tanuki komentáře u knih

Každá knížka se má číst v tom správném věku a v tomto případě jsem se trefil dokonale. Hlavní hrdina na jednom místě říká: "K mým nejsměšnějším klukovským představám patřila má vlastní dospělost." Jako děti jsme si svoji vlastní budoucnost představovali úplně jinak a když se nyní podíváme zpět, tak se jen divíme, co s námi život udělal, kam jsme se nakonec dostali, aniž bychom chtěli. Každý se jednou ohlédne zpět. Někdo tomu pohledu věnuje více úsilí než jiný, ale udělá to každý. Vracet se do dávných míst ale může být ošemetné. Kulisy dětství už většinou dávno nestojí na svých místech a to co zůstalo, už také vypadá úplně jinak. Žádné místo z minulosti nepřežije nedotčeno.

Příběh je vyprávěn z několika časových perspektiv a mísí deníkové zápisy Pavlova otce s Pavlovými vzpomínkami a jeho vlastním vyprávěním v dětském věku. Autor si hraje s nejednoznačností vzpomínek. Zjišťujeme, že události, které máme pevně a dokonale vryté do paměti, se vlastně mohly přihodit úplně jinak. Jde o prolínání několika hledisek- dítě x dospělý, současnost x minulost a jejich vzájemné kombinace. Když po dvaceti letech bude více lidí hodnotit stejnou událost, tak možná vyplyne, že každý prožil úplně něco jiného. :o)

Kniha se zabývá i otázkami hrdinství a osobní statečnosti v dobách, kdy režimy, ať už komunistický nebo fašistický, měly své občany plně ve své moci. Z bezpečí mnoha let je velice snadné někoho šmahem odsoudit, ale mnohem těžší je ho pochopit.

Jak píše Magnolia ve svém komentáři - tím nejhezčím na tom všem je především pozorovat vznik prvních lásek a jejich nesmělé klubání se na světlo. Zvlášť, když ty lásky jsou dvě a je tak těžké si vybrat. :o))

15 09.07.2018

Stejně jako v prvním díle nás prvních 150 stran čeká především spousta otázek zvídavého dítěte a odpovědí těch, kteří se zrovna naskytnou v jeho blízkosti. Naštěstí všechny tyto osoby jsou nebývale informované, takže zvídavé dítě i čtenář dostávají hutný příděl informací. Autorka má svůj svět dokonale promyšlený a ač v této fázi ještě spoustu věcí ani vědět nepotřebujete, tak se je stejně dozvíte. :o)
Pak to samozřejmě opět chytne pořádný spád, příběh se rozjede, je napínavý a návykový. Některá tajemství jsou odhalena, další se objevují a některá stále čekají na správný čas, aby byla vyjevena. A fanoušek nedočkavě čeká na další díl.

22 26.06.2018

Čtyři erotické příběhy. Každý se odehrává v jiném prostředí a hlavní postavou je krásná Claudie, jejíž touha a vzrušení jsou řízeny přes dálkové ovládání, které vlastní dost nesympatický slizký úchylák. A právě v tom je ta největší slabina. Většina vzrušujících situací je postavena na tom, že chudák Claudie se dostává do prekérních situací právě kvůli tomu, že někdo má přístroj, který potlačuje její vůli a nutí ji dělat, co sama vůbec nechce, a to mi dobře vůbec nedělá. První příběh má aspoň zajímavé rozuzlení a v jednom je dokonce obsažený i humor v podobě hodného hrdinského mladíka, který se snaží Claudii z jejích potíží vysekat, což se mu sice úspěšně daří, nicméně jeho mužství je přitom neustále v pozoru, což akční situace obohatí o vtipné momenty.

8 15.06.2018

Erotika v surrealistickém podání, kterou je těžko hodnotit nějakými hvězdičkami, protože v umění neexistují jednoznačná měřítka kvality, ale je pouze otázkou individuálního vkusu a požitku, který v nás vyvolává. I když kreseb je poměrně málo, lze se na ně dívat opakovaně. Zvláště po přečtení doslovu a zaměření se na skrytou symboliku a detaily. Na většině obrázků je hlavní hrdinkou žena a spolu s ní přerostlé pánské přirození v mnoha podobách. Proto možná spíše doporučuji dámám. :o)

