TheRaven komentáře u knih

Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy z roku 2004 považuji za asi nejlepší knihu, kterou kdy Stanislav Komárek napsal. Při její přípravě odvedl naprosto neuvěřitelné množství práce a připravil dílo, které bezkonkurenčním způsobem shrnuje problematiku mimetických jevů v nejširším slova smyslu. Zpřístupnil čtenáři i málo známé či již pozapomenuté autory, kteří se zejména v druhé polovině 19. století (po vydání Původu druhů) zabývali významem zbarvení v přírodě a kniha je tak i vynikajícím průvodcem po tom, jak se právě po zveřejnění Darwinovy teorie vyvíjely názory na různé biologické fenomény. Určitě je dobře, že se Academia rozhodla Komárkovu knihu vydat znovu, i když se nabízí otázka, jestli ji bylo opravdu nutné rozšiřovat o různé klasické „komárkoviny“ typu sociomorfního modelování apod. S problematikou to sice do jisté míry souvisí, ale přece jen to malinko rozmělňuje hlavní téma a pro autorovy čtenáře to budou jen samé známé pravdy, doplněné stejně otřepanými vtipy.
Kniha samozřejmě nepostrádá Komárkův specifický styl, tedy používání odborněji znějících synonym, trošku zastaralé větné skladby a občas přehnaného užívání trpného rodu. Text sice díky tomu vypadá ještě erudovaněji (je-li to možné), ale ztrácí také něco z čtivosti (občas působí nepřirozeně). Tradiční je i uvádění veškerých živočichů (i těch zcela nejběžnějších) pouze jejich latinskými jmény, což nepoučenému čtenáři, nechce-li číst text s otevřeným internetovým prohlížečem, opět trochu ztěžuje pochopení toho, o čem se právě jedná. Pětihvězda s výhradami.

7 05.03.2017

Výborná a zcela ojedinělá kniha, která čtenáře neuvěřitelně čtivou a zábavnou formou seznamuje s úžasným životem Charlese Darwina, evolucí a spoustou zajímavých momentů z dějin biologie a vůbec vědy jako takové. Nedalo mi to a o knize jsem se rozepsal více zde: http://ziva.avcr.cz/2016-6/josef-lhotsky-sen-noci-darwinovske.html (PDF ke stažení)

