tanuki komentáře u knih

Bezpochyby kniha na vysoké jazykové úrovni. Obdivuji autorku, že dokázala napsat 240 stran příběhu, ve kterém se lautr nic neděje. Postarší pán si koupí psa. Je to podivín a se psem se po jistých peripetiích vydává na cestu, autem, a na té cestě mu popisuje všechno, co vidí, co ho napadne, na co si vzpomene. Samozřejmě má v životě schovaného kostlivce, jehož dostávání ven ze skříně je tím jediným aspoň trochu zajímavým, co se tam děje. Leze to z něj ale příšerně pomalu, snaží se čtenáře ukolébat vleklou monotónností vyprávění, aby pak ta rána více pleskla a o to více probrala člověka z letargie.

Pro zapřísáhlé lyriky a vyznavače nekonečných popisů vnitřních pocitů a neusměrňovaného proudu volně plynoucích myšlenek asi dobré. Já ale trochu skřípal zubama. :o)

25 27.02.2019

Neznám agenta JFK. Vpadl jsem do jeho života někde uprostřed, ale říkal jsem si, že to snad tolik vadit nebude. Zajímal mě právě tento díl, protože jsem chtěl vědět, jak Jan Hlávka pojme téma upírů po česku. Začátek nebyl nic extra, JFK se probudí v blázinci s naprostou amnézií. Jestli v knížkách a filmech něco nemám rád, tak je to ztráta paměti. Okamžitě hvězdička dolů. Pak už to ale bylo fajn. Mišmaš postav a gangů, u kterých člověk nejdřív musí zjistit jejich pravé motivy a cíle, které se vynořují jen pozvolna. Zápletka se samozřejmě točí kolem záchrany celého světa, takže jedni hrdinové vyvíjejí nadlidské úsilí, aby své plány dotáhli do konce a jiní zase, aby je zmařili. Žánr tedy dodržen. Upíři jsou kulhánkovského ražení, takže dobrý. :o) Možná někdy mrknu i na další díl...třeba by se hodil přímo ten první. :o)

PS: druhá hvězdička se mi ztratila v příliš stručném pojetí. Tihle lidé/nelidé by si zasloužili víc prostoru.

15 21.02.2019

Všechno začíná neštěstím, požárem cirkusové scény zvané Chrám divů. Příběh, zpočátku mírně zmatený, se rozbíhá na obě strany - do minulosti i do budoucnosti. Osudy tří vypravěčů se pomalu ale nezadržitelně začínají proplétat, události spojovat a bílá místa vybarvovat. Ve skládačce se občas objeví střípek, který čtenář naprosto nečekal a celkový obraz tak dostává nečekaně nový význam. Skvěle vykreslená atmosféra New Yorku z přelomu 19. a 20. století. Cirkusáci, nuzáci, výtržníci, opiová doupata plná mužů hledajících zapomnění a upocené uspokojení, ženy v nesnázích, které si přejí pokračovat ve svém dosavadním životě bez následků činů minulých...a dvě sestry, dvojčata, osudem svázaná a životem zkoušená.
Pomalé odkrývání jednotlivých faktů je dávkováno přesně takovým tempem, aby byl čtenář neustále zvědavý, co se stane dál. Příjemné překvapení. :o)

18 10.02.2019

Trochu nemastná a neslaná kniha o dívce, která se snaží vypořádat se ztrátou svých dvou nejlepších přátel. Kniha o rozkladu rodiny při konfrontaci s osobní tragédií i o síle, jak se zvednout a jít zase dál, pokračovat v životě navzdory neštěstí a smutku. Krásné pasáže se střídají s těmi unylejšími, kterých je v textu bohužel víc. Oceňuji pomalé odkrývání skutečností, ovšem odkrývání někdy snad až příliš protahované. Vztah mladé dívky a otce rodiny je mírně nejednoznačný, spíše platonicky lyrický a intelektuální, než fyzický. Přesto tam něco bublá, něco, co se asi nikdy nedostane na povrch...a asi to je přesně tak dobře.