13 15.06.2018

Kdyby si dcera byla schopná psát své čtenářské deníky sama, tak se k tomuto druhu literatury zřejmě nikdy nedostanu, což by mohla být trochu škoda, protože není zase tak špatné vědět, jaký druh knih zajímá předpubertální dívky, a zároveň s mírným překvapením zjistit, že to není vůbec špatné čtení. Kniha vyzdvihuje kamarádství (samozřejmě mezi outsidery) a potřebu vzájemné pomoci. Pokud máte kamarádky, které nezajímá, jaké hadříky nosíte, čím vším se patláte a za jakou hvězdu se vydáváte, tak máte vyhráno a poradíte si s čímkoliv. Líbila se mi použitá holčičí mluva. Člověk aspoň nasaje současné moderní výrazivo a lépe se zorientuje ve světě, do kterého nahlíží jen zpovzdálí. Rubrika Slečny Všeználkové ve školním zpravodaji dala vzpomenout na dotazy a odpovědi v nejmenovaném hudebním časopise, který jsme těsně po revoluci milovali. Říkám tedy bravo. :-)

8 11.06.2018

Čeští autoři poslední dobou vystrkují růžky ve všech možných beletristických oblastech. Nebo spíš autorky. Kadlečková, Tučková, Soukupová, Vybíralová, Bolavá...šlo by pokračovat stále dál. Petra Stehlíková se pustila na pole fantasy a jde jí to velice dobře. Vymyslela originální svět, který se nachází na naší Zemi a kombinuje prvky středověku i moderních technologií (děj se odehrává v budoucnosti). Líbila se mi zápletka, která takovou koexistenci umožňuje a přitom není jako pěst na oko.

Hrdinkou je malá holka a příběh je vyprávěn takovým způsobem, že jsem celou dobu tápal, pro jaké čtenářské publikum je kniha určená. A nedospěl jsem k jednoznačnému závěru. :o) Ta malá slečna je děsně přemoudřelá, zvídavá a chápavá. Neustále klade otázky, které mají za úkol čtenáře obeznámit se světem a stále je po ruce někdo, kdo jí s chutí a zápalem odpovídá. První třetina se tak nese téměř čistě v duchu otázek a odpovědí.

Pak se konečně začne něco dít a je to velmi napínavé a čtivé, bohužel ale dost průhledné, což mě vede k tomu, že je kniha určena spíš pro mladší čtenáře. Nemám třeba rád spory vyhrocené jen kvůli tomu, aby později mohlo dojít k nevyhnutelnému usmiřování a prozření, že i ta druhá strana, která by měla být veskrze prohnilá a zlá, přece jen skrývá i spoustu dobrých vlastností. Taky autorka používá zbytečně mnoho uměle vytvořených slov, jen aby svět měl nějaký svůj vlastní jazyk, jak tak fantasy světy mívají. V tomto případě bych na jejich počtu klidně ubral.

Nicméně to všechno jsou jen malé mouchy. Jedná se o velmi povedenou a především originální knihu zabývající se otázkami útlaku a nesvobody, kdy hlavní hrdina disponuje nezvyklými schopnostmi, které se musí naučit ovládat často svépomocí a s jejich správným využitím pak má potenciál změnit svůj život a možná i život spousty ostatních lidí k lepšímu.

Není důvod otálet a rychle si sehnat další díl. :o)

29 06.06.2018

Promyšlená vesmírná sci-fi se vším, co fanoušek žánru očekává. Daleká budoucnost, technika na pokročilé úrovni, lidé ovládající cestování rychlostí světla, záhady dávných civilizací, objevování zvláštních neznámých mimolidských ras, hrdinové nesoucí si svá dlouholetá tajemství a nebezpečné odhalování tajuplných skutečností o vesmíru. Studeném, temném a zahaleném, který neprozradí nic jen tak zadarmo. Kdo touží po vědění, musí vždy něco obětovat. Kus své osobní svobody, pohodlí, nebo i příčetnosti. Vesmír totiž obývají bytosti tak odlišné od těch humanoidních, že si je lze jen stěží představit. Ale i někteří lidé, kteří cestují hlubinami univerza dlouho osamoceně, mohou být všelijak poznamenaní, narušení a celkem zajímavě morálně pokřivení a vyšinutí. Radost se s nimi setkat. :o)

Autor zastává princip okamžitého děje a žádného vysvětlování, což někomu leze na nervy, ale jiný to má rád. To postupné rozpoznávání a orientování se ve stovce neznámých pojmů jen na základě pomalu přibývajících informací. Za mě je to lepší, než didaktické vysvětlování jako ve škole. Každý si může užít kus objevování a nalézání a to je taky zábava...

