Tereza0107
komentáře u knih
Hana a Václav Krupkovi - Legenda a skutečnost
Jiří Kotyk
Tato publikace předčila má počáteční očekávání, která byla už beztak dost vysoká. Velice srozumitelně a nezaujatě sepsané a rozebrané materiály, které byly postupem času získány z výslechů všech přeživších osob, nějakým způsobem zapojených do odboje a i z výpovědí zatčených gestapáků. Tyto výpovědi byly posléze porovnány, některé nejasnosti upřesněny, jiná tvrzení na základě porovnání výpovědí a důkazních materiálů i vyvrácena.
V další části se máme pak možnost podívat na celou řadu unikátních fotografií, ať už manželů Krupkových nebo i jiných velkých jmen, v práci zmiňovaných. A na závěr přiloženo i velké množství dokumentů, z kterých autor čerpal. A jaké bylo mé příjemné překvapení - všechny dokumenty i zápisy svědectví jsou v češtině. Když jsem knížkou zběžně listovala, tak jsem si říkala, že to pro mě bude vlastně jen trilion fotek dokumentů, které si stejně nepřečtu, protože německy neumím. A ono ne. Opravdu velice zajímavá a poučná práce. Velmi doporučuji.
⭐️Pověst je suma nedorozumění, která se nahromadí kolem jednoho jména. (Rainer Maria Rilke)
⭐️Jak daleko kleslo lidstvo od dob Kristových, kdy Ježíšova božsky krásná a lidsky jímavá výzva: „Kdo z Vás nikdy nezhřešil, ať hodí první kamenem na tuto ženu“ zachránila život cizoložné ženě. Dnes by jistě na podobnou výzvu celé desítky lidí sáhly po kamenech, doufajíce, že pod hromadou kamení nejen dodýchá jejich oběť, ale bude také navždy pohřbena jejich vlastní vina! (Arnošt Wenig)
⭐️Za těch téměř padesát let, která uběhla od atentátu, se mi stále naléhavěji vtírá jeden poznatek. Mým největším hříchem je patrně to, že jsem se vrátil, že jsem přežil. Kdybych byl i s manželkou popraven 2. července 1942 na Zámečku, bylo by vše v pořádku a byl bych oslavován jako hrdina a mučedník našeho odboje. (Václav Krupka)
Ptačí sněm
Ransom Riggs
Ale jo, i pátý díl této série byl hodně povedený. Svět podivných mi opravdu přirostl k srdci. Baví mě číst o dosud neprozkoumaných smyčkách a nových podivnostech, v mnoha případech dosti originálních a nápaditých.
Kniha se četla velmi rychle, nebylo žádné hluché místo, kde bych se nudila. Děj měl opravdu spád. Postava Noor, s kterou jsme se seznámili v minulém díle se ukázala být vcelku sympatická, trochu jsem se bála, že to bude druhá Emma v bledě modrém. A co víc, konečně jsme se měli možnost dozvědět, co se stalo s Fionou.
Ale ten konec? Víc napínavě to skončit nemohlo? Achjo. Kdy má vyjít další díl?
Vždycky je to manžel
Michele Campbell
Od této knížky jsem moc nečekala, ale ono to někdy není na škodu, alespoň má pak čím překvapit. Víc než thriller to bylo spíše rozmotávání psychologických a vztahových propletenců, které si na sebe lidé v průběhu života nabalí, až z nich postupem času není úniku. Dokud pohár trpělivosti nepřeteče a nestrhne s sebou lavinu událostí, která od základu změní nejeden život. Tolik toxických vztahů v jednom příběhu, tady se autorka opravdu vyřádila.
Daisy Jones & The Six
Taylor Jenkins Reid
Knížku jsem si koupila na základě hodnocení zde a podle doporučení na Reessesbookclub, kde se na ní pěly úplné ódy. Bohužel to nebyl můj šálek čaje.
Hned ze začátku mě zaskočilo, že knížka je psaná formou rozhovorů. Na to jsem si ale po pár kapitolách zvykla a už mi to ani nepřišlo. Asi mi nesedlo to prostředí hudebního průmyslu, drog a alkoholu, které mě až tolik netáhne a nezachránily to ani postavy, ke kterým jsem si kvůli formě vyprávění nezvládla vytvořit téměř žádný vztah.
Jelikož mě knížka moc nebavila, prokousávala jsem se jí celkem dlouho. Jsem zvědavá, jestli se mi nebude více líbit seriálová podoba, na kterou se v blízké době, pro porovnání, chystám.