15 29.01.2019

Ve Finsku se pustili do sociálního experimentu a pokusili se vytvořit společnost, ve které budou všichni šťastní. Jak už to tak bývá, má tento systém slabiny a ne každý se v něm šťastný cítí. Především ti, kteří si své vlastní štěstí představují jinak, než jim předepisují zákony a striktní nařízení. Vanna se snaží maskovat a nevyčnívat, nějak se protlouct a přežít. Přitom všem chce ale zajistit to nejlepší pro svou sestru Mannu a jejich babičku, nicméně se to celé jednoho dne zvrtne a Vanna se rozhodne přistoupit k radikálním činům.

Parafráze na totalitní režimy všeho druhu. Tentokrát s využitím genetiky a vměšováním se do osobních životů jednotlivců, které s sebou nese ztrátu soukromí a nadřazenost jedněch nad druhými. Svět stvořený muži pro muže. Svět, kde se může stát cokoliv...cokoliv špatného a zlého...a taky se to děje. Vanna je ale bojovnice a co může vypadat jako její slabina, se nakonec stane její nejsilnější zbraní. Jádro slunce. Žár, který spálí duši a uvolní ji z okovů. Žár, který nikdo jiný nesnese, ale Vannu osvobodí a z popela jako Fénix povstane nový člověk.

24 21.01.2019

Rough Guide tentokrát zklamal. Odbytý rejstřík, málo map, informačně horší oproti tomu, na co je člověk standardně u toho vydavatelství zvyklý. Samozřejmě se opět s LP vhodně doplňoval, ale pokud jsem si mohl vybrat, tak jsem si vždy do ruky vzal raději LP.

11 10.01.2019

Tentokrát v přímém souboji LP a RG zvítězilo jasně toto vydání LP. Příjemnější grafika, lepší mapy, popisy památek a měst dostatečné. Tedy že to je průvodce speciálně pro Andalusii, tak bych ho čekal mnohem obsáhlejší. Pár měst, o kterých jsem si chtěl něco přečíst, zde nebylo zmíněno ani jednoduchým heslem, přičemž turisticky určitě nejsou nijak opomíjená. Nicméně RG se taky moc nepředvedl, takže nakonec LP pro cestovatele po jižním Španělsku zůstává nejlepší volbou.

10 10.01.2019

Zeměplocha je v ohrožení. Když prudký a nevyzpytatelný magický proud nekontrolovatelně zaplaví všechny mágy (že dokonce i Mrakoplaš svede provést nějaké to kouzlo), tak se z pohodlných a neškodných páprdů stanou nebezpeční tvorové, kteří si nárokují právo na vládu nad světem, lidmi i bohy. Samotné by je to samozřejmě nenapadlo, ale mladý supermág jim nedává moc na výběr. Konec světa se zdá téměř nevyhnutelný, ale Mrakoplaš se svou ověřenou taktikou, že nejlepším bojem je útěk, nakonec slaví jisté úspěchy. Kromě něj se v knize objeví spanilá bojovnice Conina, jejíž krásu předčí snad jen její neporazitelnost v boji, hédonistický Creosot spřádá verše, jež vtipně parafrázují Píseň písní, a které mají na některé dámy paralyzující účinky. Zavazadlo se zamiluje, ale kdo by podlehl kouzlu dřeva, i když myslícího a věrného, takže dostavivší se zklamání je pak velmi trpké...vtip, nadsázka a moudrost ukrytá za zvednutými koutky úst. Není lepší kombinace.

17 10.01.2019

(SPOILER) Jsme v Anglii. Těžko říct, v jaké přesně době, ale někdy hodně dávno. Existují ještě lidé, kteří pamatují krále Artuše. Aspoň nějaké vodítko. Axl s Beatricí dospěli do věku, kdy už jim společenství ostatních obyvatel vesnice nechce ani svěřit svíčku, aby náhodou neúmyslně nezaložili požár. Je to pro ně potupné, sedět po večerech ve tmě svého příbytku. Ponižující. Smutné. Co už jim z toho života zbývá? Jen tvrdá práce a podřízení se okolí. Tedy žádné nadějné vyhlídky. Rozhodnou se tedy vydat se na cestu za svým synem. Dokud je ještě čas. Dokud je nohy unesou.

