Svářeč komentáře u knih
Z Líhně mám dost smíšené pocity. Je dostatečně přitažená za vlasy (hlavně v druhé polovině), akční, navíc na knihy odehrávající se v naší současné realitě mám slabost. Prostě téhle knize nic nechybí... Spíš naopak, něco přebývá. Odhadem těch 200 stran vyplněných nudnou vatou. Kdyby to Žamboch prokrátil, já bych neváhal s plným hodnocením. Bohužel je Líheň zbytečně zdlouhavá a děj místy dost ztrácí spád (třetí částí jsem se pronudil). Škoda, takhle nemůžu jít nad ***
Taky si dovolím krátký komentář k této všemi opěvované knize a tak trochu poplavu proti proudu. Je to dobrá kniha. Velmi sympatická hlavní postava, poutavý děj, napínavé akční scény atd. Celé to ale zabíjí pro mě nezajímavý a celkem nudný Žambochův styl psaní. Je mi jasné, že je to čistě subjektivní a jsem v tom zřejmě sám, ale připadá mi, jako by Žamboch prostě jenom „psal“. Jako by to pro něj byla naprostá rutina, stejně jako když dřevorubec kácí stromy. Je v tom psaní sice velmi dobrý, ale jako by to pro něj byl denní chleba, který prostě musí sníst. Na ostřích čepelí jsem dal čtyři hvězdy ze stejného důvodu.
Povedená sbírka povídek, jen je většina prací trochu otravně schématická. Koniáš přijde, dostane na prdel, zmátoří se a dá na prdel těm, od kterých dostal na prdel. Budiž, od oddechového akčního čtiva nečekám nějaké zvratové veletoče nebo hluboké myšlenky, ale když člověk čte třetí povídku v řase, která má téměř totožnou zápletku jako předchozí, tak to trochu bije do očí.
Druhý díl začíná přesně tam, kde předchozí skončil, a s nějakým uváděním do děje se moc nemaže. Ačkoliv jsem jedničku zběžně prolistoval, stejně jsem v první polovině občas plaval, než jsem se v příběhu a zákonitostech světa trochu zorientoval. Jinak první díl byl vlastně prolog, který představil svět a postavy, dal do pohybu zápletku, ale skoro nic se v něm nestalo. Čekal jsem, že ve dvojce se příběh konečně rozběhne, jenže ono nic. Hrdinové řeší problémy, putují, bojují, dále se s nimi sbližujeme a poznáváme svět, ale celé je to takové bezcílné a na konci nejsme o nic blíže cíli než na začátku. Některé pasáže mi přišly zbytěčně dlouhé nebo vysloveně zbytečné. Kniha končí obřím cliffhangerem, jako by ji někdo najednou usekl. Z doslovu se pak dozvíme, že druhý díl příliš nabobtnal, takže byl rozdělen na dvě části a v ruce držíme tu první, čímž se pomalé tempo a náhlý konec vysvětlují. Jinak to ale nechci přehnaně zkritizovat. Čte se to pěkně, postavy jsem si oblíbil, svět mi přijde hodně zajímavý (a rozhodně má potenciál do budoucna utáhnout další příběhy v rámci sdíleného „univerza“, jak je v doslovu naznačeno). Jen by to zkrátka chtělo, aby se příběh v dalším díle konečně pořádně rozjel.
Kukaččí mláďata jsou chronologicky poslední knihou z Pohraničí, což vybízí k dojmu, že zde dojde k nějakému uzavření celého cyklu, ale není to úplně pravda. Osudy neznámějších hrdinů z Pohraničí jako Thompsona, Floyda nebo Čolka se uzavřely na konci Gordonovi země a tady se již moc nového nedozvíme. Narazíme sice i na nějaké staré známé, ale většina postav je zcela nová a v této knize prožívá vlastní příběhy. Jde to tím pádem číst i samostatně, ale neškodí mít v paměti Gordonovu zemi a novelu Zkáza Thonnieriky, orientaci v postavách a některých událostech to dost usnadní. Jinak k samotným kvalitám knihy: jde zatím o autorovu nejsložitější a nejpromyšlěnější knihu, vyskytuje se tady velké množství hlavních postav, jejichž osudy se všemožně proplétají. Všechny nové hrdiny autor nejdříve představuje a vzhledem k jejich počtu a košaté struktuře příběhu chvíli trvá než se do toho člověk začte. Ale jakmile se děj rozběhne a vy se zorientujete kdo je kdo a o co mu jde, tak se od toho již nedá odtrhnout, skoro pětset stran jsem slupl během jediného dne. Prostě jedna z těch knih, co začnete odpoledne číst a najednou zjistíte, že je hluboká noc a měli byste jít spát, ale nejde to. Na konci se pak přecijen dočkáme jisté tečky za osudem Thonnieriky a některých starých známých. Velká paráda, Šlechta se po sérii více či méně povedených experimentů zase vrátil k tomu, co umí nejlíp a je z toho hned takový nářez. Pevně věřím, že se k Pohraničí ještě v budoucnu vrátí.
