TerezaMondeková
komentáře u knih

Kniha... rozhodně je originální, ale příběh není moc reálný... spíš taková fajn oddychovka. V knize nechyběla láska, bolest, romantika, humor a nějaké to překvapení. Žádný extra velký zvrat, šťastný konec jako z pohádky. Nechyběl ani docela pěkný epilog. Ale některé okamžiky mi přišly i smutné. Opravdu jsem se slzám neubránila. Líbilo se mi, že se kniha vyprávěla z pohledů obou hlavních hrdinů. Ale nejvíc jsem si zamilovala Ollieho. Překvapilo mě, že byl tak dospělý, rozumný, chápavý a inteligentní na svůj věk.
Hodně mě překvapilo místo, na kterém se hlavní hrdinové seznámili. Hlavní hrdinka sice měla zvláštní práci, ale když jsme se dozvěděli důvod, proč to dělala, tak se to dalo pochopit. I hlavní hrdina se mi docela líbil. Taky si toho hodně prožil a spoustu věcí litoval a vyčítal si je. Měl v sobě spoustu bolesti, o které s nikým nikdy nemluvil.


Na knihu Racer jsem se hodně těšila. Racera jsem si v knize Legenda zamilovala. Navíc je to Remyho syn a byla jsem zvědavá, jestli bude Racer stejný jako jeho otec. Líbilo se mi, že i když se Racer zajímal o závodění a ne o box, tak stejně dostál svému jménu. Sice se mi v knize box moc líbil, ale líbí se mi, že autorka udělala menší změnu, ale stejně dala do knihy sport, který má v sobě nebezpečí, adrenalin, vzrušení stejně jako box. A to popisování těch závodů bylo zajímavé.
Kniha je opět napsaná čtivě, zajímavě. Příběh byl svižný, žádné zbytečné protahování. Nechyběla láska, romantika, dojemný konec, hezký epilog, slza dojetí a vážná témata. Problémů v rodině, se zdravím, se ztrátou milovaného člověka. A to hlavně u Lany. Její matka, otec, přítel. A taky ta Racerova nemoc, ale to jsme mohli čekat. To nebylo nějak extra velké překvapení. Nechybělo ani jiskření mezi hlavními hrdiny. Je moc dobře, že to autorka psala knihu z pohledu Racera a i Lany.
Moc se mi líbilo, že jsme se i v tomhle dílu setkali s Brooke a Remym a upřímně jsem si nedokázala Remyho jako padesátníka moc představit, ale rozhodně musel být stejně přitažlivý jako zamlada. Moc se mi líbilo, jak se Remy proměnil v ten otcovský typ. Když měl jeho syn problém, okamžitě za ním letěl a bylo mu úplně jedno v jaké je zemi, státě, městě. A celkově, jak spolu ta rodina Tateových držela. Taky jsem si hodně zamilovala Iris. Rozhodně by nebylo špatné, kdyby byl další díl o Iris. Nebo o bratrech Lany. Nechyběly ani předchozí hlavní hrdinové a vedlejší postavy.
Lena se mi jako hlavní hrdinka hodně líbila. Milá, hodná, upřímná, sympatická a citlivá. Ale rozhodně jsem jí nezáviděla tu situaci s její mámou. Ani tu s jejím tátou... vlastně ani tu s jejím přítelem.
Racer se mi jako hlavní hrdina hodně líbil. Racer mi občas připadal jako jeho otec Remy. V některých situacích se opravdu choval jako on. Ty reakce, sebevědomí, věty, názory. Taky se mi líbilo, že když viděl Lanu, tak poznal, že je to ta pravá a už se na jinou ani nepodíval. Mimo to byl Race samozřejmě sexy, sebevědomí, upřímný, ochranitelský.