Je to zvláštní putování. Syrové, místy mystické, zahalené mlhou zapomnění, která je děsivě nepřirozená a která se zavírá nad každou událostí jako hladina vody nad vhozeným kamenem. Lidé bloudí ve vlastních životech, jsou si nejistí věcmi předešlými, nemají na čem stavět pro činy budoucí. Jaký to má důvod, je to dobře či špatně? Spousta otázek a žádné jednoznačné odpovědi.

Ač dvojice starých manželů pouze hledá svého syna, který kdysi dávno odešel z vesnice, tak se zároveň stávají téměř hlavními hybateli mocné změny, která má přijít. Cestou potkávají saského bojovníka Wistana, posledního Artušova rytíře sira Gawaina, podivným zvířetem zraněného kluka Edwina a dokonce na vlastní oči zří kdysi mocnou saň Querig. Celé to podivně zamotané klubko se pozvolna rozmotává, ale nikdo si není jistý, jestli tím správným způsobem, jestli vše nemělo zůstat tak, jak to kdysi velký čaroděj Merlin vymyslel a zařídil.

Nakonec je to ale především příběh lásky na sklonku života. Příběh dvou lidí, kteří už mají jen sami sebe. Kteří při sobě stojí, podporují se, dodávají si odvahu a odpouštějí si. Kteří nezlomně věří, že až je převozník jednoho dne dopraví na druhý břeh, tak budou zase spolu.

25 16.12.2018

Je to dost ujeté čtení. Bizarní, hororové, psychedelické i mírně pornografické...ale opravdu jen mírně. Tři povídky, každá úplně jinak úchylná. Pokud ve vagíně své přítelkyně objevíte celý nový svět, je jasné, že to nebude jen nějaká obyčejná alternativní realita, ale spíš něco v Murakamiho stylu, jen trochu víc bizarní. Naproti tomu skupina pornoherců vysazená uprostřed oceánu, kde mají natáčet film, se dostane do velkých potíží. Bohužel natolik halucinogenních, že už to snad není ani pořádně vtipné a zábavné. Což naštěstí neplatí pro poslední povídku, kdy se orgie v klubu Ďáblovo semeno zvrhnou způsobem téměř apokalyptickým. Konečně pořádná akce a zábava, kterou jsem v podobné intenzitě čekal hned od začátku. Díky za ni. :o)

19 03.12.2018

Čtivé, ale již nikoliv tak strhující jako první část. Možná proto, že téměř veškerý děj se odehrává na palubě jedné vesmírné lodi, takže chybí rozmanitost prostředí ze začátku příběhu. Jednotliví hrdinové mají svá tajemství, tolik různých postav a tolik všelijakých pohnutek. Vesmírná záhada se díky statečnosti i nerozumu Sylvesteho pomalu odkrývá. Krádce slunce může konečně projevit svou plnou moc a před čtenářem vyvstává desítky milionů let stará historie jednoho vesmírného konfliktu a jeho řešení, které trvá dodnes. Nicméně ať je Krádce slunce sebevíc prohnaný a silný protivník, pro něhož je lidský život dlouhý jako jedno nadechnutí, tak podcení lidskou vůli a schopnost improvizace. Dobře mu tak, potvoře vesmírné.

12 03.12.2018

Těžko komentovat povídkovou sbírku, protože každá povídka je jiná, vznikala v jiné době, má jiný příběh a jiné poselství. Osobně tento žánr zase tak často nevyhledávám, protože vystihnout něco důležitého na omezeném prostoru vyžaduje talent, kterým ne každý, byť jinak zručný, spisovatel oplývá. Tato kniha mě ale bavila velmi a až na výjimku hned úvodní povídky mi všechny příběhy přišly zajímavé a zdařile napsané, takže beru povídkovou tvorbu zase trochu více na milost. :o)

15 13.11.2018

Halimunda je městečko kdesi v Indonésii, ve kterém se může stát prakticky cokoliv. Můžete skočit ze skály a odletět, být chvíli neviditelní, zemřít a po dvaceti letech se jít podívat, jak to na tom širém světě zrovna vypadá, nebo třeba můžete zabít divoké prase, které se v tu ránu změní v člověka...a je to ho ještě mnohem víc a vám se po celou dobu čtení zdá, že vlastně jo, takhle se to může přihodit klidně i někomu z Horní Lhoty, protože na světě se přece dějí věci všelijaké a nemá cenu se snažit všechno vysvětlovat a vědecky popisovat.

