Terka1975 komentáře u knih

Přečetla jsem celou sérii Eriky s Patrikem pěkně za sebou, aby se mi to nepletlo. Chápu, že když se to čte jinak, člověk se v postavách ztrácí. Čarodějnice mě bavila, vůbec mě nerušil příběh ze 17. století a závěr se mi zdál logický a jednoduchý. Bylo mi moc líto Jessie a Sama, protože byly oběti svých rodičů. Sama mám dceru ve stejném věku, takže jsem se do toho lépe vžila. Vyprávění se mi líbilo více, než rozuzlení.

8 10.12.2018

Příběh dvou žen, které se potkají v jedné firmě. Každá se nějak chová, má různé pocity viny, nedocenění, asi se v tom lecjaká čtenářka najde, podastatné a co vystihuje i název knihy, že se do těch vzorců chování dosazujeme samy, samy si nastavujeme laťku vysoko, ale n e m u s í m e. Jen si to musíme občas připomínat.

7 05.01.2025

Historie 12. století není zrovna můj šálek kávy, ale s Krakenem spjatá historie nemůže být jen tak halabala probraná. Zločiny ze současnosti se prolínají s historickým příběhem Diaga Vely a osobním příběhem Unaie a Alby. Výborné zakončení 3. dílu. Konečné??

7 03.10.2024

Tak nevím, ale mně krev v žilách netuhla ani náhodou… zajímavé čtení, ale že bych byla napnutá… tento díl byl takový poklidný a vraha jsem tipovala jinak, nevím, jestli budu číst případy Lottie dál, spíš mě zajímá její osobní příběh.

7 29.09.2024

Kraken vyšetřuje vraždu své první divky a celé vyšetřování je velmi osobní a zavede nás do Krakenovo minulosti. Rituály vody jsou rituály vycházející z keltské mytologie, přišlo mi to až příliš mytologie, ale vzhledem k tomu, že se minulost váže k archelogickým nalezištím a studentům, tak je to přijatelné. První díl se mi líbil asi trochu víc, ale doporučuji k přečtení, protože o zvraty není nouze.

7 24.09.2024

Průvodce životními situace ženy na autistickém spektru... pokud někoho takového znáte, tak doporučuji k přečtení.

7 01.09.2023

Je mi to líto, ale tuto knihu odkládám nedočtenou. Po polovině knihy jsem se stale nutila číst dál, ale styl psaní mě vůbec nechytil. Vlastně mě nechytilo psaní pana Robothama, ale možná jsem si jen nepřečetla ty správné knihy.

Kniha byla příběhem o hledání vraha mladé divky, jejíž ostatky se našly po třiceti letech. Za mě průměrně napsané. Spád je až v závěru knihy a v první polovině jsem se ztrácela v postavách, všichni byli takoví nijací, kromě Jojo, která je lezkyně a má vyhraněnější profil. Celkově ani nenadchne ani neurazí.

7 18.06.2023

Upřímně nevím, jak hodnotit knihu, kterou jsem se protrápila od A až do Z. Kdybych něchtěla vědět, kdo zabil CC, tak ji asi nedočtu. Vzhledem k tomu, že kniha má hodně kladných hodnocení, tak ji asi hodnotit nebudu, prostě se mi nelíbila. Nejhezčí je asi obálka knihy. Dalším knihám už dávat šanci nebudu a sáhnu po něčem akčnějším.

7 18.05.2023

Na tuto knihu jsem se moc těšila, neřekla bych že to byl thriller, ale napínavé to bylo. Příběh Claire mi byl sympatický a uvěřitelný, ale příběh Evy mi něčím neseděl, ale nedokážu napsat proč. A nakonec mi jí bylo líto. Celkově se to četlo dobře, bylo to jiné téma útěků, ale úplně nadšená nejsem.

