TheCiko5 komentáře u knih

Pěkná sonda do života celé Afriky. :-)
Vyprávění je pěkné a hezky se čte, ale obsah logicky vydá na tisíc stran. Z toho důvodu mi přijde, že autorka v poslední pětině knihy už "spěchá", aby byl kone. Kapitoly se zestručňují, věty zkracují, vyprávění osekává na kusé informace.
I tak ale moc pěkné dílo a zpětně gratuluju k cestě !

23.08.2023

Otázka za milion dolarů:
"Může být herec dobrý dramatik?"
Odpověď je prostá. Ano i Ne.
Jistě. Autor dbá na text a jednotlivé charaktery. ( Ty jsou velmi pěkně nastíněné, ale bavme se o motivaci těchto postav. Polovina postav motivaci nemůže mít. Neustále hledají, tápou, šlapou vedle. A nositel "děje", nebo alespoň myšlenky je člověk, který pije, fetuje a chce se zabít. Co chce dokázat? Zabít se? Vyvolat soucit? Nevím.
Z toho vyplývá, že závěrečná katarze je až zoufale předvídatelná a tudíž hra postrádá rytmus, napětí a tím pádem i děj.
Jestli mají monology Richarda napovědět něco o jeho motivaci, důvodu, záměru, tak ani tady se to bohužel nepovedlo.
V Česku i díky lokálním konotacím nehratelné.
Bohužel, mrzí mě to...

19.07.2023

Tohle bylo prostě tak těžké.... Byl jsem lehce zhýčkán přirozenou plynulostí Heitzových Trpaslíků, a tak jsem v rytmu této knihy trochu tápal. Ohromné množství odborných termínů a neustálé hledání pravého významu daných slov tempu četby rozhodně nepřidalo. Jako blesk se vždy na moment vynořilo zapálení, svižnost, ale naneštěstí pouze v ojedinělých sekvencích. Mrzí mě to. Ale těším se na pokračování.

22.11.2022

Krásná knížka.
Autor si nehraje na přílišné beletristické vyprávění, spíš se zaměřuje na fakta. Jedná se o dokument, který si umím představit dokonce i na televizní obrazovce. Jasné, stručné, příjemné.

13.11.2022

Jeden z nejútlejších souhrnů Shakespearova díla a přesto enormně obsáhlý. Autor se zaměří na každou jeho hru, na každé období, na každý sonet. Konotace, souvislosti, výtah z děl, osobní život, prostě tady najdete všechno. Doporučuju!

26.05.2021

Taneční soutěž "Šaffova ostroha" má svůj zvuk i mimo východní Slovensko. Mezi tanečníky na Slovensku se traduje, že ten,kdo se dostane na "Šaffovku", jakoby už vlastně vyhrál. Zažil jsem to. Zažil jsem tu atmosféru vydýchaného sálu kulturního domu, zpocené muzikanty a udychané tanečníky. Elektrizující napětí v zákulisí by se dalo krájet, vzduch houstne a mě se zrychluje dech. Začínám se rozcvičovat...

(ze vzpomínek F.C.)

20.04.2021

Ale no tak!
Začínám být pomalu alergický na mediální kampaně, vehementně propagující a do nebe vychvalující autory, kteří zkrátka nejsou českou veřejností dostatečně prověřeni. Takový autor, respektive takové dílo nemůže v Čechách uspět a je odsouzeno k okamžitému zapomnění.
Kniha chvilku připomíná slohovou práci, chvilku mám pocit, že nahlížím do policejního záznamu a rejstříku trestů. Bez emocí, bez osobního názoru na věc, strojeně, nezábavně. Bohužel.

04.01.2021

Jako ano. Většina jednotlivých příběhů má sice velkou vnitřní sílu, oproti tomu ale najdete v knize texty úplně mimo mísu, prostor a téma. Připadalo mi, že Kosinsky moc sází na jednu jedinou kartu, totiž atmosféru války. Několikrát je vyprávění i dost placaté bez jakékoliv šance, že bych si příhodu zapamatoval. A ano. Na Nabarvené ptáče to nenavazuje.

