tanuki komentáře u knih

Na počátku byla nedůvěra. Je možné napsat poměrně rozsáhlý román, který nepřekročí hranice jednoho moskevského hotelu, a přitom udržet čtenářovu pozornost a zvědavost v neustálé pohotovosti? Odpověď zní: ano. Je to možné. Hrabě Rostov je sice spoustu let nedobrovolným hostem hotelu Metropol, nicméně nežije ve vzduchoprázdnu. Hotel Metropol je pevným bodem, kolem kterého běží dějiny jako oblaka kolem nehybné hory. Mění se hosté, mění se vybavení pokojů, mění se ředitelé, skladba menu v restauracích, obsah vinotéky ve sklepení, zvyky stolovníků, požadavky na správné rozsazení hostů při slavnostních tabulích. Hrabě však stále zůstává. I pár ostatních zaměstnanců. Hrabě si dokáže i ve své situaci většinou zachovávat pozitivní mysl a od jednotvárnosti ho zachraňují v průběhu let idvě děti, které mu dávají smysl života, asi jako nám všem. :o) Někdy je těžké nepropadat trudomyslnosti a nenechat se ušlapat bezvýchodností své situace. Jak to tak v životě bývá, vždy existuje nějaká cestička, kterou se dá jít mimo vyznačený směr. Ne každý má ale odvahu se po ní vydat. Někomu to trvá pořádně dlouho, než se odhodlá, někomu celý život a jiný třeba nesebere odvahu nikdy. Hrabě je ovšem nezdolný a vytrvalý.

"Protože jestli se pozornost měří v minutách a disciplína v hodinách, nezdolnost lze měřit jedině v letech."

50 16.09.2019

Zulejka otevírá oči na několika místech románu a pokaždé do úplně jiného světa. Nejdřív jako manželka Murtazy žijící v zapadlé vesnici někde v Tatarstánu, převážně islámské republice náležející k Sovětskému svazu. Vede těžký bezútěšný život v úplném podřízení manželovi, tchyni, tradicím a místním zvykům. Pak na ni znenadání dopadne rudé kladivo dějin a už sedí v přeplněném vlaku směrem na Sibiř, kde se stane jedním ze zakládajících členů nové vyhnanecké osady, ve které stráví spoustu let. Setkává se se zástupci ruské inteligence i s rolníky a kriminálníky. Společnost je to pestrá a i když Zulejka strádá a trpí, tak je jednou z mála, která v tomto vězení získává osobní svobodu a nezávislost, které by v minulém životě nikdy nedosáhla.
Kniha získala v Rusku několik literárních cen, takže snad tato země spěje k nějaké historické sebereflexi. Příběh obsahuje pečlivě vykreslené lidské charaktery, popisy drsné sibiřské tajgy, výborný vhled do života v zapomenuté ruské provinční vesnici i ukázku toho, jak revoluce nemilosrdně požírá své vlastní děti. Velitel lágru Ignatov je skvěle nejednoznačný. Snaživý a charakterově pokřivený Gorelov je zase dokonale popsaným padouchem - slizký, odporný, za všech okolností přizpůsobivý a nezničitelný.
Obyčejným lidem zbývá jen touha žít dál, nenechat se zlomit nepřízní osudu a najít si i v těžkých podmínkách malé radosti, které činí život snesitelnějším. Mít kolem sebe spolehlivé přátele je nenahraditelné.

