ThomasRuhe komentáře u knih
Už nějakou dobu jsem si chtěl knihu znovu přečíst a čtenářská výzva mi k rozhodnutí pomohla. Asi nemá smysl něco o knize psát, je to jedna z nejznámějších a nejslavnějších detektivek v historii. Každý ji zná i když jí nečetl.
Čtením jsem si osvěžil paměť a příběh mě znovu bavil a zůstává stále legendárním...
Cesta není epický postapokalyptický román. McCarthy stvořil spíše komorní příběh otce se synem, kterak putují zpustošenou krajinou ve zničeném světě. Dovedným popisem vypravuje jejich každodenní útrapy v boji o přežití. Zcela v souladu s atmosférou, nedal McCarthy svým postavám jména, protože v takovém světě nemají jména žádný význam.
Zoufalství a beznaděj se zhmotňuje na každé stránce. Knihu mohu rozhodně doporučit k přečtení. 80%.
Vyšetřovaný případ se mi líbil a příběh je napsaný dobře. Nechybí vlastně nic podstatného, vrah je dost zvrácený, průběh vyšetřování je tajemný a děj má přiměřené napětí. Rozhodně hodnotím jako nadprůměrný thriller.
Černá ozvěna je velmi dobrá detektivka. Výborné seznámení s Harry Boschem jakožto hlavní postavou. Samotné vyšetřování se mi líbilo od začátku do konce. Nechybí ani překvapení na závěr. Já sice tuto sérii nečtu chronologicky, ale jako startovací díl je to opravdu povedené s možností stát se pravidelným čtenářem těchto knih.
Kniha má obvyklé příběhové schéma. Reacher náhodou vystoupí z autobusu. Začne jednat v dobré víře, ovšem situace se rychle vyhrotí, on nepolevuje a pokračuje s vymáháním spravedlnosti až do úplného konce...
Starý dobrý Reacher, je nezastavitelný, každou situaci reacherovsky rozebírá a hodnotí, což mě vždy baví. Místy je akce trochu přehnaná, ale nad tím přivřu oko a dám Spravedlnosti 80%.
Budu se opakovat, ale znovu velká spokojenost. Klasicky drsné, stále se něco děje, Carter do příběhu opět umístil nějaké originální prvky, čímž tento díl odlišil od ostatních v sérii, alespoň tak, jak to série umožňuje.
Proto dávám 85%.
Výborné, příběhem jsem profrčel velkou rychlostí. Znovu mne udivuje jak Carter dokáže do svých knih vložit nějaké originální aspekty, které jsem nikde nečetl, to při záplavě obdobných thrillerů nebude vůbec snadné.
Zde to je např. pravé zaměstnání manžela druhé oběti... jsem rád, že to Carter v knize velice účinně využil...
Navíc u mne opět dokázal probudit touhu číst co nejrychleji a zjistit kdo je vrahem...
Takže mi nezbývá, nežli knihu doporučit a dát jí maximum.
Další výborná kniha od Chrise Cartera. Používá svůj již klasický postup. Až bizarně brutální vraždy, detektivové se snaží ostošest, aby jim přišli na kloub. Tohle celé pak přinutí čtenáře kroutit hlavou a dumat nad tím, co za těmi vraždami vězí, proč zrovna takhle a proč právě ty lidi si pachatel zvolil.
Celý průběh děje se mi líbil a závěr taky nezklamal, takže hodnotím maximem možného.
Další super případ. Velmi povedený úvod, ve kterém se detektivové o vraždách dozvědí hodně nezvykle, z ukradeného deníku. Pak další překvapení, kdy vrah nikam nezaleze, ale chce deník zpátky. Fakt to byl tedy start !
Zbytek je pak Carterův vysoký thrillerový standard, který je smíchaný z brutality, napětí, odvahy, chytrosti a jiných ingrediencí jak detektivů tak samotného vraha...
V předešlých dílech si autor zdvihl laťku hodně vysoko, a zde ji úspešně znovu překonal.
Kniha má bravurní nástup. Carter se s ničím nezdržuje a jde do toho naplno hned od první kapitoly. Napětí mě doslova přikovalo ke knížce. Pak následuje jízda jak na horský dráze až do konce. Naprostá bomba, takže maximální hodnocení i doporučení.
Tenhle díl mě opravdu bavil. Tři řešené případy, každý úplně jiný, gradující v samotném závěru. Mnoho mcbainovsky vtipných dialogů, které odlehčují závažnost jednotlivých případů. Prostě kompletní balíček, který do svých knih McBain vkládá. Mohu doporučit...