12.10.2020

Krásný dobrodružný příběh jako za starých časů. Při jeho čtení jsem si samozřejmě nemohl nevzpomenout na Jaroslava Foglara. Autorovy sympatie ke kultuře a jazykům Latinské Ameriky se rozhodně nazapřou, jelikož text obsahuje velké množství exotických jmen a výrazů.
Ale vzhledem k tomu, že na základním výrazu pro Opeřeného hada - Quetzalkoatl - jsem si vylámal všechny zuby včetně stoliček, tak představa, že toto jméno vyslovuje dejme tomu dvanáctilený chlapec (pro kterého je kniha určena!), je přinejmenším nepředstavitelná.
Vlastně je ale skvělé, že tu zápletku, že celé to drama si vytvořili sami kluci. To se mi líbí. Dělal jsem to stejně:-)

29.09.2020

Posílám Honzovi velké kočičí pozdravení do básnického nebe. Děkuji i za Tvoji poslední knížku!

12.07.2020

Autor má úžasný smysl pro lehký humor v kombinaci s melancholickou touhou po ztraceném čase. Může to znít divně, ale Troup tuhle disciplínu prostě bravurně zvládá.

28.05.2020

Tento deník mě velmi příjemně překvapil svojí věrohodností a spisovatelskou vyspělostí. Juvačov nepíše zhurta a nárazově, jak bych předpokládal u klasické deníkové ich-formy, ale naopak se nebrání delším promyšleným popisům krajin a celkové atmosféry, které v něm věznice zanechaly (mimojiné častokrát atmosféry hodně zhuštěné). Tento aspekt na mě působí velmi pozitivně a jednoznačně pozvedá literární úroveň celé knihy.

30.11.2016

Na první pohled by se zdálo, že knížka je naplněná pochopením pro dětské žvatlání, vymýšlení, fantazie, hry s míčky a kouzla se zvířátky. Není bez zajímavosti,že v momentě, když se čtenář dozví, že Charms děti vesele nenáviděl a téměř trpěl při pomyšlení na dětský úsměv, nahlíží na celé dílo úplně jinak. Alespoń v mém případě to tak bylo. Bud´ nechápe, jak je to možné, že někomu takhle cynickému a zlému může vůbec vyjít dětská knížka, anebo tento systém škodolibě podporuje a nemůže se vynasmát vytříbenému Charmsovu vkusu, který nenápadně podporuje čtenářovu už tak podrážděnou fantazii. Samozřejmě se vůbec nejedná o knížku pro děti, což se mi fakt líbí.

14.02.2016

Těžko hodnotit Saroyanovy povídky... Zanechají ve vás kousek autorova života, at' chcete nebo ne. Nejsou vázány na čas ani prostor a občas čtenáři činí problém zorientovat se v záměru autora - proč a za jakých okolností povídku psal. Může se stát, že knížku přečtete a naplní Vás optimismem, štěstím a duševní rovnováhou. A stejně tak dobře se může stát, že ve Vás nezanechá vůbec nic a že Vás kniha MINE. Ne, že by mě úplně minula, jen jsem nenašel, co jsem hledal. Někdy pointu, jindy naplnění duševní rovnováhou.

07.10.2015

U této dětské knížky mi především vadilo, že neměla pevně zasazenou kostru děje. Jednalo se sice o dva příběhy, které měly však pramálo společného. Trhliny v plynulosti děje se zvětšovaly i tím, že autor vlastně moc netušil o čem chce psát. Jestli o životě argentinských gaučů, o vztazích mezi konkurenčními osadami, anebo o vztahu dvou mladých kamarádů. Kniha je napsaná až moc jednoduše a přesto není úplně srozumitelná. Čtenář se ztrácí ve spoustě argentinských výrazů, které sice byly autorem dobře míněny, ale dle mého přišly i díky své početnosti a především "nedovysvětlenosti" vniveč. Krásný popis argentinské krajiny a prostředí.

