Terva komentáře u knih

Těšil jsem se a o to jsem více zklamaný.

Pan spisovatel se snažil vytvořit jakousi parafrázi na Švejka ve Vesmíru, ale jeho Jarmil na to nemá. Už jen jméno hlavního hrdiny, Jarmil, nad kterým se každý pousměje, nefunguje, tak jak by mělo.
Navíc jeho osobnost je prapodivná. Chvilkama se chová jako retard, chvilkama má snové záblesky (stále stejné, o blondýnách s kozama) a někdy, světe div se, dostane nějaký záchvat geniality. Jako celek to nefunguje a je to rušivé. Nemusí to být namakaný drtič, jako třeba Koniáš, a taky to nemusí být Han Solo, ale s tímto inteligenčním kvocientem nemůže tato postava vůbec řídit auto natož kosmickou loď.

Malá ochutnávka:
Přece jen je pivo nejlepší, pomyslel si nespokojeně neboť jeho oblíbený nápoj byl na Romisu nedostatkovým zbožím.
Pil ho pouze místní póvl a navíc pivo chutnalo jako koňský chcanky, tedy podle Jarmilova hodnocení.

Čekal jsem příjemnou Space operu, ale dostal jsem je rozdrcený hvězdný prach.

I druhá postava, kapitána Mareska je divně napsaná. Vesmírný pilot Jitřní krásky dostává záchvaty vzteku, drbání na nose a mlácení do přístrojů – to nemusím a opět to nefunguje. Taková osobnost by ve Vesmíru nepřežila ani galaktický týden.

A obsahově mi to také nesedělo. Když totiž spojíte tyto dvě podivné postavy, nevzejde z toho dobrý příběh. Už jen pasáže z planet Barkta a Romis, kdy je děj strašně jednoduchý a hlavní hrdinové sice něco získají, spíše tedy se štěstím, než se svým umem, ale i tak to postrádá napětí, akci, humor a někdy i logiku.

Chyba v příběhu:
Jeden důležitý moment se odehrává mezi 12 a 13 částí deváté kapitoly. Tady pan spisovatel zapomněl, že kapitán vystoupil z lodě po boku Jarmila, ale najednou je tam Jarmil sám a utíká do bezpečí lodě, kde sedí ????? kapitán – tohle bylo i na mou ohleduplnost celkem dost.

Mohl bych ve výčtu dále pokračovat, ale už těch záporů bylo dost.

Kniha určitě osloví ty, jenž nehledají duchaplné příběhy a mají raději něco na bázi padesáti odstínů vesmíru, samozřejmě bez sexu. Pokud tedy nemáte rádi blondýny s ...čtyřkama.

A něco málo kladů, protože jsem dal dvě hvězdy.
1 - Určitě v tom byl záměr, napsat takto dvě nevyrovnané postavy, ale u mě to prostě nezabralo.
2 - Hlavní hrdina pije pivo a to je další plus.
3 - Navíc se ke konci příběhu objevuje postava se jménem John Francis – to beru jako poklonu sérii JFK a možná se z této knihy časem stane spin-off ke Kovářům Rovnováhy :-)
4 – Jeden bar, na nejmenované planetě, se jmenuje „U Žambocha“.

CITÁT – Zase ze mě udělali blbce...jako už tolikrát.

46 07.06.2017

S povídkami je to vždy stejné. Jsou povídky, které se líbí a pak ty, které se nelíbí. U komiksových povídek je to ještě o něco horší. Čtenář zde posuzuje hned tři věci. Obsah, tedy scénář, kresbu a barvy. Tohle vše sladit do libého uměleckého díla je někdy velkým oříškem.
Ne jinak je to i zde. Ovšem celkově je tohle jen průměrná sbírka, kde snad nejvíce vyniká příběh Indiana Jones a Chrám zkázy. Velkou zásluhu na tom však určitě má George Lucas, který napsal scénář k filmové verzi a tu komiksovou si určitě pohlídal. Milým překvapením je pak povídka poslední nazvaná Pomsta pradávného národa. Je jednoduchá, akční, krvavá a obsahuje prvky romantiky.
Nejhorší povídka je ta s velmi povedeným názvem „Hrdlořezi z hlubin“, ale jak jsem již napsal, celkově se moc nepovedla.
V této sbírce vystupuje devět povídek, z nichž jsou některé ještě rozděleny do několika sešitů. Máme tu šest kreslířů a čtyři scénáristy a tak má čtenář z čeho vybírat. Celkově je to však nejhorší sbírka Indiana Jonesů od Omnibusu.