34 04.09.2019

Historicko-sociologická studie lidských dějin od chvíle, kdy se v člověku probudilo vědomí až po současnost a vizi budoucnosti , samozřejmě se zaměřením na sexuální chování, vnímání intimity, lásky, manželství, milenectví, úchylek a různých preferencí. Rigidita církve, mužská nadřazenost, vnímání tělesných potěšení coby hříchu - to všechno v různých obměnách po tisíce let a pak přijde pár desetiletí a všechno je jinak. Uvolnění vztahů, emancipace žen, práva sexuálních menšin. Vtipné, výstižné i poučné. Příjemně nakreslené. Četl jsem dlouho, ale s o to větším potěšením. :o)

19 04.09.2019

Začátek nemastný, neslaný. Země po katastrofě, otec a syn na cestě. Několik nebezpečných situací, pár okamžiků strachu, nepříliš přesvědčivé vykreslení. Už jsem něco podobného četl v mnohem lepším podání. Pak začne budování nového spravedlivého světa, což je lepší. Štve mě otec svou úděsnou dokonalostí. I ve chvílích, kdy něco dělá vyloženě špatně a nesmyslně, je to pokaždé z ryze ušlechtilých důvodů. Tolik úžasných a kladných vlastností člověka až znechutí. Komunita se rozrůstá a musí začít řešit i spory ohledně jejího dalšího směřování. Nastávají konflikty, vznikají různé názorové frakce, syn revoltuje proti otci, někdy příliš zarputile, zavile a nepochopitelně. Ojevují se noví příchozí, válka s cizáky, vznikající lásky, pozvolna se odhalující skutečnosti z tajemné minulosti některých obyvatelů města. Autor nám zabije pár oblíbených postav a ke konci připraví zvrat (i když z kategorie béčkových dobrodružných filmů TV Nova), který celkem drasticky mění pohled na celou situaci. Vlastně ten příběh má všechno, co si čtenář může přát a zároveň mu i něco chybí. Asi je to jen otázka osobních preferencí.

17 04.09.2019

Nitky se začínají spojovat. Hrdinové jsou zpočátku rozdělení, každý dlí někde jinde, daleko od sebe, ale přitažlivost příběhu je začíná pozvolna přibližovat k sobě. Mizení Prachu negativně ovlivňuje bezezbytku všechny paralelní světy, co jich jen existuje, a naši hrdinové dělají všechno proto, aby Prach nezmizel úplně, protože by to mělo tragické důsledky pro veškerý život. Všichni projeví značný díl hrdinství a paní Coulterová si přes všechny své zamotané a nepřehledné intriky nečekaně uvědomí své priority. Velmi se mi líbily postavy maličkých Galivespianů. Andělé mi lezli na nervy, protože jejich rozpolcenost mezi duchovními bytostmi, které lze zničit hmotnými prostředky, se mi nezdála uvěřitelná. Účel světa mrtvých se mi ztratil někde mezi řádky a svět Mulefů byl tuze krásný.

Pullman v tomto díle dokončuje svou kritiku církve. Radí nám, ať se nevzdáváme radostí života vezdejšího kvůli příslibu ráje nebeského. Měli bychom žít tady a teď, ne doma na gauči, ne před displeji a obrazovkami, ale někde venku. Potkávat se s lidmi, zažívat příhody, dobrodružství, milovat, trápit se, přemýšlet, být v pohybu, být aktivní. Protože až nás jednou budou harpyje doprovázet na druhou stranu, tak od nás budou chtít slyšet příběhy a byla by velká škoda, kdybychom jim neměli co vyprávět.

26 20.08.2019

V minulém díle jsme se seznámili s jedním zajímavým Tiste Edur - Trullem Sengarem - a tato kniha podrobně líčí jeho předchozí život. Samozřejmě i s životy desítek dalších postav. Jako vždy je těžké se nejdříve zorientovat. Nejde jen o postavy samotné, ale také o jejich funkce či tituly v armádách nebo na královském dvoře - k významům slov ceda, finadd, preda či akvizitor se čtenář musí s obtížemi propracovat.

