TaLu komentáře u knih

Knihu používat jen na vlastní nebezpečí !
Hrozí totiž, že po dočtení se ve vás probudí neodolatelná chuť obíhat členy rodiny a žadonit o objetí.

41 12.02.2020

Chvílemi jsem knihu odkládala, protože jsem nedokázala snést tu tíhu tématu. Co na tom, že autorka si zápletku určitě zpracovala podle své představivosti, stejně mi stále přicházelo na mysl, JAK často se tento příběh odehrává ve skutečném světě. V komentářích je zmiňovaná podobnost s únosem Madeleine. A čas od času se ve zprávách objevují informace o ztracených dětech. Nikdy si nejsme schopni představit tu hrůzu a beznaděj rodiny. Autorce se navíc velmi dobře podařilo vykreslit i doprovodný šílený mediální cirkus, který ničí všechny zúčastněné po mnoho let. Přečteno i přes odkládání velmi rychle, strhující děj, zajímavé zvraty. Určitě jedna z nejlepších autorčiných knih. Tip mi vyšel. Mohu určitě doporučit, i když počítejte s tíživými pocity. Ale to je vlastně v pořádku, vždyť jako lidských bytostí se nás podobná tématika dotýkat má.

41 06.06.2019

Tak překvapivý doplněk. Nedalo mi to a vyhledala jsem si informaci a dozvěděla se pro mě naprosto překvapivou skutečnost:
Citace:
Tradice nenosit zbraně se v britské policii datuje od 19. století. Policejní sbor totiž slouží veřejnosti, ne státu. Ozbrojené jsou jen složky, které střeží strategická místa – například letiště nebo velvyslanectví. Ze zhruba 150 tisíc členů sboru jich je ozbrojených necelých sedm tisíc. Nosit zbraně odmítají především sami policisté. Proti je kolem 80 procent všech příslušníků. Konec citace.
Takže už vím proč, pro nás nepochopitelné, tam běžná praxe, rozhodně je to velký rozdíl oproti jiným thrillerům. Doplňuji jako zajímavost, protože za tuto pro mě nelogickou věc autorka rozhodně nemohla.

41 25.09.2018

Než jsem se začetla, musela jsem si zvyknout na trochu jiný styl, než na který jsem narazila v předchozí knize ( Na co Alice zapomněla). Začátky kapitol působí zprvu trochu zamotaně, ale jak se postupně blížíme k pochopení, o co vlastně půjde, zvyšuje se napětí.
Žasla jsem, že autorka příběh vypráví jinak a musím říci, že ji obdivuji, jak dobře to zvládla. Předložila nám opět velmi lidský příběh zasazený do prostředí, které si s různými malými obměnami dokáže představit každá žena, manželka a máma. Sice tak úplně nechápu ( a ani si nepřeji, aby se to u nás stalo běžné), to zaujetí pro školku, narozeninové oslavy malých dětí a podobně, ale příběh života je vždy originální a přesto v něčem tak známý, ať již se odehrává v Evropě či Austrálii. Hlavní hrdinky se mi staly blízkými a přála jsem jim vše dobré. Každá se potýká s něčím, co říkat nechce ..., ale nebudu raději nic prozrazovat. Doporučuji k přečtení.

41 27.07.2016

Knihy Eduarda Štorcha jsem četla velmi ráda a věřím, že je budu číst třeba jednou vnukům.
A Lovce mamutů jsem měla nejraději.
Dobrodružství a přátelství umístěné do pravěku, prostě zestárnout nemůže :o)

Musím říci, že jsem nečekala, že mne Syn dokáže upoutat víc, než série Harry Hole.
A stalo se.
Snad s výjimkou Sněhuláka, kdy jsem se cítila u čtení velmi podobně.
Propracovaný příběh, vykreslené prostředí i vztahy a to celé v neutuchajícím napětí.
Místy ten děj měl takový spád, že jsem si připadala na dně.
Uvědomila jsem si, že knihy autora na mne působí jakousi tísnivou atmosférou, že zkorumpovaná společnost v jeho podání poskytuje jen malý prostor pro lidskou naději.
Je to strhující čtení, ale nikdy bych se nechtěla ocitnou na takových místech.
Přesto závěr knihy vyznívá skrze pár slov epilogu tak, že máme jako lidé šanci. A to je dobře.

