tatruszka komentáře u knih
Musím říct, že jsem s hlavní hrdinkou doopravdy soucítila, nedokážu si představit, že bych už nikdy neměla vidět. Držela jsem jí palce od začátku do konce a musela jsem tleskat, jak se se situací vypořádala.
Tohle byla poslední kniha, co jsem od Lanczové četla. Bylo mi 15 a tehdy se mi příběh líbil, ostatně jako všechny její romány pro dívky.
Je to krásné dílo, od nesmrtelného autora. To je pravda. Vím, že hlavní postavy představují mladou, vášnivou, první lásku... ale proč hned sebevražda? Je to to nejromantičtější dílo, které asi kdo napsal, zemřít pro svou první lásku :-) Ale život je dlouhý a sebevražda nic nevyřeší. Každopádně, nikdo už takový příběh nikdy nenapíše, bez toho, aby se neopakoval.
Tyhle knihy jsem milovala a četla pořád dokola :-) Ty situace, které prožívaly, jsem hl. hrdinkám záviděla a hrozně jsem chtěla do nějaké takové školy taky chodit :-)
Skvělá kniha, u které jsem se opravdu bavila. Takovou radost, jakou měl Truffaldino, když mohl najednou vydělávat dvojí plat a jeho přístup k celé věci byl opravdu originální. Celý příběh jsem později viděla v ND v podání Miroslava Donutila, který dodal příběhu nový šmrnc.
Máj je nádherná báseň - a asi i jediná poezie, společně s Kyticí, kterou jsem opravdu přečetla, rozumím jí a ráda se k ní vracím. Krásně popsaná krajina, pocity hlavních postav i děj. Jediné, co bych snad trošičku vytkla, je část s duchy, která mi tam při prvním čtení moc nepasovala a nelíbila se mi, beru však to, že k dílu bezpodmínečně patří a bez oné části už by to nebylo ono.
Nemám jediný důvod tomuto dílu něco vytknout. Patří to mezi českou klasiku.
Já říkám za sebe - ne. Jak mám ráda knihy a mnohdy přelouskám i díla, která mě nebaví, dokonce se k nim někdy i vrátím s cílem lepšího pochopení, tuhle knihu jsem absolutně nezvládla.
Po přečtení Bídníků jsem se bála, že další Hugovu knihu nezvládnu, ale byla jsem knihou unesená. Pokud nepočítám někdy mnohdy zdlouhavé popisy, které jsou pro Huga typické, byla jsem do knihy začtená od začátku až do konce.
Revizora jsem četla sice už dávno, ale stále si pamatuju, jak jsem se u knihy příjemně bavila. Rozhodně kniha patří mezi jednu z nejlepších knih ruské literatury. Doporučuji přečíst.
Černý kocour - první příběh, který jsem přečetla i v angličtině, i když čeština pro mě byla více srozumitelnější. Napětí, které v každém příběhu vzniká a narůstá je hmatatelné a opravdu až hororové.
Kniha se četla velice dobře a hezky. Děj se mi také líbil, včetně tématiky příběhu. Podle autora je kniha jasně namířená na mezilidské vztahy a na to, že se člověk svými vlastními výtvory jednou vyhubí. V podstatě s ním souhlasím. I když musím uznat, že se bez mnohých vynálezů v dnešní době člověk neobejde, někdy je toho na mě až moc. A tahle kniha to přesně vystihuje.
Tak téhle knize se nedá nic vytknout, prostě typický maloměšťácký život, sama v něčem podobném žiju. Je krásné, jak se dětská logika snaží přiblížit světu dospělých, používat jejich výrazy a postoje. Hrozně ráda některé pasáže užívám při práci s dětmi, velmi je to baví
Vůbec mi není po chuti číst knihu, kde kvůli penězům a umíněným rodičům musí trpět dva nevinní lidé, kteří se mají rádi. Co se týče kvality, nemám co vytknout, určitě kniha patří mezi české divadelní perly, ale příběh se mi prostě nelíbí.
Krásný příběh plný zvláštního jiskření. Rozhodně patří mezi mé oblíbené příběhy.
Tuhle knihu jsem přečetla velice. Příběh byl hezký, žádná přehnaná romantika, líbil se mi i konec, i když to byla až moc velká náhoda, ale proč ne? Ke knize se to hodilo. Dávám palec nahoru.
Kniha mě zpočátku vůbec nebavila, ale i přes to nebyl jediný večer, kdy bych ji neotevřela, až jsem se dostala do stadia, kdy jsem čtení věnovala každou volnou chvilku. Nikdy nezapomenu na pocity, které jsem měla, když byly pořádány ty hry nebo křesťany křižovali - pocity hrůzy, že se něco takové opravdu dělo. Velice dobře napsaná kniha, trochu náročná na přemýšlení a soustředění, ale to knize jen dodává na váze. Mohu vřele doporučit i stejnojmenný film, který samozřejmě není tak skvěle propracovaný jako kniha, ale některé pasáže si lépe představíte.
Tuto knihu jsem přečetla ještě na základní škole a tehdy se mi velice líbila, protože to byl přesně ten typ knihy, který většina mladých dívek vyhledává. Jednalo se o příběh jedné maturantky, která se rozhodla odjet za svou letní láskou do Itálie, tam se to ovšem zákonitě muselo pokazit a z mladé naivní holčičky naráz vyrostla mladá žena, která se musela chtě nechtě postavit na vlastní nohy. Příběh má pohádkový konec, což se mi tenkrát velmi líbilo a myslím, že kdybych se ke knize vrátila i dnes, tak jsem stále spokojená. Mohu doporučit tomu, kdo má chuť přečíst si něco ze skoro červené knihovny, příběh se šťastným koncem.
Kniha se mi četla opět velice dobře, příběh se mi líbí - není to už téma typické pro první díl, tento díl pro mě spíše přechází do knihy, která se čtivým způsobem zabývá psychikou člověka. Je jasné, že reakce hl. hrdiny jsou značně přemrštěné, což byl ovšem záměr autorky a je to jeho hlavní charakteristický rys, nicméně hl. hrdinka si s tím umí docela dobře poradit, což je fajn. Každopádně, díky čtivému tématu i stylu je tato trilogie jedna z mých oblíbených, ke kterým se budu pro relax a odpočinek ráda vracet.
Přečetla jsem už více knih o císařovně Sisi. Tato se mi velice líbila, i když mohu říci, že byla pro mě někdy trochu nepřehledná, často mi přišlo, že autor o něčem začal vyprávět a ukončil to úplně něčím jiným. To ale neznamená, že bych knihu nepřečetla celou a nebyla s ní spokojená. Mohu doporučit i např. na referáty do školy apod., protože kniha není tlustá, jsou v ní fotografie a dobře se zpracovává.