Jinak je děj poměrně přímočarý a střet dvou naprosto rozdílných civilizací Tiste Edur a Ledeřanů nabírá postupem času na intenzitě a dramatičnosti. Chromý bůh vystrkuje růžky a vybarvuje se jako bezskrupulózní manipulátor. Novinkou oproti minulým dílům je větší dávka humoru, o kterou se stará především Tehol a jeho sluha Bugg, jejichž dialogy jsou velmi osvěžující a zlehčují všudypřítomný patos bohů, převtělenců, ascendentů a démonů, kteří se mezi sebou perou o každou špetku moci, kterou mohou získat. Nemrtvá Šurk Elalle ale umí také pobavit, stejně jako 3 dámy prahnoucí po Ublalových tělesných službách. Šťastný to muž. :o)

Finále opět útočí na city čtenáře, protože jako obvykle oblíbené postavy nemají žádnou protekci na přežití a jejich skon bývá vylíčen tak, že jen zalapáte po dechu. Naštěstí někdo přece jen přežije. :o)

Kniha pořád trpí neduhy, které se vlečou každým dílem. Nejvíc mě štve, když postavy mluví o věcech, kterým čtenář absolutně nemůže rozumět, protože je autor ještě nikde dříve nezmínil. Možná by si po dalších 1500 stranách v nějaké úplně jiné knize měl čtenář uvědomit, že o tomto se už někdě mluvilo, vrátit se k tomu a pak mu to celé dá smysl, ale takto já určitě nefunguju. Jen to zvyšuje celkový zmatek při čtení a ubírá tu jednu hvězdu v hodnocení.

Je stále více zřejmé, že aby člověk celý děj skutečně pochopil ve vší komplexnosti, tak jedno čtení nestačí. Kde na těch více než 8000 stran ale vzít podruhé čas?

16 04.07.2019

Asi bys tomu jen těžko uvěřil, ale napsali o tobě knihu. Nejde říct, nakolik je z pohledu skutečných událostí přesná, je to přece jen beletrie, fikce na základě faktů, vymodelovaná představivostí spisovatele, který si spoustu věcí domýšlí či úplně vymýšlí. Nemá se proto cenu detailně šťourat v tom, jak to bylo s různými sny, představami či postavami na pomezí reality. Příběh nám poskytuje bezprostřední pohled do tvého života, myšlenek, tvorby, lásek, tužeb i zklamání. Vidíme tě jako malého chlapce v hornické Příbrami i jako studenta v Mnichově, hledíme na tvé umělecké zrání i usilovné a vyčerpávající hledání lásky tam, kde nikdy žádná nebyla. Sledujeme tvé počáteční neúspěchy i pozdější slávu. Fotí se u tebe všechny známé osobnosti první republiky. Každý musí mít portrét od Drtikola. Taháš se s křížem do ateliéru, vzrušují tě dost divné věci, fotíš jako jeden z prvních umělecké akty, jsi známý po celém světě, ale nakonec stejně hledáš smysl života především uvnitř sebe. Snad jsi ho nalezl.

37 06.06.2019

Už ne tolik dějově nahuštěné jako první díl. První polovinu si autor pouze připravuje půdu na to, co se má strhnout dále. A je to příprava víceméně konverzační. Kniha získává zřetelnější proticírkevní nádech, protože se dostatečně jasně ozřejmí, o co se vlastně hraje, k čemu se schyluje a že to není žádná maličkost. Asi už na mě bylo těch nadpřirozených postav trochu moc...divoženky, fantomové, andělové a jakési další neidentifikovatelné potvory létající. Až když se na scéně konečně objeví nůž, tak příběh dostává patřičný spád, na který jsme uvykli v prvním díle. Nitky se pomalu začínají spojovat a proplétat. Všichni, kdo jsou k něčemu předurčeni, se dostávají tam, kam patří. Ovšem za cenu bolesti, obětí a utrpení. Teď jen, jak to celé dopadne. :o)

str. 52: "...řeknu vám, komu se musíme postavit: Magisteriu a církvi. Protože od svého vzniku se obě instituce pokoušejí potlačit a přizpůsobit svým zájmům všechno přirozené. A co nemohou přizpůsobit, toho se zbaví. Vy, sestry, znáte jen sever – já zcestovala i jižní země. I tam jsou církve, které mrzačí děti, jako to prováděli v Bolvangaru – ne stejným způsobem, ale zrovna tak děsivě, to mi věřte. Mrzačí jim pohlavní orgány, chlapcům i děvčatům, uřezávají je nožem, aby pak nic necítili. A tohle prosím dělá církev, protože každé církvi jde o totéž: ovládnout, zničit a vyhladit všechno, co je příjemné. Takže jestli dojde k válce a na jedné straně bude stát ona, musíme se semknout proti ní, i kdybychom se měli spojit kdoví s kým."