" Ale nezachránila ho moje láska k němu. ...zachránila ho jeho láska ke mně. Zachránil se sám"
"Tím, že Vám lásku opětoval"
"Amen"

41 15.02.2016

Po knize Levhart pro mne byl Přízrak milým překvapením.
Jako by se ty šíleně rozbouřené vody zklidnily. Přitom pod povrchem toho začíná bouřit ještě víc, než obvykle.
Protože co se týče našich nejbližších, jsme prostě nejzranitelnější.
Za mě jasné plné hodnocení.
A to i přesto ( nebo právě proto?), že mám ráda dobré konce.
A opravdu se těším na poslední díl.

41 17.06.2015

(SPOILER) Dobrodružné, opravdové, kruté i plné naděje. Pod drsnou tváří ukrývají hlavní postavy své city, protože ukázat ve zrádných Úžinách emoce se rovná trestu smrti. Nikdo nesmí vědět na kom nebo na čem vám záleží !
Spoiler: Dívka Fable již čtyři roky dokáže přežívat na ostrově zlodějů, kde se s pomocí umění potápěčky zděděné po matce spolu s darem vnímat drahokamy, snaží den za dnem přežít, našetřit měďáky na cestu z ostrova a dokázat svému otci, že má svou cenu. Už je to čtyři roky, co ji po ničivé bouři při které zahynula její matka bez vysvětlení vysadil na ostrově. Její nadějí je podivná posádka nákladní lodě, podaří se jí přesvědčit kormidelníka aby ji vzal na palubu? Polibek v hlubinách....

40 06.04.2024

Kniha opravdu pro nejmenší. U nás máme tu zkušenost, že nakukování za okýnka z roztomilé knížky udělá dobrodružnou cestu. Jen by leporelo mohlo být ve větším formátu. Ale zase se nám jich na cestu do auta vešlo několik do kabelky :o)

40 03.05.2022

Kniha, ve které přečteme s vnučkou spousty příběhů i když v ní není ani slovo. Tato forma knih podporuje fantazii. Moc se nám líbí.

40 14.02.2020

V posledním čase jsem s překvapením zjistila, jak dobré knihy lze objevit v Levných knihách, za pár korun. Toto je další úlovek a rozhodně nelituji. Svěží detektivka, která má téměř strhující úvod, poté se tempo výrazně zklidní. Musím říci, že mi to nevadilo. Mám ráda situace kolem vyšetřování, různé průzory do světa sympatických detektivů, i zúčastněných lidí v případu. Závěr se zdál trochu překombinovaný, také jsem něco podobného očekávala, takže žádné překvapení. Já vlastně v létě u hezké detektivky ta překvapení ani nemám ráda. Takže za mě ano, líbila se mi, a mohu doporučit.

40 24.07.2019

Před časem jsem si přečetla knihu Suvenýr a lituji, že se k příběhům série dostávám na přeskáčku, ale někdy to jinak nejde. Čtenáře autorka zavádí do prostředí kláštera, kde bychom nečekali zlo, a přesto si tam našlo cestu. Detektivka je velmi dobře vystavěná, postupně se rozplétají související osudy a hlavní vyšetřovatelka se potýká nejen se záhadami kolem případu, ale i sama se sebou. Zákulisní pohled na atmosféru slavení vánočních svátků v její rodině byl kouzelný. Ráda si přečtu další díly.