U prvního dílu jsem ještě pět hvězd s čistým svědomím dát nemohl, tady už nemůžu jinak. Naprosto strhující, ještě se mi nikdy nestalo, že bych za den přečetl 500 stran (a to bych se měl učit na zkoušky, ach jo, tak teď zpátky do reality…). V minulém díle mi nejzajimavější přišla linie s Nikolou a Natalií a algorská větev mě zaujala méně, tady je to zase naopak, zřejmě proto, že na Algoru se toho jednoduše více stane, navíc algorský příběh má jasnější směr, takže mě bavil víc. Jinak ale nemám výtek, od začátku do konce jízda, od které se nešlo odrthnout, protože všechny postavy (teda ty kladné) mi prostě přirostly k srdci. Tak snad Pomníky zimy vyjdou co nejřív, protože takhle končit knihy, to by mělo být zakázané :)
Co k tomu říct... Pokud bych se na to měl podívat střízlivě, tak nic moc. Příběh je poněkud zmatený a místy jsem měl problém se v té detektivní zápletce zorientovat. Postavy jsou ploché, což neberu nutně jako chybu, když jsou zároveň sympatické (což tady jsou), ale občas jsem měl pocit, že čtu spíše červenou knihovnu, s tím vyléváním citů, vyznávání lásky a popisů mužných těl mohla autorka trochu šetřit. Styl je dost kostrbatý a hlavně akce je strašně nepřehledná. Co mě nejvíc zklamalo, bylo asi prostředí viktoriánského Londýna, který z knihy vůbec není cítit. Nicméně přesto hodnotím třemi hvězdami, protože i přes zmíněné nedostatky jsem to nakonec přečetl vcelku bez problému a snad jsem i docela zvědavý na další díl.
V podstatě survival horror ve sci-fi kulisách. Skupina vědců je uvězněna na vědecká stanici daleko od veškeré pomoci a její počty jsou rozličnými způsoby redukovány. Pojem „survival horror“ možná působí lehce brakovým dojmem, ale tato kniha je naopak velmi promyšlená, jak po příběhové stránce (závěrečné rozuzlení nemá chybu), tak po vědecké (autor je vědec a na výsledku je to dost poznat). Jinak autor píše docela čtivě, daří se mu navodit příslušnou atmosféru, ale prostor pro zlepšení tam ještě je – zejména akční části mi přišly dost zmatené a na postavách by také šlo zapracovat, přišly mi dost schématické (užvaněný hispánec, racionální profesor, hlavní hrdina s tragickou minulostí, atd.)
Zatím se nikdy nestalo, že by mě kniha Juraje Červenáka zklamala a Železný půlměsíc na tom naštěstí nic nezměnil. Musím se ale přiznat, že tentokrát mi docela dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetl. Přecijen předchozí díly jsem četl před nějakými třemi lety a za tu dobu mi již vyfičely z hlavy, takže chvíli trvalo, než jsem se zorientoval. Navíc mi příběh přišel mnohem méně ucelený než v předchozích dílech, přišlo mi to takové bez cíle, v podstatě Báthory a jeho společníci prchají a… nic, jen sledujeme, jak se jim náhodně dějí různé věci. Ale je to Červenák a jak někdo trefně řekl, ten by dokázal čtivě napsat i telefonní seznam. Navíc zjišťuji, že mi Kornel pomalu začíná přirůstat k srdci a to jsem ho měl dříve za jednoho ze slabších autorových hrdinů.
