Terry11 komentáře u knih

"Ve snu Žofie vidí, jak země všechno polyká, stejně tak jako teď vagony polykají vytěžené uhlí. Za ohromného rachotu se karwinské domy bortí a propadají pod povrch, aby vyplnily vyrubanou prázdnotu. Nahoře zůstává jen holá země , šedivá a nehostinná. A uprostřed té apokalyptické planiny se tyčí starý kostel, ale je jakýsi divný, jako by se zešikmil. Šikmý kostel! "


Kdybych nevěděla, že je to má současnice, nepoznala bych, že nejde o autorku 19.století. Mám ráda literaturu tohoto období, knihu jsem přečetla relativně rychle, ale musím se přiznat, že mě moc netěšilo ji číst. Možná, že je to momentálním karanténním obdobím, ale celý neutěšený obsah románu mi na náladě zrovna nepřidal. Je v něm tak málo pozitivního, tolik zmařených nadějí, žádná východiska z beznaděje. Za celou dobu jsem se ani nepousmála. Jen se bála, jaká pohroma zase přijde. Ano, zajímavé a dobře zpracované téma, stylisticky dobré, i když autorský styl tam výrazný není.

6 21.04.2020

Kdo ještě čte Řezáče poté, co se tak zkompromitoval svými budovatelskými romány? Já. Seděla jsem u babičky na půdě a prohrabávala se tam knihami, které jsem měla roztřídit. Zdálo se to býti hračkou. Než jsem jen tak letmo nakoukla do jedné knihy. Ten samý den jsem ji dokončila, na rozdíl od úklidu těch knih.
Karel Kukla je poznamenán svým ne zrovna šťastným dětstvím, zvláště pak jednou epizodou, která ho už ovlivní na celý život - je svědkem, jak lidé pronásledují na dvoře potkana. Posléze ho zabijí a jeden z nich zamává mrtvým potkanem chlapci před obličejem. Karel se z toho zhroutí a po zbytek života v sobě nosí hrůzu před fyzickou silou. Snaží se tuhle slabinu skrývat podvody, intrikami, lhaním. Jeho život se smrskne na to, aby se mstil za své komplexy z mládí, což vede k tomu, že ubližuje všem ve svém okolí.
Dobře napsaný psychologický román, je vám po něm tak, že rádi sáhnete i po Padesátce, kde ten Christián dopadl přece jen o trochu lépe.

6 10.05.2019

Ford byl krajně rozrušen.
"Arthure, to je fantastický! Sebrala nás loď poháněná nekonečnou nepravděpodobností! To je neuvěřitelný! Už dřív jsem o tom slyšel nějaký drby. Oficiální místa sice všechno popřela, ale tady vidíš, že to dokázali! Postavili loď na nekonečnou nepravděpodobnost! Arthure, to je...Arthure? Co se děje? "
"Forde! Venku čeká nekonečný počet opic, které s námi chtějí debatovat o novém nastudování Hamleta."

Tak to bývá, když má člověk příliš velká očekávání.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už asi 5 let a pořád to nějak odkládala. Měla mít přesně to, co u knih vyhledávám: humor, fantazii, sci-fi prvky. No tak mi řekněte, proč to nezafungovalo? (Po) usmála jsem se asi 3 krát, zbytek textu se takřka nudila. Četla jsem ji předlouhých 7 dní a během toho týdne vykonala spoustu činností, které bych jinak odkládala na dobu neurčitou , což u mě znamená, až nebudu mít co číst. Tak nevím.

6 10.05.2019

Určitě zajímavý námět, autorka oplývá fantazií, hlavní postava je zajímavá, jsem zvedava, kdo bude ten, který se stane jejím přítelem. Držím palce kapitánovi. Ten je velmi tajemný.

6 26.02.2019

Normálně by mě fakt, že kniha vznikla až poté, co byl napsán scénář, dost odradil. Ale znala jsem film i jiné takto napsané knihy Jaromiry Kolarové, takže jsem si dilko užila i v pisemne podobě. No a co!

