tisha8409 komentáře u knih
Takže co tu máme: jednu stárnoucí "hvězdu", která byla snad i v krabici od toaleťáku a ač radí krávoviny typu JAK UVAŘIT MÍCHANÁ VAJÍČKA, má exclusive dům, je náádherná ( ač si to v knize protiřečilo - "není typ krásky, která by diváky okouzlovala, ale byla velmi pohledná a atraktivní...tak byla nebo nebyla hezká??) a má promiskuitní dcery žijící spolu. Je bez chlapa, takže se zdá, že vede nic moc život. Taky nad tím hodně textu prosedí, pročumí a popřemýšlí.
Bábinu štve, že jí do šou nasadili hezčí a mladší, k tomu i chlapy, a tak se to stádo ve snaze zaujmout stalo trapnými pozéry s hořícími utěrkami a křičením JÉÉ NABER MI TAKÝÝ.
(Přišlo mi to jako na sílu točená Snídaně s Novou - to, co předvádějí moderátoři jakože JSME HEPY KŮL END BOŽÍ mi to velmi, velmi evokovalo. Prostě TRAPNÉ.)
Skákala jsem stránkami ve snaze najít tu pohodu, kterou evokoval popis děje na přebale... ale narazila jsem jen na spleť jmen, popisů toho kdo je kdo a proč začal vařit a nejvíc mne dostal sladký, lahodný konec aneb jak ke štěstí všichni přišli.
Pohádka pro dospělé romantičky prostě.
Přikláním se k Lili.
Jasně, že to nebylo snadné díky těm úmrtím, ale bohužel právě díky nim se ty dvě našly.
Co se týče stylu psaní, nepřijde mi nijak extra vyjímečný.... kniha je opět plná přebytků, např. ohledně Lajly nebo počátků Marjamina života.
Je škoda, že Mirjam za osvobození se od hajzla musela zemřít, zatímco druhá si v pohodě odkráčela a i s dětičkama, zase plodí další a další a žije si.
Jako nevím... přijde mi, že tyhle knihy jsou cílené citové útoky na srdíčka ženušek, kterým nedochází, že sice můžeme na ulici nalíčené, v krátkých sukních a smíme do kin nebo posedět ve smíšené společnosti,, ale v podstatě je i u nás zakořeněno, že žena je níž než muž a vše je na jejích bedrech. O násilí ani nemluvě.
Takže jak moc enormní rozdíl je mezi nimi a námi?
Není dnes nikdo, kdo by o tom, jak to tam chodí, nevěděl, proto nevím, že to ještě někoho může šokovat, až dojímat.
Je to pořád dokola.
Obdivovat ty ženy? Zač? že prostě žijí a přežívají v područí mužů?
Pro co je obdivovat - však samy nic nemohou dokázat a obdivovat někoho jen pro to, že prostě nějak musí žít kvůli společenskému přesvědčení, mi nepřijde důvodné.
Není proboha pořád jen Afgánistán... je spousta míst, kde je to ještě horší.
Zas budu za tu divnou? Proboha jaký skvost, jaký klenot???
Nesledujete zprávy, že vám tato buranská encyklopedie praktik, které využívá kdejaká nula, přijde šokující?
Šlapky, násilí, úplatky. Od nejnižších majitelů hospůdek heren parcel až po politiky.
O tomhle přece díky denodennímu přívalu zpráv víme, ne?
Nejhorší na tom je, že je to psáno z doby, kdy se to vše dělalo dobrovolně.. kdežto dnes už se holky tahají za hranice násilím, stejně tak zažívají horší věci u porn než Denisa plivání a vraždy jsou horší než jedna střela.
Že šlapka nebo pěšáček- zabijáček už z toho nemůžou ven je jasný....proč se hlavní "hrdinové" těm praktikám a tomu, že z tama nevyváznou, tolik diví?
K postavám: Michal si hraje na Hitlera a je magor. Pochybuji ale, že za to mohla smrt tý šlapky- spolužačky.
Vojta, co dělá s tuctama jiných, nesnese u Denisy. Zvláštní.
Denisin konec byl ošklivý, život v Londýně si však s chutí vyvolila.
Ten začátek taky slušně zabíjel tou rádoby realitou.
Učitelka bodající žáky kružítkem? Bití jen pro jeden převrat? Trhat lalůčky?? Styk na praxi za plného provozu?!
Prosimvás...naivní a směšné.
A jinak je na knize rok narození 1980, ne 1978.
Žilo bylo...... jedno obehrané, trapné klišé.
Již tehdy to muselo mít trapně nostalgicko- romanticko- hororový děj.
Naivní, dětské, hloupé.
Propánajána, kdyby spolu žili, tak by si po dvaceti letech nejspíš přáli, aby se za sebe nedostali.
Dětská láska není ukazatel životního štěstí ani dobrého rozhodnutní...tak nad čím se rozněžňovat ?!