I když je to moje první kniha, kterou od téhle autorky četla, tak se mi opravdu líbila. Bavila mě. Líbilo se mi, že se v knize vyskytuje prostředí střední školy. Takové knihy čtu ráda. Ale důvod, proč jsem se rozhodla knihu přečíst, byl ten nápad s knihovnou. Musím říct, že ta první část knihy, když spolu byli zamčení v knihovně, mě bavila víc. Taky se mi líbilo, že byl v knize milostný trojúhelník. Taky mě zaujal ten nápad s nemocí hlavní hrdinky. Příběh byl chytlavý, čtivý, promyšlený, zábavný, zajímavý, romantický, originální, nenáročný. Úžasně napsaná kniha a skvělá oddychovka.
Autumn se mi taky líbila. K Daxovi se skvěle hodila, protože na jednu stranu byla společenská, ale ta větší část byla introvert jako Dax. Asi to způsoboval ta její nemoc, že chvilku potřebovala být úplně sama. Taky jsem obdivovala, jak se dokázala srovnat se svojí nemocí, nelitovala se a nevytrubovala to všude, aby ji všichni litovali a utěšovali, že to bude dobrý. Nechtěla, aby to někdo věděl a choval s k ní jako nemocné osobě.
Dax... Jééééé. Já mám prostě ráda ty tajemné kluky, drsné, ale zároveň citlivé. Dax je ztělesněním všeho, co se mi na klucích líbí. Daxe jsem si prostě hned zamilovala. Líbí se mi, jak mu bylo jedno, co si o něm ostatní myslí, nedělá to, co se od něj čeká, ale děla si to, co chce a uzná za vhodné. Nebere vážně drby, co se o něm šíří, ale není ani sobecký.


Okamžitě mě zaujala hlavní myšlenka na příběh. Upír a duch? Upír a duch? Zajímavý, jak by upír a duch mohli být spolu. Dost divný, ale na druhou stranu krásný a originální. Byla jsem zvědavá, jak se bude jejich vztah vyvíjet, jak bude jejich vztah vypadat. Vztah hlavních hrdinů se mi hodně líbil. Líbila se mi ta energie, to jiskření mezi nimi. V příběhu rozhodně ani teď nechybělo napětí, nebezpečí, akce, sex, erotika, romantika, láska, překvapení, zvrat. Kniha rozhodně není zbytečně zdlouhavá... spíš mi přijde moc krátká. Kniha se mi moc líbila. Patří mezi mé oblíbené.
Néomi se mi hodně líbila. Byla milá, citlivá, cílevědomá, upřímná, nesobecká a vášnivá žena. Myslím si, že to, co jí udělal její zhrzený snoubenec si rozhodně nezasloužila a bylo mi jí líto. Opravdu Conradovi pomáhala a to hlavně v té psychice. Conrad a Néomi se k sobě skvěle hodili.
Conrad se mi hodně líbil. Asi proto, že byl jiný tím, že byl rudooký a taky se mi líbilo to, že neměl vůbec žádné zkušenosti. On byl nezkušený, nepolíbený... nikdy neprožil sex, nikdy se nezamiloval, prostě žádné zkušenosti. Lišil se tím od ostatních upírů, mužů... to se mi na něm líbilo. Taky se mi líbilo, že byl opravdu odhodlaný udělat cokoliv, aby mohl být s Néomi a když se tak stalo, tak byl odhodlaný ji chránit za každou cenu. Conrad se pomalu měnil a i jeho psychika se lepšila. Ze zuřivého, naštvaného, šíleného upíra se měnil ve vášnivého, ochranitelského, majetnického, citlivého manžela.


Ani třetí nebyl špatný. Krátký, zbytečně se to neprotahuje, trochu předvídatelné... čekala bych víc romantiky. Pak mi docela vadí konec... přišel mi otevřený a to nemám ráda. Čekala jsem něco jiného.


Ani tenhle díl nebyl špatný. Něco se mi líbilo, něco ne... občas jsem se nudila... takový průměr. Ale do posledního dílu rozhodně jdu, jsem zvědavá, jak to dopadne.


