Teryhc komentáře u knih
To že jde o výjimečnou autorku jsem věděla, získala si mne již knihou Slepá mapa, kterou jsem si zamilovala. Tiché roky jsou také poutavé, Hotýlek až konečně byla v knihovně volná Hana. Začátek je pro ni klasický, ale časem se dostanete za hranu z které již není návratu, jde zkrátka o knihu co se neodkládá a dojem z ní je silný.
Zpočátku jsem byla otrávená, na filozofické úvahy jsem neměla zrovna náladu a chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem se příjemně začetla. Asi není potřeba všechny postavy pochopit, jako celek se mi to zalíbilo.
Nečekala jsem moc, knihu mi půjčila kamarádka, když jsem jí okukovala v knihovně. Do tolika stránek se mi upřímně moc nechtělo, ale nakonec jsem jí přečetla za den. Je to skutečně velmi čtivá oddechovka se zajímavou zápletkou. Moje první kniha od této autorky a rozhodně předčila mé očekávání.
Krásné čtení, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v postavách, ale pak už jsem se nemohla odtrhnout.
Parádní oddechová, zábavná, pomalu ubíhající kniha protkaná zážitky v krásné finské krajině.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, docela jsem se jí zpočátku bála, ale po přečtení recenzí, že je S. King mistrem vyprávění a vzrůstajícího napětí, převládla zvědavost. Je tomu přesně tak, byla jsem nadšená a příběh hltala. Nevím která novela je lepší, po přečtení první, jsem si říkala, že druhá už jí předčit nemůže, nicméně po vlažnějším začátku opět vygraduje k neuvěření.
Příběh mě pohltil, i když jsem se v něm párkrát ztratila. Určitě to nebude má poslední kniha od Formánka, už se těším na pokračování, tyhle temné hrdiny mám nejraději.
Knihu jsem dostala k loňským Vánocům a dlouho odkládala. Přečtena na jeden zátah, určitě má svého čtenáře, ale mě moc nenadchla. Pokud se na ní budu dívat jako na deník tak je pěkná.