"Člověk musí druhým věřit ještě předtím, než si to zaslouží. To by jinak nebyla žádná víra, nemyslíte?" (Camilla)
"Láska a pýcha nejdou dohromady." (Camilla)
"Někteří lidé se nikdy nezmění. Máte pocit, že se z nich zblázníte, ale později, když z vašeho života zmizí, právě proto si na ně vzpomenete." (Billy)
"Vášeň je...jako oheň. A oheň je fajn, to ano. Ale člověk je spíš z vody. Vodu potřebujeme k životu. Nepřežijeme bez ní. Rodina byla moje voda. Proto jsem dal přednost vodě. Vždycky bych to udělal. A přál jsem Daisy, aby našla svoji vodu. Protože ode mě ji nemohla dostat." (Billy)
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Mě tedy 1. díl ze série o Fabianu Riskovi nikterak nenadchnul, spíš jsem se do čtení musela přemlouvat. Ani postavy to zde nezachránili, přišlo mi, že se je autor čtenáři ani nesnažil nijak zvlášť přiblížit. Další díly si asi nechám ujít.
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Třetí díl Cormorana Strika byl asi ze všech nejlepší. Zajímavá zápletka, napínavý průběh a nečekaný konec. Líbilo se mi, že autorka přidala kapitoly z pohledu vraha, což v předchozích dílech nebylo. Bavilo mě přemýšlet, kdo z podezřelých osob asi může takhle zvráceně uvažovat. Zároveň se mi líbila linka soustředěná na Robin, kdy jsem byla zvědavá, jak dopadne rivalita Strike vs. Matthew. Konec zůstal lehce otevřený, tak doufám, že v budoucnu třeba vyjde ještě nějaký další díl.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Další případ Cormorana Strika, který se mi líbil. V prvním díle jsem trochu bojovala s popisnými pasážemi, ale v druhém díle už jsem věděla do čeho jdu a tolik mi to nevadilo. Postavu lehce neotesaného detektiva jsem si oblíbila a byla jsem ráda, že do druhého dílu autorka více zakomponovala i Robin. Příběh byl zajímavý, líbí se mi, že se vždy stane jedna vražda a pak se vše pomalu rozuzlí a není zapotřebí dalších deseti mrtvol navíc, kdy podezřelý zametá stopy. Zatím v obou knihách jsem opravdu až do téměř 20 stran před koncem netušila kdo je vlastně vrah - všechny postavy mi přišli jako možní adepti. Kniha se četla lehce, ale tentokrát mi přišlo, že trvalo delší dobu, než se příběh rozjel.
Nejsem mrtvá
Anne Frasier (p)
Knížka se četla dobře. Nebylo zde žádné zbytečně zdlouhavé popisování, kapitoly byly krátké a děj hezky svištěl. Zápletka mrtvých dívek byla zajímavá, i když musím přiznat, že zhruba od půlky jsem už tušila, kdo to udělal. Přišlo mi to spíše jako takové příjemné, dobře napsané čtení, od kterého jsem celou dobu čekala, až mě dostane nějakým velkým odhalením, které se nekonalo. Každopádně to zřejmě vyvážilo něco jiného, protože po dočtení jsem se necítila nijak zklamaná.
Katastrofa na Bílé Desné
Ladislav Žák
Útlá brožurka sice jen pár stránkami, ale zato bohatá na informace a svědectví lidí, které katastrofa protržené přehrady zasáhla. Obsahuje mimo jiné i velké množství fotek, pro vytvoření představy, jak hrozivé následky po sobě voda zanechala. Člověku se až tají dech.
"Krátce po katastrofě jsem si prohlédl zničenou obec. Byl to ošklivý zážitek a všichni jsme byli hluboce otřeseni nad troskami dlouholeté poctivé práce a neúnavného zápasu o zvelebení obce. V neuvěřitelně krátké době proběhlo tak veliké zpustošení. V hromadách nakupeného dřeva a neuvěřitelných trosek ležících vedle řečiště objevují zoufalí lidé strašlivé nálezy. Zde leží dítě, tam žena a někde jen části těl osob doslova rozervaných. Jsou slyšet zoufalé dotazy, neviděls našeho, naši...? Nekonečné minuty nejistoty a zoufalství." (vikář Eduard Gnendiger)
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
S touto knížkou jsem počítala jako s tutovkou, co se mi bude líbit, ale překvapivě se mi celkem špatně četla. Měla jsem hrozný zmatek v postavách, kterých zde bylo asi trilion a všechny se pořád někam stěhovaly a přesouvaly, že jsem ve finále vůbec nevěděla. Asi za to mohlo i velmi časté střídání vypravěčů kapitol.