Třetí díl mi přišel z celé série nejlepší. Sice bylo od začátku jasné, jak to dopadne, ale v tomhle díle se konečně něco dělo. Akce, překvapení, ale konec mi přišel moc rychlý. Ale co se mi hodně líbilo, co udělala hlavní hrdinka, aby mohla být se svou láskou.


Mám úplně stejné pocity jako u prvního dílu. Líbila se mi, ale nic originálního, jednoduchá oddychovka. Do posledního dílu jdu. Zajímá mě, jak všechno dopadne.

Kniha mě okamžitě zaujala krásnou obálkou. Kniha se mi líbila... fantasy, andělé, láska, ale upřímně... přišlo mi to jako kopie knihy Pád, Zavržený. Nápad na příběh mi prostě nepřišel moc originální. Uvidíme, co bude v dalším díle.


Myslím, že první díl byl o trošičku lepší. Docela mě prudilo, jak byla Nora žárlivá. Na jednu stranu se to dá pochopit, protože Marcie byla opravdu jak pijavice, ale občas to Nora dost přeháněla. Měla jsem chuť ji občas proplesknout, aby se vzpamatovala a neztrapňovala se. Ale jinak v knize nechybělo napětí, nebezpečí, trocha romantiky a zajímavý konec. Dost se mi líbila i postava Scotta.


Zaujala mě nádherná obálka a naprosto originální myšlenka na příběh. Ale po přečtení jsem docela zklamaná, mohlo to být lepší. Pomalu se to rozjíždělo, v příběhu nebylo skoro žádné překvapení, napětí, akce... Občas se tam objevil humor, smutné okamžiky, u kterých slza ukápla, což je vzhledem k názvu v pořádku. Až ke konci se něco dělo. I ta romantika mohla být lepší.


Miluju tenhle příběh! Moc mě bavilo prostředí, ve kterém se kniha odehrávala. Na fotbal jsem nikdy moc nebyla, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Příběh mě bavil okamžitě.
Docela mě překvapila tloušťka knihy, ale nakonec jsem byla spíše zklamaná, že kniha není delší. Jsem ráda, že to autorka vzala úplně od začátku, líbil se mi ten vývoj, co dalšího se stane, co bude... Opět nebyl žádný velký zvrat, ale během příběhu se furt něco dělo. Příběh byl prostě úžasný! V příběhu nechybělo napětí, napětí, důvěra, bolest, přátelství, láska, překvapení, zajímavý, promyšlený, romantický a opravdu vtipný. Rozhodně nejde jen o sex, proto byl příběh tak osvěžující.
Hlavní hrdinové... tak to byl opravdu gól! Hlavní hrdinové se provokují, nenávidí, hašteří spolu, soutěží, ale přesto to mezi nimi jiskří a vy čekáte na ten okamžik, kdy plamen vzplane! Ta chemie a jiskření mě neskutečně bavilo. Nenávidění, tolerování, škádlení, ignorování, pak postupné sblížení, pomáhání si a nakonec přijde láska. Postupně se dozvídáme, proč jsou hlavní hrdinové takový, jací jsou. Všechny jejich nejistoty, problémy, ztráty a bolesti, se kterými se snaží vyrovnat a nakonec najdou to, co hledali.