Příběh je členěný do kapitol, které by možná obstály i jako samostatné povídky a často to vypadá, že tak byly i napsány. Na začátku se seznámíte s obyvateli Halimundy a jednotlivé kapitoly jsou pak pokaždé zaměřeny na někoho konkrétního a jeho osud a životní peripetie, čímž se celkový obraz postupně zpřesňuje a vyjasňuje, vyvstávají detaily, pohnutky, příčiny i následky, až si na konci řeknete, že to teda bylo fakt dost ujeté, ale originální a netradiční, takže vás postavy románu hned tak neopustí. Na můj vkus to dopadlo příliš tragicky, ale v rámci celkového konceptu je takový závěr zřejmě nevyhnutelný. I tak se podepsal na nižším než absolutním hodnocení...

17 16.10.2018

Dvě malé holky, které si navzájem myslí, že spolu nikdy nemohou být kamarádky, protože je každá tak diametrálně odlišná, že je vzájemná interakce absolutně nepřitahuje. Jak ale praví lidová moudrost, protiklady se přitahují. Když tedy neúprosná ruka osudu svede děvčata dohromady, záhy zjistí, že spolu zažijí úžasnou hromadu zábavy, o které se jim ani nesnilo. První dojem z jiného člověka nemusí nutně být vždy ten nejsprávnější, i když se nám možná lifestylové časopisy snaží občas podsunout opak.

14 16.10.2018

Pohled do budoucnosti, ve které lidé nevyvíjí žádnou duševní ani manuální činnost a jen existují...osamocení, bez sociálních kontaktů, bez důvodu. Veškeré dění řídí roboti, naprogramovaní tak, aby sloužili lidem, aby jim ulehčovali život a starali se o jejich blaho, nicméně i ušlechtilé úmysly se mohou zvrtnout. I když možná zase tak ušlechtilé nebyly. Lidé jsou od útlého dětství vychovávání roboty, vštěpují se jim podivná pravidla chování, jsou mentálně zdegenerovaní, neustále zfetovaní a bez vlastní vůle. Stačí ale, aby se pár lidí dostalo ze soukolí systému, aby začali trochu přemýšlet a uvědomovat si, že v tomto světě je něco prohnilého. Je ohromně těžké po letech vymývání mozků začít používat vlastní hlavu a snažit se formovat své vlastní názory. Ale jde to. Od přemýšlení už je pak jen krůček ke konání...

33 28.09.2018

Josífkovi je právě sedm a má problémy se lhaním, protože jednodušší je přece říct lež, než se postavit pravdě a jejím důsledkům čelem. Když ale jeho rodiče zvolí odvetná opatření, tak si Josífek uvědomí, jaké to je zažívat lhaní z druhé strany. A ano, žádná příjemná věc to rozhodně není. Hezké ilustrace, žádné přemoudřelé moralizování a především, děti to moc bavilo.

17 27.09.2018

Hezká a graficky příjemně zpracovaná kniha nabízí několik povídek, ve kterých se velmi přirozeně dějí hodně nepřirozené věci. Čtenář může žasnout nad spisovatelčinou jiskřivou představivostí, která mu představuje bájné tvory, zvláštní oživlé bytosti ať už z materiálů přírodních či lidsko-strojní křížence nebo je prostě jen konfrontuje s dost podivnými situacemi. Pár motivů se dokonce jednotlivými povídkami proplétá. Máte-li rádi tajemno a pocity neurčitého znepokojení, tak je to kniha přesně pro Vás.