40 24.06.2019

595 stran Jo Nesba.
Kdo četl ví.
Paráda.
Oproti minulým dílům mi přijde, že je v knize víc lidskosti, vztahů a každodenní normálnosti, aniž by tím utrpělo napětí a příběh.
Naopak.
Příběh tím podle mne ještě získal. JE to Harry tak, jak ho známe, ale pro mne rozhodně ještě mnohem lepší, než býval. Snad je to tím, že si uvědomuje, že zažívat štěstí je sice jako chodit po tenkém ledě a přemýšlet, kdy se to zase "proboří", ale žije.
Překvapivě jsem odhadla pachatele, přemýšlela, že to nemůže být tak jasné a radovala se, že mi přesto tip vyšel.
Dalším překvapením bylo, že knihy nabyté napětím a hrůznými ztrátami mě dovedly k poznání, že i rozhodně NE kladného hrdinu vidím ráda - to se týká Trulse, jsem za jeho postavu a její vývoj ráda. I přes tu rozporuplnost dojmů.
S tradičním zakončením mívám problém. Jako by tím autor chtěl naznačit, že zlo na rozdíl od lidí nikdy nespí.
Případ je opět strhující.
Doporučuji.
Ovšem začněte sérii číst alespoň od Sněhuláka, knihy na sebe navazují a není třeba odhalit vrahy z předchozích knih, jak by se stalo, pokud by čtenář začal až tímto dílem. A k tomu konci - je to příslib do budoucna, plán smrti, ale i jednoho překvapení nového života. Těším se na pokračování.
A teprve teď si jdu vychutnat další komentáře, dopředu jsem je raději nečetla.

40 29.06.2017

První díl Harryho Pottera jsem přečetla, když jsem zjistila, že můj syn doslova "zhltnul" už asi třetí díl.
Takže jsem se seznámila s tímto fantastickým fantasy dílem, díky tomu, že jsem chtěla vědět, s čím (kým) že to můj syn vyrůstá. Bylo mu tenkrát stejně jako Harrymu 11 let, když začal číst a všechny děti čekaly vždy rok na další díl, což mi přišlo naprosto ideální, ale to šlo uskutečnit jenom při prvním vydání.
Paní Rowlingová opravdu vrátila knihu do rukou dětí.
Po prvních dvou dílech, které se více než fantasy románu podobaly ještě pohádce, se ve třetím díle začínají rýsovat budoucí boje mezi dobrem a zlem.....dalo by se říci, že je již výrazně temnější. A tak to pokračuje. Hodně se mi líbil díl pátý, protože tam pomáhali všichni Harryho kamarádi a on nebyl tak sám.
V letošním roce vyšel po mnoha letech další díl - speciální vydání pracovního scénáře divadelní hry.
Harry Potter a prokleté dítě
Překvapilo mě, že mi teprve teď plně došlo, že Rowlingová opravdu svým uměním vytvořila prostředí, do kterého lze vstoupit, i když příběh píše někdo jiný a dokonce i když jde o divadelní hru. Hned první strany knihy mne vtáhly znovu do světa, který byl známým a pohybovala jsem se tam s radostí "návratů domů" .
Čtete a vidíte.!
To se v tomto rozsahu lépe podařilo jen Tolkienovi.

40 15.11.2016

Druhá nejoblíbenější Vernerovka.
To je vlastně úžasné, když si uvědomím, že knihy nějakého autora si získaly souhrnné označení.
Autor s nekonečnou fantazií a se schopností předávat dobrodružství dalším a dalším generacím.
Zajímalo by mne, jakým způsobem by pracoval a psal v současnosti.
Kolik těch jeho snů se uskutečnilo.
A kolika dětem předal svými knihami vědomí, že je dobré se nevzdávat, že statečnost je hodná obdivu a že přátelství není jen slovo.
Díky, že jeho knihy byly součástí i mého dětství.