Tahle knížka a její humor prostě nesedne každému, znám dost lidí, co ji nedočetli, ale jí ji zhltnul jedním dechem. Fakt neuvěřitelně vtipné a chytré dílo.
Docela zklamání. Je na tom vidět, že jde o jednu z nejstarších autorových prací, oproti jeho současným textům je to celé takové těžkopádné a hůř se to čte. Začátek je opravdu velmi nudný. Nicméně postupně jsem se do toho docela dostal a ke konci už jsem se nemohl odtrhnout. V druhé polovině se objeví i pár velmi slušných a zábavných nápadů. Každopádně kdyby se autorovi chtělo si s textem trochu pohrát jako u Kyborgova jména a znovu to vydat u Brokilonu, určitě bych do toho šel.
Přečetl jsem vydání z roku 2015. Pro historickou fantasy mám slabost a tahle kniha mě zaujala o to víc, že tohle období v literatuře moc využívané není. Nakonec je to parádní dobrodružná fantasy se skvělou atmosférou a sympatickou hrdinkou. Čte se to skvěle a člověk tomu snadno odpustí divný, nepříliš ucelený a rozháraný děj. Postavy mizí a zase se objevují po desítkách nebo stovkách stránek, některým je věnována poměrně dlouhá expozice a nakonec jsou odsunuty na vedlejší kolej. Prostě kniha vyobrazuje Kroaninu cesta za pomstou bez nějakého hlubšího příběhu. Konec docela překvapil a za něj pátá hvězda.
Pohodová oddechovka na jedno odpoledne. Jako detektivka slušné, i když dost jednoduché (žádné složité pátrání a zvratové veletoče nečekejte), nakonec dojde párkrát i na akci. Oggerd je tentokrát odsunut hodně do pozadí, ale to nevadí, beztak je hlavní postavou všech Oggerdovských příběhů především Gowery. Potěší také provázání s Emmou (snad to bude autor dál rozvíjet, jak naznačuje na konci). Těším se na další příběhy z Oggerdovského světa, vlastně mi momentálně ani nevadí, že se autor této sérii věnuje víc než mému oblíbenému pohraničí.
Chvíli trvalo, než jsem se do toho začetl, ale pak už jsem se od toho nemohl odtrhnout a přečetl jsem to na jeden zátah. Nevím, jak ta kniha vypadala v původním vydání, ale rozhodnutí přepsat příběh do ich-formy bylo rozhodně dobrým nápadem. Celé to prostě nemá absolutně žádnou chybu - postavy, příběh, svět, autorův styl psaní, všechno dokonalé. Ani nevím, proč jsem Oggerda doteď přehlížel, když Krvavé pohraničí je mojí srdcovkou. Jestli to takhle půjde dál, Oggerd se jí brzy stane taky.
Hlavní důvod, proč mi třetí Dobrodruh (stejně jako předchozí díly) tak sedl do vkusu a já mu napálil plný počet hvězd, je fakt, že Medkovi se prostě do příběhu podařilo naprosto dokonale přenést atmosféru oné doby a popisovaných míst. Ale opravdu dokonale, až jsem měl vážně pocit, jako bych tam byl a spolu s hrdiny příběh prožíval. Což tedy zní trochu klišovitě a trochu asi přeháním... Faktem však je, že už dlouho jsem se u žádné knihy necítil tak jako u třetího Dobrodruha. Jinak samozřejmě tahle kniha je skoro dokonalá i po všech ostatních stránkách. Franta je sympaťák, vedlejší postavy taky velmi dobré, o akci není nouze. Jediná nepatrná vada na kráse: řešení některých problémů mi přišly už dost přitažené za vlasy... Kupříkladu to s tím panterem zůstává v podstatě nevysvětleno. Ale to už jsou fakt jen detaily, jinak je třetí Dobrodruh vynikající...
Další z knih, co jsem nebyl schopen dočíst. Bez rozmýšlení jsem to drapnul v Levných knihách a myslel si, jak kvalitní kus jsem za 40,- ulovil, ale chyba lávky. První část v poušti je skvělá, ale po příchodu hrdinů do města se to zvrhne. Příběh ustupuje do pozadí, jsou tady různé filosofické úvahy třeba i na několik stran, atmosféra města vcelku nijaká, postavy jsou jen lehce načrtnuté. New weird asi fakt není pro mě... Hvězda za tu první část, jinak tam fakt není nic, co by mě donutilo zvýšit hodnocení.
