tanuki
komentáře u knih
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Kniha, která se tváří jako sci-fi, ale jejímž nosným tématem jsou mezilidské vztahy. Zvolené prostředí pomáhá do hloubky prozkoumat odcizení bezmezně zamilovaného páru v situaci, kdy je oddělení partnerů téměř absolutní. Nejde jen o vzdálenost vyjádřenou v kilometrech či světelných letech, ale také o umístění dvou lidí do tak odlišného prostředí a jejich konfrontaci s tak rozdílnými problémy, že je pro ně téměř nemožné zůstat ve vzájemném vnitřním sladění a jednotlivé cihly doposud pevného vztahu a porozumění se začínají pomaloučku a polehoučku viklat, drolit a odpadávat až do bodu naprosté krize.
Misijní rovina má samozřejmě taky svůj vývoj - od hledání souvislostí, tápání v minulosti, vytváření komunikačních mostů až po uvědomění si skutečného stavu věcí. V otevřeném konci prosvítají dvě východiska - odpuštění a naděje.
Historie včel
Maja Lunde
Pokud k této knize přistupujete s tím, že se dozvíte nějaké zajímavé informace o včelách, tak jste na špatné adrese. Nejen ve špatné ulici, ale i městě a snad i kontinentu. O včelách se nedozvíte téměř nic a to málo je koncentrováno do jedné či dvou kapitol, kde jsou informace rychle a hutně nahuštěny asi proto, aby se dostálo názvu knihy. Jinak sledujeme tři nezajímavé a nudně popsané příběhy, které nevtáhnou do děje a i když se vzájemně provážou, tak nevydechnete údivem, jak to do sebe skvěle zapadá, ale spíš úlevou, že už to máte za sebou. Hlavní pointu dramatu v budoucnosti odhalíte po pár stránkách a pak vás jen štve, jak to hlavní hrdince dlouho trvá. Je to celé umělé, natahované, bez špetky napětí, bez kousku literárního umění. Kniha těží jen z nadějného a zajímavého tématu, který je ostudně nevyužit.
Slast
María Hesse
Motivační kniha pro dámy, aby se nebály pustit svou sexualitu z řetězu, poslouchaly své tělo, vykašlaly se na konvence a žily svobodný život plný radosti a uspokojení z intimních zážitků. Krásné ilustrace, ale text možná ženy staví až příliš do pozice obětí útlaku a snad až mnohasetletého celosvětového mužského spiknutí, které jim mělo zabránit v tom, aby si uvědomily, že i pro ně je slast z vzájemného spojení přístupná. Občas se mi to zdálo trochu naivní a přepjaté, ale co já vím, že.
Café Groll
Jan Štifter
Milostný příběh z netradičního prostředí českobudějovických nevěstinců z doby první republiky. Uvěřitelně vykreslené prostředí a poměrně sympatický hrdina, který má pečovat o zdraví dam, které si na své kráse a milostném umění založily živobytí. Můžete mít pevné odhodlání, můžete se snažit držet si profesionální odstup, zatnout paty, zuby i nehty, ale stejně není možné se ubránit všelijakým myšlenkám a představám. A nejsvůdnější představy se týkají toho, co nikdo nikdy neviděl. O čem kolují jen zvěsti a narážky, co může v každé duši nabýt přesně takových kontur, které si daný pán vytvoří právě sám sobě na míru. Pak je ztracen. Blouzní, prahne, propocený nemůže spát. Ale po čem? Po chiméře nebo skutečné ženě?
Maličkosti z lásky
Jiří Žáček
Krátké verše na různá témata, nejen ta spjatá s láskou. Kdo má rád poetiku Jiřího Žáčka, určitě si zde svoje favority najde. Důležité jsou mnohdy i názvy básní, které textu dokáží dát ten správný rozměr.