7 15.12.2016

1) Co jsem si poznamenal po prvních cca 60 stránkách: ______ Je mi zatěžko uvěřit, že autorka Plíživého převratu se dlouhodobě zabývá ekonomií (či jakoukoli jinou vědou), a to dokonce aktivně, nikoli pouze jako teoretický pracovník na nějaké zapadlé univerzitě. Její kniha samozřejmě může trefně vystihovat některé problematické aspekty kapitalismu a současných tržních ekonomik, ale takové myšlenky se od začátku docela ztrácejí ve spoustě nesmyslů a pokřivených předpokladů. Statistika je vhodná metoda pro ilustraci různých skutečností, autorka však statistické údaje využívá očividně zcela nesprávným způsobem a pro svá tvrzení hledá podporu pouze v takových datech, která se jí hodí do krámu (např. uvedením změny určité proměnné v rámci vyhraněné skupiny lidí bez ohledu na skupiny další, popřípadě bez zmínky jiných faktorů, které by za pozorovanou skutečností mohly stát). Pokud se jí naopak žádný statistický údaj nehodí, použije absolutních hodnot („srovnání let 1950 a 1990 ukazuje, že více (dosaď číslo) lidí má málo peněz!“; no to mě nepřekvapuje vzhledem k tomu, že za dané období se lidská populace zdvojnásobila, a to díky jejímu růstu v těch nejchudších zemích, což už autorka neuvádí). A podobných údajů hází klidně až deset na každou stránku a stále se snaží uvedená data bez jakéhokoli smyslu porovnávat. Mimoto je vtipná například její ukázka toho, jak kapitalismus dokáže semlít každého bez ohledu na jeho původ a příkladem budiž člověk z vysoce postavené rodiny, který veškeré jmění ztratil kvůli své závislosti na alkoholu (kde tady udělal chybu ten volný trh?). Ještě veselejší je demonstrace toho, že bohatí bohatnou a chudí chudnou, protože víte, kdo se stal prvním výhercem milionové částky v britské verzi hry „Chcete být milionářem?“?; člověk, který již milionářem byl!!, jaká to do nebe volající nespravedlnost! (dobře, to jsou ty největší špeky).
2) A jak to bylo dál: ______ Pokračoval jsem ve čtení. Problém se zneužívanou statistikou pokračoval, občas jsem ale začal mít i pocit, že bych s autorkou mohl v některých věcech souhlasit, i když vzhledem k počátečnímu podlomení důvěryhodnosti textu musí být čtenář stále na pozoru. Není totiž vůbec jasné, které z té spousty informací o různých skandálech a o tom, jak nadnárodní korporace ovlivňují politická rozhodování, jsou nakonec reálné, a které jen domnělé. Skrze to, jak lidé začali svými názory působit na veřejnou činnost korporací, které následně začaly v některých ohledech suplovat bezzubý stát, se v textu konečně dostáváme k tomu, že tímto procesem ztrácí demokracie svůj smysl a je třeba s tím něco dělat. I když dočasně zákazník vyhrává, je to vítězství vedoucí do pekla, protože ty zlé korporace stejně vše dělají jen pro zisk (zde mi nebylo jasné, co je na tom špatného či kontroverzního).
3) Co z toho?: ______ Výsledek je tedy asi takový, že je třeba býti aktivistou, tedy aktivním občanem, který se zajímá o to, co kupuje a od koho, čímž může ovlivnit svět. Každopádně je nutné demonstrovat a pořádně!. No já nevím, je tohle v pořádku? Nestáváme se pak zase otroky propagandy různých aktivistických organizací (nebo autorky této knihy), které zase jen prosazují své zájmy a názory, často založené na (po)chybných předpokladech? (viz bezhlavé odmítání geneticky modifikovaných potravin či jaderné energie) Navíc fakt, že někteří lidé se pak stanou profesionálními aktivisty v boji za cokoli, z nich opět jen dělá tupou zbraň jedné korporace proti jiné, protože blbec, který bojuje proto, aby bojoval, je ideálním prostředkem ke zničení konkurence. Ale nepochybuji, že autorka je v současné době opravdu úspěšnou aktivistkou. Z její knihy je nejlépe patrné, že se při probíraní každého tématu snaží čtenáře nejprve ubít dlouhým tematickým výčtem často šokujících informací (kdo, kde, kdy a proč) a na závěr si už jen v několika řádcích potvrdí svůj pohled, přičemž znavený čtenář jen pokývá hlavou.
4) Závěrem: ______ Pocity z knihy jsou rozporuplné, v něčem s autorkou souhlasím, v mnohém nikoli, ale největší problém je asi v tom, že celá kniha na mě působila nedůvěryhodně, asi jako demonstrace ekologických aktivistů. Zcela nemožné pak pro mě je ztotožnit se s jejími závěry. Potíž knihy samozřejmě může být i to, že byla napsána již před patnácti lety, navíc s ohledem na amerického a britského čtenáře. Mnoho probíraných témat je tak již neaktuálních, případně jsou víceméně bezvýznamné pro čtenáře českého.

7 24.05.2016

Zřejmě každý někdy přemýšlel, co je to mysl, jak mohlo vzniknout vědomí, jakým způsobem existují naše myšlenky a různé mentální představy. Každý o tom má asi i nějakou představu získanou z knih, článků, přednášek či dalších informačních zdrojů, ale většina z nás o tom ve výsledku ví nejspíš jen velmi málo. Peregrinova kniha nepřináší nějaká jasná stanoviska, která by vám konečně ukázala, jak to opravdu je. Autor představováním vývoje daného oboru a poukazováním na různé dostatky i nedostatky jednotlivých konceptů nastoluje mnohé zajímavé otázky a náměty k dalšímu uvažování. Nakonec i naznačí, jaké by mohlo být rozřešení daného problému, respektive kudy bychom při zkoumání mysli mohli vydat dál, ale nechává na každém, jak se s nabízenou představou vypořádá. Přiznávám, že výsledný obraz je mi coby naprostému laikovi docela sympatický a knihu mohu jen doporučit.

7 01.05.2016

Purkyně ve Vratislavi je vskutku fenomenální a jedinečná kniha. Nejsem si vědom, že by v českém jazyce dosud vyšlo srovnatelné dílo, které by popsalo nejvýraznějších sedmadvacet let života tohoto bezpochyby nejvýznamějšího českého přírodovedce, který nejen ve své době doznal celosvětového uznání. Román nabízí bezprostřední pohled na podstatné události, objevy i příběhy z doby, kdy Jan Evangelista Purkyně působil jako profesor na univerzitě ve Vratislavi, kde se zasloužil o založení vůbec prvního fyziologického ústavu na světě, významně se podílel na rozvoji současné vědy a působil jako slovanský obroditel a zapřísáhlý vlastenec. Kniha navíc není suchopárným výčtem faktů a bezvýrazným životopisem, ba naopak, jedná se o čtivé a jazykově poutavé románové dílo, navíc doplněné dramatickými osudy Purkyňova života. Nakonec se zde v okrajově setkáme i s dalšími osobnostmi, s nimiž Purkyně udržoval v oné době kontakty, jako jsou Jungmann, Čelakovský, či bratři Preslové. Celkový dojem podtrují výborné ilustrace Zdeňka Buriana. Nepřeháním, když tvrdím, že Purkyně ve Vratislvi je jednou z knih, která ovlivnila mé smýšlení a po letech od prvního přečtení, byla opět stejně poutavá a inspirující jako poprvé.