Sci-fi, která je starší než já sám. V té době byly sci-fi ještě trochu jiné. Méně technické, více společenské a sociální. Zde se setkáváme s velmi uzavřeným světem. V něm žijí lidé, kteří tuší, že něco s jejich životy není tak úplně v pořádku, ale neví co přesně. Využívají techniku, kterou vyrobil kdysi dávno někdo jiný, mají k dispozici útržkovité informace, matné vzpomínky, ústně předávané legendy, podivné náboženství, které samozřejmě vzniká samo od sebe v jakékoliv lidské společnosti. Jednou se objeví člověk, který disponuje správnou informací, kterou umí dobře interpretovat, a rozhodne se všemu přijít na kloub. Je však někdy těžké uvěřit vlastním očím, vlastním myšlenkám, vlastním úvahám a závěrům, když zbourají člověku celý jeho dosavadní model života a světa. Je to jako Matrix, prozření, děsivé a bolestivé.

Možná škoda té příliš doslovné obálky.

35 12.05.2019

Skvěle napsaná a ilustrovaná kniha, sympatická, vtipná a srozumitelně vysvětlující záhady vesmíru, života a vůbec tak, že je pochopí jak dospělí, tak i děti, o které zde samozřejmě jde nejvíce. S velkým potěšením jsem si opět prosvištěl hlubinami vesmíru od Velkého třesku přes formování prvních hvězd, jejich seskupování do galaxií až do naší úžasné Sluneční soustavy. Astrokocour je bezva parťák, který umí objasnit jakýkoliv složitý vesmírný problém. Má v zásobě spoustu názorných přirovnání a taky zajímavostí, na které jen tak někde nenarazíte. Vážně povedená kniha.

18 02.05.2019

Kniha o nedokonalosti paměti a o tom, že každý vnímáme svůj vlastní životní příběh přes tlusté sklo času, které ho mění, pokřivuje a zkresluje. Taky trochu detektivní pátrání po událostech, které se staly kdysi dávno a nyní začínají neochotně a pomalu vyplouvat na světlo. Spousta z nás si při pohledu zpět myslí, jak jsem se chovali hezky a sympaticky, ale mohou se objevit srozumitelné důkazy o tom, že jsme byli odporní a hnusní. A to pak dost bolí. Naštěstí je možné s věkem zmoudřet a i přes odpor vlastní paměti věci pochopit ve správném světle a souvislostech.

26 02.05.2019

Kniha se nejdřív strašně dlouho plácá na místě, přešlapuje, směřuje svůj pohled časem zpět a do niter hrdinů, kterých je poměrně hodně a ne každý dostane patřičný prostor. Autor chtěl evidentně zůstat ve světě, který se mu v předchozí knize povedlo tak reálně vykreslit, ale jako by zpočátku nevěděl, o čem chce vlastně vyprávět, když všechno důležité už čtenář zná z minula. Po čase se mu naštěstí pozvolna povede těžký kámen vyprávění uvést do pohybu a ten se pak už kutálí z kopce stále větší rychlostí. Události dostávají spád a napětí je elektrizující. Jako prve oceňuji konec, který je smysluplným vyústěním předchozích událostí a člověk může zamáčknout slzu smutku i radosti. :o)

22 23.04.2019

Krásně obrazově zpracovaný komiks, který přibližuje československý protiněmecký odboj v době okupace. Na můj vkus však hodně zkratkovitý děj. Většina postav se v příběhu jen mihne, chybí tak alespoň jejich minimální charakteristika, motivy, historie, budoucnost. Snaží se to zachránit závěrečné medailonky, bez kterých by se čtenář už ztratil úplně, takže díky za ně. Dnešní doba a právě tato forma si možná žádá zrychlené a osekané vyprávění, nicméně mně to příliš nevyhovuje.

