Tajnůstkář komentáře u knih
Již dávno mě můj děda vyprávěl jak to bylo když bojoval na Pijavě. Historky to byly takové, že jsem se, jako kluk, několik dnů budil ze spaní. Ani se tomu nechtělo věřit. Nebudu je tady popisovat, nechci vyvolávat stejné pocity u druhých. V románu je takových situací popsáno více, ale mírněji, než to asi opravdu bylo. Nejhorší je, že to nebylo naposled kdy se válčilo a že žádné takové naposled ani nikdy nebude. Jsem ze šťastné generace, která válku nepoznala, kéž by to tak zůstalo i pro ty co přichází po nás.
To je jedna z mála knížek kterou jsem ani ne v půlce odložil. Nějak jsem nepochopil čím je ta knížka krom obecného tlachání přitažlivá, proto jsem ji ani nehodnotil.
Tak, náhodou jsem na neznámou, tedy pro mne, knížku narazil a investoval do ní celých 10,- kaček. Do takového názvu a po přečtení pár stránek, bych dal i mnohem víc. Je to můj šálek kávy o kterém se také tak trochu pokouším něco přidat.
No, tak do toho.
Čtu knížky , které mě přitáhnou názvem, avizovaným obsahem, známým zájmem čtenářů o ten titul. Kromě toho, že si člověk rád počte, se snažím najít souvislosti proč o tyto tituly je větší až enormní zájem. Zatím jsem toho moc nezjistil, ale jeví se mi, že to, že se kniha dobře čte, je napínavá má spád, vtahuje čtenáře do děje, nebude jedinné a ani hlavní měřítko úspěšnosti knihy. To jádro úspěchu je někde jinde.
Tato kniha je dobrá.
Knihu jsem přečetl. Mám rád takový žánr, ale tato pro mne byla příliš popisná. No, zkuste ji.
Kritiky obecně nemám rád. Snad proto, že často nedokáží posuzovat dílko z pohledu toho kdo píše, když sami nepíší. Přesto je oslovuji, protože někdo ten názor na napsané by publikovat měl. Vždy je třeba ocenit, když má kritik vlastní názor, pokud ho má. Nevadí, že je kritický, že to prostě zdrbe, když je v tom něco nového, z čeho se dá poučit. Konec konců si čtenář může sám utvořit názor na knížku, ale i na kritiky k ní. Proto jsem šel tak daleko, že jsem do tištěné knihy uvedl dosud známe kritiky na e-knihu již dříve vydanou. Především i ty záporné.
A odezva?
Při posledním čtení v městské knihovně Jbc padnul dotaz, kolik kritiků ode mne tu mou knihu koupilo?
Trochu jsme se zasmáli a povídalo se dál.
Knihu mohu doporučit. Od nějaké padesáté strany vás kniha už nepustí.
Výhrady, no našlo by se. Příliš rozvláčné popisy málo významných věcí, hlavně na začátku knihy, jako by se autor obával, že naplní málo stránek. Naopak konec vzal úprkem asi s obráceným pocitem. Odborných termínů až nad hlavu, ale to při takovém tématu jinak asi nejde, navíc tu problematiku studoval, takže z pohledu laika, žádné nesmysly. Knížka je ve výprodeji, moc profláknutá není i když dobrá je. Je to osud málo známých autorů, jejich prvních knížek. I když ani ostatní jeho knihy na tom nejsou moc lépe. Škoda. Nebo naopak, můžete je pořídit levně. To naopak, ale nepotěší autora. Není jednoduché přijít na to jak dostat knížku do laufu. Pokud na to někdo máte recept, tak bych ho bral všema deseti, jsem jedno ucho.
Historický román s detektivním zabarvením.Není to špatné, ale nedokázal jsem odhalit co tomu zajistilo takovou popularitu, že se prodalo 30 miliónů výtisků. I to je poučné.
Hailey je Hailey, to samo už stačí k úspěchu. Ale nezískal ten úspěch bezpracně. Budoval svůj úspěch už od roku 1956. Detektiva napsal už ve zralém věku a na díle je to znát.
