TGC
komentáře u knih

Knížka pro mě nějak sžíravě spojená s Brnem, kde jsem vyrůstal. Nezvyklá forma, známé pocity... třeba se v té kombinaci najdete. Za zkoušku to stojí...


S liánou smrti za hranice všedního vnímání.
Rozhodně zajímavá, autentická a originální kniha. Předává subjektivní dojmy nejen slovem, ale i nádhernými obrazy.


Na tuhle knížku jsem po pěkných pár desetiletích znovu narazil náhodou a úplně ve mně hrklo - jako sotva teenager jsem tuhle knížku kdysi zhltnul několikrát po sobě, s hlavou plnou dobrodružství jsem po četbě večer kolikrát nemohl ani zaspat... Nepochybně přispěla k tomu, že jsem o řadu let později procestoval celý svět.


Každý den nic - tohle sousloví perfektně vystihuje moje pocity z Kuby. Plíživý pocit marnosti, nenaplněných ambicí a nulových vyhlídek na lepší příští. Knížku jsem četl dvakrát, jednou těsně před odletem na Kubu a podruhé nedlouho po návratu. Nebyla to stejná čtení a po krátké ale intenzivní zkušenosti s touhle bizarní zemičkou jsem knihu napodruhé vnímal mnohem intenzivněji.


Naprostá pecka!
Jen doplním k už trefně řečenému (od uživatelů vas a puml níže): Herzog geniálně vystihuje atmosféru a pocitové bouře "za scénou" díky tomu, že z reality vytrhne několik zdánlivě nepodstatných a vzájemně nesouvisejících detailů, které ale dokonale mapují celou situaci. Tedy stejný hypnotizující styl, jaký použil ve svých denících, které tvoří klíčové momenty jeho životopisu Každý sám ze sebe a Bůh proti všem.
Kniha o útrpné tvorbě geniálního snímku Fitzcarraldo, jednom z asi nejvíce náročných natáčení v historii světového filmu, je vlastně nekonečnou sérií zcela bizarních, mimořádných a často nervy drásajících momentů - kdybych byl na jeho místě a dělo se mi to, co Herzog popisuje na první několika stranách, okamžitě bych to vzdal; jenže Herzog o stovky stran a stovky pekelných scén dál pokračuje nekompromisně dál a dál...!
V jeho až deliriálním volném proudu vědomí se míchá realita a sen, jak ostatně Pan Režisér upozorňuje hned na začátku svého jedinečného deníku. Někdy i víc než by se na první pohled zdálo...
Příklad: na s. 162 se mezi dvěma odstavci, které jsou zjevně (?!) autentické době natáčení, objeví odstavec o pádu vrtulníku bolivijského prezidenta Barrientose, jako by byl synchronní. Jenže k zmiňovanému pádu vrtulníku došlo plných 12 let předtím... A mimochodem: byl to právě tento bolivijský diktátor, který poslal na smrt Che Guevaru.


Přednášky a výstavy Miroslava Šebely pro mě byly v 90. letech hodně inspirativní - i díky nim jsem pak projel celý svět. Knížka podává jen mimořádně stručné a krátké nakouknutí do cest, které Šebela vykonal po světě, především v Evropě, Latinské Americe a na Sibiři. Právě ta stručnost je ale až zbytečně extrémní: kniha má pouhých 71 stran a textu je v ní tak málo, že jen klouže po povrchu - jako přehled zajímavých míst celkem ok, ale mnohem více bych doporučil jiné autorovi knihy, které se věnují konkrétním oblastem mnohem zevrubněji.


Kniha, která je pro mě poměrně daleko za hranicí mého oboru (biologie), ale přesto mi přišla neobyčejně zajímavá z hlediska obecného uvažovacího aparátu, který můžeme aplikovat na svět kolem sebe.