Byla jsem překvapená, když jsem si na konci přečetla dovětek autorky, že knížka je inspirovaná skutečným osudem její rodiny, za což knížka nabývá na váze a je to až neuvěřitelný příběh s velmi výstižným názvem, protože takový případ štěstí je opravdu ojedinělý.
Zapletený
Emma Chase
Na to, kolik má kniha hodnocení, jsem asi čekala trochu více. Bylo to takové prvoplánové a ohrané. Jak se z největšího sukničkáře a kariéristy široko daleko stane kompletně jiný člověk, v okamžiku kdy zahlédne tu pravou. Od začátku víte, jak vše dopadne a tak od půlky knížky jsem četla už jen ze setrvačnosti, protože nerada nechávám rozečtené knížky.
"Nikdy nic nepředpokládejte, i když si myslíte, že víte všechno, i když jste si jistí, že máte pravdu. Přesvědčte se. Když to neuděláte, může vás to stát tu nejlepší věc, jaká vás v životě potkala."
Nechte si vyprávět: Východní Čechy
kolektiv autorů
Neuvěřitelné příběhy z různých nechvalně známých období naší země. Mě zaujala hlavně první část publikace - vyprávění pamětníků o heydrichiádě a o strastiplných cestách koncentračními tábory. Z příběhu rodiny Burdychových, která ukrývala radistu Silver A Jiřího Potůčka mi běhal mráz po zádech. Hrdinství lidí, kteří i přes hrozbu trestu smrti, pomáhali odboji mě fascinuje. Jsem z východních Čech, tudíž mě o to víc bavilo číst o známých místech, která pro mě takto získala nový, zajímavý rozměr.
Smrt před branami
Sabaa Tahir
Třetí pokračování této série jsem četla se zhruba ročním odstupem od prvních dvou dílů a to byl možná kámen úrazu. Nejprve jsem musela docela dlouho přemýšlet a připomínat si co se odehrálo v předchozích dílech, které jsem si pamatovala jako napínavé a strhující. Proto mě překvapilo, že tento díl jakoby poněkud postrádal grády, na které jsem byla zvyklá. Občas mi děj přišel tolik překombinovaný, že jsem ztrácela přehled co má jaká postava zrovna za poslání. Některé pasáže se na můj vkus až moc táhly, jako třeba Eliasův boj s Místem čekání a jeho neustálé přetahování se s Maúthem. Na druhou stranu bylo v knížce pár docela nečekaných zvratů a odhalení, takže příběh rozhodně nebyl lehce předvídatelný. Byla jsem hodně zvědavá na rozuzlení minulosti Keris Veturie, ale k mému zklamání se žádné nekonalo a autorka očividně chystá ještě další pokračování. Tak doufám, že si s ním pospíší, než opět půlku děje zapomenu a koloběh se bude opakovat.
Dítě Bridget Jonesové
Helen Fielding
K Bridget se vždy ráda vracím. Asi abych se ujistila, že i zdánlivě beznadějné a zoufalé situace se dají vyřešit s trochou humoru a nadhledu, a že na každou ženu určitě někde čeká ten její Mark Darcy. A ani tento díl nezklamal. Jako všechny knížky od Fieldingové se četl v podstatě sám. Byla jsem ráda, že se autorka nesnažila připsat do příběhu žádné nové postavy, takže jsem se hned od začátku ke všem vracela, jako ke starým známým. Každopádně hlášky Bridget mě asi nikdy nepřestanou rozesmívat, jako třeba její reakce po týdnu přenášení: "Sakra, asi jsem vážně slon a tohle těhotenství bude trvat dva roky." Určitě doporučuji přečíst těm, kteří potřebují třeba trochu povzbudit nebo zvednout náladu.
Světla zimní noci
Pam Jenoff
Knížka se mi moc líbila. Hezky vyprávěný příběh odehrávající se za druhé světové války, zajímavé prostředí cirkusu, sympatické postavy a o probrečeném konci ani nemluvím. Ale něco mi tam trochu chybělo. Občas mi přišlo , že postavy a jejich city mohly být vykresleny více do hloubky. Třeba pasáž, kdy do příběhu vstoupil Luc a okamžitě se s Noou do sebe zamilovali, přičemž si vlastně ani pomalu nic neřekli, mi přišla trošku přitažená za vlasy. Každopádně jsem byla zvědavá jak vše dopadne a v době, kdy mi zbývalo asi jenom 25 stránek jsem si říkala, že se vše ani nemůže stihnout rozuzlit. A pak najednou bum, konec a slzavé údolí. Každopádně můj konečný dojem z knížky je dobrý a nelituji, že jsem si ji přečetla.