Je to dobrá kniha. Připomínku bych měl snad jen k často rozvláčnějším popisům míst, osob, situací ve chvílích kdy se děj graduje. Mě se to nelíbí, ale je dobré si uvědomit, že co nevyhovuje mě může jiným imponovat. Mohu knížku doporučit.
Rád čtu knihy s podobnou tématikou. Kniha mě zklamala. Na můj vkus příliš mnoho omáčky, balastu, který přidá počet stránek, ale nebaví. Nepřehledně přeskakuje mezi několika liniemi děje, takže jsem se občas ztrácel o co vlastně jde. S jediným s čím jsem se ztotožnil je jeho "společenstvo", že v lidské společnosti existuje síla, moc vlivných skupin, jednotlivců, kteří ovlivňují chod světa, ekonomik pomocí hospodářského nátlaku a když to nezabírá, tak pomocí převratů a vyprovokovaných vojenských akcí. Z toho potom těží, ekonomicky ale hlavně mocensky ti, kteří pomáhají tyto zájmy prosazovat.
Není to napsáno podle mých představ.
Roky běží. Tak celkem spokojenost. Kritiky od kritiků zdrcující. Kritiky od přátel a čtenářů spíš hladí po duši. Doma mi zbyly poslední dva výtisky. V obchodech přes Kosmas zůstalo po létech pár desítek posledních. Vydat to podruhé by nebyl chytrý počin. Jak to říkal herec Jiří Kodet „Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu,“ že Bestseller napsal někdo jiný. No přiznejme si soudruzi, že se našli lepší. Možná našli lepší cestu jak se prodat. Knihy moje doma skříně nepodpírají a tak kromě toho, že se vrátily úspěšně náklady na vydání, krátce jsem se seznámil s Michalem Vieweghem, v jednom svém pořadu mě odcitovala Halina Pawlovská a málem zahájené třetí světové války, se vlastně od vydání knihy nic zvláštního neudálo.
Hailey je Hailey jsem napsal k Detektivu. Tam to platilo. Ale Hotel byl pro mne zklamání, příliš monotoní, rozvláčné. V celém díle nedokázal jedinou věc popsat přímo, jednoduše a toho okecávání a nafukování stránek bylo na mě moc.
Okolo práce a života Tesly zůstala vetšina faktů zahalena tajemstvím a tak není snadné se na to co je známo dívat jako na fakta.
Jo našel jak využívat střídavý proud, sestrojil střídavý , třífázový motor, jehož princip používáme dodnes. A tady někde končí fakta. To ostatní je dobrý námět na scifi, kdy bude člověk váhat jestli by to pravda mohla být.
Mám rád taková témata, proto se mi knížka líbila.
Romány pro ženy bych raději psal než četl, ale stalo se. Přitáhla mě k tomu představa, co by bylo kdyby bylo. V dobách dávných, mnozí odešli za štěstím. Prostě emigrovali. Začli v nové zemi, v novém prostředí a situace, že se do někoho zamiluji a vyvstane dilema, chci ho, nebo jí z lásky, nebo proto abych mohl zůstat. Když to není oboustranně spontální, tak je to něco jako sňatky z rozumu. Mohl jsem to být i já, proto jsem vzal knížku do ruky. Nebyl jsem z ní unešen, ale našel jsem co jsem hledal.
Americká armáda a výzvědné služby jsou neustále o několik kroků v technice napřed před ostatním světem. To přináší bojové úspěchy v počátcích vojenských konfliktů. Nejinak tomu bylo za války ve Vietnamu a přesto z většiny konfliktů, z dlouhodobého pohledu Amerika jako jednoznačný vítěz většinou nevychází. V probíhajícím konfliktu se podařilo Vietnamcům využít sílu amerického bombardovacího letectva k vlastním cílům a tak Američané s obrovským nasazením a prostředky často bojovali proti imaginárnímu nepříteli. Ve vleklé partizánské válce nakonec špičková technika a mohutná síla neprosadila. Knížka nadchne ty kdož mají technického ducha a rádi čtou válečná témata s nádechem konspirace. Ozývají se hlasy, že fakta v knížce nejsou podle reality, ale technicky vše co v publikaci je psáno možné v té době bylo a nevymyká se to tomu co pamětníci pamatují. Je to napsáno dobře a stojí to za to přečíst.