7 20.06.2011

Znovu otevřeno po osmi letech, tentokrát, možná i díky přečtení v podstatě na jeden zátah, mnohem lepší dojmy než kdysi (ze silných 3* jdu na slabších 5*). Sedí mi Wyndhamův specifický, racionalizační styl. V knize se toho vlastně moc nestane. Příběh slouží takřka výhradně jako kostra pro sáhodlouhé úvahy a diskuze o protagonistů o tom, co se vlastně děje, jak se k tomu postavit, co to znamená pro lidstvo, jak to souvisí s naší biologickou přirozeností i s povahou života jako takového, jaké z plynou morální důsledku a tak dále. Autor sice čtenáři poskytuje takřka všechny myslitelné otázky i odpovědi, přesto mu nechává prostor, aby je sám promyslel a posoudil, jestli se učiněnými závěry ztotožňuje. Snad jediné, kde jsem se zásadněji zarazil, bylo Zellabyho přemítání o původu člověka, nicméně vzhledem k době napsání (1957) se dá celkem pochopit. Je to navíc jedna z mála věcí, která na tomhle jinak nadčasovém románu, který bude stejně podnětný a aktuální i za dalších půlstoletí, zastarala.

6 05.08.2024

Ghúlovská zápletka za moc nestojí a brakovost z ní doslova kape, což nemusí být na škodu, když se to udělá dobře, ale Keenovi se to úplně nepovedlo. Ghúl toho naštěstí nabízí víc, od trefných postřehů o těžkostech dospívání po zjištění, že skutečné zrůdy často mívají mnohem všednější podobu, než si myslíme. Autor se nebojí otevírat hodně nepříjemná témata, a byť často neříká nic moc nového (násilí plodí jen další násilí), stojí za to to připomínat. Ve výsledku poměrně depresivní kniha, která sice využívá osvědčené propriety (maloměsto, letní prázdniny, dospívání, parta kluků vs. zlo), ale přece jen nabízí něco trochu jiného než vzpomínané Kingovo To nebo Simmonsovo Temné léto.

6 31.10.2023

Přiznám se, že hlavní motivací k přečtení téhle nepříliš rozsáhlé knížky pro mě bylo Lewontinovo jméno, kterého znám jako spoluautora slavného článku (z roku 1979) o spandrelách a kritice přílišného adaptacionistického pohledu na evoluci (napsal ho spolu s dalším levicově smýšlejícím biologem S. J. Gouldem). Trochu jsem se obával, že text musel po těch více než třech desítkách let notně zastarat, ale nestalo se, nebo alespoň ne zásadní měrou. Byť některé jednotlivé faktické údaje už samozřejmě neplatí, na poselství celého textu, jenž kritizuje především biologický determinismus a jeho zneužívání pro ospravedlňování stávajících společenských pořádků, sociobiologii, Dawkinsův sobecký gen, vyzdvihování jedince na úkor společnosti, příkré oddělování genů od prostředí a řadu dalších věcí, to nemá příliš vliv. Naopak se jedná o celkem provokativní sbírku esejů (původně rozhlasových přednášek), které čtenáře přinejmenším popíchnout k promýšlení či revidování některých všeobecně zažitých představ. (PS: V textu používáný termín rodový výběr [patrně "kin selection"] se dnes překldádá jako příbuzenský výběr.)

