Taralcielle
komentáře u knih

Úžasný příběh, který mi bral dech od první do poslední stránky.
Zezačátku jsem měla trochu problém se zorientovat mezi příběhem, který Minka vymyslela, mezi vyprávěním Sage a mezi vyprávěním Josefa... Četla jsem v elektronické verzi.
Ale pak mi to v průběhu knihy secvaklo, jak to všechno je.
Nemohla jsem knihu odložit a musela jsem to dočíst za každou cenu. Příběh Minky je velmi dojemný, opravdu mě dostal. Podle slov autorky vím, že to není podle jedné konkrétní postavy s historie, ale podle více sebraných příběhů.
Závěr byl pro mě velmi překvapivý.
Už několikrát zmíněný pocit viny, odpuštění, pohled na koncentrační tábor ze strany oběti i esesáka, který dobrovolně vstoupil do Hitlerjugend je velmi zajímavý. Rozhodně vede k zamyšlení, zda by byl člověk schopen někomu takovému odpustit. Může se vůbec člověk natolik změnit? 8 let v Hitlerjugend a v SS a pak 60 let trenérem dětí, učitelem němčiny, milým dědečkem, majitelem psa... Neuvěřitelně popsané se všemi detaily.


Kniha je napsaná jako deník doktora, který pracoval v Osvětimi pod dohledem dr. Mengeleho. Byl jedním ze členů sonderkommanda.
Vyprávění je čtivé, je vidět, že je psáno lékařem, ponechává tam hodně odborných termínů. V některých věcech se plete nebo má nepřesné informace, spousta věcí mu zřejmě splynulo, něco způsobila neznalost zeměpisu v Polsku - jak je napsáno na konci knihy, proto jsou do textu vloženy poznámky a opravené názvy - napr. řeky u Osvětimi,jinak je vše ale zcela ponecháno tak, jak to doktor napsal.
Čtení je to hrůzné, jako všechno, co bylo napsáno o Osvětimi a ostatních koncentračních táborech. Výpověď je syrová. Doktor Nyiszli několikrát litoval, že odmítnul členům sonderkommanda dát větší množství prášků, aby mohli sami spáchat sebevraždu. Sám si několikrát bral prášky na uklidnění a na spaní. Přitom nikdy nepomyslel na sebevraždu on sám, přestože měl na dosaz ruky tolik léků!
Je to velmi těžká kniha.


Po přečtení této knihy jsem na chvíli oněměla... Nevěděla jsem vůbec,co na to říct.
To, co se dělo v Osvětimi byla hrůza, ze které mrazí, zvrácené pokusy doktora Mengeleho, v této knize jenom z části naznačené, byly otřesné. Člověku se z toho zvedá žaludek. Nechápu, jak taková zrůda mohla žít a v klidu dožít v jižní Americe.
Příběh je velmi čtivý, přečetla jsem jedním dechem, zanechal velmi silný dojem.
Konec mě naprosto dostal. Pořád jsem doufala, že to dobře dopadne, i když jsem od začátku věděla, že ne. Helen byla silná žena, která se obětovala pro svojí rodinu. Odešla dobrovolně do koncentračního tábora s nimi, se svým cikánským mužem a dětmi. Přestože jí příslušník SS upozornil, že ona může zůstat doma. Na konci jí dal i Mengele vybrat - jako příslušnici árijské rasy, čistokrevnou Němku, by jí nechal jít a dal by jí ještě jednu šanci - aby se tentokrát vdala pořádně, za čistokrevného Němce a porodila čistokrevné německé děti. Zabil by "jenom" jejích 5 dětí, které jsou napůl cikánského a napůl německého původu. Pro něj nemají tudíž žádnou cenu.
Helen si vybere jednoznačně smrt po boku svých dětí a dokáže jí čelit s hlavou vztyčenou. Její duši nacisté nedokážou zabít.
Příběhy z Březinky jsou nelidské! Mlácení lidí jen tak, jenom proto, že jdou špatným směrem. Nadávky. Mučení. Nelidský přístup esesáků. Pálení lidí v pecích, sonderkommanda, plynové komory, přebírání osobních věcí lidí jdoucích na smrt v Kanadě. Pokus doktora Mengeleho sešít k sobě dvojčata, která dostanou infekci a zemřou ve velkých bolestech. Nehygienické podmínky, které v táboře panovaly, epidemie tyfu, eliminace několika tisíců lidí jenom proto, aby dr. Mengele zabránil šíření epidemie. Všudypřítomné vši, infikovaná voda, spaní na zemi, v zimě, v exkrementech, chození na záchod pouze v povolené hodiny. Ponižování. Sebevraždy spáchané vběhnutím do ostnatých drátů pod proudem. Celá fanatická ideologie, která je vidět na doktorovi Mengele. Je to neuvěřitelné - věří tomu, co dělá. Věří, že to páchá pro Německo, pro lepší život Němců. O tom všem by si lidé měli povinně přečíst. Zařadila bych do povinné četby, aby na tyto věci nikdo nikdy nezapomněl a historie už se nikdy znovu neopakovala.