6 30.09.2018

"Byla to konvenční žena, nasáklá doktrínou a fatálně přesvědčená o nadřazenosti mužů, ale nevěděla o tom. Je bizarní, jak moc mě způsob, jímž se ke mně chovala - lehce uctivější než ten, který mívala vyhrazený pro Noru -, potvrzoval v roli pána domu. Zdálo se, že nemá na vybranou: prostě věnovala větší pozornost mým potřebám, přikládala větší váhu mým názorům a větší význam mému naturelu než všemu, co se týkalo mé ženy, navzdory tomu, že všechen svůj cit věnovala jí."

Autor píše v 1. osobě, ale přesto jsou tam kapitoly popisující nebo vyprávějící události, které se týkají paní A., jež jsou podávány er-formou. A ano, Giordano dovede psát jednoduše o složitých věcech. Takže analogie vztahu dvou mladých manželů a narůstající nemoci jejich hospodyně je to, co vás napadne až po nějaké době. Nepojmenovaný vypravěč je ostýchavý, poněkud nejistý fyzik vytažený svou vitální manželkou z nory svého povolání a naturelu, který sleduje děj, komentuje ho a vyhodnocuje přesně tak, jak mu velí jeho analytický mozek. Přesto je plný nevyřčené empatie a soucitu.
Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, která mě nutí sednout a vypisovat si názory či úvahy spisovatele, jak jsou mi blízké. Blízký mi byl i samotný hlavní hrdina, přitom tolik vzdálený mé mentalitě. Zvláštní.

6 13.03.2016

Já tyhlety příběhy nemohu číst moc často. Źivot je nefér, protože se děti rodí tam, kde o ně nestojí, a tam, kde by pro ně cedili krev, se nedostanou. Opravdu napsáno velmi úsporně, přesto to tne do živého. A objevují se otázky. Proč nemohla holčinka zůstat?

6 17.04.2014

Když jsem byla malá, četla jsem ji asi pětkrát. Moje první scifi? Ty tři kluky jsem prostě milovala a jejich dobrodružství ve vesmíru prožívala společně s nimi. Mít ty knihy tady, hned po nich sáhnu. Kde asi skončily, maminko? :-)

6 09.04.2014

Když si vzpomenu, jak u některých knih pomalu a nudně plynou stránky, tady jsem byla bolestně zaskočena, že je konec. A ať je to, jak chce nereálné, mám tenhle typ milostných příběhů podbarvených humorem moc ráda. A příště prosím větší rozsah.

6 09.04.2014

Postmodernismus jak vyšitý. Míšení žánrů, mystifikace, detektivka, filosofické úvahy, náboženské disputace. Dlouhé, chvílemi rozvleklé, ale ta promyšlená kompozice! A i kousek erotiky! Ten pán to umí, klobouk dolů.

6 05.12.2013

Dal mi ji můj skoro manžel místo prstenu. Tak jsem řekla jo :-). A líbila se mi. Manželství snad bude taky :-)

6 02.12.2013

Ten symbol biblických bratrů - Kaina a Abela, který je rozvíjen přes tři generace, to je prostě mistrovské. Steinbeck píše tak poutavě, tak originálně, jeho postavy jsou tak zajímavě charakterizovány, že je člověk má jak na dlani. Byla jsem z knihy nadšená! Pak jsem zkoukla film a mohla jsem číst nanovo. Už nic od něho mě tak neuchvátilo.

6 02.12.2013

Fiktivní kavárna, v níž se tak trochu nostalgicky autorka setkává se svými přáteli především z meziválečného období. Vypráví o nich, vyptává se jich, dodává osobní i historické souvislosti. Pomyslím-li, kolik let spisovatelce bylo, když tento text psala, musím smeknout. Její styl má lehký humor (Ráj bez českého piva - jaká to ironie!, E.E. Kisch ženám, kterým tak rád podléhal, sliboval "zkušenost" z pěti kontinentů, ...), ale i přesnou popisnost, čtenář, jenž se o toto období zajímá, má informace osobního rázu. Navíc je kniha doplněna soudobými fotografiemi doplněnými poznámkami Lenky Reinerové.