12 04.06.2018

Nenápadná kniha s komorním, ale velice silným příběhem o tom, jak se naše životy mohou vzájemně ovlivňovat a co z toho může vzejít za trable. Je to vztahový propletenec rozehraný na malém prostoru, kde každý zná jen určitý kousek pravdy. Každý něco ví, něco tají, něco dalšího říká. Počáteční idyla, kdy si o sobě všichni myslí, jak jsou úžasní a skvělí, začne být postupem času nahlodávána tím, jak se jednotlivé postavy navzájem poznávají a začnou se mezi nimi vytvářet intimnější vztahy a přátelství. Do kontrastu vstupuje bohémská volnost jedněch a striktně pravidly svázaná výchova druhých. Přitom v zásadě mohou být uvnitř tito lidé velmi podobní. Jsou slušní a přátelští. Snaží se žít podle svého nejlepšího přesvědčení, ale i tak si mohou vzájemně ubližovat a způsobovat rány a trápení. Někdy je téměř nemožné se tomu vyhnout, ale nakonec i požár, který všechno spálí, dává možnost vyrůst něčemu novému.

31 23.05.2018

Je to setsakramentsky napínavé, i když se tam vlastně půl knížky pořádně nic světoborného neděje. Hrdina není nijak zvlášť sympatický, ale to mu dodává na opravdovosti, protože tvrdí, že se mu vyprávěný příběh skutečně stal. Samozřejmě neexistuje žádný důkaz. Všechny se nějakou nešťastnou náhodou zničily či ztratily, skuteční lidé z příběhu jsou nedohledatelní, tvrzení neověřitelná a důvěryhodnost vypravěče je navíc zpochybněna jeho náklonností ke šňupání. Nápad využít existující internetové články a naroubovat na ně příběh na pomezí skutečnosti a mystifikace, je dokonalý. Psané je to mírně neliterárně, což atmosféru skvěle dotváří.

Myslím, že Karika dostal dotace od EU na to, aby rozdmýchal cestovní ruch v nepříliš zajímavé a turisticky opomíjené oblasti Tribeče, což se mu touto knihou určitě povede. Sám bych se tam hned vydal. Pro jistotu ale jen v létě. :o)

43 02.05.2018

Žije tu od počátku věků. I když "žije" asi není to správné slovo. Říká o sobě, že byl stvořen společně s první živou buňkou a od té doby neměl ani jeden den dovolenou. Takže si najme učedníka, aby se mohl trochu více věnovat svým zálibám a koníčkům. Takový učedník, je-li to navíc výrostek v postpubertálním věku, mu ale v řemesle způsobí pořádné zmatky.

V našem světě se říká, že mávnutí motýlích křídel na jednom konci světa může způsobit hurikán tisíc kilometrů daleko. Na Zeměploše ale Osud něco takového netoleruje, protože má vše dopředu do detailu promyšlené. Pokud mu do jeho záměrů někdo hodí vidle a odmítne se podřídit, tak se s tím Osud nesmíří a snaží se silou prosadit svou. A to nejde o nějaké nicotné mávnutí motýlích křídel.

Najdou se ale lidé, kteří jsou ochotní se Osudu vzepřít, bez ohledu na to, že jejich šance uspět jsou prakticky nulové. Ve své zarputilosti možná nakonec objeví nečekaná východiska i pro naprosto neřešitelné situace. Vše je samozřejmě podáno vtipně a zábavně, jak jsme na to na Zeměploše zvyklí.

Je příjemné se zamýšlet nad otázkami života, vesmíru a vůbec s úsměvem na rtech.

21 29.04.2018

Kniha, kterou je radost držet v rukou a listovat si v ní. Živočišná říše je rozdělena do několika skupin. Ke každé je uvedeno několik zajímavostí, opravdu jen pár vět, a ty jsou doprovozené úžasnými ilustracemi. Těžko říct, co je na těch obrázcích tak hezkého. Vypadají celkem reálně, přitom svým způsobem netradičně. Jsou líbivé, ale ne prvoplánově. Na to málo textu, co zde je, se v knize ale vyskytuje více chyb a překlepů, než je čtenáři milé. Hlavně nadpis "Plazy" na jedné straně vyloženě zamrzí...

9 20.04.2018

Zpočátku mírné zklamání. První část příběhu, i když popisuje dramatické události, nedokáže tolik zaujmout. Některé postavy jsou si příliš podobné, zaměnitelné a pletou se. Skokové zlepšení v druhé části už pak autorka naštěstí udrží až do konce. Atmosféra již není tak neopakovatelně zvláštní jako v prvotině, ale opět přece jen výjimečná je. Vyprávěním se míhá naznačené nebezpečí, které tam někde venku číhá a obchází. Tajemství a možná i nadpřirozeno, které podněcuje představivost. V kontrastu s tím jsou vykresleny běžné a přízemní starosti jednotlivých postav, které chtějí najít aspoň kousek štěstí samy pro sebe. Nejdůležitější ze všeho jsou možná věci, o kterých ti, co vědí, nemluví. Ticho a zaryté mlčení. Tísnivé.