40 28.09.2015

Vyrůstat s Rychlými šípy mělo kouzlo jasného rozlišení dobra a zla. A zároveň formaci kladnými hrdiny.
Protože - popravdě - KDO by si za oblíbeného hrdinu vybral místo Mirka Dušína Dlouhé Bidlo a místo Jarky Metelky Štětináče ?? :o)

40 27.07.2015

(SPOILER) Dočetla jsem poměrně rychle, ale do poloviny knihy jsem čerpala z akčního druhého dílu. Pak mi přišlo, že z knihy vyprchává vše jak z děravého balonku vzduch. Tajemné proměny, které se držely v přísném utajení po staletí, najednou jako by nikdo nehlídal, každý se proměňuje jak na běžícím pásu padni komu padni. Zajímavá linka velké záchranné lodi hned zas vybuchne, i když co by si jinak počali s tolika mutanty. Rosa pobíhá a popojíždí celkem chaoticky sem a tam, Alessandro nepochopitelně rezignuje na pozici vůdce mafiánské rodiny o kterou tolik usiloval. A závěru už úplně došel dech. Tak třicet let se na něco Hladový muž chystá a pak to spláchne nesmyslným divadlem? No a jeskyni s bohy nemá cenu komentovat. Jedině mě usmiřuje dobrý konec, což u mafie je vždy zázrak. Druhý díl se mi líbil moc, celkově průměr.

39 02.04.2024

Kniha si mě získala svou nadčasovostí. Reportérka se nechá přes prázdniny zaměstnat jako pomocná síla v nemocnici. Nejde o příběh a přitom je jich tam nepočítaně. Nejde o reportáž, protože text přetéká lidstvím v ryzí podobě. Sedmdesátá léta minulého století - věda od té doby nebývale pokročila, na pokojích není patnáct, nebo více pacientů. S častými amputacemi se také nesetkáváme, ale s bezbřehou únavou, nedostatkem personálu bojují současné nemocnice podle mě stejně jako kdysi. Jsem vděčná, že alespoň informovanost pacientů je na lepší úrovni a nikdo jim (doufám) nic netají o tom, co je v příštím dnu čeká.
Kniha měla skončit v okamžiku, kdy "Marta" odchází z oddělení. Strany jež následují se zaměřují již jen na možnost či nemožnost změny a paradoxně tím snižují výpověď stran předešlých, kde se jednotlivé osudy pacientů protínají s každodenní dřinou personálu. Mnohé myšlenky jsou hluboké a silné a připomněly mi, že i já si nejednou bolestně uvědomila, že i hvězdy vypadají z pohledu nemocničního okna jinak.
Nevím komu doporučit. V době nemoci je to téměř nemožné číst a nemocniční personál nemusí číst, ten tím vším žije den za dnem. Ale napsáno je to úžasně.
.........
"Jsem osamělý chodec, který se nic zlého netuše vydal do hlubokého lesa. Nezbývá mi než jít pořád kupředu, protože jsem ztratila cestu zpět."

39 07.02.2020

Knihy jsem četla již před časem. Poklidné, ale dobrodružství i napětí si čtenář historických detektivek užije také dost. Ráda jsem se znovu potkala s Grace, a myslím, že se k těmto dvěma útlým knížkám ještě vrátím. Určitě stojí za opětné přečtení.

39 28.01.2020

První kapitoly jsem vnímala, jak nás ovlivňuje, pokud dříve vidíme film a pak teprve čteme knihu.
Hrdinové z knihy totiž již mají tvář, naše fantazie tak vyzní malinko "naprázdno" .
Film považuji za velmi dobrý, podařilo se přenést atmosféru ze slov do obrazů, ale je jemnější a vtipnější než kniha, ve které ty podrobnosti života černé hospodyně v bílé rodině jsou ostřejší, pravdivější a dochází nám i důsledky různých činů a situací té doby.
Velmi na mne zapůsobilo, že skrze stránky knihy, prožívám něco, co není mou minulostí. Vždyť kdo v Europě by MOHL pochopit tu mnohovrstevnou propletenost vztahů ze země, která má ve svých kořenech otroctví v tom širokém rozměru jako stát Mississippi?
A přesto jsem se cítila součástí toho všeho a díky knize věřila, že tomu rozumím.
V tomto ohledu považuji knihu za skutečně jedinečnou, včetně posledních stran od autorky. Když v Americe pochopili film Kolja, věřím, že můžeme, alespoň částečně, pochopit i my - snad skrze ten dar lidství, jež nás spojuje.

39 24.09.2016