Smrtící skála ***
Démoni **
Hrdlořezi z hlubin *
Pátrání po Abnerovi ***
Hondba za drakem ****
Kubánské kontakty! ***
Indiana Jones a chrám zkázy ****
Tajemství v hlubině **
Pomsta pradávného národa ****


CITÁT – Whuiissh! Thudd! Whukk! Thwipp! Chupp! Wham! Bok! Shooosh, sprak! Pow! - vedle.

Opět se tu povídky nevyskytovaly a tak jsem přidal obsahy, samostatné komentáře, malé ochutnávky a hodnocení. Vše je v sekci „Povídky“ u této sbírky.

46 05.06.2017

Tak zatím, co jsem v druhé knize nazvané Útěk z Arestonu, chválil pana Pecinovského, že dokáže klidně přeskočit jeden celý rok života Sršně v Arestonu a nenudí své čtenáře ročním výčtem událostí, tady to hodně přehnal. Ne jen, že přeskočí klidně několik let, ale přeskakuje i časové osy a to už na mě bylo celkem dost. Například, když se sejde skupina Pontistů na 72. patře, řekne Sršeň, že by potřeboval toho a toho a když přetočím list, už tam ta dotyčná osoba je, jako by se nic nedělo – byl jsem z toho zmaten. Vrátil jsem se na předchozí stranu, vše jsem si přečetl znovu a naivně jsem si myslel, že jsem omylem líznul dvě stránky – ne, není tomu tak. Prostě tu někde zmizel čas a milý čtenáři, vyrovnej se s tím. Bohužel takových „skoků“ je tam hodně. Nejhorší je poslední třetina knihy (příběhu), to je tak zmatené, až jsem se ztrácel v ději a chvilkama mě to dokonce ani nebavilo. Jako by se pan spisovatel snažil vše honem a rychle ukončit – zmatek nad zmatky.
Tím se pro mě tento třetí příběh stává nejhorším v trilogii.
Ale zatím jsem pořád tady – a se mnou dalších asi sedmdesát tisíc obětí neuvěřitelné zvůle, v duté kouli plné tragických osudů, přesycené smrti, kypící zlem a zmarem.
Při čtení tohoto příběhu jsem došel k závěru, že to vše tak trochu znám. A není se co divit. Když jsem zapátral v minulosti, došlo mi, že tu tak trochu zavání příběhy, jako je Juta (slepota), kterou kdysi pan Pecinovský napsal, tak trochu jsou tu k službám Hvězdné války (Hvězda smrti), našel jsem tu i Hluboký vesmír 9 (kosmická loď letící do neznáma), Daredevil (opět slepota a hůl), dokonce i Heechee (poznávání cizích lodí) a určitě bych našel i další. Tohle všechno by mi tak moc nevadilo, kdyby byl příběh tak dobrý, jako jím byla druhá kniha a nemusel bych se zamýšlet nad tím, odkud to znám.

Malá ochutnávka:
Komu mám vlastně teď věřit? Nikomu? Vždyť já už teď vlastně nevěřím ani sám sobě.....

Omlouvám se všem bohům Arestonu i jejich známým a i když jsem si opět vše promítl před očima, nemůžu nic jiného než dát pouhé dvě hvězdy.

CITÁT - …..a stejně bys neprošel. Jeden prsten nestačí.

46 25.05.2017

Jsem ti ukradená, jak klokanovi puška.

O stavu doktora von Wondera nejsou žádné další informace.

