tatruszka komentáře u knih
Příběh, který popisuje komunistický režim - není to můj šálek čaje.
Velice hezká kniha, která se mi moc dobře četla. Měla jsem ji přečtenou asi za týden, a i když nebyl příběh vůbec napínavý, tak jsem každou volnou chvíli trávila u ní. Je to příběh obyčejné ženy a její každodenní starosti a to mě zaujalo. Určitě doporučuji.
Tak musím říct, že tento díl pro mě nejslabší z celé série. Nechci říct, že to bylo špatné čtení, to ne, ale nebylo tak úplně ono. To egyptské, co mám tolik ráda, mi tam dosti chybělo a knihu jsem dočetla jenom proto, že jsem byla zvědavá, jak dopadne Taitovo putování.
Moc smutný příběh. Mít nechtěné dítě v té době bylo jako podepsat si ortel smrti.
Tuhle knihu jsem přečetla jen ze zajímavosti a musím říct, že žádná sláva se nekonala, ztěží jsem se prokousala do poloviny. Tohle prostě není můj denní čajíček.
Tuto knihu mi doporučil strýc, moc ji chválil. Když jsem ji začala číst, tak jsem si nebyla jistá, co od ní můžu očekávat, ale bála jsem se zbytečně. Příběh byl sice mnohdy psaný "těžce", ale krásně a moudře. Myslím, že se k ní ještě někdy v životě vrátím.
Tak z tohohle příběhu jsem byla naprosto unešená, chytl mě natolik, že jsem jej přečetla za jedno odpoledne a určitě to nebylo naposledy. Před rokem jsem byla i na baletní zpracování příběhu a musím říct, že to byla nádhera.
Jana Eyrová je velice milá a chytrá hlavní hrdinka. Je to příběh nejden plný lásky, ale také plný hořkého zklamání a opětovného návratu. Myslím si, že se autorce kniha velice povedla. Příběh plný romantiky by člověk mohl číst znovu a znovu stále dokola.
Moc pěkný příběh, který můžu mladým slečnám jen doporučit
Knížka, kterou jsem přečetla, ale už bych se k ní nevrátila
Příběh, který jsem v pubertě četla asi 3x a pokaždé jsem se u něj dobře bavila
Děti z Bullerbynu. Už jen ten název vhání člověku úsměv na tvář. Tu knížku jsem měla ráda jako dítě a snažím se knihu přiblížit i dnešním dětem, i když vyrůstají na úplně jiných pohádkách. Učím ve školce a myslím se, že jsou knihy, které by měly mít děti v podvědomí už od malička a tahle je jedna z nich.
Tuto knihu jsem četla už docela dávno, když mi bylo asi 12 let a tenkrát jsem se u ní hodně nasmála.
Dášeňka je kniha mého dětsví, měla hrozně ráda Pohádky pro Dášeňku. Ovšem i všední popisy psího života byly velice dobře napsané, někteří lidi berou to, že se někdo naučí chodit jako samozřejmost a jiní o tom dokáží napsat knihu takovým stylem, až se z toho tají dech. A při tom to na začátku bylo takové bílé nic.
Myslím, že tento díl je hezkým zakončením celé série knih. Musím přiznat, že po dočtení poslední knihy jsem byla trochu smutná, že to čekání jak to bude zase dál, skončilo. Po napínavém konci jsem se zasmála u kapitoly O 19 let později, bylo to až moc pohádkové a šťastné, i když - pohádkovým dílem to začalo, tak to muselo mít i pohádkový konec.
Když jsem tento díl četla poprvé, byla jsem zmatená a mnohdy jsem Harryho ani nepochopila, jeho chování ani reakce, které mi přišly přehnané.Harry přišel jako pěkný nafoukanec, byl na všechny pořád naštvaný a všechno chtěl pořád dokazovat sám. Ovšem Brumbálova armáda a Lenka Láskorádová jsou super, ty nemají chybu.
Šestý díl mi vždycky přišel jako nějaký most. Přechod mezi pátým dílem, kdy se Voldemort veřejně ukázal a sedmým, kdy už o něm všichni věděli. Je to díl, který se zabývá většinou psychikou všech hlavních hrdinů a to jak kladných tak záporných.
Tento díl najednou skočil, oproti předešlým dílům, do akce a napětí. Úplně si pamatuju, jak už jsem večer musela jít spát, ale já se absolutně nemohla odtrhnout od děje, knihu jsem četla v noci pod peřinou za svitu budíku. Poprvé přímá smrt kletbou hned na začátku, smrtijedi na mistrovství světa a potom soutěž tří kouzelníků, tenhle díl měl všechno hned najednou v jedné knize, bylo to super. O kapitolo na hřbitově se mi ještě týden zdálo.
Třetí díl jsem sice několikrát přečetla, ale musím říct, že z těch sedmi dílů je tento můj nejméně oblíbený a to vlastně ani nevím proč. I když se v něm poprvé objeví postava Siriuse, i když se tam poprvé ukáže zárodek Ronova a Hermionina vztahu, prostě mi je nejméně blízký. Několikrát jsem se k němu vrátila a vždy jsem jej přečetla jedním dechem, protože v něm není nouzi o akci a už se v něm děje něco většího, ale pro mě to není nějak ono.