strougy komentáře u knih

Kapitoly věnované historickému vývoji ideje vlastnictví či srovnání postoje k vlastnictví v Anglii a Rusku v dějinách jsou bezesporu zajímavé a zdály by se i podnětné, což říkám bez ohledu na svůj odpor k představě dějin determinovaných jednou veličinou, problém ovšem nastane v poslední kapitole věnované vlastnictví ve 20.století. Zde se kniha původně se tvářící jako historická studie mění v čistě politický pamflet prezentující autorovy názory na současnou podobu státu, což najednou zcela mění ráz knihy. Navíc díky používání příkladů z předchozích kapitol pro podporu svých tezí ztrácí historická část svou věrohodnost a vzbuzuje ve mně podezření, že mnohé závěry vznikly účelovým výběrem faktů (například až příliš jasně vymezené kontrasty mezi oběma srovnávanými státy či mezi Novgorodem a zbytkem Ruska té doby) a tak bych se knihu zdráhal považovat za věrohodnou historickou práci.

2 30.11.-0001

Zatímco Ennis nabídl pouze porci vcelku zábavného hnusu a Těžký časy se opíraly o spoustu černého humoru, v Dobrých úmyslech zamířil Azzarello do vážnějších, temnějších vod a nechal Constantina "vykoupat" v pekle jeho i čtenářových očekávání. Chytré hraní si s klišé hixploation filmů zde totiž není určeno pouze ke zmatení čtenáře, ale hlavně směrem k hlavnímu hrdinovi, a závěrečné rozuzlení je tak působivé hlavně tím, jak moc a jak hluboko se Constantine (a spolu s ním čtenář) celou dobu mýlil. A jelikož narozdíl od superhrdinských příběhů Azzarellovi podobný styl vyprávění skutečně sedí, představuje pro mě tato kniha dosavadní vrchol podrazákova osudu.

1 16.04.2013

Detektivka se zápletkou založenou na reálné události okořeněná úvahami o právu či spravedlnosti a prodchnutá klasickou nostalgickou atmosférou obvyklou u Tabucchiho knih. S každou další jeho přečtenou knihou si ho oblibuju víc a víc. A to, že dokázal předpovědět skutečné vyústění případu, si zaslouží obdiv samo o sobě.

1 30.11.-0001