukl konec

Štěpán
jinafantasy.cz

25.06.2016

Kniha Usmívej se víc je výborným souborem skutečných příběhů, které mě naučily se kolem sebe více usmívat:)

Začal jsem si všímat, že mnoho lidí v dnešním spěchu, se směje méně. Říká se, že dospělý člověk se usměje 30 x denně, což je 10 x méně než dítě. Cítím, že díky této knize jsem četnost svých úsměvů zvedl na 40 ;-) Ale pozor, nejsou to prázdné úsměvy, ale ty, které kolem šíří pozitivní náladu a ostatní lidé se usmívají také. Skvělý pocit :)

Upřímná pochvala nebo pozdravení člověka, který také na přechodu čeká na zelenou, vám dodá energii, i druhému člověku. Vyzkoušejte a poznáte :)

Ke knize můžete přistupovat dvěma způsoby, doslova ji "zhltnout", protože jakmile ji otevřete, bude těžké ji odložit. Anebo ji žít a dávat vznik podobným příběhům ve vlastním životě :)

Štěpán

P.S. Existuje i třetí možnost - "Zhltnout a žít" ;-)

2 04.03.2016

Peleus:
Shrnul jsi to pěkně! Také tu 1/10 považuji za nejdůležitější. Navíc, rozumím tomu tak, že ty peníze (desátky) by pro člověka měly dále pracovat.

Na knize je napsáno "PŘES 3 MILIONY PRODANÝCH VÝTISKŮ"
Samotného by mě zajímalo, kolik z toho množství čtenářů (bude jich dnes jistě více) nějaké rady doopravdy dodržuje, byť jen odkládání a investování 1/10?

2 12.02.2016

Kniha obsahuje spoustu návodů a základních principů jak hospodařit se svým majetkem a rozmnožovat ho. K samotným radám se člověk může vracet stejně často, jako křesťan k Bibli. Vícekrát ji číst a tak si uvědomovat, přemýšlet nad tím, co je v knize psáno.

Ovšem nejdůležitější je ten první krok, kterým si čtenář ověří pravdivost Arkádových slov.

Musím říct, a velmi rád, že Arkád měl pravdu :)

3 14.09.2015