Viděla jsem různé dokumenty, filmy a četla články o Tedu Bundym... proto jsem se neskutečně těšila na tuhle knihu, ale tohle... to jsem nečekala!
Nedávno jsem četla u komentářů na tuhle knihu něco ve smyslu, že takové knihy čtou jenom lidi, kteří jsou stejní psychopati... Já si to nemyslím! Já si naopak myslím, že je hloupé takové případy ignorovat, protože takový lidé mezi námi žijí. Žijí mezi námi monstra, která se takových odporných věcí neštítí a je naivní myslet si, že ne. Tato kniha je varováním, že by se ženy měly mít na pozoru v každé situaci... když jdou večer sami domů, když stopují a veze je cizí člověk, když vás jen tak osloví, nebo když chce, aby jste mu někde vedle s něčím pomohli... i když je to sympatický a okouzlující cizinec, tak to ještě neznamená, že jste s ním v bezpečí.
Ted Bundy... člověk mnoha tváří. Jedna tvář... ta kterou ukazoval světu je okouzlující, sympatický, inteligentní... takový zlatý hoch. Ale ta druhá... to je monstrum. Je neuvěřitelné, jak dokázal manipulovat... bylo známé, že je to vrah, ale i tak si získal sympatie tolika mladých žen... něco na něm na mě působí až ďábelsky. Nemůžu si pomoct. Autorka nám v knize vypráví o tom v čem žil, jaké měl dětství, jaké to na něm zanechalo následky, to proč zabíjel, jaké měl vztahy... Jeho dětství nebylo sice ideální, ale to ho neomlouvá. Spousta lidí si prožije peklo, ale nestanou se z nich netvoři. Dost mě zaujalo i to, jak unášel své oběti... něco ve stylu "odešla a už je nikdo nikdy neviděl"... žádní svědci, žádné stopy, žádné předměty... častokrát se nenašlo ani tělo. Je to neuvěřitelné! Já jsem během kniha měla husí kůži, šel mi mráz po zádech... knihu jsem četla při světle, protože jsem se po tmě bála.
Já naprosto souhlasím s názorem, že Ted Bundy byl sociopat. Svědomí... to je to, co nám dává lidskost, umožnuje nám milovat, cítit bolest toho druhého. Ted Bundy svědomí neměl. Necítil vinu, bylo mu jedno, když způsobil někomu jinému bolest... ani on sám nevěděl kým je. Kus mu chyběl... myslel si, že když bude zabíjet, tak se snad někdy bude cítit úplný, ale naopak... bylo to horší a horší. Ted... nikdy nikoho nemiloval. Každého ve svém životě měl pro nějaký určitý cíl, využíval ho a manipuloval s ním a když už mu byl na nic, tak ho odkopl. Jediný člověk, na kterém mu záleželo a koho litoval byl on sám. Kdysi jsem si myslela, že uměl milovat... třeba takovou Liz, ale teď... rozhodně ne. Byla to neliská, krutá, zlá, bezcitná, zvrácená zrůda, která si nezaslouží soucit! Upřímně si ani nechci představovat v kolika letech s vražděním začal. Já upřímně věřím, že Ted má na svědomí mnohem více vražd, ale bohužel kolik... to se už nikdy nedozvíme. Nikdy jsem moc neschvalovala trest smrti... ale v tomhle případě si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Ted už několikrát utekl a rozhodně by si našel způsob, jak znovu utéct a zase by způsobil někomu dalšímu bolest a utrpení.
Upřímně... jsem s autorkou soucítila. Chápala jsem, proč se o něm někdy vyjadřovala kladně a někdy negativně... když si myslíte, že někoho znáte, máte k němu tak blízko, tak je těžké si představit, že by byl schopný něčeho takového. Ale nakonec i autorka sama musela přiznat sama sobě, že Ted Bundy byl zrůda. Věřím, že Ann a Ted měli mezi sebou nějaké silné pouto, které nám autorka vylíčila v knize. Já si to teda rozhodně nedokážu ani představit... být si blízký s někým takovým... mít vedle sebe vraha, ale vás to ani nenapadne, ani potom tomu nechcete věřit. Rozhodně byla zajímavá i jejich komunikace, když byl Ted ve vězení. Zajímavé byly i fotografie, které v knize jsou. Ale upřímně... během knihy mě napadlo, že Teda vidí všichni, ale zároveň nikdo... někteří se mu dívali přímo do obličeje, ale přesto ho pak nemohli na sto procent identifikovat.
A co mě znepokojilo nejvíc... nemohla jsem se ani podívat na fotografii Tudy Bundyho, ty jeho upřené oči... byla jsem nesvá. Proto si nedokážu ani představit, jak musel vypadat, když ukázal svou pravou tvář...