K moři
Petra Soukupová
Jeden muž, dvě ženy, čtyři dívky. Svázaní rodinnými vazbami, každý se svým vlastním osudem a vlastním křížem na zádech. Dvě rodiny, které žijí poměrně oddělené životy, které se jednoho dne secvaknou k sobě, když otec vezme všechny své čtyři dcery ze dvou manželství na dovolenou k moři. Každý tuto cestu nastoupí s jiným očekáváním a vzájemné interakce každého z nich otlučou a posunou na trochu jiné místo, než na kterém se nacházel před odjezdem. Vzniknuvší vazby jsou nestabilní a s extrémně krátkým poločasem rozpadu. Někdo si leze na nervy, někdo se snaží sblížit, někdo chce mít jen svatý klid. Jakmile cesta skončí, jednotlivé postavy se opět oddělí a každý se vydá opět svou vlastní cestou.
Shrnutí dalších osudů jednotlivých postav v krátkých kapitolách v poslední části knihy umí být frustrující. Ve zhuštěných životech se někdy úplně vytrácí jejich smysluplnost. Máte pocit, že to tady prostě nějak doklepali, za něčím se možná zbytečně hnali, občas trochu toužili po něčem lepším a pak umřeli. Brrrrr....
Fazóna
Miika Nousiainen
Tři muži nad čtyřicet let, jejichž životy nejsou v takové kondici, aby na ně mohli být pyšní. Všichni se potácí se do jedné prohry ke druhé, ale i přes spoustu neuvěřitelných náhod, naschválů a podivných situací, kterými si projdou, je dobré vědět, že na každého někde čeká jeho štěstí. Cesta k němu je většinou klikatá a nelehká, protože jinak by si člověk dosaženého cíle patřičně nevážil.
Černý humor (dalo by se říci "extra dark", když použiju spojení používané na hořkých čokoládách, tedy snad i hořký humor), který v dnešní hyperkorektní době (Finsko není USA, naštěstí) už nebývá úplně běžný. Ve spoustě banalit a bláznivých situací se ukrývají sem tam rozeseté životní pravdy. Překvapí nás svojí jednoduchostí a přímočarostí. Všichni je známe, nosíme je v sobě roky, jen nám možná chybí výrazové prostředky, abychom je přesně formulovali a vyslovili. Díky za ně.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Ač na to někdy zapomínáme, i stromy jsou živé bytosti. Narodí se, rostou, sílí, bojují s nepřízní podmínek, potýkají se s nemocemi, škůdci, nepřátelskými houbami a možná si u toho všeho i vyměňují informace, pomáhají si a podporují se navzájem, když se jim stane něco ošklivého. Je to opravdu tak? Co cítí strom, když mu uřežete větev, nebo vyryjete do kůry srdce z lásky? Může se strom bránit, když se mu do kůry začne zavrtávat kůrovec? Na spoustu podobných otázek Vám tato kniha dá odpověď a až po jejím přečtení opět půjdete lesem, uvidíte najednou úplně něco jiného, než jste viděli doposud.
Loutka
Taylor Stevens
Zatím nejpovedenější dobrodružství Michael Munroeové, které se bohužel v závěru nevyhnulo stejné koncepci, jako předchozí dva díly. Tedy Michal se snaží zachránit, co se dá a zároveň se musí vypořádat s parťákem, který je jí přítěží. Je sympatické, že i mezi padouchy se najde nejednoznačná postava, na kterou můžeme v průběhu stránek měnit názor. Napínavý a rychle plynoucí děj, stránky se pod prsty otáčejí prakticky samy. Konec uspěchaný, ale kdyby nebyl podaný ve zkratce, čekalo by nás nejméně dalších 100 stran a to by asi pro někoho bylo příliš.
Čistý, skromný život
Viktor Špaček
Povídková kniha, u které se mne ani jedna z povídek nedokázala dotknout tak, abych něco cítil, abych soucítil, abych se vžil. Všechno mi to přišlo mírně vykonstruované, bezkrevné, za skleněnou zdí, která nepropustí žádnou vůni ani zvuk. Hrdinové jsou často zoufalci a ztroskotanci, buď životem vehnaní do slepé uličky nebo otupělí a odevzdaní. Nějaká naděje nebo světlo? Nějaká možnost, že okolnosti, které nás drží za kotníky, své sevření jednou povolí a my se hneme dál? Cítil jsem v sobě po přečtení beznaděj zabalenou do lyrických slůvek. A nedělalo mi to dobře....