Prostě klasickej Heteša - hlavní hrdina se ocitne uprostřed masivního spiknutí, neví, která bije a postupně odkrývá odpovědi, mezitím se mu tucty žen vrhají kolem krku (tedy hlavně na jinou část těla, ale napsat to tady by mě asi neprošlo). Jen typické Baltimore nahradil Birmingham (ten britský, nikoliv Alabama). Ale ono je to v zásadě jedno. No a nechybí neuspokojivý a antiklimatický konec, po kterém zůstává na jazyku podivná pachuť. Každopádně tentokrát mi to ani nepřišlo moc zábavné a nápadité. Hlavní hrdina skáče z průseru do průseru, věci se mu dějí, aniž by se o ně nějak zásadně zasloužil a v podstatě sám nic nevypátrá. Prostě průměrná Heteškova, mimochodem již staršího data (napsáno 2009).
Pohodová oddechovka ve stylu Kotlety/Heteši/Kulhánka, skvěle napsaná a se sympatickými a zajímavými postavami. Jen tomu trochu chybí to nejdůležitější - příběh. Zápletka je opravdu dosti chatrná, v podstatě až do poloviny ani žádná neexistuje, ale naštěstí je to krátké a zábavně napsané, takže kniha účel splní - pobavit a zabít jedno, dvě odpoledne. Nějakou originalitu nebo literaturu na úrovni od toho ale opravdu nečekejte. Pokračování může být vzhledem k situaci na konci knihy poměrně zajímavé.
Musím konstatovat, že na Hetešovi poměry jde opět o poněkud slabší knihu. Problém je v tom, že to v podstatě nemá skoro žádný děj. Na začátku jsou nějak rozdány karty, rozehrána zápletka, ale pak se v podstatě nic neděje. Žádné vyšetřování, žádná zajímavá cesta hlavního hrdiny. Celá kniha je v podstatě sledem scén, kdy několik postav postupně řeší různé problémy a průsery, ale v podstatě nic zajímavého se neděje, zápletka se vůbec neposouvá dopředu a vše je náhle vyřešeno na posledních cca třiceti stranách. Hlavní hrdina je tentokrát zcela nevýrazný, v rámci příběhu pasivní, a v knize se vyskytuje výrazně méně než některé vedlejší postavy. Kniha obsahuje pár zajímavých nápadů, včetně celého centrálního námětu, které jsou ale zoufale nevytěženy. Tohle je ostatně společné spoustě slabších Hetešových knih. Jako by autor měl zajímavý nápad, ale už se mu moc nechtělo kolem toho vymýšlet nějaké zajímavé postavy nebo poutavý děj, tak jen sednul za počítač a vysypal ze sebe proud myšlenek. Tahle kniha bohužel není vyjímkou a je už několikátá v řadě poněkud nudnějších hetešovek. Přitom z minulosti dobře víme, že Heteša dokáže ze svých nápadů vykřesat opravdu skvělé knihy. Ale kde jsou ty časy Sex, Drogy a Cyb'n'Roll nebo Morphin Red
Vlastně ani nevím, proč jsem si Dračí mor kupoval. Povídka Hic sunt dracones z antologie Legendy: draci mě nijak neoslovila, navíc soudě dle recenzí se nejedná zrovna o můj šálek čaje (málo příběhu, hodně postav a psychologie, atd). Asi v tom byl nějaký šestý smysl, protože... tahle knížka je fakt výborná :) Příběh je sice odsunut na vedlejší kolej, tvoří víceméně jen kulisu pro postavy, každopádně hlavní hrdinové jsou vážně výborně vykreslení, sympatičtí, no prostě jsem si je zamiloval. Tenhle typ knih vážně normálně moc nemusím, ovšem Dračí mor jsem přečetl během jednoho dne. Fakt mě překvapil. K dokonalosti mu ještě něco málo chybí (přecijen mi chyběla nějaká "šedá" postava, všichni jsou totiž buď dobráci od kosti nebo prohnilí padouši), ale pět hvězd si zaslouží. 95%