Další, v pořadí již 36, příběh ze světa Kovářů rovnováhy, tentokrát napsala Václava Molcarová.

Není to zrovna unikátní dílo, ale svým příběhem neurazí a rychle se čte. Smůla je však ta, že vlastně ihned po přečtení jsem si pamatoval jen konec. To, co se odehrávalo celou dobu už zmizelo v minulosti.

Vlastně jo, pamatuji si klokany.

Malá ochutnávka:
Nádech a výdech. Pak se vymrštil, levačkou vrhl písek tam, kde tušil oči útočníka, a rukou s nožem.......
…..mávl do prázdna. Silueta postavy se rozplynula ve tmě.
„Bílí muži nadělat víc hluku než pářící klokani“, ozval se klokotavý hlas lámanou angličtinou.

Škoda je, že paní Molcarová nedodala takového Kováře, jakého mám rád. Zde byl moc vážný, v podstatě bez lásky a nepil pivo, jen víno a vodu. Byl vysušený a nemastný.

Na takový kecy vám sere klokan.

Z horkého písku tohoto příběhu jsem vyhrabal šestnáct citátů a nasypal jsem je paní Molcarové do jejího kyblíčku nazvaného CITÁTY.

I klokan líbá líp než ty, Johne Kováři.

Budu dále pozorovat. A budu se snažit vyvarovat vlastních závěrů.
Je tak těžké být nezúčastněný.

DIALOG:
Ty seš horší neštěstí než kobylky, Johne Francisi.
Hlavně když mě už nepřirovnáváš ke klokanovi!

Na konci knihy je vložena povídka. Jmenuje se „Na hraně zkázy“ a napsala jí, zatím ne moc známá, spisovatelka Zuzana Lipowská.
Nutno dodat, že povídka se svým obsahem do této knihy, (do této reality) vůbec nehodila. Byla však celkem dobrá a nebyli v ní klokani. :-)

Přidal jsem k povídce obsah, komentář a hodnocení.
Vše najdete tam, kde to má být.

Co máte furt s těma klokanama?

46 05.05.2017

Možná to tak má být.
Možná jsme všichni dostali jenom to, co jsme si zasloužili.


Od Kódu: Veronica jsem čekal klasiku a tu jsem taky dostal.
Další dobrodružství se tentokrát odehrává na ostrově kde šílený vědec Umbrelly Corporation vypustil vše, co tato firma stvořila.
Hlavní hrdinka Claire Redfieldová si opět projde peklem biologických zbraní, které jsou však mnohem horší než ty z Raccoon City.

Každá hrdinka má mít proti sobě nějakého záporáka. V tomto příběhu jsou to dvojčata Ashfordovi. Těžko říci, které z nich je nebezpečnější. Sice si Claire zažila dost, aby jí vystrašilo něco nového, ale i zde začne pochybovat, zda přežije. Monstra stvořená Umbrellou jsou čím dál odolnější a některé je těžké byť jen zastavit, když ne zabít.

Malá ochutnávka:
Bývali to rotvajleři, teď už ale ne: byli nakažení, poznal to podle jejich kalných rudých očí a kapajících tlam, podle zvláštních nových svalů, které se jim stahovaly a napínaly pod skoro slizce vypadající srstí. A poprvé od útoku na něj skutečně dolehla hloubka šílenství Umbrelly......

Příběh se tak dostává do vyššího levelu a nikdo vůbec netuší, zda to někdy skončí.
Nečekejte nic extra, je to prostě jen další příběh do rozlehlé mozaiky nazvané Resident Evil.

CITÁT - Pokud jeho úžasná smůla vydrží, vykrvácí vnitřně dřív, než ho něco sežere.

No, je konec, tedy ne konec Umbrelly (ta je snad nezničitelná), ale konec dalšího hrůzostrašného příběhu.
Ale nebojte, Stephany Danelle Perry ještě nenapsala své poslední slovo a nevykreslila svého posledního netvora. Za humny nás čeká Hodina Nula.

