terimila komentáře u knih

Dílko je to bezesporu zajímavé a plné dobrých postřehů. Jednotlivé části pěkně gradují. Začátek s motýly je naprosto nesnesitelný, myslela jsem, že mobil s audioknihou zahodím, jak se mi z těch debilních hlásků a debilních keců ježily všecky vlasy. Smát se tomu nedalo, brečet taky ne, jen se stydět za něco tak trapnýho.
Ale vydržela jsem a dobře, že tak. Od chrobáků to začalo být zajímavý. Sobečtí a přitom jakštakš citliví cvrčci (možná sobečtí, aby sami sebe chránili před zoufalstvím a bezmocí světa?), bezohlední, ale přitom milující lumci... Nejsilnější mi přišla "kukla", která v průběhu celé hry vykřikovala, jak už přijde, jak změní svět, jak to bude obrovské. A nakonec... Ta ve mně vyvolala neskutečný soucit, smutek, beznaděj - a skoro nad celým lidstvem. A to, počítám, Čapek chtěl. Mravenci byli už jen taková dobrá tečka.
Bez Motýlů bych dala čtyři hvězdy, ale ti mi tak zhnusili začátek, že musím dát "jen" tři. Čtyřhvězda u Čapka je dílo, které mě ničím vyslovně nes*alo, což se u Hmyzu tak docela říct nedá.

2 02.11.2019

Pan Mackerle byl poctivej badatel, kterýho sice záhady fascinovaly, ale nehnal se za senzací za každou cenu, zkoumal věci spíš tím svým inženýrským, strojařským rozumem, a to je nesmírně sympatický přístup. Napadá mě, že i mezi "záhadology" jsou showmani, kteří mají peníze, slávu a s tím související možnosti zkoumání, a ti pak i z celkem malých zjištění umí udělat světovou bombu... jako je Däniken... a pak jsou poctiví dříči, kteří to mají mnohem komplikovanější, ale přesto odmakají a odvedou možná i větší kus práce než ti showmani. Ale nejsou tolik vidět a slyšet. A pan Mackerle a jeho přátelé patřili právě do té kategorie úctyhodnejch dříčů.

Občas bylo až neuvěřitelné, co všecko se Mackerlemu na výpravých dělo - onemocnění v tajze, nemoc "z olgoje chorchoje". Člověk by skoro řekl, že to snad ani nemůže být pravda, že si to museli vymyslet pro větší zajímavost, ale vzhledem k tomu, že na výpravách bylo kolik lidí, měli to zdokumentováno a nafoceno... hmm. Pak se člověk chtě nechtě přikloní k tomu, že jsou na světe stále ještě věci, které nechtějí být poznány, a které se tomu poznání brání všemi možnými způsoby.

Mackerleova parta s pátráním většinou příliš neuspěla, holt ty věci a tvorové, pokud tam někde v těch Bohem zapomenutých končinách stále ještě jsou, na nějaké hledače nejsou příliš zvědavi, jinak by se už nepočítali do kategorie záhad a legend. :) Ale i zmapovat místní prostředí a povídačky lidí, kteří tam za pár let už nebudou, je obrovský a poctivě odvedený kus práce. A je faktem, že párkrát se Mackerlemu a jeho partě něco najít povedlo - napadá mě přesné určení tzv. kotlů, podivných věcí čnících z tajgy hluboko na Sibiři. Zajímalo by mě, zda se tam od té doby nějaká výprava vrátila a prozkoumala to s lepším vybavením.

Knížka je zajímavá, poutavá, dobře napsaná a čte se perfektně. Nesmírná škoda, že byl autor z tohoto světa už odvolán a nic už neprobádá a nenapíše.

2 07.10.2019

Kniha o radostech a strastech života současného poutníka. Četla jsem ji po návratu z vlastního čtrnáctidenního samotářského pochodu a hodně jsem u ní vzpomínala, uvažovala, porovnávala, usmívala se. A to se mi na ní líbí - pravděpodobně v ní něco najde téměř každý, kdo někdy putoval. Extrovert bude v lidech, o nichž Ondera vypráví, vidět odrazy figurek, které potkal on; já coby introvert jsem se radovala ze "sdílených myšlenek" a postřehů o putování, náladě, přírodě a jejím vlivu na poutníka, kteréžto jsem s autorem sdílela já. Je to krásná knížka, která je přes svou útlost hodně tematicky rozsáhlá - Jsou v ní lidé, jsou v ní osobní postřehy, úvahy a poezie, jsou v ní zážitky veselé i dosti šílené, je v ní veselí i melancholie, je v ní motivace a inspirace. Jedině snad čistý cestopis tam nenajdete, ale o tom poutnictví není.