6 16.02.2023

Celkem zábavná žánrovka, která jistě potěší každého Teslova fanouška, neboť ukazuje, jak by svět mohl vypadat, kdyby se historie na několika křižovatkách vydala trochu jinudy. Alternativní historii se autorovi dokonce podařilo vybudovat natolik dobře, až čtenář občas zapomene, že to vlastně nakonec bylo kapku jinak. Co se samotné zápletky týče, ta je spíše průměrná, sice ne zcela předvídatelná, ale nijak zvlášť překvapivá či osvěžující. Ve výsledku snad i trochu překombinovaná. Hlavní postavy lehce šablonovité a ve Vavrečkově Teslovi moc se mi nedařilo vidět toho idealizovaného Teslu, který dlí v mé hlavě, ale to bude nejspíš ryze subjektivní problém. Vedlejších postav zase bylo o pár víc, než by bylo potřeba. Přesto Tesla noir (to je prostě výborný název, což platí i o obálce) jakožto „thriller z alternativní historie“ splňuje očekávání a návdavkem mě seznámila se zajímavým autorem (stylem i výběrem témat), o němž nepochybně ještě uslyšíme. Snad by ho potěšilo, že jeho kniha ve mně vyvolala neodolatelnou chuť nalít si dvojitou skotskou a znovu si přečíst vynikající Říši světla od Jill Jonnesové.

6 06.09.2021

Tematicky celkem atraktivní povídky, nicméně zpracování už tak žhavé není a většinu příběhů sráží do přijatelně zábavného, ne však zapamatováníhodného průměru. Vyčnívá jinde mnohokrát otisknutý Soudcův dům či lstivě mstivá Indiánská žena (leč poslední větu bych nemilostně vypustil). Něco do sebe má i žertovné Cikánčino proroctví a příjemnou atmosférou oplývají také Zrádné písky, ale něco tomu zkrátka chybí.

6 22.08.2021

Černobylská horečka vyvolaná nedávným seriálem mě tak nějak minula, přesto jsem na nedostatek svého povědomí o „nejhorší jaderné katastrofě v dějinách“ nebyl zrovna dvakrát pyšný. Když mi náhodou padla do ruky sympaticky vyhlížející knížka A. Leatherbarrowa, bral jsem to jako skvělou příležitost, jak se zbavit jednoho restu. A nelituju. Celkově jde o publikaci nepříliš dlouhou, navíc neskutečně čtivou, takže pro základní seznámení se s příběhem ideální. Za klad, alespoň pro laického čtenáře, považuju způsob vyprávění, totiž prolínání kapitol technického či historiografického charakteru (úvod do výroby jaderné energie, přehled dalších havárií, černobylská nehoda, její následky, proces, vysvětlení, k čemu došlo) s kapitolami výpravnými, v nichž autor líčí svou návštěvu Černobylu a Pripjati. Celek působí pěkně organicky, jasně ukazuje, co se vlastně stalo, boří některé mýty a návdavkem i přes pochmurné téma skýtá příjemný čtenářský zážitek. Nelze než doporučit, leč srovnání s jiným „černobylskými“ publikacemi nemám.

6 03.03.2020

Komiksové zpracování posledních dvanácti let života H. P. Lovecrafta se tematicky jeví jako velmi slibná látka, ale výsledek, jenž má lehce přes sto stran, za oprávněnými očekáváními pokulhává. Kresba sice není špatná, ale scénář toho ze života mistra navzdory lákavé předmluvě mnoho nenabízí. Patrně nejzajímavější jsou pasáže, kdy se dostane na úryvky z Lovecraftových povídek, leč těchto vložek je velmi pomálu a nedokážou komiksu propůjčit alespoň trochu temnější či osobitější atmosféru, zkrátka něco, díky čemu by se dala kniha považovat za něco víc, než jen stručný výtah z Lovecraftova života převedený do komiksové podoby. Celkově tak ryzí průměr, který neurazí, ani nenadchne.

6 06.02.2020

Další parádní antologie z Pandaemonia, tentokrát na téma ženské vědeckofantastické povídky na přelomu 19. a 20. století. Přestože dvě nebo tři povídky slabší, zbytek pobaví a několik je vyloženě dokonalých. Nechybí klasické náměty jako vyšší prostorové dimenze (Pokoj pro služku), upřednostnění vědeckého poznání nad lidskostí a morálkou (Modrá laboratoř, Nejdůležitější přísada), problematika pokroku, který není vždy krokem vpřed (Manželka na zakázku), či vykající výpravy do budoucnosti, navíc okořeněné úvahami o smyslu člověka (Zázrak s lilií). V průběhu samozřejmě spousta narážek na tehdy nové a přelomové objevy (radioaktivita či objevování nových chemických prvků). Celkově velmi příjemné čtení, tradičně vyšperkované doslovem Ondřeje Müllera.

6 21.06.2019

Po Sedmi přednáškách z fyziky Rovelli přichází s další knihou, ve které konečně naplno rozvíjí svou představu, jak sjednotit kvantovou mechaniku a obecnou teorii relativity, konkrétně takzvanou smyčkovou kvantovou gravitaci, jež by měla být rovnocenným protivníkem strunové teorii. I přestože se jedná o téma nadmíru obtížné, autor ho podává neuvěřitelně srozumitelně. První polovina svazku navíc slouží jako úvod do obou zmíněných teorií a vysvětluje všechny potřebné pojmy, takže se knihy nemusí bát ani úplní začátečníci. Ukázková popularizační práce.

