tanuki komentáře u knih

Příběh je koncipován tak, aby především všechno dopodrobna vysvětlil. Klíče k tajemstvím, které jsou v prvím díle jen naznačeny, a které lechtají a dráždí čtenářovu představivost, jsou zde detailně odhaleny a popsány. Ne že by to přinášelo to pravé uspokojení. Vyskytuje se zde pár nelogičností a příliš urputná snaha všechno propojit a dovést k závěru. Možná je občas lepší, když některé věci zůstanou nevyřčeny, protože příliš doslovné závěry a odhalení mohou napáchat víc škody než užitku. První díl zůstává stále tím nejlepším z první trilogie.

22 16.06.2020

Od chvíle, co jsem na vlastní oči spatřil pyramidy v Mexiku a dozvěděl se něco víc o historii dobývání této země, jsem uvažoval o tom, že bych si rád přečetl Cortézův příběh zpracovaný beletristicky. Toto ale nebyla dobrá volba. Kniha je napsaná těžkopádně a nezajímavě. V polovině jsem se mrkl do Wikipedie, abych si ověřil nějaké údaje a zjistil jsem, že je zde vše napsáno mnohem lépe, takže už jsem to na Wiki dorazil až do konce a Boha deště definitivně zaklapl. :o)

Téměř absolutní hodnocení a spousta nezřízeně nadšených komentářů zřejmě příliš vyburcovala mé očekávání, které pak nebylo zcela naplněno. Kniha je podobenstvím o tyranských a diktátorských režimech, o utlačování, propagandě, touze po svobodě a samozřejmě také o lásce, která po mnoha obtížích překoná veškerá nebezpečenství. Zloduchové jsou špatní ad absurdum, kladní hrdinové zase dokonale stateční a neoblomní, někdo je ve svém pomýleném chování formován nedorozuměním z minulosti, které se nakonec objasní a vysvětlí. Svět sám o sobě je originální, ale obsahuje nelogičnosti, nad kterými není radno se pozastavovat.

Kniha je určená mladým čtenářům, takže zvolený přístup je vzhledem k této skutečnosti asi v pořádku. I tak jsem měl občas pocit přílišné prvoplánovosti.

22 20.05.2020

Všechny možné zajímavosti a statistiky o pražském metru na jedné hromadě zabalené do dětského příběhu v příjemném grafickém zpracování. Sice většinu těch informací ihned po přečtení zapomenete, ale i tak si uvědomíte, jak je metro rozsáhlé, složité a zajímavé.

23 20.05.2020

Jelikož si sám ze svých cest pořizuji suchopárné a nezáživné zápisky za účelem pozdějšího osvěžení paměti, zajímalo mne, jak se tato disciplína dá provozovat na profesionální úrovni a něco se i přiučit. :o) První polovina mě ohromně bavila. Vtip, nadhled, nevšední situace, zajímaví lidé, postřehy k zamyšlení. Psáno poutavě a čtivě. Dokonalé nadšení. Později se bohužel všechno začíná pomalu opakovat - kde se najíst, kde se složit hlavu, jak se zbavit dotěrného učitele, kde se najíst, kde se vyspat, kde se najíst, kde se najíst, kde se najíst. Moje pozornost časem upadala a když bylo zřejmé, že už se asi nic nového nestane, tak jsem ocenil lyrický popis návratu do vlasti. :o)

Popsaný pomalý způsob cestování je mi velmi sympatický. Nikam se nehnat, jít jen tak za nosem, spoléhat na vstřícnost a ochotu cizích lidí, čekat, co se přihodí. Někdy se nepřihodí téměř nic, ale i tak člověk pro sebe z každého okamžiku vytěží zážitky, o které jde v životě především. Naproti tomu naše uspěchané dovolené, kdy se člověk na jeden týden v roce snaží vidět všechno rychle a najednou, s tím nejdou srovnat.