Zůstaň se mnou
Ayobami Adebayo
Byla to láska na první pohled. Jeden oční kontakt a vnitřní magnet zafungoval naprosto spolehlivě. Přitáhl je k sobě silně a najednou bez sebe nemohli být. Zní to jako prefabrikovaná romantika, ale skutečnost je mnohem složitější. Jsme totiž v Nigérii a tamní společnost a rodinné vztahy fungují úplně jinak, než jsme v Evropě zvyklí. Zvlášť v případě, že se ženě v manželství nedaří otěhotnět, do věci se začne montovat tchyně a společnost přijímá polygamii jako něco běžného.
Ač mi příčina celé zápletky přijde vykonstruovaná a nereálná (hvězda pryč), tak všechno ostatní je popsané s velkým citem a pochopením. Pro bolest ze ztráty, pro bezmoc, pro tendenci upínat se ke stéblům, která mají sklony se v našich prstech přetrhnout a uvrhnout nás do propasti vlastních běsů a trýzní. I když se to nezdá pravděpodobné, nikdy bychom neměli přestat doufat. Protože se může stát, že některé stéblo navzdory veškeré pravděpodobnosti bude dostatečně pevné a udrží tíhu celého lidského života.
Horkou jehlou
Rudolf Havlík
Máme jich tady plná obchodní centra. Jeden oděvní řetězec vedle druhého a v každém z nich plné regály. Slušivé, moderní, barevné věci, na kterých je velké logo, které slibuje, že si kupujete kvalitu, šetříte životní prostředí a zároveň lidé ve výrobní hale dostanou odpovídající odměnu. Je to však skutečně tak? Není to jen pozitivně laděný marketing, který se snaží uchlácholit naši potřebu pro spravedlivý svět, kde kvůli nám není ničena příroda a lidé zapojeni do výroby všech těch triček, kalhot a sukní pracují ve vyhovujících podmínkách a ze svého platu si mohou dovolit šťastný a spokojený život?
I když jsou to závažná témata, kniha se snaží vtipně a s nadhledem ukázat, že všechno je trochu jinak. Autor někdy přehání víc, než je nutné, občas zatlačí na pilu emocí se zbytečně velkou razancí, ale představu o stavu oděvního průmyslu v Asii nám tento místy mírně zmatený příběh dá dobrou. Šaty dělají člověka. Ale někde vzadu je taky člověk, stejný jako my všichni, který dělá právě ty šaty.
Karneval zvířat
Zuzana Dostálová
Muzikanti jsou zvláštní skupina lidí. Celé mládí dřou, snaží se mistrovsky ovládnout svůj hudební nástroj, věnují tomu neuvěřitelné množství času, velké úsilí a neskutečnou píli. Pak ale přichází problém. Je třeba si vydělat na živobytí. Je to možné? Je to možné nějak důstojně?
Naše parta filharmoniků vyráží na zájezd do Německa a my můžeme sledovat kontrast mezi jejich oduševnělými a vzletnými hudebními výkony v porovnání s tím, jak se snaží přežít s co nejmenšími výdaji, aby jim v peněženkách po návratu domů nějaký výdělek zůstal. Nákupy v Lidlu, vařiče na pokoji, zásoby z domu, paštiky, rohlíky, čínské polévky...vše zalévané bohémským množstvím alkoholu. Večírky na pokojích se neobejdou bez vznikajících milostných vzplanutí, ale přece jen pánové už jsou středního věku (dámy spíše mladší) a životní zkušenosti, zklamání a jizvy se projeví i zde. Něco je stmeluje, něco rozděluje, občas se nepohodnou nebo dokonce pohádají, ale nakonec si stejně snaží vzájemně pomoci, když jde do tuhého a na pódiu dýchají a fungují jako jeden organismus.
Příběh je značně repetitivní, od koncertu ke koncertu se děje téměř to samé. Zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus, ubytovat se, odpočinout si, čekat, zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus... V celém tom kolotoči se nic moc nemění, jen pomalu roste napětí a únava, ale na druhou stranu i soudržnost a kamarádství. Když už je to všechno na hraně, tak se jede domů.