Z příběhu jsem vykapal deset residentních citátů a uložil jsem je v Raccon CITAT do schránky s názvem S. D. PERRY.

46 22.04.2017

Roland Deschain a jeho ka-tet pokračují tam, kde jsme je opustili v závěru minisérie Zrození pistolníka....

Jae Lee krásně vystihl svou kresbou gotickou ponurost příběhu, tak pravím vám. Koně jsou temní jako andělé, vlci jsou jako ďáblové a pistolníci se podobají svým otcům, jejichž tvář nezapomenou. Ale nebyla by to zas tak pravda, protože kolorista Richard Isanove, někdy zapomněl tvář svého otce a přidal příběhu zbytečně moc červené barvy. Není to vlastně ani tak červená, jako spíše, slovy otřelého pistolníka, růžově vyblitá. Dobrodružství mladého Dearborna nebo Deschaina, nebo jak si dneska říká – různá jména, stejný chlapík a všichni v kaši - v zemi Růžového Grapefruitu je až moc růžovoučké, mému oku nelahodící. Tak říkám, že vše dobré se ve zlé může obrátiti. Tady bych uvítal pomoc Temné věže, aby svým jedním, z dvanácti paprsků, pomohla dobarvit tento svět.

Pravda je zajímavá společnice a každý vidí svou pravdu. A tak se zde opět potkáváme s Karmínovým králem a některým čtenářům moc do příběhu nezapadne. Představa této bizarní a strašidelné postavy je v každém z nás jiná. Avšak, pravda, jeho slova v podání spisovatele Stephena Kinga, zůstávají. Neb on sám tvrdí, že kdyby před námi stanul ve své pravé „působivé“ podobě, vytekl by nám mozek ušima.

Nejzajímavější proměnu tu tak zastává Sheemie. Sice nepatří do ka-tet pistolníků, ale svou roli tu zastane statečně a tak jej můžeme pochválit. Jeho přispění tu není podřadné a ještě nám do příběhu později rozhodně promluví. A prosím, povšimněte si jeho muly, není to obyčejný osel a Sheemie mu rozumí, tak jako jeho mula, rozumí jemu. Její jméno nebylo vysloveno, ale určitě nezapomněla tvář svého koně. Ale to je jiný příběh a není to naše ka-tet.

CITÁT – Jediné, čím se Ti dva v této chvíli liší, je to, že Její smrt je zjevná. Jeho smrt je hlubší a potrvá celý život........

A pokud jde o Rolanda, inu...bylo by snadné říci, že jeho bolest právě začala. Ale nebyla by to pravda. Jsme teprva na počátku konce a bude to dlouhý konec. Už teď se mé já začíná těšit na třetí příběh této minisérie. Konec konců, jaký smysl by mělo, aby se velcí zloduchové pokoušeli o zlé skutky, když nebudou poblíž velcí hrdinové, kteří by se je snažili zastavit? A Roland, inu..je největší hrdina své doby.

Minulost je minulost a není nutné na ní lpět a co nebylo vidět ani nechtějte vidět. Mé ka.-tet tak nepřijalo posledních třináct listů tohoto příběhu. Znázorňují totiž několik skic a návrhů na obálku k této knize. Pravda, některé jsou povedené, některé více a některé i méně, ale proč? Já jsem spokojen s tou, kterou mám. Nezajímají mě jiné. Zaplatil jsem si za příběh a ne za jeho vznik. Ten vznik znám. Již léta jej čtu.

A co dodat na počátku konce? Odeberu jedno ka-tet za některé podivnosti v tomto příběhu. Dám tedy jen čtyři a nebojte, nezapomenu tvář svého otce.

Přeji dlouhé dny a příjemné noci.

46 23.02.2017

Mozek, musím trefit mozek,
ve filmech je kulka do hlavy jediným způsobem,
jak..........

Tak konečně je tu, pátá kniha ze série Resident evil, tentokráte pojmenovaná po jednom z nejhorších zabijáků vytvořeném v Raccoon City – Nemesis. Opět přichází Stephani Danelle Perry, jedna z největších šéfů Umbrella Corporation a.s., aby nám „popravdě“ vylíčila všechny události ohledně úniku virů T a G.