28.08.2015

Vůbec jsem nepochopil cílovou skupinu knížky. Pro dospělého má příliš široké řádkování, jednoduché holé věty, strohý děj a pro dítě zase zbytečně komplikovaně vyprávěné právní zákony, ve kterých se vyzná jen právník a možná někdy autor. Nevím tedy, jak mám knihu hodnotit. Pro dospělého obyčejné, nevýpravné a zmatečné (autor kolikrát nat'ukne nějakou dějovou linii, ke které se však už nevrátí. Čtenář dál v průběhu četby zjišt'uje, že tato linie je naprosto nepodstatná a tudíž neví, na co se má soustředit.) a pro dítě nezáživné a až příliš odborné. Postavy bez vývoje (s výjimkou náznaku uobření rodiny s Ikem), kniha bez děje (pouze popis týdenního procesu). Ale co je nejhorší !
Obrovské množství nerozehraných postav bez významu. A Theo byl tak sympatický, až mě stím s prominutím sr.l. Třináctiletý kluk s vlastní právnickou kanceláří, ochotně pomáhající všem postavám z příběhu, vyjma své rodiny ??? Bud' je Theo borec s IQ 250, ocelovými nervy a výdrží profesionálního boxera, anebo představitel typického amerického supervečerníčku. Možná si dost troufám, ale dle mého je to spisovatelsky nedokonalé a odfláknuté.

25.01.2015

Knížka své určitě splnila. Její přehlednost a obsažnost kvituji, ale narozdíl od jiných knížek v "řadě" chyběla jakási zábavnost a dramatičnost. Krásné, srozumitelné, mnohdy ale šroubované a ploché. Pobavil jsem se jako student,nikoliv jako čtenář.

05.12.2014

Minimalistická serenáda z perverze a jasu. Nejde o text,jde o hluboký,niterný,napevno utažený pocit atmosférického sexu, fyzické potřeby a absence citových vláken v mozku nejmenovaného psychoanalitika (kdyby se jmenoval Ludvík,pocit by to jistě neumocnilo). Přítomen byl vývoj a lehce rostoucí tlak na hlavní postavu. Chybí však jakákoliv dějovost a snižuje se tak návaznost četby...

04.10.2014

...že když čte člověk Viana,musí se opancéřovat notnou dávkou fantazie a představivosti,to už vím. Ale že mě navíc překvapí dalším přívalem nových "rychle vzniklých slov" (Vian vytváří slova buď slučováním dvou až třech různých slov,krácením,anebo prachobyčejným komolením. Kouzlem je,že tato slova používá ve valné většině svých děl pouze jednou a víckrát se o ně nestará. Slova tak vlastně okamžitě ztrácí i teoretickou možnost protlačit se do nějakého okultního - anebo kultovního? - slovníku.) a zároveň mi umožní nesouvisle přemýšlet nad dějem a osudy jeho postav,to jsem nečekal.

07.09.2014

Oceňuji autorův postup při práci na této knížce. Pečlivě vybírat slova a výrazy,aby jich bylo 101,není jistě úplně jednoduché. Přesto si myslím,že jsou některé kusy nastavované ( Nevím,zda to je českým překladem...) Dále se ohrazuji proti označení "povídka",či "mikropovídka". Jedná se spíš o autorovy "vzdechy",více či méně hluboké. Mnohé z nich začínají stejně,mají stejnou skladbu,nebo dokonce stejnou pointu. Napadá mě,jestli je vůbec možné,napsat kvalitativně vyváženou sbírku "vzdechů",z nichž každý bude mít 101 slov...myslím,že těžko...

13.08.2014