ThomasRuhe komentáře u knih
Celkově se mi kniha líbila a dobře se četla. Absolutní vrchol příběhu je ale hned na začátku, a to v akci při dopadení bin Ládina. Tohle pro mne Ryan nepřekonal ani svým zajímavým koncem.
Překvapivě mě čtení nebavilo. Přitom filmová verze je vynikající a viděl jsem ji už několikrát.
Když si tu pročítám komentáře, tak zjišťuju že Bukowski dosáhl toho, čeho málokterý spisovatel. Čtenáři ho buď milují nebo mu nemůžou přijít na jméno, ale skoro žádnému není lhostejný.
Bukovy texty nejsou pro citlivky, takže pokud jste jeptiška která se při slovech hovno nebo prdel křižuje, tak to není pro vás. Vulgarismy v povídkách ale nejsou samoúčelné, prostě jen vystihují prostředí ve kterém se postavy pohybují. Bukowski žil v Hollywoodu, což je ve skutečnosti pořádná díra, to nejsou jen filmová studia. A většina postav jsou ztracenci a různé podivné existence.
V Těžkých časech Bukowski nepotřebuje plýtvat slovy aby dosáhl maximálního účinku na čtenáře, jakého..... to už je na vás. Na mě to zabírá, a ty povídky mě zkrátka baví.
Povedený díl z této série. Trochu neobvyklé bylo, že se celý odehrává jedno říjnové odpoledne, a navíc drtivou většinu času na policejním okrsku. Silnou stránkou jsou opět jednotlivé postavy detektivů a jejich myšlenkové pochody.
I když je Keller najemný vrah, tak je to vcelku sympatická postava. Není totiž pouze bezduchým strojem na zabíjení, ale má své pocity a nálady. V každé kapitole sice plní novou zakázku, které jsou hodně rozmanité, ale v mnohých dostává větší prostor jeho soukromý život, od pořízení psa až po sbírání známek.
Block knihu věnoval Evanu Hunterovi, a musím přiznat, že je zde podobný jemný ironický humor jako v McBainových knížkách o 87. revíru.
Tohle bylo mé druhé čtení této knihy po několika letech a opět mne to bavilo.
Kniha má výborný nástup, jelikož hned od začátku se jde na věc, a je to bohužel taky nejlepší část příběhu. Protože jakmile se začne rozkrývat co se vlastně stalo, spadne napětí jako Jack Taylor z nebe. Zbytek je pak plný akce, až trochu přehnané. Ano, Jack Taylor je sice bývalý příslušník SEAL, ale tady je z něho skoro superman. Takže nakonec jen průměr.
V rámci tohoto žánru mám už pár knih za sebou, a musím říct, že tato je dobrý průměr. Je obtížné přinést do příběhu něco zcela nového, tady je vše co v takovém románu čekáme. Zápletka není omračující, ale ani to není žádné zklamání. Proto za sebe mohu říct, že to bylo dobré počtení.
Tohle byla má třetí kniha od Lutze v poslední době, a tak se mi zdá, že je to pořád to samé dokola. Quinn opět pátrá po sériovém vrahovi, který je slušný sadista. V knize jsou další dvě dějové linie, u kterých jsem dlouho nevěděl co z toho vzejde. Dlouho se nic neděje, tedy vrahoun si vesele vraždí, ale Quinn se nemůže pohnout z místa. Teprve až v závěru se vše vysvětlí, když Lutz všechno splácá dohromady jako kuličku. Asi bych knihu hodnotil lépe, kdyby jsem měl od minulých dílů větší časový odstup, takhle je to jen solidních 60%.
Kniha se mi líbila, a to z několika důvodů.
Velká část příběhu se zabývá psychickými problémy vojáků po jejich návratu z Iráku, a tomu jak se k nim armáda zachovala.
Connolly opět zručně mixuje realitu s nadpřirozenými silami ( hodně temnými). Jde to vcelku dobře dohromady, protože to příliš nepřehání, a tato kombinace dodává příběhu hutnou atmosféru.