12 17.09.2018

Byl by to moc hezký příběh, kdyby mě pořád neotravovala myšlenka, že velmi podobné téma už dříve popsala Anna Bolavá ve svém románu Do tmy. Obě hrdinky jsou podivínky a asociálky, obě se zabývají sběračstvím, obě mají problémy se svou rodinou. Dějové linky se samozřejmě v jednotlivých knihách rozchází, ale jsou postaveny na téměř identických základech.
Houbařka se zabývá především motivem rodinných temných tajemství a i když to samo o sobě je téma smutné a odstrašující, tak mi jeho vykreslení nepřišlo úplně reálné. Nedokázal jsem uvěřit, že se popsané události mohly přihodit...jak byly postavy popsány, tak mi vůbec nebyly jasné jejich pohnutky, příčiny, následky, diagnózy. Člověk se přece jen tak zničehonic nezachová úchylně - něco ho k tomu musí přivést, nějak k tomu musí dospět, musí se v něm probudit nějaká porucha, něco zlého a ošklivého, a právě takové vysvětlení mi zde velmi chybělo.
Na druhou stranu autorka hezky popsala sbližování dvou podivínů, hledání cest zraněných bytostí, které vedou od jedné ke druhé, nejdřív malé chodníčky, pak prošlapané pěšinky, po kterých je možné se pohybovat bezpečně, přirozeně a beze strachu. Poetické a ke konci i nadějeplné.

37 11.09.2018

Kniha, která se Vám do krve dostává pozvolna. Tři postavy - babička, máma, syn. Zpočátku je těžké si k nim najít cestu, protože všichni tři mají daleko ke kladným románovým hrdinům. Tak je to ale u Petry Soukupové vždy. Časem si čtenář uvědomí, že jsou to prostě úplně obyčejní lidé, jako kdokoliv z nás, a jsou vykresleni reálně, bez příkras, téměř dokumentárně. Tři postavy, tři styly vyprávění, tři úhly pohledu. Příběh o nuceném přestěhování dítěte na vesnici má spoustu předvídatelných pasáží (obtížné hledání nových kamarádů, kteří namachrovaného Pražáka nemůžou ani vystát, zvykání si na vesnické prostředí, soužití vnuka s babičkou), ale jsou zde velmi přesně vykreslené právě ty obyčejné věci, především rodinné vztahy, které zná ze svého života snad každý. Zapůsobilo na mě potýkání se člověka a jeho okolí se stářím i popis nešťastného milostného vztahu, či nesměle vznikající dětské náklonnosti. Směs věcí hezkých, nepříjemných i obtížných, tak jak se dějí každému z nás. Kniha mohla skončit otevřeným koncem a nevím, jestli jsem rád za ten epilog v posledních pár odstavcích. Jelikož jsem ve věku, kdy přesně takový epilog svého dětství prožívám, kdy se člověk ohlédne a dokáže říct, jak to s kým dopadlo, tak proto mi asi nevadí. :o)

37 25.08.2018

První část pojednávající o Karsu Orlongovi je dokonalá. Nekomplikované přímočaré vyprávění, které je radost číst. Doufal jsem, že o něm bude většina knihy, ale nestalo se tak. Když se děj dostává na Raraku, tak začíná typické zahlcení postavami, které nejsou nijak zvlášť popsány, je jich hromada, různě mezi sebou intrikují a jejich motivy jsou zastřené a nejasné, i když se pomalu v průběhu vyprávění ozřejmí. Proti pouštním bojovníkům táhne armáda císařovny, což je další linka, ve které se nic moc neděje. Příběh Onraka a Trulla Sengara je opět zajímavější a pár věcí osvětlí. V linii Perela a Lostary se dokonce mihne milostný motiv, kterými autor výrazně šetří.

Opět se biju do čela v případech, kdy si staré postavy potřebují dát nová jména, jako by toho chaosu ještě nebylo málo. Na konci následuje již klasická řežba, kdy se s většinou těžce zapamatovaných postav navždy rozloučíme. Jsem zvědavý, jestli v některém dílu toto schéma bude porušeno. :o)

9 14.08.2018