PS: kniha mě trochu nečekaně podnítila i k tomu, abych si zjistil, co psychologové soudí o tom, když o sobě někdo mluví ve třetí osobě :o)

29 20.05.2020

Tento díl by šel popsat jako road movie v malazském světě. Sledujeme několik skupinek, které putují odněkud někam, někdy je poměrně obtížné říct proč. Postav je opět poněkud více, než je čtenáři příjemné, protože pak ztrácí orientaci a těžko hledá motivy jejich jednání. Hrdinové se, jak už je zde zvykem, spolu baví takovým způsobem, aby čtenář pokud možno moc netušil, co se tím chce říct. Spousta náznaků a dialogů, které do děje vůbec nevnášejí světlo, spíše ho ještě více zamlžují. Účel toho asi je, aby se věci odkrývaly postupně a pomalu. Výsledkem je ale spíše nechápavý povzdech nad tím, že ta hra na kočku a myš trvá někdy až příliš dlouho. Kdyby se čas od času řeklo pár věcí narovinu, třeba by jeden díl nemusel mít 800 stran, ale jen 500. :o) Samozřejmě nechybí odkazy na události, které se staly dvě knihy a 2000 stran nazpět, což už mi přijde jako cílená zlomyslnost. :o) Co se dá dělat...jedině si půjčit pokračování. :o)

21 23.04.2020

Kniha s úžasnými ilustracemi, jejíž příběh mírně pokulhává. Má být zřejmě poučný, odrazovat od nesmyslného násilí, od hraní počítačových her, kde se střílí, boří a zabíjí všechno, co se pohne. Klade si za cíl děti naučit, že ničit je mnohem jednodušší, než něco vytvářet. Nebo nabádá, že kdykoliv se v životě může stát něco naprosto neočekávaného. Snaha sdělit dětem tyto věci je ale utopená v podivných událostech. Dětský hrdina bloudí městem, které předtím zničil, má neviditelného průvodce, chodí ulicemi, potkává dospělé i děti, kteří dělají věci, kterým moc nerozumí on sám, ani čtenář. Jako by se něco dělo jen proto, aby se něco dělo, než dojde na hlavní pointu. Město je zvláštěně rozdělené na dvě části, bez bližšího náznaku či vysvětlení, jestli to má nějaký hlubší význam. Z dospělých nevypadne kloudná věta, děti jsou spíše nesympatické, nehmontý průvodce ufňukaný (ano, ten má aspoň ke své skleslosti pádný důvod) a když konečně dojde k finálnímu rozuzlení, můžeme si oddechnout, že je to za námi. Při diskuzi se synem, který je cílová skupina, jsem si pár věcí ujasnil, nicméně celkové průměrné vyznění knihy to nijak nezměnilo. Pro dětského čtenáře je příběh hůře uchopitelný a býval by si z něj mohl odnést mnohem více.

24 20.04.2020

Dědina. Podle komentářů nás odtud pochází pěkná řádka. Nářečí se asi u každého mírně liší, ale postavy a charaktery jsou univerzální. Pro nás byl pojem dědina vyhrazený jen pro samotné centrum vesnice. Ostatní části měly své vlastní názvy. Čtvrtí jako v Praze, přitom slabých 200 domů.

Zpočátku to vypadá, že budeme po krátkých kapitolách podrobněji sledovat jednotlivé obyvatele dědiny, ale většina příběhu je nakonec věnována jen jedné rodině. Autorka dokonale vystihla myšlení a naturel lidí, střet starších obyvatel stále ještě připoutaných ke generacemi děděné půdě a jejich dětí, pro které je dřina na poli jen otravou. I když ne pro všechny. Vždycky se najde někdo, kdo sedlácké geny zdědí, kdo tento styl života přijme za svůj, komu vyhovuje a netouží po pozlátku rádoby jednoduchého života ve městě. Staří se bezhlavě drží toho, co se naučili od svých rodičů, kteří to zase měli od těch svých. Poučky a životní filosofie, které jsou pro jejich děti už naprosto nepochopitelné a neadekvátní dnešní době. Knížka se dotkne všech generací. Od dětí chodícíh do školky, čerstvě dospělých, lidí na prahu důchodového věku až po ty na sklonku života. Každý z těchto pohledů je věrně vykreslený a výrazný.