Klasika. těžší čtení, spoustu mrtvol, ale to je prostě Shakespeare a jeho tragédie. Příběh rozhodně zaujme a za přečtení stojí.


Milé čtení z pera pana Rudolfa, pobaví, člověk se usmívá, ani neví proč. Hezký dívčí románek, v dospělém věku si myslím, že je to příjemná oddechovka.


Knížky od Hartla mám ráda, tuhle asi ze všech nejvíc. Zhltla jsem jí za chvilku :)


První kniha Dana Browna, kterou jsem četla. Ihned mě dostala, má šmrnc, spád i nápad. Velmi zajímavé téma, skvěle popsané situace, napínavé do poslední chvíle. Za mě ano, takových víc. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací a kniha mě donutila spoustu věcí si i dohledat. Přečteno v aj i čj.


Jak jinak než 5* :)
♥
Milostné trable, vztahy, a v pozadí stále sílící Voldemort.
Snape :) Jeho postava je úžasná, do detailu propracovaná.


Super oddechovka, zábavný příběh, milé čtení :)
Bohunka je na zabití, hlášky všech členů z rodiny, včetně babičky, jsou k zasmání klidně i po třetím přečtení.


Patří ke klasice literatury, kterou by měl číst každý. Přečíst se dá. Některé pasáže mohou přijít hodně nezáživné, ale celkově je to silný příběh. Jazyk nejde než obdivovat.


První jsem četla knihu a až pak viděla film, který to příjemně dokreslil. Taková smutná červená knihovna na vyšší úrovni než ta obvyklá. Zajímavé téma o lásce k paraplegikovi.


Miluji všechny ze série Harryho Pottera, je to moje životní vášeň. Vyrostla jsem na Harryho příbězích.
Jako první jsem přečetla anglicky v roce 1998 a od té doby jsem z Harryho nikdy "nevyrostla". Doslova mě dostal kouzelnický svět, Bradavice, příběh Harryho, rodina Weasleyových, do detailu propracované popisy, které nejsou ani trochu nudné :) Srdcovka ♥
Talent JKR je nekonečný!
Na jedničce se mi líbí objevování kouzelnického světa spolu s Harrym, nadšení z obchodů v Příčné ulici, objevování bradavického hradu a pozvolný nástup všech předmětů.


Super knížky. Miluju seriál a knihy se mi taky moc líbí, četla jsem je pořád dokola, všechny tři :)


Velmi smutný příběh vyprávěný očima desetileté dívenky, která bojuje v Osvětimi Březince nejen o život svůj, ale i své sestry - jednovaječného dvojčete.
Na konci je spoustu fotografií, které dobře doplňují příběh.
Obdivuji paní Evu, že přežila a ještě dokázala odpustit i dr. Mengelemu. Nechápu, kde se v malém desetiletém děvčátku vzalo tolik síly a odolnosti. Překonala nákazu neznámou nemocí, tisíce odběrů krve a ještě pro sebe a svojí sestřičku zajišťovala jídlo.


Nic moc. Opakuje se stále totéž. Stačilo by mi pár motivačních hesel.


Také jsem z této knihy zklamaná. Horko těžko jsem jí dočetla. Všechny tři autory mám ráda, ale zvlášť. Dohromady jim to neudělalo dobrou službu. Je to spíš "splácané" dohromady, než že by to působilo celistvě. Každý zvlášť rozhodně píše líp.

úžasné povídky, které jsem přečetla jedním dechem! Nejednou.


Moc pěkný příběh. Viděla jsem i filmové zpracování.
Kniha se četla skvěle. Jen mě štvala postava Ralpha, že dával stále přednost Bohu...


Klasika z dětství, četla jsem si s babičkou a později sama, rozhodně víckrát :)