Na tenhle díl jsem se strašně těšila, ale jsem zklamaná. Nejslabší díl z celé série. Neříkám, že ten nápad na knihu je špatný... to rozhodně ne. Strašidelný dům, duchové a navíc ta temná minulost toho domu. Co se tam stalo, proč se to všechno děje... rozhodně se mi ten nápad líbí, ale myslím si, že si s tím autorka mohla více pohrát. Mohla do knihy dát víc napětí, víc překvapení, nebezpečí, tajemství. Navíc ten konec... přišel mi uspěchaný, ani mě nějak neohromil. Mě příběh zpestřilo asi hlavně to jiskření mezi Annou a Lukasem. A pak ta záležitost s Anniným expřítelem.
Začátek mi přišel pomalejší. Až potom mě kniha chytla, ale než jsem se nadála, tak jsem byla u části knihy, která mi připadala naprosto... neskutečná. V té části byly prostě věci a situace, které mi připadaly naprosto... pitomé (slušně řečeno). Když si na ně ještě teď vzpomenu, tak to nechápu. Opravdu ne! Nechápu, jak někoho může rozesmát pohled na to, jak lidské ostatky mizí mezi zvířecími v masovém hrobě. Jak to někomu může připadat jako krásný obrázek. Nechápu, jak někdo může souseda, který mu poradí, aby po sobě "uklidil" tělo a pak se stará, jestli se člověk řídil jeho radou nazvat ohleduplným... To autorka myslí vážně? Jako fakt? Prostě ne! Sice se pak vyjasnilo, proč se tohle všechno dělo, ale mě to stejně připadá... ne... nebudu sprostá... Uvidíme, jaké budou další knihy od téhle autorky.


Viděla jsem filmovou verzi... asi tisíckrát a moc se mi líbil, tak jsem si řekla, že zkusím i knižní verzi, jestli mě to chytne. Překvapivě... chytlo. Taky mě zajímalo, jestli se bude kniha lišit od filmu, dějem, koncem... možná nějakými postavami. Je pravda, že děj v knize byl trochu jiný než film, ale nemůžu říct, jestli lepší. Obojí se mi líbilo a bavilo. A i když jsem z filmu věděla, co bude následovat, tak mě kniha bavila, i když tam chybělo to napětí a očekávání, co bude dál. Kniha mě bavila hodně i tím, že se tam hodně často zmiňovali příběhu bohů, kdo co udělal a proč... vždycky mě bavily takové příběhy. I když se mi jména bohů občas pletly.
Ale jsou i určité věci, které se mi v knize nelíbili. Nevím proč, ale docela mi vadilo, že hlavní hrdinové jsou v knize tak mladí. Imponoval by mi více starší věk. Taky mi přišlo, jako by v téhle knize byly smíchány oba dva díly filmového zpracování, takže jsem zvědavá, co na mě čeká ve druhém dílu.


Pěkný díl. Opět... kniha psaná neuvěřitelně poutavě. Odtrhnout se prostě nešlo! O napětí, co bude dál nebylo nouze. O překvapení a šok z toho, co se všechno stalo a stane taky ne. Nechyběly ani takové menší záhady. Celou knihu mi hlavou běželo spoust otázek.
Jen mě mrzelo, že je kniha tak krátká, kdyby autorka prodloužila konec, tak by potom nepůsobil tak useknutě a nepůsobil by dojmem, že to autorka chtěla rychle ukončit. Na mě to tak působilo. Ale co se mi v knize opravdu líbilo, jak spolu sourozenci drželi. Starali se jeden o druhého, nedali na sebe dopustit... to jsem opravdu ocenila. Teď se těším na další díl.