Byl jsem překvapený, jak autorka vidí do duší mužů, jak umí popsat jejich myšlenky a pocity. Velká poklona. :o)

Škoda jen mírné nepřehlednosti v množství postav. Udržet si povědomí o tom, kdo s kým sousedí, kdo je čí dcera, snacha, vnučka, zeťák, teta, dědeček, strýc...není jednoduché. :o)

47 25.03.2020

Nalákán naprosto dokonalým prvním dílem jsem zběsile uháněl do knihovny pro pokračování. Přinesl si ho domů, pohodlně se usadil a pln očekávání se pustil do čtení. Čtu a čtu, ale pořád to není ono. Dobře, některé úvody bývají zdlouhavé, stačí si počkat, vydržet a ono se to rozjede. Žádný spěch. Strana 100, 200, 300, 400, 500 a pořád je to neuvěřitelně utahané. Jediná světlá linka příběhu zatím tkví v ukázce toho, jak revoluce požírá své vlastní děti, jak dlouho očekávaná změna režimu nakonec vede k rozčarování, vystřízlivění a nespokojenosti. Systém je na zhroucení, k městu přitáhly tři armády, postavily si stany a všichni vyčkávají na první tah těch druhých. Mezitím Ona se trápí tím, jestli je pro Něj dost dobrá. On se hrabe ve stovkách knih, aby z nich vyčetl (poměrně neúspěšně), jak být dobrým a uznávaný králem. Samozřejmě i On stráví desítky stran hloubáním nad tím, jestli se s Ní k sobě hodí. Všichni příčinlivě něco čtou, přemýšlí, radí se, kujou pikle, 500 stran. A nic se děje, ani lísteček na stromě se nepohne. Občas stojatou hladinu rozčeří drobná událost, historka, souboj, ale je to příšerně PO....MA....LÉ... Závěrečné kapitoly konečně dostávají sílu a atmosféru prvního dílu, události se rozletí vpřed, čtenář zapomene na všechny své dosavadní výhrady a nechvává se strhnout napínavým vyprávěním. Škoda, že musel před tím vytrpět tolik duchaplné nudy...

25 13.03.2020

Příběh z reálné větve Murakamiho tvorby. Sice neobjevíme žádné paralelní světy, ale jako obvykle je hrdina podivnínský outsider se slabostí pro whisky a vážnou či jazzovou hudbu, který poměrně složitě hledá sám sebe a své místo ve světě. Snaží se odhalit podstatu bolestné ztráty z minulosti, aby mohl s čistou hlavou pokračovat ve vztahu, který se jeví velmi perspektivně. Tentokrát mi bohužel vadila ta odtažitost a chladnost psaní. Dialogy, které zní příliš literárně, hrdinové, kteří neustále analyzují sebe i ostatní s jistým odstupem, zpozvdálí a nezúčastněně. Chyběla mi tam aspoň troška temperamentu a větší emocionální síla. Je to ale Murakami, takže pořád dobrý. :o)

26 05.03.2020

Je to typický Urban z období, kdy více tíhnul k bizarním, lehce morbidním a dekadentním tématům, nicméně tentokrát to na mě příliš nepůsobilo. Příjemné je, že v každé povídce se rozehrává jiný originální příběh, žádné dva si nejsou podobné. Někdy na Vás dýchne tajemno gotického románu, jindy jsou hrdinové veskrze obyčejní lidé, kteří byli vystaveni nenormálním situacím, jindy se zase jedná o narušené jedince se specifickými úchylkami či zálibami. Prostě samé věci, které mám rád...snad to tedy příště bude lepší. :o)

20 01.03.2020

Je to ponurý svět. Finální říše. Věčná a nezničitelná. Tyran této zemi vládne už 1000 let a nyní se hrstka odvážlivců, bláznů, hazardérů a idealistů pokusí změnit běh dějin. Příběh, který se tak krásně poslouchá. O tom, jak i ten nejposlednější z posledních v sobě může objevit svoji výjimečnost a rozložit systém, který se zdá dokonale neporazitelný. Každý člověk, věc či zřízení v sobě totiž skrývá nějakou slabinu, jen ji najít a využít. Držel jsem jim všem palce, tajil dech, ani nedutal a odkrýval s hrdiny tajemství, záhady a zákonitosti tohoto světa. Samozřejmě nebylo odhaleno úplně všechno a v příštím díle dozajista bude nadále o čem psát. Těším se. :o)

31 28.02.2020

Mráz takový, že ho běžný teploměr nezměří. Nevlídná krajina plná ledu, který se neustále mění. Tlakové hřebeny vysoké několik metrů, trhliny, kry. Tma. Spoustu dní slunce vůbec nevyjde nad obzor, takže ztrácíte pojem o času. Stísněné prostory lodi, které nejdou vytopit více než na pár stupňů pod nulou. Smrad ze spousty nemytých těl. Jídla je málo a ještě k tomu se zásoby čím dál víc začínají kazit. A do toho všeho se venku pohybuje něco velkého, dravého a nemilosrdného. Posádky dvou lodí se snaží přežít, jak se dá. Ale nejde jen o přežití. Jde taky o to se nezbláznit, zachovat si základní míru lidskosti a morálky. Někdo tyto hodnoty staví nade vše, pro jiného jsou jen přítěží.