Coleův Hadrový panák byl hodně čtený a probíraný, takže i já jsem byl na tuhle knihu zvědavý. Nebyla špatná, ale detektiv Fawkes se mi moc nelíbil a při řešení případu bylo překvapivé, že některé důležité otázky policajti vůbec neprobírají.
Coleovu knihu srovnávám s thrillery Chrise Cartera, z toho vychází Hadrový panák jako poražený. Výsledná úroveň je 70%.
K přečtení Jericha mě přiměla lákavá zápletka, kdy u malého města havaruje kamion převážející smrtelně nebezpečnou látku, která pak unikne. Poté Ch.Hyde zručně rozvíjí příběh obyvatel městečka, přitom ladění románu je spíše pesimistické, což je vzhledem k okolnostem reálné. Musím říct, že se mi kniha líbila a budoucím čtenářům ji mohu doporučit.
Vždy se mi líbilo jak Francis dovede popsat atmosféru na závodišti. Sychravé podzimní počasí, hemžení v paddocku, lidi od tisku, jezdce, diváky, bookmakery, majitele i trenéry. Pak v několika větách vylíčí průběh dostihu, že to čtenář doslova vidí. Detektivní zápletka je také povedená. Mladý jezdec Rob Finn začíná mít úspěch a stoupá na žebříčku žokejů. Stává se z něho hvězda. A najednou konec. Ať se snaží sebevíc jeho výsledky jsou stále horší. Ztrácí důvěru majitelů i trenérů, ale hlavně víru ve vlastní schopnosti. Vůbec to nechápe, začíná si myslet, že předchozí úspěchy byly jen náhoda.
Zápletka se povedla a konečné rozuzlení je taky výborné. Nervy patří k mé oblíbené silné trojce, ještě s Reflexem a Smrtí favorita.
Hned začátek je chytlavý nesmyslnou vraždou, které je Winter přímým svědkem. Následné zkoumání šest let starého případu vražd a hledání souvislostí se záhadnou vražedkyní je dobře propracované. Duševní souboj Wintera a Amelie je hlavním tahounem zápletky. Ani závěr nic nepokazil, takže celá kniha mě bavila a Oběť hodnotím 4/5.
Další velmi zdařile sepsaný příběh s Parkerem. Tentokrát se ujímá případu ve kterém se podívá na zoubek izolované komunitě lidí žijících na území nazývané Puklina. Znovu ho doprovázejí Angel s Louisem, takže o zábavu je postaráno...
Příběhu opět nechybí temný podtón s trochou nadpřirozena, což mě baví.
Za mne tedy spokojenost a hodnotím 4/5.
Začátek byl slibný, ale pozdější průběh mě moc nenadchnul, spíše štval, a pak jsem čekal v závěru pořádnou tvrdou vendetu, jenže konec byl slabý čajíček... takhle je to maximálně za 3 hvězdy.
Purpurové řeky jsou napsané dobře a styl doslova vybízí ke čtení s dějem, který se rychle posouvá vpřed. Zajímavostí je určitě spojení dvou původně oddělených případů... Při četbě jsem si hned vybavil Mráz od Miniera. Příběhy jsou samozřejmě zcela rozdílné.
Přiznávám, že konec překvapil. S knihou jsem spokojený a hodnotím 70%.
Vždy se mi líbí, když ve Francisových knihách je hlavní postavou aktivní žokej, který se pak vlivem okolností stává detektivem amatérem. Francis pak může naplno rozvinout svou schopnost vylíčit atmosféru závodišť, ať již samotnými dostihy nebo děním v paddocku.
Zde je navíc výborný popis vztahu mezi žokejem Filipem Norem jeho trenérem Osbornem a zvláštním majitelem Victorem Briggsem...
Další dějové linie, jako pátrání po ztracené sestře nebo luštění fotografických materiálů dobře funguje a příběh tak pro mě neměl žádné výrazné slabé místo.
Tohle jsem už četl po několikáté a opět mě to bavilo.
Child knihu rozdělil na dvě dějové linie. Reacherovu, který si chce prohlédnout místo, kde údajně vyrůstal jeho otec. A motel, kde si čtveřice frajírků založila zvláštní byznys. Obě linky jsou napsané dobře, tradičním Childovým stylem.
Brzy jsem začínal tušit, že se obě linie zkříží, ale nakonec to trvalo déle, než jsem čekal, a potom co se objasní co se v motelu bude dít, jsem se těšil až konečně Reacher frajírkům nakope prdele.
Konec potěšil, prostě starý dobrý Reacher, takže žádní právníci a podobný kraviny...