2 22.08.2019

Pohádky jsem nikdy moc nemusela, hlavně ne ty klasické české o princeznách, princech a vdavkách a šťastném žití až do smrti... ale tyhlety kouzelné a exotické z dalekých a tajemných krajů, ty mě fascinovaly. Byly nádherně živé a jaksi smyslové, dodnes si pamatuju, jak jsem si představovala ty všecky exotické chutě, vůně, látky mezi prsty, měkké polštáře a lehátka, lahůdky na dosah ruky, neobvyklé domy a pokoje, jurty... a všude zvláštní bytosti se zvláštními jmény, dévové, vezírové, šáhové... Překrásná, kouzelná, barevná a živá knížka. Měla jsem ji moc ráda.

2 21.08.2019

Půvabná knížečka, co mě zaujala pěknou obálkou a coby milovníka koček na první dobrou. Jasně, nedá se brát jako návod na život, ale některé myšlenky mají něco do sebe. Přijde mi přínosnější než polovina knih o seberozvoji a práci na sobě... protože i lenost, prováděná s láskou k sobě (jako to dělaj kočky) je seberozvoj a krok k něčemu dalšímu. A vo tom to je. :)

2 07.05.2019

No. Tady nějak fakt nevím, jak to pojmout. Napsaný to není zle, ale obsahově to je nesmysl, kterej neláká proniknout pod povrch, neláká uvažovat nad postavama a motivacema.Je to fakt jedna z mála knížek, kterou jsem NEDOČETLA, nejen proto, že jsem se nedokázala přenést přes ty odporné sadistické scény (a že já na papíře myslím snesu dost).
Neviděla jsem jedinej důvod, proč by mě to hnusné hovado mělo zajímat, neviděla jsem důvod, proč se zajímat, jak to s ním dopadne, neviděla jsem důvod, proč bych se měla snažit pochopit, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo. Možná kdyby to bylo postaveno z pohledu policie, která po tomhle monstru jde, ty dívky nachází a rozplétá možný motivace toho hnusnýho tvora, tak snad... ale být skoro svědkem těch sadistických úletů bylo nechutný, nevidět naději na zastavení a potrestání bylo hnusný. Kdyby ten tvor měl soupeře, kterej by po něm očividně šel, pak by to snad bylo čtitelný a dávalo by to knize nějakej děj a smysl. Ale takhle ne. Číst jen proto, abych viděla, jakou ještě větší odpornost to monstrum vymyslí, a jestli nakonec ráčí zasebevraždit sebe samo, nebo se bude dál rochnit ve svý nechutný hovadský existenci, to mě fakt nelákalo.
Rozumím, že to má být kritika prázdnoty, odtrženosti, zhůvěřilosti zbohatlíků... ale na mě to fakt nepůsobí uvěřitelně, ani jako fikce. To už mi mnohem snáze daří přijmout existenci Kingovy odvěké příšery podobě pavouka, co se mění na klauna, a požírá děti... Ale to hovado v Americkým psychu prostě nefunguje, je to odporná kreatura, která mě nedokázala zaujmout. Nicméně musím přiznat, že ta knížka je napsaná patrně docela dobře, jinak by mě tak nezhnusila a nevryla by se mi do hlavy. Nicméně do ruky už ji asi fakt nevezmu.

2 07.05.2019

Na knížku jsem narazila skoro náhodou a měla jsem chuť zkusit něco nového... tak jsem do toho šla. Na můj vkus je to dost vztahové, ale ještě se to dalo. Postavy mi sice moc sympatické nebyly, jsou na moje poměry dost afektované a působí jako takové ty ideální a dokonalé sterilní osůbky, co si kvůli nedostatku starostí zbytečně řeší nějaké hovadinky... dokud jim to něco fakt nezkalí. A ono to přijde. Autorka umí skvěle napnout, čekání na odhalení, CO se vlastně stalo, bylo skoro nekonečný... a když jsem se do dozvěděla, vlastně mě to zklamalo, první myšlenka byla "to je jako všechno"? S tím všichni tolik nadělali? Vím, nejsem matka a asi bych pak uvažovala trošku jinak. Ale tady jsem fakt nabyla dojmu, že tam někdo někoho zavraždil a znásilnil, když jsou z toho všichni tak rozhození, ne že došlo "jen" k nehodě. Špatný to nebylo a četlo se to celkem příjemně, ale po dalších knihách od Moriartyové asi nezatoužím.

2 07.05.2019

Jedna z nejlepších severských detektivních sérií. Uf. První díl mě naprosto vycukal, ale na další jsem si musela dost dlouho počkat. Takže jsem pak rovnou sjela znovu jedničku a znovu jsem se babrala v úzkosti, zmatku, hrůze, bolesti nejedné postavy... a jen čekala, co z toho všeho bude.

2 05.04.2019