18 23.04.2019

S velkou mírou fantazie vyprávěný příběh z jednoho z 1000 možných paralelních světů, kde všechno je podobné a zároveň všechno jiné. Výběr hlavní postavy v podobě neohrožené, chytré a nesmírně odvážné mladé dívky, které při jejích dobrodružstvích vždy přeje štěstí (i když to na první pohled nemusí být zřejmé), dává tušit, že kniha je určena především starším dětem, nicméně i dospělí si zde najdou něco navíc, co děti zřejmě neodhalí.
Dvanáctiletá Lyra se rozhodne vzbouřit proti silné, utajované a dobře organizované instituci, která v zájmu vědeckého výzkumu začne unášet děti, což Lyru pořádně nakrkne a donutí jednat. Řídí se především svou intuicí a ta ji provede všemi možnými protivenstvími. Postupně získává důležité spojence a stane se nenahraditelnou součástí buňky odporu. Postavy nejsou vždy jasně čitelné a některé činy mohou s postupem času získávat odlišné výklady a dimenze, než se nejdříve zdálo. A to je dobře, protože právě ta nejednoznačnost je prvek, který v tomto žánru často schází.
Konec je přesně takový, aby čtenáře navnadil na další díl, takže nečekat, nelelkovat a rychle shánět...

27 23.04.2019

Dlouhý pochod je přesně takový, jak by člověk podle obálky čekal. Prostě pochod. Sakra dlouhý. S poměrně smrtícími pravidly. Skupina nezodpovědných puberťáků, kteří si myslí, že zvládnou cokoliv na světě, se vydá na cestu a postupně se diví, že není možnost návratu. Jdou, vykecávají se, svěřují se, litují se, brečí, sahají si na dno svých sil, uzavírají spojenectví i vyhlašují nepřátelství a jejich počty stále řídnou. Čekal jsem a doufal v nějakou vzpouru proti systému, rebelii, bezva fintu, jak organizátory převézt, jak na tu šílenost vyzrát, jak se zachránit, jak se nenechat semlít. Ale nic z toho se nestalo. Pochod začal, pochod skončil. Stejně nyní, tak jako mnoho ročníků před tím.

Uznávám, něco takového by asi dokázala jen partička superhrdinů, ale tato kniha se snaží vyprávět realisticky. Vyprávění nás tedy vede ke kritice společnosti, která je ochotna pro svou vlastní zábavu překročit jakékoliv meze. Reality show s konečnými důsledky. Vždy se někdo přihlásí, vždy se někdo dívá, vždy ji někdo zorganizuje. Lidé a jejich utrpení jako objekty zábavy pro ostatní. Snad k něčemu takovému nikdy nedojde.

19 12.04.2019

Je to divná knížka. Tváří se jako sci-fi, ale dost zvláštní, neuchopitelná, vykolejená. Jacísi neznámí tvorové mají na Zemi tajnou farmu a dívka Isserley, každý den vyráží autem ven, aby se vrátila zpět s jedním nešťastným stopařem, jehož pak čeká velmi nepříjemný osud. Isserley je hrdá na to, že právě ona jako jediná ze všech je schopná takovou práci vykonávat, nicméně časem začíná pochybovat. Je ve své roli držena z donucení, je zmrzačená, vyčerpaná a začíná sama sebe zahrnovat nepříjemnými otázkami. Když se dobře ptáte, začínáte o věcech více přemýšlet a vidíte souvislosti, které vám dosud mohly unikat. Změní se váš pohled na svět a rozhodnete se jednat svobodně a nezávisle. Vzepřete se systému, provedete osobní revoltu. Vydáte se vlastním směrem. Škoda, že Osud si o takovém jednání někdy myslí svoje...