Tady by to klidně mohlo skončit. Poslední covidová část už s předchozím vyprávěním úplně neladí. Jiná tónina, jiné nástroje, jiné tempo, jiný rytmus. Outro bez výraznější souvislosti s hlavním motivem.
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Než se na světě objevila akvarijní rybka Anna, patřilo její vědomí dívce Olívii, která si nevážila života a chtěla ho ukončit jen proto, že se mírně nudila. Nezažívala žádná osobní dramata, žádné deprese ani vleklé osobní krize. Vzdala se žití tak snadno, jako včerejších přečtených novin, o kterých si myslí, že v nich už žádný nový a zajímavý článek nenajde. Jako by ve třiceti nevěděla, že život neustále přichází s novými sloupky, fejetony a příběhy. Stačí jen vyčkat. Těžko nalézt pro tak radikální krok byť jen špetku pochopení.
Už jako akvarijní rybka pak Anna putuje od člověka ke člověku a my se spolu s ní můžeme na malou chvíli podívat do životů a domácností jiných lidí. Je to ale pohled jen letmý a povrchní. Sotva se o těchto lidech něco málo dozvíme, už je opouštíme a jsme zase někde jinde. Naštěstí se postupně dozvídáme něco víc alespoň o samotné Olívii. Její příběh je jediný zajímavý. Ty ostatní jen profičí kolem jako rychle otáčené fotografie v albu a nakonec v nás nezanechají žádnou hlubší stopu. A Olívie? Nebo spíš Anna? Pozná, že její reinkarnace jí měla něco sdělit o ní samotné a to se nakonec přece jen povedlo.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Monumentální dílo překlenující desetiletí komunistické nadvlády v českých zemích. Ústava sice zaručovala svobodu vyznání, ale skutečnost vypadala úplně jinak. Řádové sestry internované v klášteře v Bílé Vodě o tom do jedné věděly své. Kniha svým stylem vyprávění připomíná literaturu faktu, ale čtenář se nesmí nechat zmást. Kateřina Tučková přiznává, že spousta událostí se stala jinak, někomu jinému a někde jinde, ale do příběhu jsou zasazeny tak, aby podporovaly vyprávění a aby si čtenář udělal ucelený obrázek o době, kdy se režim snažil náboženské cítění v zemi potlačovat veškerými možnými prostředky. Šikana, násilí, tresty, vězení, vydírání, odloučení, těžká práce, nedostatek jídla, sledování, špiclování. Praktiky státních úředníků byly nevyčerpatelné.
I v těchto těžkých dobách se však našli lidé, kteří se dokázali vzepřít. Nezalekli se perzekucí a stáli si za svými názory a svou pravdou. I když stáli proti všem. Bez ohledu na následky.
Naštěstí i staré časy jednoho dne skončily. Vítr změn přivál svobodu, ale některé kádry ukázaly nebývalou pružnost a přizpůsobivost a dávné křivdy nejde ukončit a odčinit ze dne na den. Vše pokračuje dál a musí přijít někdo nový a nezatížený, komu se podaří to klubko konečně rozmotat a vnést světlo do záležitostí, se kterými se řádové sestry stále nemohou vypořádat. Pak teprve je možné začít znovu. Budovat svou budoucnost, svobodně žít, modlit se, pracovat, pomáhat potřebným. Úradky Boží jsou nevyzpytatelné, ale každému se nakonec dostane, co jeho jest.
Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
Základní škola ve Vimperku v době tvrdého socialismu. Třída C, ve které se schází žáci bez perspektivy, kterým povětšinou není další studium od vedení školy doporučeno. Protloukají se životem s obtížemi, nikdo se s nimi nemaže a jeden školní týden, který je v knize popsán, je nabitý událostmi, které zamíchají životy každého z nich. Poměrně syrové čtení o bezvýchodných situacích v českém pohraničí, kde je lidově demokratická armáda hysterická z každého čundráka, který si v blízkosti hranic vyrazí do šumavských lesů, kde ideologický nátlak na žáky nezná mezí a pár obyčejných věcí propašovaných ze západu má nevyčíslitelnou hodnotu.