Její styl psaní je neuvěřitelně poutavý, prostě knihu nemůžete odložit. Jsem ráda, že už mám celou sérii přečtenou, ale na druhou stranu mě to mrzí, protože příběh Lachlana a Keiry je u konce. Strašně jsem si tenhle knižní pár oblíbila, i celý ten nápad na tenhle příběh. Tahle série rozhodně nesmí chybět v mé domácí knihovně a myslím si, že se k ní určitě v budoucnu vrátím... a rozhodně ne jednou.
Líbilo se mi, že v tomhle díle už se před sebou nesnažili skrývat, co k druhému cítí. Už se brali jako rovnocenní partneři. Tým. Myslím, že se k sobě perfektně hodili. Nevím, který díl se mi z celé sérii líbí nejvíc. Myslím si, že všechny díly jsou skvělé. Dobře navazující, úžasně vymyšlené, napsané. V každé knize je sex, nebezpečí, akce, překvapení a pořádné vzrůšo. Opravdu jsem přemýšlela nad tím, kdo by za vším mohl stát, ale i když máte svůj typ, tak stejně... autorka to opět vymyslela naprosto geniálně! Že to bude tenhle člověk to jsem nečekala. Musím říct, že autorka i dost věrohodně popsala celý ten svět mafiánu, drog a smrti.


Bomba! Úžasné pokračování. Opět... nedokázala jsem se odtrhnout. Líbí se mi, že je druhý díl delší, obsáhlejší. Děje se tam toho víc. Není to jenom o sexu a vzdoru jako v předešlém díle, ale o jejich vzájemném sbližování. Pomalu začínají chápat, co k obě vlastně cítí.
Lachlan pomalu začíná chápat, jak se k ní má chovat, jak jí dát najevo, že je pro něj výjimečná, jiná. Začíná si uvědomovat, co k ní cítí, ale zároveň se to snaží popřít. Ale taky je zmatený, probouzí se v něm city, o kterých si myslel, že jich není schopen. On je přeci ten nemilosrdný, bezcitný, krutý, brutální Lachlan Mount... on by přeci nemohl být schopen takových citů jako je láska!
Jsem ráda, že začátek knihy byl takový. Konečně se pomalu dozvídáme něco o hlavním hrdinovi. Taky jsem byla naprosto v šoku, když se hlavní hrdinka dozvěděla plán, který na ni Lachlan přichystal. Byla jsem v šoku, když se objevila pravda o nejlepší kamarádce hlavní hrdinky. Jsem vděčná za to, že i tenhle díl se vypráví z pohledů obou hlavních hrdinů. Vyprávěné z pohledů Lachlana je tentokrát častější, delší. Erotické scény byly i v tomhle díle skvěle vymyšlené, dobře popsané a hodně pikantní. A na konci knihy... autorka prost má talent čtenáře naprosto šokovat! Tohle jsem opravdu nečekala!