21 30.03.2019

Nechal jsem se strhnout, jako už dlouho ne. Kulisy příběhu jsou pro žánr standardní - jakýsi virus se vymkne kontrole, z celého lidstva se stanou zombíci, pár přeživších se snaží zachránit. Takže poměrně fádní a předvídatelné. Všechno ostatní je však již mnohem originálnější a především napsané živě, uvěřitelně a svižně. Má to spád, má to napětí, má to záhadu. Navíc zase jednou uspokojivý konec, který není ani příliš otevřený, ani do ztracena, ale ctí linii vyprávění a dovede ji do smysluplného vyústění.

34 14.03.2019

Čekal jsem pořádně odvázanou a mírně lehkovážnou Pařbu v Londýně. Klukům odbilo 40, jejich životy stojí za starou bačkoru a napadne je vyrazit si na výlet, aby rozčeřili zatuchlý vzduch všedních dní. Překvapivě to zas taková legrace nebyla a řešily se i věci vážné, překvapivé a smutné. Jako věkově a genderově spřízněný čtenář jsem klukům naprosto rozuměl. Markovo sebelitovné skuhrání nad pobryndaným životem mi sice lezlo na nervy, ale možná především z toho důvodu, že se ho dopouštím v úplně stejné podobě. Vítaná sebereflexe. :o)
Velmi přínosný byl pohled na celý příběh očima různých postav. Vyprávění získalo na komplexnosti a ucelenosti. Na opravdovosti. Bavil mě jazyk dnešní mládeže a říkal jsem si, jestli je v této podobě opravdu reálný. Protože jestli ano, tak asi žiju v paralelním světě s úplně odlišnými vyjadřovacími prostředky. :o)
Nečekal jsem, že zrovna tato kniha mě donutí popřemýšlet trochu víc nad životem, ale stalo se. Díky za to.

21 08.03.2019

Bezpochyby kniha na vysoké jazykové úrovni. Obdivuji autorku, že dokázala napsat 240 stran příběhu, ve kterém se lautr nic neděje. Postarší pán si koupí psa. Je to podivín a se psem se po jistých peripetiích vydává na cestu, autem, a na té cestě mu popisuje všechno, co vidí, co ho napadne, na co si vzpomene. Samozřejmě má v životě schovaného kostlivce, jehož dostávání ven ze skříně je tím jediným aspoň trochu zajímavým, co se tam děje. Leze to z něj ale příšerně pomalu, snaží se čtenáře ukolébat vleklou monotónností vyprávění, aby pak ta rána více pleskla a o to více probrala člověka z letargie.

Pro zapřísáhlé lyriky a vyznavače nekonečných popisů vnitřních pocitů a neusměrňovaného proudu volně plynoucích myšlenek asi dobré. Já ale trochu skřípal zubama. :o)

25 27.02.2019

Neznám agenta JFK. Vpadl jsem do jeho života někde uprostřed, ale říkal jsem si, že to snad tolik vadit nebude. Zajímal mě právě tento díl, protože jsem chtěl vědět, jak Jan Hlávka pojme téma upírů po česku. Začátek nebyl nic extra, JFK se probudí v blázinci s naprostou amnézií. Jestli v knížkách a filmech něco nemám rád, tak je to ztráta paměti. Okamžitě hvězdička dolů. Pak už to ale bylo fajn. Mišmaš postav a gangů, u kterých člověk nejdřív musí zjistit jejich pravé motivy a cíle, které se vynořují jen pozvolna. Zápletka se samozřejmě točí kolem záchrany celého světa, takže jedni hrdinové vyvíjejí nadlidské úsilí, aby své plány dotáhli do konce a jiní zase, aby je zmařili. Žánr tedy dodržen. Upíři jsou kulhánkovského ražení, takže dobrý. :o) Možná někdy mrknu i na další díl...třeba by se hodil přímo ten první. :o)

PS: druhá hvězdička se mi ztratila v příliš stručném pojetí. Tihle lidé/nelidé by si zasloužili víc prostoru.

15 21.02.2019