6 06.10.2018

Parádní komiks, který se snaží vtipně a (v rámci možností) i srozumitelně představit, co je to vlastně kvantová teorie, jaká jsou její východiska, a co byli zač ti, kteří stáli za jejími prvními krůčky. Báječné populárně naučné čtení, nicméně alespoň drobné základy kvantové teorie se čtenáři jistě budou hodit, aby docenil všechny narážky a odkazy. Krom toho i zajímavá pointa vyplývající z jedné z interpretací teorie. Každopádně velká spokojenost a doporučení.

6 18.08.2018

S literaturou podobného typu mám po hříchu málo zkušeností, takže Mastertonovu knihu nemám v zásadě s čím srovnat, nepočítám-li první díl (Bílé kosti), který si po těch třech letech zase vůbec nepamatuju. Každopádně očekávání to splnilo, příběh zajímavý, některé scény lahůdkové (pitevna) a sexuální scény kapku trapné. Jedna věc mně však utkvěla v paměti, a to stravovací návyky komisařky Katie Maguirové. Pomalu v každé kapitole (trochu nadneseno) se v nějakém smyslu mluví o jídle, ať už jde komisařka na večeři, vybalí si sendvič, apod., ale téměř vždycky ji přejde chuť, nemá čas, nebo zrovna vedle ní někdo umírá. Celkově to pak působí, jako by hlavní hrdinka během celého příběhu snědla jeden talíř mlžů a kousek chleba se šunkou.

6 10.06.2017

Velmi zajímavá a čtivě napsaná kniha. Skvělý pohled „pod povrch“ několika materiálů, se kterými jsme denně v kontaktu (dobře, až na aerogel), ale často vlastně ani nevíme, jak fungují. Vynikající kapitola o betonu, zejména jde-li o vývoj samoopravného betonu s využitím bakterií přimíchaných přímo do cementu. Báječná kapitola o čokoládě, kterou nedoporučuji číst s prázdným žaludkem. Sklo, plast, ocel a mnoho dalšího. Rozhodně doporučuji.

6 10.02.2017

Osobně mě periodická tabulka vždycky nějakým způsobem fascinovala. Však podobně jako autor ji mám dodnes pověšenou nad pracovním stolem, a stejně jako on jsem si chtěl v mládí vytvořit sbírku jednotlivých prvků. I když daleko jsem to nedotáhl, doma jsem našel krom jiného jen měď, železo, zinek, hliník či olovo, a ve školní laboratoř jsem toho během cvičení taky moc nenakradl (i když pár zajímavých chemikálií mám doma dodnes). Každopádně vynikající kniha, která náš svět rozebírá opravdu do detailu – na jednotlivé prvky.

6 02.02.2017

K této knize mám trochu zvláštní vztah, protože Děti kapitán Granta byli mou vůbec první přečtenou verneovkou, která nakonec vedla i k tomu, že jsem u čtení Julese Verna zůstal dodnes. Jedná se sice o zástupce naivnějšího proudu verneovek, který se vyznačují silně romantickým chováním postav a poněkud černobílými charaktery, ale to pro milovníky Vernových knih jistě není překážka. O tom svědčí i velká obliba tohoto románu, nepochybně těžící i z vynikajícího námětu, díky kterému se spolu s hlavními hrdiny vypravíme na opravdu podivuhodnou a neuvěřitelně dobrodružnou cestu kolem světa. Pár dalších poznámek ke knize k přečtení zde: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/podivuhodne-cesty-julese-verna-zastavka-pata-deti-kapitana-granta-6613

Tak aspoň, že inspektorka hned na začátku přiznává, že na svou pozici se dostala zčásti díky pozitivní diskriminaci, tedy kvůli nesmyslným tlakům na vyplňování vysokých pozic ženami i v případech, kdy je taková žena méně kvalifikovaná než muž. A podle toho to pak taky v průběhu děje často vypadá, což bude jistě hlavní poselství knihy. Pokud jde o příběh: jednoduchý, zábavný, fajn, místy možná až nepříjemně brutální. Závěr prý trochu přiblblý, ale to už mě ani nepřekvapilo. Jako člověk detektivními thrillery téměř neposkvrněný nemám s čím srovnávat, ale proč nedoporučit. Celkově pěkná jednohubka. 70%.

6 16.11.2014