A konečně příchod Parkerových newyorských přátel, párku zabijáků Louise a Angela, které si povolá na pomoc. Ti vždy přinesou do příběhu oživení.
Sečteno podtrženo : zasloužené 4 hvězdy.
John Lutz u série s Quinnem používá dvě varianty. Buď nechá identitu vraha skrytou, a odhalí ji až na konci, nebo, jako v tomto případě prozradí vraha hned na začátku, a pak už jen čtenář čeká až ho Quinn vystopuje a dopadne.
Druhá varianta mi sice nevadí, ale přeci jen je příběh o něco ochuzen.
Přesto se čte kniha dobře, také děj má spád, takže za mne spokojenost.
Vcelku solidní příběh, kde nejlepší pasáží je závěrečné bankovní přepadení.
Tady musím souhlasit s Testerem, u mne čtení probíhalo hodně podobně a mám z něho ty samé pocity.
Pasáže s Nicholasem Dyerem z počátku 18.století jsou napsané (asi kvůli atmosféře) jakousi formou staročeštiny, která je skoro k nepřečtení. Tvary slov i jejich spojení v souvětí, to je hotový jazykolam.U mnohých výrazů jsem ani nevěděl co vyjadřují.
Kapitoly s Hawksmoorem jsou již psané normálně, jenže on se v knize objeví až ve druhé polovině.
Přitom samotná idea zápletky není marná, protože působí trochu doyleovsky, jen z konce nejsem moc moudrý, stále mám pocit, že mi řešení zločinů v době Hawksmoora nějak uniklo.
Proto pouze 40 %.
Pamatuji si, že to byl velice pěkný atlas. Barevné mapy zemí podle hranic se střídali s mapami zobrazujícími oblasti nížin, pohoří, hor, řek, jezer atd. Na začátku atlasu bylo něco málo informací o vesmíru a planetách. Na konci pak velká mapa Československa.
Atlas nemá sice barevné mapy, pouze černobílé,ale ty jsou poměrně dost podrobné, překvapivě hlavně u menších zemí např. Tichomořských ostrovů.
Velice dobrý slovník,který hojně využívám.
I když jsem si tuhle knihu přečetl spíše náhodou, tak zklamaný nejsem. Příběh pěkně odsýpá, pátrání po sériovém vrahovi je zajímavé od začátku do konce. Detektivní parťáci Ryder a Nautilus jsou sympaťáci, a jejich rozhovory jsou vtipné a plné ironického humoru. Kromě případu, řeší i budoucnost své jednotky, která se u jejich nadřízených netěší velké oblibě. I závěr ujde, nechybí trocha překvapení a dramatický konec. Pokud Kerley napíše další knihu s tímhle párem detektivů, tak si jí určitě přečtu.
Hodně brutální popis divokého západu.Žádná romantická máyovka s kladnými hrdiny.Tady žádné kladné postavy nejsou, všichni jsou hrozní a zlí, nebo ještě hroznější a zlejší.
Bohužel se mi kniha moc dobře nečetla, a to kvůli McCarthyho vypravěčskému stylu.Celkem dlouho mi také trvalo, než jsem si zvykl, že McCarthy při rozhovorech postav nepoužívá úvozovky.
Původně jsem chtěl dát knize jen dvě hvězdy, ale myslím,že to si zase nezaslouží, takže tři.
Podle názvu jsem očekával, že Predátor dostane v příběhu hlavní roli, ale do půlky plní roli komparzisty. Myslel jsem, že ho Lebbon detailně představí a umožní čtenáři nahlédnout do jeho uvažování a pocitů, případně nastíní i jejich historii.
To se v druhé polovině knihy sice naplní, protože Predátoři dostanou mnohem vice prostoru,
přesto zůstává kniha za mým očekáváním.
Knihu jsem zvolil do čtenářské výzvy ( oblíbená kniha z dětství).Verneovky jsem měl rád, ale právě Ocelové město jsem nikdy nečetl. Knížka je poměrně útlá, což je trochu neobvyklé.
Samotný přiběh není špatný, ale popis mi přišel takový zrychlený a zjednodušený, takže výsledný dojem je spíše lehké zklamání.