TGC komentáře u knih
Krásný, silný, místy hodně syrový příběh. A též inspirativní - měl jsem nutkání si začít vypisovat citáty, což mě u literatury opustilo před mnoha lety.
Vysoká literatura, místy tedy dost náročná na prostého čtenáře jako je obyčejný profesor zoologie ;-) Mnohé pasáže jsou naprosto démonicky uhrančivé. Kniha se dá číst i náhodným otevřením jakékoli stránky a... jste lapeni.
Poté, co vyšel fotoatlas "Ptáci - Příručka k určování všech evropských druhů" (česky 2023), se z příručky Ptáci Evropy (2024) stala už jen sběratelská kuriozita - novému atlasu tento starý nesahá ani po kotníky.
Zdaleka nejlepší fotografický atlas na "naše" opeřence. Na starší fotoatlasy můžete bez výčitek rovnou zapomenout. Víc není co dodávat ;-)
Krásná "coffee table book".
Místo této učebnice doporučuji dílo Gaislera a Zimy - přehlednější, lépe ilustrované, obsáhlejší, aktuálnější.
Karel Hudec byl můj učitel (a velký vzor), Jana Dungela mám tu čest znát osobně a jeho ilustrace mám též rád, ale bohužel se jeho styl vůbec nehodí k ilustraci určovacích příruček. Moc doporučuji Dungelovy knihy např. o Jižní Americe (Honza i skvěle píše - !), ale tento určovací atlas určitě doporučit nemůžu.
Fajn příručka, do studovny i do terénu, ale ilustrace mají mezery.
Nejlepší česká učebnice v oboru, přehledný a vyčerpávající text, výborné ilustrace Dungelovy. Mnohem lepší volba jež učebnice Sigmundova (1994).
Oba autoři patří k předním středoevropským badatelům v oboru behaviorální ekologie - nejlepší důvod si knihu pořídit, ať už hledáte podklady k přípravě na zkoušku, nebo se "jen" zajímáte o chování živočichů. Kniha je aktuální, moderní, přehledná.
Přehledně napsaný sumář bizarní ekologie "našeho" jediného hnízdního parazita. Autor na kukačce léta přímo bádal - dobrá záruka věcné správnosti podávaných informací, z první ruky. Právě osobní rovina je v knihách podobného typu zcela zásadní, posouvá je na úplně jinou úroveň. Moc doporučuji!
Naprostá klasika! Svérázný styl - obsah i forma - výborného vypravěče a tak trochu blázna v tom nejlepším slova smyslu. Když jsem se chystal projet Kanadu stopek od Atlantiku k Pacifiku a zpátky, přečetl jsem si nejdřív Jirkovu knížku jako domácí přípravu. O to víc jsem si pak užil "čekačku smrti u Súsenmerí" ... ;-)
Bible - Karpatské hry pro naši partu průvodců na Novém Hrádku v NP Podyjí představovaly Bibli, a bez nadsázky. Jeden něco z knihy po paměti ocitoval, druhý hned trefil z kterého pohoří nebo hry citát pochází. Na čundry jsme tahali mouku a cibuli, abychom své útroby uctili rumunskou kaší mamaligou. Nebudu to natahovat - díky za mimořádnou inspiraci, pane Náčelníku!
I tato Paulištova kniha odráží mistrovo vypravěčské umění - a že měl ze svých bohatých zkušeností ze světa co vyprávět! Nejsem myslivec, ale i tak jsem se od Paulištových textů neuměl odtrhnout, četl jsem je opakovaně. Doporučuji!
Sláva Štochl - jeho jméno by nemělo být třeba představovat – kolik našich wildlife fotografů dosáhlo tak světového věhlasu?
Myslím, že by stačily prsty jedné ruky...
Je proto docela smutné vidět na Wiki sáhodlouhé charakteristiky různých relativně bezvýznamných žijících jedinců a o Štochlovi kratičký „štěk“.
Nicméně: po letech jsem si konečně nejen znovu prolistoval ale i přečetl celou Štochlovu klasiku – moc doporučuju, je to pohled do technického pravěku – o to víc před panem Štochlem smekám.
A o to víc si stojím za tím, co jsem kdysi o jeho práci napsal:
„Fotografie technické kvality, kterými se před pár dekádami světově proslavila legenda české přírodopisné fotografie S. Štochl, dnes vyfotí sváteční návštěvník lesa mobilem (před pár lety s nadsázkou, dnes bez nadsázky). Dnešního čtenáře přesyceného lavinou technicky dokonalých fotografií, kterými internet doslova bují, už těžko ohromí černobílé zrnité fotografie ze sedmdesátých let. Jenže vezmeme-li v úvahu použitou techniku, nemůže se naprostá většina dnešních byť technicky špičkových záběrů s těmi klasickými – nafocenými bez jakékoli automatiky – vůbec poměřovat.“
(Vesmír 92, únor 2013, s. 96–101).
První kniha pana Paulišty, kterou jsem s dychtivostí malého kluka kdysi přečetl. Výborný vypravěč, bavil mě, i když lovím - jakožto ptáčkar a fotograf - jen beze zbraní.
Pan Paulišta byl vynikající a velmi inspirativní vypravěč - pro mě jeho knížky i osobní setkání s ním (nebydleli jsme v Brně zas tak daleko od sebe) představovaly jeden z hlavních podnětů, proč jsem začal opakovaně cestovat do vzdálených koutů světa.
Rozporuplné pocity. V osobní rovině zcela rozhodující kniha, která mě naočkovala posedlostí ptactvem celého světa a přiměla mě cestovat všude po světě. V rovině objektivní ne zrovna zdařilý atlas už v původním anglickém vydání (viz zdrcující recenze: Jaroslav Klápště: Atlas ptáků světa a Přehled ptáků světa - Problémy českého názvosloví ptáků. Zprávy ČSO 1996.), který byl navíc v českém vydání "vylepšen" řadou překladatelských chyb. Kniha navíc obsahuje první kompletní české ptačí názvosloví všech ptačích druhů světa, které bylo šito hodně rychlou jehlou: J. Klápště názvosloví komentoval slovy "Obrovská ostuda, která nemá pamětníka".
Vtipné a realistické cestopisné vyprávění. Četl jsem několikrát, před cestou do Peru i po ní a příště si tuhle knížku nejspíš přibalím do báglu.
Na chladné oblasti zrovna nejsem, kdykoli to jde, prchám do tropů. Přesto jsem se k Mykiskově knize vracel jak tažen magnetem. Poutavé vyprávění, výstižné fotky, vtipné perokresby - prostě mě na knížka moc baví celá. Doporučuji i horkomilům.