Černá kniha českých bestiálních vrahů
Jaromír Slušný
Po zkouknutí seriálu Metoda Markovič: Hojer, jsem se rozhodla ještě se chvíli "vézt na vrahounské vlně" a tak se ke mně dostala černá kniha českých vrahů. Kniha je rozdělena do několika kapitol, každá z nich pojednávajíc o jiném vrahovi/skupině vrahů. Je to takový všeobecný přehled faktů, něco jako delší novinové články. Za mě jsem asi čekala, že autor půjde trochu více do hloubky, ale to by kniha musela být dvakrát tak silná. Ale efekt to na mě samozřejmě mělo. Když člověk čte o tolika obětech, které se prostě jen ocitly ve špatné době, na špatném místě, tak si najednou dvakrát rozmyslí, než se někam vydá večer sám :D
Alfréd Bartoš (1916-1942) a jeho zápisník
Jiří Kotyk
Publikace se mi celkem líbila. Je to dá se říci takový stručný přehled o tom, jaké bylo dětství, rodinné zázemí nebo finanční situace rodiny A. Bartoše. Popisuje jeho studijní úspěchy, motivaci k tomu, proč se dal k vojsku a velké množství jeho vojenských cest či kariérních postupů.
Po konci této popisné části navazuje část s obsahem Bartošova zápisníku, které tvoří z velké části adresy lidí z různých států. Dále si zde zapisuje své osobní myšlenky, oblíbené citáty, knihy, které přečetl a jeho názor na ně. Vyskytují se zde i nějaká politická jména, pár poznámek (nejspíše z výcviku), údaje s kontakty, u kterých by se měl hlásit po seskoku, atd. Ale nečekejte nějaké rozsáhlé vypisování - vše jsou to spíše hesla či útržkovité věty s občasnými vysvětlivkami pana Kotyka. Ale i tak mě brožurka bavila - je to takové pidi čtení, které vám zabere pár desítek minut.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Ani mi to nepřišlo tolik jako thriller, nějaká napínavá atmosféra mě tedy nezasáhla. Nejspíš to bylo tím, že se autorka rozhodla, že čtenáři naservíruje, co se s dětmi stalo, hned od začátku a na stříbrném podnose. Začátek se rozjížděl slibně, pak přišla celkem dlouhá, nezáživná část a konec se pak zase rozjel. Ale na víc jak tři hvězdičky to za mě bohužel není.
Oživlý kámen
Louise Penny
No tak já nevím. Po všech těch pozitivních komentářích jsem se navnadila a musím říct, že mě knížka moc neuchvátila. Takový ten starý typ detektivky, kdy se stane vražda v penzionu, všichni jsou podezřelí, nikdo nesmí odejít a detektiv se svou paní chodí okolo až nakonec vše vyřeší. Příběh jsem četla tak nějak nárazově, nevadilo mi ho odkládat a zdálo se mi, že v celé knížce snad ani nenastal žádný napínavý moment. Zároveň jsem měla hlavně ze začátku hrozný zmatek v postavách z té Morrow/Finneyovic famílie. Co se mi na druhou stranu líbilo, bylo krásně vykreslené, klidné prostředí penzionu, hluboko v lesích a u jezera. Hned bych si tam taky zajela na dovču. Každopádně mám doma v knihovně ještě jeden díl z této série, kterému dám někdy v budoucnu nejspíš ještě šanci. Třeba se mi bude líbit více než tento díl.
Noc jako ta dnešní
Julia Quinn
Překvapuje mě, že pokračování příběhu rodiny Smithe-Smithových je hůře hodnoceno, než první díl. Za mě byl druhý díl určitě lepší. Nápad napsat pokračování, ve kterém se čtenář dozví více o postavách, které se v předchozím díle pouze mihly, se mi moc líbil. U scény, kdy Daniel s Annou a dětmi nacvičovali divadelní hru jsem se prostě musela smát. Hlášky malé Francis byly skvělé a moc mě pobavily- jako třeba, že by hra o Jindřichovi VIII. zcela určitě potřebovala přidat do děje jednorožce. Jinak v tomto díle, na rozdíl od toho prvního nechyběla zápletka a napětí. Doufám, že se v budoucnu dostanu i k dalším dílům.