Velmi podařený přepis třetí hry Resident evil – Nemesis. Má sice trochu odlišnější děj, ale to vůbec není na škodu. V tomto příběhu se opět vracíme do Raccoon city a hlavní aktérkou je, nám již známá, Jill Valentineová. Agentka S.T.A.R.S., agentka jednotky, která už vlastně neexistuje. Jill je zde pronásledována nebezpečnou Nemesis, která má jen jeden úkol – „zabít agentku sssstarrsss“.

Malá ochutnávka:
Tupě sledovala, jak se provazu podobná končetina pohybuje, svíjí se jako slepý had a z její svalnaté délky odkapává krev. Tyranu podobný tvor mu sevřel hlavu, jediným plynulým pohybem mrtvého pilota zvedl, odhodil stranou a vražedné chapadlo stáhl zpátky do rukávu, ještě než muž dopadl na zem......

Na scénu se vrací i záhadný „škodič“ Umbrelly, Trent. Znovu plánuje, kontaktuje přeživší a snaží se jim pomoci. Škála monster, kterým musí hlavní hrdinka čelit je velká. A věřte, že zombie, jsou tou nejméně nebezpečnou položkou a jediné, co bylo horší, než být po kolena ve sračkách, bylo být po kolena ve sračkách bez plánu.

Krvavý příběh, spousty napětí, několik překvapení a nebojte, ti nejbojácnější čtenáři tu najdou i lásku. Co více si od Residenta evila vůbec přát? Možná víc krve, víc monster a smrt Umbrelle. Vlastně smrt Umbrelle je špatný nápad. To už by pak žádný příběh nebyl. A věřte, je avizováno šesté pokračování, které nese název Kód: Veronika.

Zlo, které se zrodilo v Raccoonu a nemilosrdně napadlo srdce hráčů, filmových maniaků a čtenářů, přetrvává. Umbrella, monstra, špehové a dokonce i Trent – všechno to je šílené, je to noční můra jako z pohádky.... a i krev je dostatečně skutečná.

Nastal čas si zahrát........
...a tento rok (2017) přijde do kin sedmá část filmové série s Millou Jovovich – Poslední kapitola.

46 18.01.2017

Finální geniální příběh mistrů Joa Hill a Gabriela Rodrigueze o partě teenagerů žijících v Klíčově.
Myslím si, že nejlepší scény v této knize, jsou s Rufusem,. Jeho hra „na vojáka“ je perfektně zpracována. Až tak hluboce, že jsem to jeho „šílenství“ prožíval s ním. Jeho Grossover je nádherně zaznamenán, je mrazivý a nebezpečný. Zabloudí totiž i v samoobsluze, ale Vojín se musí vrátit do Lovecraftu – jde o životy jeho přátel.
Malá ochutnávka: Zastavit Fintu, zastavit Fintu. Běž a zastav Fintu!!!
Opět tu narazíme na klíče, krásné kresby, vtipné pointy, smutek, krev a smrt. Sice už se tu tolik nahláškuje, jako v pátém příběhu, toto je finále a jde do tuhého, ale i tady se ve tmě a strachu najde pár povedených rčení. Například – Jako gay musím říct, že se cítím poněkud nepříjemně, když trávím intimní chvilky s milovaným synovcem v kufru svého auta, nikdy jsem nechtěl být „takový“ teplý strýček......
I když už je to poslední příběh, dokáže vás Joe Hill překvapit i teď. V době, kdy už si myslíte, že o Lovecraftu a klíčích víte všechno, dokáže vás mistr pera překvapit. Proto mě zamrazilo, když jsem si přečetl jednu radu o klíčích....CITUJI – Klíč se dá otáčet na obě strany – pamatuj na to !!!!
Tahle věta je sice velmi nenápadná, ale určitě nám posune děj do jiné dimenze. Už jen význam této věty a hlavně prostředí, ve kterém byla vyřčena dodal příběhu opravdu hororový nádech.
Rodino Zámkovejch, byli jste mí učitelé a Klíčov škola. Naučili jste mě, že v tomhle světě je rodina, tím nejzákladnějším stavebním kamenem moci.
Naštěstí se velmi povedl i konec tohoto příběhu. Škoda, že to byl konec, klidně bych uvítal další.
Z tohoto příběhu jsem vytáhl sedm citátů a Citačním klíčem jsem je uzamknul v profilu Joa Hilla.
KONEC.