6 14.10.2013

Mám příběhy Cormorana moc ráda. S Robin tvoří sympatickou dvojku a vyvoj jejich vztahu je pro mě skoro zajímavější než celé vyšetřování. Zvláště když tam je postav jak na orloji .

5 18.08.2022

S touto spisovatelkou mám problém. Přečetla jsem od ní pět knih a vždy stejné schéma. Zajímavý námět, precizní zpracování, nemohu se odtrhnout a tetelím se blahem, jak se mi kniha líbí. Ale pak se takřka v závěru dostanu za nějakou hranu emocionality, kdy už nejsem schopna to všechno vstřebat, a tudíž uvěřit a prožít, a já dočítám posledních pár stránek skoro zklamaná. Tentokrát se mi to stalo také. Přijde mi, že je tento román napsán velmi rafinovaně. Střídavě se mi nabízí různá řešení pokračování, střídají se viníci, už si jsem takřka jista, kdo co udělal a proč a zase je to jinak. Velmi napínavé je to až do posledních stránek, které jsem opět neunesla. Tentokrát nikoli emočně, ale spíše jsem měla problém s nevěrohodností. Podle mého je závěr příběhu překombinovaný, náhle zakončený, jak kdyby si autorka nevěděla rady, co s tím. I přesto je to spisovatelka par excellence a já se k ní budu vracet.

5 18.12.2020

Protoze miluji majaky, dostala jsem tuto knihu jako darek, aniz by si kamarad zjistil, o cem vlastně je. Nemam rada, kdyz se prosté myslenky oblekaji do metafor a vznesenych frazi. Stylistika vubec je autorova slaba disciplina. Kdyby to nebyl darek, nedocetla bych.

5 26.07.2020

Tuto knihu jsem četla, když jsem byla malá. Dodnes si vzpomínám na jednu epizodu, kdy přivedli k dětem nejakych velkostatkaru chudé hladové děti, aby tyto podpořily jejich chuť k jídlu. Jsou to už desítky let a ten výjev (byl k tomu obrázek?) nikdy nezapomenu. Chtěla bych se tou knihou zase prolistovat. Ale v bazaru není.

...Zeptala se Ruby: "Chtěla bys přestat chodit do medových včelek a být každý den doma s maminkou?" Ruby se na ni podívala, jako když chtěla dobrůtku a dostala syrovou mrkev. "Ne, děkuji," odpověděla naprosto zřetelně. Takže tím byl tento způsob pokání zamítnut...

Kniha má složitou kompozici. Nejenže se často mění vypravěč, ještě se střídají časové roviny, takže doporučuji číst v co nejkratších intervalech, jinak budete mít v hlavě galimatyáš jako já. Každopádně opět funguje to, co Liane dokonale ovládá, totiž umění čtenáře napínat až do samotného konce. I když ta pointa pak ani tomu napětí neodpovídá. Tentokrát mě zaujalo téma , co všechno můžeme žádat ve jménu přátelství.

5 10.07.2019

Děj je překombinovaný, jako by si autor řekl, počkej, manžel už je moc podezřelý, změním to na tchána. Navíc mi styl vyloženě vadi. Působí jak policejni zápis, je strohý, neempatický, neosobni, ať už je za nim jakýkoliv vypravěč. Vše pak podtrhuje vyprávění v přítomném čase. Další ukázka toho, jak nás ta reklama zdařile masíruje.

5 01.05.2017

Už opravdu poté, co jsem si přečetla různé komentáře, nemám co dodat, vše bylo řečeno. Snad jen to, že Čapek je prostě fantastický autor a já bych si moc přála, aby žil v dnešní době. Zajímalo by mě, jakým směrem by se jeho tvorby ubírala, jak by se změnil styl jeho psaní.

5 27.09.2016