Jak probíhají a potažmo končí typické debaty na sociálních sítích, víme všichni. Tahle kniha, případně další z téže série, jsou ideální zdroj/citace, kterým můžete typicky "plodné & přínosné" virtuální debatující poměrně efektivně odkazat tam, kam patří...;-)


Jak probíhají a potažmo končí typické debaty na sociálních sítích, víme všichni. Tahle kniha, případně další z téže série, jsou ideální zdroj/citace, kterým můžete typicky "plodné & přínosné" virtuální debatující poměrně efektivně odkazat tam, kam patří...;-)


Jak probíhají a potažmo končí typické debaty na sociálních sítích, víme všichni. Tahle kniha, případně další z téže série, jsou ideální zdroj/citace, kterým můžete typicky "plodné & přínosné" virtuální debatující poměrně efektivně odkazat tam, kam patří...;-)

Havlovy fotografie Krkonoš, zvláště ty (pod)zimní, jsem naprosto fantastické a stále mě mimořádně silně oslovují. Proto mě překvapilo že tato kniha, kterou jsem kdysi dostal darem, není zas taková hitparáda - fotky pěkné, ale ne skvělé. Každopádně obdivuji co dokázal pan Havel procestovat už v dobách, kdy cestování nebylo zdaleka tak snadno jako dnes.


Knihu jsem kdysi dostal od přítelkyně.
Bývalé.
Možná v tom byla nějaká take-home message...? ;-)


Přestože cestuju poměrně dost, tak mě etnografické části knihy naprosto neoslovují, úplně stejně jako mi přijdou zoufale nudné popisy cizích kultur z pera jiných klasiků, pan Stingl promine (i když ho za jeho práci obdivuji, to je prostě objektivní pecka, která mě ale subjektivně neoslovuje). Prostě mě to naprosto míjí a nezajímá. Přesto dávám téhle knize plný počet hvězd – brilantní jazyk, zajímavé úvahy, fantasticky výstižné popisy. Třeba několikastranový popis západu slunce jsem četl několikrát a opakovaně se k němu vracím.


Nad stránkama téhle knížky jsem jako malý kluk poulil oči a lapal po dechu – tohle tak někdy zažít! Tehdy se cestování za oceán zdálo jako totální sci-fi. Dneska mám procestovaný celý svět a jednou z motivací byla právě tahle útlá knížečka. Díky moc, pane Baum!


Naprostá pecka! Život Kerouacovský, jazyk místy až Hrabalovský. Otevřenost formátem deníku očekávátelná. Neustálé sebezpytování, donekonečna opakované a tím broušené postřehy o životě, které Koudelkovi sloužily jako dopravní značky na jeho mimořádné cestě. Silně inspirativní.
Kniha mě strhla tak, že jsem odložil právě rozečteného Herzoga (skvělého!) i Banksyho (opět vynikajícího) a Koudelkův příběh hltal až do rozbřesku dalšího dne. Sotva jsem ho dočetl, už ho čtu znovu, tato noc nebude krátká...


Skvělý britský suchý humor s nadhledem a elegancí. Tak skvělý, že jsem z toho málem ochořel nadměrnou kučeravostí vlny, kterážto jinak postihuje toliko ovce... ;-)


Podobně jako u jiných autorových knih i zde je moře a oceán pouhým pódiem, na kterém pan Krautschneider rozehrává své úvahy o životě a jeho souvislostech. Jeho moudrost a postřehy určitě stojí za pozornost i návraty k nim.


Přestože jsem suchozemská krysa, která vrhá včerejší večeři do mořských vln při téměř sebemenším pohybu vln, knížky pana Krautschneidera prostě miluju. Moře a pobyt na něm jsou totiž jen prostředkem jak mluvit o podstatných věcech člověka, života a vůbec.


Tahle knížka je pro mě naprostá klasika. Poprvé jsem se s ní setkal před nějakými 30 lety, shodou příznivých okolností v autorově rodném městě, ve Znojmě. Už nevím, kolikrát jsem tuhle útlou knížečku přečetl, vracel jsem se k ní možná z části právě kvůli okolnostem prvního setkání. Ale i další autorovy knihy mě oslovují silně. Tahle nakonec asi nejsilněji :-)


Jako cokoliv, co napsal Rudolf Krautschneider, i tato kniha je pohlazením po duši. Moc doporučuji, i necestovatelům, i těm, které moře neláká. Také rozhovory s panem Krautschneiderem, které jsem našel online, jsou skvělé - díky za ně!