18 16.04.2018

Nedbale oděná nebo přímo úplně nahá Druuna putuje ve světě, který je jednou velkou fantasmagorickou halucinací mysli člověka, která splynula s počítačem. A podle toho to také vypadá. Stát se zde může cokoliv, prostředí a postavy se mohou změnit z minuty na minutu. Jako v prvním díle je to tu samý odpudivý úchylák, nadržený mutant a slizké monstrum. Druuna putuje odnikud nikam a snaží se především přežít. Používá v míře vrchovaté své ženské půvaby a i když to smysl absolutně nedává, tak se na to dobrodružství dívá velmi dobře. :o)

8 16.04.2018

Pan autor v knize otevírá zajímavá témata, nad kterými se vyplatí přemýšlet, ať je Vám 10 let nebo 40. Vesmír, vznik života, evoluce, mozek a mysl, morálka, štěstí, genové inženýrství, peníze, vědění, víra a spousta dalších. V některých sekcích se jedná o výklad, jinde jsou pokládány otázky, na které si každý musí odpovědět sám, protože jednoznačná a správná odpověď na ně neexistuje. Pro přemýšlivé děti určitě přínosná kniha, i když místy trochu složitá, místy ne tolik zajímavá...jako celek ale poutavá.

7 05.04.2018

Název trochu klame. Člověk by čekal, že zde potká partičku nezdolných optimistů, kteří i přes nepřízeň osudu nepřestávají věřit v život a jeho světlé stránky. Setká se ale spíš se zahořklými uprchlíky z východního bloku, kteří si s sebou do nové země přitáhli spoustu traumat a bolestí, se kterými se i po letech jen těžko vyrovnávají. Zpočátku je těžké se s nimi naladit na společnou vlnu, ale kniha je dostatečně obsáhlá, aby si k nim čtenář cestu přece jen našel. Příběh míchá témata rodinná, politická i sociální, některé motivy (např. zmizení blízkých) se opakují a není jasné, zda je to účel, nebo jen nedostatek vypravěčské konvence. Francie vždy tíhla k levici, k revoluci, a mladí Pařížané jsou stále plní radikálních myšlenek a teorií o odstranění třídní nerovnosti. Jejich idealismus je zde poměřován s realitou skutečných emigrantů, které pokus o nastolení vlády lidu stál jejich životy a donutil je žít ve vyhnanství, daleko od vlasti a od svých blízkých. Každý se mohl provinit nějak jinak a v exilu nakonec skončili jak odpůrci režimu, tak i jeho vyznavači. I hrdinové se v minulosti mohli zachovat zbaběle a přisluhovači v sobě najít kousek lidskosti. Mladý Michel se v těch složitých vztazích snaží zorientovat a zároveň se plácá ve složitém propletenci vlastních rodinných a milostných vztahů. Po počátečním tápání naštěstí kniha dospěje k zajímavému rozuzlení, které ve čtenáři ještě dlouho rezonuje. Je to tak, a ne jinak.

str 26: "Dětem se nevykládá, co se stalo před jejich narozením. Nejdřív jsou moc malé na to, aby tomu rozuměly, pak jsou moc velké, aby to poslouchaly, pak nemají čas a pak už je příliš pozdě. To patří k rodinnému životu. Žijeme vedle sebe, jako bychom se znali, ale nic o sobě navzájem nevíme. "

str. 241: "Existují nepřekonatelné úkoly jako čelit realitě, říkat pravdu nebo uznat vlastní omyly. Člověk kolem toho chodí, vyhýbá se tomu, dělá něco jiného a přejímá jezuitskou morálku: zamlčovat pravdu neznamená lhát."

str. 257: "Velcí romanopisci mnohdy zaznamenali, že ženy se neodbytně dožadují jistot. Značná část jejich příběhů spočívá v získávání slibů. Naléhají, nedají pokoj, udělají z toho záležitost života a smrti, a muži nakonec ustoupí."

str. 334: "Lidé se bojí, že ztratí paměť. Ale vždyť ona je zdrojem našeho trápení. Dobře se žije jen v zapomínání. Paměť je nejhorším nepřítelem štěstí. Šťastní lidé zapomínají."

str. 501: "Říká se, že šance vám na dveře zaklepe jen jednou, že se jí musíte umět chopit. Pak je pozdě. Odejde jinam a nevrátí se."