46 22.05.2016

Země nestvůr a kouzel mě lákala a když se mi pro mého syna podařilo sehnat všech patnáct knih, rozhodl jsem se, že si to taky přečtu. První dojem byl slušný, leč na druhý pohled jsem zjistil, že forma psaní tohoto příběhu je hodně dětinská. Emily Rodda píše prostě pro děti a je to z příběhu cítit. Jednoduchost a jednotvárnost je zaručena. Parta skoro ňoumů vyráží zachránit své království a všude je doprovází notná dávka štěstí. Ani nějak nemusí moc bojovat, tedy zatím, snad to dostane později více napětí a akce, Leč tady zatím vítězí ta jednoduchost.
Kniha má 125 stran a je psána velkým písmem, tudíž jsem ji přečetl asi za tři hodinky. Nějak moc mě to neoslovilo, ale rychle se to čte a já jsem zvědav na další příběh. Byl nalezen teprve první kámen ze sedmi a dobrodružství je teprve na svém počátku. Tvrzení na konci knihy, že se to podobá Tolkienovi Pánu prstenů je hodně nadhodnocené až troufalé a tak tomu moc nevěřte. Tedy pokud vám je méně jak deset let, protože je to cílené spíš na tuto kategorii.

CITÁT – I ta nejdelší cesta začíná teprve prvním krokem.

Z příběhu jsem dostal pouhopouhé dva citáty, ale nejsou nějak zvláštní. Vlastně jsou velmi jednoduché. Celý příběh je jednoduchý a bohužel pro ty, kteří mají rádi překvapivé pointy to bude peklo. Forma psaní je taková, že vlastně pointu znáte několik odstavců předem a pak se radujete, že to tak dopadlo. Tedy žádné překvapení – přece nebudeme děti tolik strašit, že.
Pustím se do druhého příběhu a pak se rozhodnu, zda mám chuť si to přečíst celé a nebo se budu věnovat nějaké složitější knize.
Nemodlím se za zázrak, že by příběh dostal temnější obsah, a bojím se, že u toho moc dlouho nevydržím.

46 24.04.2016

JE URČITÁ HLOUBKA, ve které vaše duše zjistí, že se nedokáže sladit se svým životem.
Není to tmou. Na tu si člověk tou dobou už zvykne – nakolik se na ni zvyknout dá.
Není to ani drtivé ticho, prázdnota nebo absence jakéhokoliv života,
z něhož byste mohli načerpat teplo nebo jistotu.
Není to tlak.
Není to ani strach ze smrti, který neustále hryže na okraji vaší mysli.
Je to pocit neskutečna.
Ten pocit vašeho těla, že jste sešli z vyšlapaných stezek svého druhu..........

HODNĚ JSEM SE z touto knihou trápil. Ne a ne ji dočíst.
Reklama slibovala lidstvo ohlodané záhadnou epidemií nazvanou lidově Róza, která dostala populaci na hranici vyhynutí...ale chyba.

VLASTNĚ SE CELÝ příběh odehrává jedenáct kilometrů pod mořským dnem, kde se parta vědců dostává do depresivních černých míst své duše. Jako horor by to bylo ucházející, ale vše je pokaženo velkou spoustou zbytečných flashbacků, u kterých jsem se silně nudil a některé jsem dokonce i raději přeskočil. Kazí totiž tu temnou a hlubokou atmosféru celého příběhu.