Pro mě osobně se neuchopitelné monstrum do příběhu nehodilo, bylo přebytečné a vykonstruované. Klidně by stačily samotné vztahy mezi členy posádky, aby to bylo dost velké drama. Nicméně když konečně dostali více prostoru i eskymáci a jejich způsob života, tak se mnohé objasnilo a vzal jsem ho na milost.

Navíc bylo zajímavé sledovat, jakými způsoby se s extrémní zimou dokážou vypořádat primitnivní národy, pro které se jedná o přirozené prostředí a moderní civilizace, která však žije v mnohem mírnějších pásmech. Projel jsem si o této expedici dostupné články na internetu a jsem rád, že v mnoha ohledech se autor držel skutečností a celé téma měl zřejmě velmi pečlivě nastudované. Jsem rád, že právě začíná jaro. :o)

45 15.02.2020

Příběh pro dívky na druhém stupni ZŠ o boji za záchranu jednoho přátelství, které je ohroženo příchodem nové roztahovačné a nesnášenlivé spolužačky. Hlavní hrdinka Jessica není zrovna hvězda třídy, nezajímá se o módní trendy a takové ty běžné holčičí hlouposti. Místo toho kreslí vtipy, chodí do šachového kroužku a stará se o malého bráchu. Když její nejlepší kamarádku strhne do své party nová spolužačka, tak se Jessica nevzdává a snaží se zapojit všechen svůj um, aby to změnila. Zažije při tom spoustu příhod a nečekaně dojdou uznání i její kreslířské schopnosti.

Není to žádný literární klenot, podobných knížek asi bude v policích knihkupectví spousta, takže když ji tam necháte ležet, sebe nebo své dítě o nic důležitého nepřipravíte.

21 27.01.2020

Příběh o tom, co znamená adopce jak pro náhradní rodiče, tak pro adoptované dítě a jejich okolí. Rodiče se sice snaží dělat jen to nejlepší, Malka si ale stejně pořád myslí, jak je na tom špatně, když není se svou opravdovou mámou. Samozřejmě ví, jak pochybná existence to byla, ale stejně jí to nezabrání v tom, aby si stavěla vzdušné známky, aby se neustále necítila ukřivděná a odstrkovaná, aby ze sebe záměrně nedělal větší chudinku, než skutečně je, aby se sama nevmanipulovávala do role oběti, které všichni ubližují a kterou nikdo nemá rád. Přitom má skvělé milující rodiče, ale to záměrně odmítá vidět. Malka kolem sebe celý život vztekle kope a její rány bolí čím dál víc a někoho zraní už napořád. Po Roku kohouta další frustrující kniha o nevydařené adopci. Cožpak to nikdy nedopadne dobře?

35 27.01.2020

Vypadá to, že zaklínači jsou pěkná sebranka a život mají poměrně obtížný už od útlého dětství, protože jejich Škola je svého druhu internátní ústav, kde malé zaklínáčky nikdo nešetří a za sebemenší prohřešek dostávají pořádný výprask. Tím pádem jeden k druhému dost lnou a jejich přátelství jsou pevná, nerozlučná a zároveň drsná a neomalená. Mezi chlapci a dívkami také značně fyzická. :o) Lota a její nejlepší dva kamarádi nejsou výjimkou. Mají k sobě blízko, a i když ve svém pestrém životě navážou spoustu všelijakých, většinou krátkdodobých, vztahů, tak na sebe nedají dopustit, pomáhají si a ochraňují se.
Kniha obsahuje několik volně navazujících Lotiných dobrodružstí, u kterých absolvuje spoustu soubojů a utrží nepočítaně zranění. Bojuje s příšerami, zrůdami, zplozenci temnot, upíry, ale také s lidskou závistí, chamtivostí, zradami i léčkami. Stejně jak drsná byla zaklínačská výchova, tak je i drsná jejich mluva a životní styl. Born to be wild. :o)