18 05.04.2018

Typicky svěrákovsky laděný příběh o tatínkovi, který sice nedisponuje vůbec žádným vypravěčským nadáním, ale i tak se (pod hrubým nátlakem vlastní manželky) do vyprávění pustí. Co taky jiného mu zbývá, že. Jak sám název napovídá, i přes počáteční nezdary můžeme očekávat šťastný konec. :o) Doprovodné ilustrace pana Borna jsou dokonalé.

16 22.03.2018

Příběh sám o sobě je trochu děravý a z dnešního pohledu by mne asi tolik neoslovil. Ale když je Vám deset let a žijete ve stínu srpu a kladiva, kde nejsou k dostání ani obyčejné banány, a najednou máte možnost cestovat vesmírem, pobíjet obří pavouky a zachraňovat zelenovlasé krásky v nesnázích, tak to dobrodružství berete úplně jinak a už Vám ho nikdo nevezme ani po letech.

14 22.03.2018

Návrat do dětských let, kdy jsme u kamaráda v jeho prázdninovém pokoji u babičky měli několik kompletních ročníků časopisu ABC a léto co léto jimi listovali stále dokola, pročítali zajímavé články a komiksy na zadních stránkách znali zpaměti obrázek od obrázku a slovo od slova. Ten příběh možná není dokonalý, ale spadá do období, kdy "the grass was greener - the light was brighter". Proto pro mě dokonalý vždycky bude. Mám ho prožitý do hloubky, se všemi detaily a emocemi. Nesmazatelně.

13 10.03.2018

Někdy se může stát, že chcete pro všechny to nejlepší, jste dobrý člověk, máte veskrze upřímné úmysly a přesto se všechno zvrtne nesprávným směrem. Hana chce jen jedinou věc. Zůstat s člověkem, kterého miluje. Je ochotna svému snu obětovat mnoho, ale nakonec je obětováno ještě mnohem více. Láska je stav, který člověku může zpřeházet hodnoty. Bohužel ne vždy žádoucím způsobem. Protože Love is blindness, jak jsem často slýchal od U2. A kdo je slepý, ten nevidí, nebo vidět nechce. Když Hana oči konečně zase otevře, tak se jen zoufale rozhlédne kolem a zjistí, že co se pokazilo, už nejde spravit. Ba naopak, když se něco začne začne hroutit, tak to nakonec nemusí brát konce.

Musím strhnout jednu hvězdu za to, že na jednu mladou dívku autorka naložila těch katastrof až příliš. Naštěstí zůstává naděje, že i v naprosto rozpadlých troskách může přece jen zůstat něco stát. Že někdy člověku stačí i úplné minimum, které mu pomůže se zvednout zpět na nohy a najít ve svém životě nějaký smysl. To pověstné stéblo, kterého se lze zachytit, a které navzdory všem očekáváním může lidskou bytost zachránit od temnoty vlastních vin, bolesti výčitek svědomí i nepředpokládaných důsledků vlastních činů nebo i jen nešťastných shod okolností.

50 10.03.2018

Naši hrdinové dospěli na konec své pouti. Světlo věčné nechť jim svítí. Někomu na tomto světě a jinému zas na onom. Jsou možná i tací, kteří setrvají v nekonečné temnotě, ze které není cesty ven. Každý dle svých činů a zásluh. Bylo to putování komplikované a náročné. Přeplněné postavami, které se mnohokrát příběhem jen mihly, pronesly pár slov a nenávratně zmizely. Někdy ani na ta slova nedošlo. Vystačilo by jich na malou vesnici. Možná i trochu větší. Latinář musel plesat, zapálený historik zase s potěšením odhalovat ukryté odkazy a souvislosti. Běžný čtenář dozajista mnoho věcí nezachytil, nebo nepochopil, nebo přehlédl. Bůh ze svého stroje lezl tak často, až to ubíralo na napínavosti. Každopádně to byl zajímavý výlet do časů, kdy jedna skupina vyznavačů milosrdného Krista krutě vyvražďovala skupinu druhou, ve jménu víry, míru a nastolení pravého království Božího na zemi. V Bibli je totiž možné snadno najít ospravedlnění pro jakýkoliv lidský čin. Proto má člověk místo slov duchovních vůdců naslouchat především sám sobě. A k tomu nám dopomáhej Bůh.

23 03.03.2018