Z TÉTO KNIHY jsem se chtěl okamžitě vynořit, rychle vyhledat Slunce a už se k ní nikdy nevrátit.
Příběh je rozdělen do šesti základních částí. První ještě jde, je napínavá a celkem povedená. Další dvě části zejí nutnou hloubkou nudy a zmatku. Asi nejlepší část nese název Ambrózie, a určitě by například čtení deníku profesora Westlakeho stálo za hlubší rozepsání, ale zbytek této části je prošpikován těmi již zmíněnými „návraty do minulosti“ a ty to celé rozmělní a z dobré temné atmosféry odeberou značnou část napětí.

MALÁ OCHUTNÁVKA:
TA PODĚLANÁ VČELA mě bodla....svědí to čím dál víc. Ta bolest je k zešílení. Neškrábu si to. Příliš se bojím. Napuchlo mi to tak, že se náplast odlepila. Na ruce mi vyrostlo jakési příšerné mraveniště. Dírka v jeho středu je hluboká a morově žlutá.
Nepoškrábu se. NEPOŠKRÁBU!
Aktualizace: poškrábal jsem se.
Cha.

PŘÍBĚH JE KE SVÉMU konci značně prodlužovaný. Vypadalo to, jako by si pan spisovatel Nick Cutter nemohl vzpomenout, jak chtěl příběh ukončit. Místo toho se konečná fáze táhne jako podmořský kabel, který je pak ukončen tím nejnepitomějším klišé, kterým kdy byla kniha ukončena.

Z KNIHY JSEM vybral asi patnáct citátů a vložil je do hlubiny Cutterova profilu.

CITÁT – Fíkouni neexistují, Fíkouni jsou fiktivní postavy...........

46 11.04.2016

Banda panovačnejch, poučujících, nafoukaných a povýšených kokotů se vydala do Vesmíru. Kapitán Hadrián Alane Sawback, velící lodi SHL Spratek třídy "Vpřed" vyrazil vpřed, tedy do neznámého a neprobádaného temného vesmíru, aby mohl...aby mohl....se bezhlavě vrhat do každého hov... konfliktu a svým zdánlivě idiotským názorem vše vyřešit. ......Tak že šoustačka nebude?....... Čtenář však musí přiznat jistou genialitu a morální vhodnost každého jeho řešení. V jeho šílenství je metoda, my jen nejsme moc chytří, abychom ji odhalili. Hlavně volba, co dělat, když hned první den převezme nad vaší lodí vládu neznámá Umělá Inteligence, která si říká Tammy. Pro milovníky Star Trek - nečekejte povel typu - Scotty? Transportuj nás! - Tady se říká - Tammy! Přemístit! Přemístit!........ Ano, prostě UI necháte žít svým životem a letíte vstříci.....neznámu. A řešení konfliktů mezi mimozemšťany je mnohdy velmi jednoduché - vlítneme tam, všechno posereme a odcházíme s pocitem dobře vykonaný práce.......... Tohle je chvilkama trochu nechutné, proto jen ty čtyři hvězdy a možná to pro fanoušky Star Treku bude lehce nestravitelné, páč nesmíte soudit knihu podle obalu - hlavně podle toho, co se na obalu píše. Tohle nejsou jen hvězdné cesty a není to jen ůkol vyhledávat nové civilizace, tohle je o tom, jak se vyrovnat s těma starejma a jak si je podmanit. A nejhorší jsou slepice, hlavně ty bojový. Malá ochutnávka: Nic není nemožný. Když jíte nemožný ke snídani, vyserete nepopsatelný a sníte to k večeři, ale nepopsatelný nebo ne, smrdí to až do nebes....... Vesmír je zatraceně velkej a toto jsou cesty Spratka. Je to parádní dobrodružství a sexuálně vzrušující let. Tak se přidejte a čtěte, má to sílu, vtip, perfektní obsazení, krásné ženy, nepříjemné mimozešťany, parádní hudební doprovod (Tammy!! Vypni ty zvláštní efekty!) a hlavně to pobaví. A koho zajímá logika? Logika je prostě jazyk pro pohodlnou racionalizaci pseudo-vědeckost milující civilizace.......