Neviňátko
Taylor Stevens
Problém s vírou je ten, že v jejím jméně je možné konat jak skutky dobré a prospěšné, tak i páchat špatnosti všeho druhu. Kromě staletími prověřených cest, jak následovat Boží vůli, se vyskytují i menšinové undergroundové organizace, které si vytvoří vlastní výklad slova Božího na míru svým osobním potřebám. Jednou z nich jsou i Vyvolení v jejichž komunitě je všeobjímající láska směřována také na děti a to velmi traumatizujícím způsobem. Michael proto neváhá ani minutu a když je požádána, aby jedno dítě tohoto osudu ušetřila, vydá se opět do akce.
Autorka využila kostru příběhu podobnou z prvního dílu, na kterou navěsila jiné prostředí, ale základ zůstává stejný. Potěší osobní vývoj hlavních postav, ale trochu mi chybí, že se o Michael vlastně tolik nebojím, protože vím, že další díly budou následovat. :o) Jelikož jde jen o vlastní záchranu dítěte, tak tolik nepronikneme do života samotné sekty, což bych ocenil, protože téma je to zajímavé a zasloužilo by si podrobnější rozpracování. Možná v jiné knize, v jiném druhu příběhu.
Lovkyně informací
Taylor Stevens
Napínavý akční příběh z prostředí Afriky, kde život funguje trochu jinak, než jsme u nás zvyklí. Místní podsvětí, které je úzce propojené s vládními strukturami, dokáže být nemilosrdné a pokud někomu šlápnete na kuří oko, tak to dost dobře může být vaše šlápnutí poslední. V příběhu se vyskytne několik zvratů, které čtenáře udrží v patřičném napětí a možná je fajn, že hrdinka není bezezbytku kladná postava a občas Vám dokáže lézt i pěkně na nervy.
Napsané je to chvílemi trochu neuměle a fráze o tom, jak se hrdince "odstíny barev změní v šedou" je použita častěji, než by Vám bylo milo. Nicméně jsem si s potěšením u map nastudoval africké reálie a jsem zvědavý na další případ.
Chromý bůh
Steven Erikson (p)
Byla to dlouhá cesta, mnohaletá a často nelehká. Množství postav celé série by vydalo na jedno malé městečko. Udržet si přehled ve všech příběhových liniích, osudech národů i jednotlivců, bylo téměř nemožné. Vdechnout každé jednotlivé postavě unikátní a nezaměnitelný charakter nebylo prakticky proveditelné, ale kdyby se o to pan Erikson pokusil, asi bychom se potýkali ještě s větším počtem stran, takže možná že dobře.
Na rozdíl od jiných dlouhých sérií byl závěr této poměrně uspokojivý a je vidět, že celé by to mohlo pokračovat stále dál, stejně jako pokračuje život. Škoda, že už asi nikdy nenajdu sílu si to přečíst ještě jednou. :o)
Komnata ozvěn
John Boyne
Svět se hnul. Normálně žít svůj život už nestačí. Abychom se cítili naplnění a spokojení, musíme o svých zážitcích a myšlenkách dát vědět ostatním, sdílet je s celým světem, se všemi těmi neznámými lidmi, které jsme nikdy neviděli a nepotkali. Potřebujeme obdržet lajky, palce a srdíčka, které nás ujistí, že o nás někdo ví, že si nás někdo všiml, že nás někdo poslouchá, i když to může být jen iluze.
Komnata ozvěn je černou groteskou, která si bere na paškál spoustu moderních trendů - od snahy zveřejňovat na sociálních sítích každou hloupost, která nás napadne přes touhu získávat co nejvíc sledujících, kvůli čemuž vytváříme na sítích svůj alternativní život, který s tím skutečným nemá téměř nic společného až po možnost považovat se za nebinární osobnost a být háklivý na to, když se někdo odváží určovat naše pohlaví podle...našeho pohlaví. Všechno je to dohnáno ad absurdum až do zhroucení celé jedné rodiny a následné katarze, která dává naději, že se z celého toho kolotoče je možné vymanit. Takže především všeho s mírou...