7 16.03.2022

Velmi dojemný a smutný psychothriller, těžko jsem to vše trávila, ale napsané to bylo dobře. Maggie mi bylo moc líto, protože to, co vše prožila, na ní muselo nechat šrámy. O to zajímavější je konec příběhu. Postava Seana by mohla více vykreslená a mohl mu být dán větší prostor.

7 08.01.2022

Příjemné a odpočinkové čtení, historický příběh ze Sumatry o houslistce Rose Gallwayové se mi moc líbil a jak to u podobných knih bývá, tak příběh z minulosti se mi líbí víc než příběh Lilly, který je ze současnosti. Lilly měla opravdu velké štěstí, že se jí příběh povedl poskládat dohromady, bylo to hodně o náhodných a vlastně osudovych setkáních, řekla bych, ze příběh byl na nich vystavěn. Nicméně ráda si přečtu i ostatní knihy této autorky.

7 13.08.2021

Příjemná oddechová svačinka, která vykouzlí úsměv na tváři. Některé příběhy byly humorné nebo vykouzlily úsměv na tváři, některé jen příjemné laděné, v této době pohlazeni pro duši.

7 22.01.2021

Gábina lidská... a ještě jednou lidská, není stroj a to co napsala, mě nezklamalo, napsala to, tak jak to cítila a já si jí velmi vážím jak z lidského hlediska, tak i sportovního.

7 07.07.2020

Musím souhlasit, že je to návykový psychothriller, těžko se už od úplného začátku od něj odchází, ale napsané je to s lehkostí a přitom člověka mrazí, obzvláště v druhé polovině knihy. Co mě tedy překvapilo, že jsem do poslední kapitoly netušila, jak to vše skončí. A konec mě rozhodně nezklamal. Těším se na další knihu od této autorky.

7 16.04.2020

Kniha se čte dobře, svižně, ale ani nenadchne, ani neurazí. Upřímně řečeno, každý máme své sousedky a kdo ví, jaké skrývají tajemství. Bát se netřeba, ale spád a prvky černého humoru zde najdete.

7 01.01.2020

Začátek mě moc nechytil, ale pak už to byla jízda. Není to překombinovaný a těžko uvěřitelný příběh, ale naopak velmi logicky do sebe vše zapadá, akorát to je naservírováno postupně jako pětichodový sváteční oběd a i proto je to vyjímečný příběh. Do Noly se nejde nezamilovat a když kniha končí, těžko se s ní loučí. Po přečtení si řeknete - jo, to jen tak nezapomenu, proč každá detektivka nezanechá podobný dojem?

7 10.06.2019

Je zde popsáno, co vlastně všichni děláme, ale neuvědomujeme si to. Stojí za přečtění, je to sice náročné ( spíš je člověk pohodlný ) v uvedení do praxe, ale popsaný systém nás může navést na cestu, jak si návyky pěstovat. Rozhodně jsou zde zajímavé tipy, pominu-li, že některé tipy jsou opravdu americké.

6 25.01.2024

Já jsem z knihy trochu rozpačitá, vzbuzuje emoce, lítost, čekala jsem, jak se protnou osudy Marka, Alyson a Evie, potažmo i Layly a Connera a Nicole. Četla se dobře, ale vyústění a závěr příliš neuvěřitelný. Je ale ale pravda, že to panu Mussovi pěkně “žeru” a pak se jen nestačím divit.

6 02.07.2022

Příběh o životě paní Dity je zpovědí ženy, která je velká bojovnice se svou psychickou poruchou. Dá se přečíst během chvíle, ale její příběh vydá na víc, než mnoho příruček, doporučuji všem, kdo mají v blízkosti člověka s hraniční poruchou osobnosti, aby si tento příběh přečetli, protože porozumí aspoň trochu jeho myšlenkám a pocitům. Mně se to jako mámy takto označené dcery velmi dotklo a po dočtení jsem byla paralyzována úzkostí. Ale moc mi to pomohlo pochopit, že tito lidé schválně na druhé nejsou zlí a nechtějí ubližovat a o to víc lásky potřebují.

6 08.04.2022