Co tě přiměje cítit se naživu?
Kniha nebyla jenom nějaká obyčejná slaďárna. Není to jenom o tom, že se hlavní hrdinové spolu chtějí celou knihu jenom vypsat. V knize je příběh, který má hloubku. Moc se mi líbí, že v knize jsou vážná témata. Vážná nemoc, závislost, nevěra, adopce, problémy s rodiči... V knize nebyla taková ta nudná idylka, že každý je úplně dokonalý, že život je dokonalý. Byly tam problémy, které lidé v životě mají. Život prostě není dokonalý, vždycky se objeví problémy a překážky, které člověk musí ustát. Příběh v knize ukazuje, že problémy má opravdu každý, ale když jsou na to dva... je to lepší. Jsou si vzájemně oporou, skálami.
Ještě lepší než první díl. Bylo jasné, že Dean a Rosie jsou pro sebe stvoření. Taky bylo jasné, jak to dopadne, ale upřímně... na konci knihy jsem si myslela, že mi srdce vyskočí z hrudi. Tak rychle a zběsile mi bylo! Bála jsem se, jak to dopadne. Taky během knihy několikrát slzy ukáply. Spoustu slz, ale na konci... to jsem bulela jako malá holka. To bylo tak smutný, nádherný, dojemný... Bylo to prostě úžasně vymyšlený konec. A epilog se mi opravdu moc líbil. Líbilo se mi, že to tak trochu navazuje na třetí díl, na který se moc těším, ale taky jsem byla ráda, že se Rosie splnil ten největší sen, který měla. Rodina a Dean. A jejich děti... ty byly prostě úžasný! Kniha byla hodně emotivní, plná překvapení, lásky, sexu, romantiky a napětí. Moc se mi líbilo, že... všichni působili jako jedna velká rodina. Přátelé. Nejbližší. Byli to opravdový přátelé, kteří se vzájemně podporovali za všech okolností, pomáhali si... to se mi opravdu líbilo.
Rosie jsem si zamilovala. Obdivovala jsem ji, jak se dokázala vyrovnat se svou nemocí. Vyrovnala se s tím, že nikdy nebude mít děti, svatbu, že už tu brzy nebude. Místo, aby se litovala a naříkala, tak si užívala každý zatracený den... jako by byl její poslední. Ale dost mě štvalo, když se k ní rodiče chovali tak strašně. Jako by byla sobecká mrcha, které nezáleží na pocitech ostatních. Chovali se k ní, jako by ona mohla za to, že je nemocná.
Dean na první pohled mohl působit chladně, odtažitě, bezstarostně, neohleduplně, lehkovážně, ale ve skutečnosti byl milý, hodný, ohleduplný, citlivý, ochranitelský a starostlivý. Tajil před ostatními své trable, problémy. Bylo mi ho líto, protože ten problém, který řešil... tohle bych nepřála nikomu. Hledal útěchu v alkoholu a drogách. A ženách. Ale jenom jedna ovládla jeho srdce. A on o ni bojoval. V jeho srdci byla jenom jedna žena. Rosie. Od prvního okamžiku věděl, že je ta pravá, ale nechal ji odejít. Pak se jí snažil získat.


Mumie je můj úplně nejoblíbenější film, takže jsem si knihu musela přečíst. Autor píše opravdu poutavě a zajímavě. Ohromovalo mě, jak byly dobře popsané boje, napadení nepřáteli... a hlavně, jak krásně byl popsán Egypt. Jednotlivá místa, krajina, město, poušť. Občas jsem se u knihy i upřímně zasmála. Zároveň v knize nechybělo dobrodružství, napětí, nebezpečí... a láska. Zvlášť se mi líbilo, že se v knize občas objevila staroegyptština.
Moc se mi líbilo, jak to mezi Rickem a Evelyn od začátku jiskřilo, i když se to snažili skrývat. Líbilo se mi, jak se Rick pořád snažil Evelyn chránit, jak ji bránil a Evelyn zase jeho. Smála jsem se, když se vzájemně pošťuchovali a rejpali do sebe. Taky když Rick žárlil na mumii. A na konci jsem byla strašně ráda, když se vzájemně otevřeli. Přišlo mi, že v knize byl Rick více ohleduplnější a přátelštější. Ve filmu byl více ráznější, odměřenější... V knize se mi líbil mnohem víc.
Když jsem četla na samotném začátku příběh o Imhotepovi a Anck-Su-Namun a jejich lásce, tak jsem se nemohla zbavit dojmu, že Imhotep svou milenku skutečně miloval, ale ona jeho ne. Spíš si myslím, že se jí líbilo, že se do ní zamiloval samotný král, že dokázala svým svůdným úsměvem a tělem mít kteréhokoli muže, že na tom zbohatla. Ale zároveň se jí líbilo, že dokázala mít za milence velekněze, který byl bez pochyby nádherný muž a že pro ni byl schopný udělat cokoliv. Dokonce zabít krále a vzepřít se všem zákonům a přivést svou milou zpátky, i když by za to měl zaplatit svým životem a i duší. Myslím, že se jí líbila ta moc, kterou měla, ale nemyslím si, že ho opravdu milovala.