46 18.02.2016

Více záhadnější než první kniha. Více tajemné a více magické. Jinak podstata Lary Croft zůstala neměnná.Osud světa visí na vlásku a Lara zase riskuje svůj život aby nedošlo k nepředstavitelné katastrofě. S Pandořinou skřínkou by si nikdo neměl zahrávat. Rychlé, čtivé, akční - co víc si přát?

46 15.11.2015

Děj se opět posouvá a klíčů je čím dál víc. V tomto příběhu je asi nejšílenější klíč, který se jmenuje "Klíč nápravný". A scéna, kdy jej použije Nina je jedna z nejmrazivějších scén tohoto příběhu. Vyřádil se tu i Tyler a použití klíče Gigantů si pořádně užil. Jeho souboj se stíny je perfektní a krásně jej malíř Gabriel Rodriguez zachytil na dvanácti (celo)stránkách. Už se těším na další knihu. Malá ochutnávka: Kdybych nikdy nežil, kdyby mě prostě někdo vzal a vymazal z tohohle světa a tebe se mnou, kdybych tě mohl chytit pod krkem a škrtit, dokud bys nebyl tuhej, zabils mě, nic by mi neudělalo větší radost, než kdybych ti to moh vrátit......... Kniha je opět zakončena seznamem všech nalezených klíčů a popisem jejich využití, dále je tu nezbytná, nutná a krásná obrazárna a hlavně pocit dobře odvedené práce Joa Hilla a Gabriela Rodrigueze. A na konec ještě malé nahlédnutí klíčovou dírkou: Ona mi ten klíč dala, abych ho schoval na nějaký bezpečný místo. A já si ho strčil do prdele, takže jest-li ho chceš musíš si tam pro něj šáhnout.........

46 11.10.2015

CITÁT - Maňana.............. Starší kniha od pana Dänikena je plná překvapení a pravdy. Kdo nevidí, ten musí být slepcem. Kniha se velmi dobře čte a když se od ní neodtrhnete, hrozí, že ji přečtete na jeden zátah. Nechybí ani plno fotografií, ale bohužel (mimozemšťanožel?) nejsou vůbec kvalitní. Proto jen čtyři hvězdy. Malá ochutnávka: Tudy by mohli kráčet dva vetřelci vedle sebe..............
Jinak kdo s mistrem začíná, je tahle kniha vhodná a nikdo nebude tápat. Kdo má již načteno, je to doplňování Dänikenovo teorií o návštěvě mimozemšťanů na naší planetě v prehistorické době - v době, kterou si mi, lidstvo vůbec nepamatujeme, protože je tomu velmi, velmi dávno v dobách kdy na Zemi ještě chodili dinosauři.

Kniha, vlastně celá trilogie, má tak jednoduchý název až to někdy čtenáře odrazuje. Ale opak je pravdou, čím horší obal, tím lepší obsah. A že to tady perfektně funguje a je to čtivé poznáte již z počtu prodaných kusů.

46 09.06.2015

Až moc povídek na různá témata v jedné knize. Přeskakování prostředí a různé informace mě trochu matou. Ale i tak, je to velmi silná sbírka povídek. Hlavně díky Pevnosti bílých mravenců.

46 09.06.2015

Devět příběhů na téma úmrtí známých i méně neznámých osobností. Svižné, tajuplné a záhadné.

46 09.06.2015

Tohle se mi líbilo. Krásné vesmírné dobrodružství, mimozemšťané a záhady. Rychle jsem to přečetl a vydal se pro druhý příběh.

46 08.06.2015

Tuhle knihu jsem celkem dost využíval. Hlavně to byla školní pomůcka, která vydržela nějakých dvacet let.

46 08.06.2015

Velmi povedená kniha. Sposty příběhů, řešení a zajímavostí a to vše prošpikováno pěknými dobovými fotografiemi a mnoha nákresy. Kniha má podtitul: Nadpřirozené jevy v běhu staletí.

46 08.06.2015