19 07.01.2020

Komorní drama jedné rodiny a jedné smrti. Na 250 stranách se autorka velmi dopodrobna pitvá v traumatech jednotlivých dospělých i dětských členů rodiny a naložila jim jich na bedra opravdu pořádný ranec. Manželka se celý život snažila ze všech sil vyniknout, manžel zase ze všeho nejvíc toužil zapadnout. Ona byla hezká blondýnka, on přistěhovalecký číňan druhé generace. Ani jednomu z nich se jejich přání nesplnilo a tak je přenesli na děti, nebo spíše na jedno z dětí, a to v takové míře, až to hraničilo s psychickým týráním, i když oni sami si mysleli, že dělají jen to nejlepší. Všichni jsou napjatí, nespokojení, podráždění, nervózní a děti platí za nenaplněné ambice svých rodičů.
Je těžké uvěřit, že svatba smíšeného páru mohla být někdy v Americe takovým frustrujícím problémem. Amerika přece platí za tavicí tyglík národností, ale možná v šedesátých letech ještě nebylo pod kotlem pořádně zatopeno.
Občas se mi to celé zdálo trochu vykonstruované a přál jsem si, ať se už něco stane, ať se autorka věčně jen bolestínsky nešťourá špejlí v té hnědé smradlavé hromádce. Nakonec se přece jen něco dít začne, ale to už zapácháte od hlavy k patě. Asi to byl umělecký záměr, abyste na tuto knihu jen tak nezapomněli. :o)

24 04.01.2020

Mám rád grafickou úpravu a atmosféru průvodců od LP. Jako vždy v porovnání s edicí od Rough Guides jsou zde lépe zpracované praktické informace a hůře popisy jednotlivých míst a památek. Proto je dobré mít tyto průvodce po ruce vždy oba dva. :o)

17 03.01.2020

Od přečtení Jihoamreické trilogie je Louis De Bernières mým oblíbeným spisovatelem, ale je nutno dodat, že dále již nic tak skvělého nenapsal. Platí to i o této knize, při jejímž čtení se mé pocity pohybovaly někde od dvou hvězdiček až do šesti. Občas jsem měl chuť se čtením seknout a na druhou stranu některé pasáže mi přišly dokonalé. Atmosférou mi to celé připomínalo Panství Downton. Mírně potrhlá anglická aristokratická rodina, čtyři dcery (z nichž jen jedna je opravdu výjimečná), excentrická matka, laskavý otec a do toho všeho změny ve společnosti, které s sebou přináší I. světová válka. Pozitivně hodnotím rozpracování tématu lásky až za hrob, ale třeba válečná vřava mě bohužel nedokázala tolik vtáhnout. Její dopady do životů obyčejných lidí už byly zajímavější a i pár zmínek o jistém gentlemanství směrem k nepřátelům bylo povzbudivých ve smyslu, že lidskost nemusí nutně zmizet i v těch nejhorších podmínkách. Závěrečné kapitoly byly jako vystřižené z reklamy cestovní kanceláře na pobyt na Srí Lance. Všechno se jevilo idylické, krásné a růžové. Což o to, postavy si to zasloužily, ale tady už ta sladkost byla nepříjemně lepkavá.

Rozhodnout se mezi 3 a 4 hvězdami nebylo snadné. V kontextu ostatních knih autora ale dávám 4, i když mám u toho obě oči pevně zavřené.

str. 238:
- Už sis našla nějakého mladíka?
- Všichni jsou mrtví. Myslím, že by mě staropanenství mohlo bavit.
- Každá žena potřebuje muže, kterého by mohla mučit. Potřebuje někoho, kdo ji bude rozčilovat, koho bude odsuzovat, někoho, komu bude moct zatrhnout potěšení. :o)

23 03.12.2019

Kniha z povinné četby žáků šestých tříd. Jiráska bych dceři asi těžko vnutil (sobě taktéž), takže jsem to vzal přes moderní převyprávění. Bylo příjemné si osvěžit všechny ty časem zaváté pověsti, o kterých člověku nakonec v mysli zbude jen mlhavé povědomí. Nejvíc mě chytla pověst o Bruncvíkovi, kterou jsem pořádně neznal a konečně už je mi jasné, proč tato postava postává právě u Karlova mostu. :o)

PS: kniha obsahuje povedené ilustrace, které staroslovanstvím doslova dýchají. :o)

21 19.11.2019