Čecháčci si vyrazili k móřu, tak se tradičně chovají jako burani a ještě si to užívají. Ha, ha,. Celý pan autor.
Jedna hvězda za zajímavý popis děje na přebalu, který mne nalákal....
na hru dovu hloupých děcek, kdy na sebe jukají v Opeře ano ne ano ne, pak se honí po kluzišti, pak se líbají proto, aby na sebe byli záhy naštvaní a odmítají se a pak jednoho dne k tomu dojde a z ní, nezkušené, se opět jako v 50ti odstínech stává ve vteřině divoká milenka, která okamžitě ví co chce.
Přátelé, toto kroucení skutečnosti zabalené do nerozhodnosti děcek u báboviček mne skutečně nebere.
Fantasy, ale taková.. dětsko-dospělá.
Děcka v klubu, sex, vraždy...duchové...hm tyhle knihy utváří dnešní mládež a to si myslím není dobře.
Nevím co se četlo před rokem 2000, ale já četla Káju Maříka a poté Pottera. Už tam se mi nelíbila přítomnost tak strašného zla a vražd u tak malého děcka.
Nemám totiž ráda prolínání těžkých témat, které jsou na bedrech dětí.
Takže nedočteno a hodnocení? Hm znáte to...co poškozuje čistotu děcek a navíc se to nedá číst, tak má hodnocení jen jedno.
Děcka na opuštěným ostrově o kterým ani nevědí, zda ostrovem vůbec je.
Celé to je o věku 6-12 let, vše se nese ve stokrát opakovaném heslu JÁ MÁM LASTURU.
Musím vám vzít iluze - je to prostě o hloupých děckách, co se strkají o lasturku a SPOILER !!!!!
(jeden z nich holt upadne ze skály a praskne mu palice. Celkem umřou takhle vlastně dva.)
Takže zlo a hrůza? ne, spíš nezralost, nesmyslný plácání a děj o ničem.
Co se týče hlubší myšlenky, tak ji v tomto příběhu nevidím. Kdyby to byla část lidí uvězněná v kleci a měli by se dostat ven díky promyšlené strategii, pak bych chápala, že se ukáže lidská podstata...tady šlo ale o děcka, který se holt pojančily z možnosti být bez dohledu dospělých.
Jo a mohl by mi někdo vysvětlit, co je to BĚHUTÉ vánky a zrcadlení trochu POTUCHLO? ( do zpráv, děkuji)
Jinak divně zní i slova zvedl se REPOT nebo šlahouny VĚNČILY stromy.
Slyšíte taky mezi těmi řádky ten výtlem Kotlety ?
Jakou má, chlapec jeden vtipná, radost z toho, jak hezky umí vzít dílo jiných a poničit ho vlastní rukou a že mu to druzí ještě nadšeně žerou??
To, že tím pádem hodnota původního díla i autora jen stoupla mu zřejmě nedošlo.
Pro mne je tento autor slaboduchý blbeček rádoby vtipálek a drsňák, který ale nemá co vlastního nabídnout.
A takové typy, jak známo, mají nejvíce následovatelů, proto se tomu mega nadšení z těch nic-výplodů nedivím.
Takže ač milovnice fantasy a divnejch potvor, tak jemu s chutí říkám NE.
(proč tu není možnost nálepky BRAK?Tady bych věděla, že je na místě! )
Nemám ráda tyto srdceryvné náměty který cílí přímo na srdce čtenářů ... a rozporuplnost postav tomu moc nepřidá. Chápu strach z konce a bolest z toho, co opustí... ale jistá místa tam byly taková jakože spíš na obtíž.
Autorovo vyjádření na konci, že se vším se mu muselo pomáhat a musel po nátlaku rádců spoustu věcí přepisovat, mne dostalo - takže jakápak oslava mladého života, který se tváři jako megapisálek, když mu na to dohlíželo x dospělých a on se jimi řídil?
V podstatě to není jeho tvorba a je to znát - je to smatlané, přeplněné místy nepotřebnými údaji, cesta chlapce v muže evokuje Tolkiena a jeho boje jsou příliš.. dospělácké.
O tom, že mu to jeho rodinné vydavatelství laskavě vydalo a on měl cestičku prošlapanou ani nemluvím.
Prostě děcko mělo nápad a jeho rodina mu to zrealizovala.
Nic k obdivu. Zas tak úžasný výkon to skutečně nebyl a to když řeknu já - milovnice fantasy a světů a příšer - něco na tom už je.
( a ano Lectere, záporně mohou hodnotit i ti, kteří měli ze slohů vždy za jedna).
Zfilmované to může být dobré, ale skutečně, ke čtení toto bylo jen chvíli.
Krásně psaná historie zinscenovaných obvinění. Můžu ji číst pořád dokola a úplně cítím tu temnou atmosféru.
Aha. Máš sex. dysfunkci a osvítilo tě to? Tak o tom napiš.
Bohyně i bytost.....a autorka asi magor.
Pro apelace na to, jak hnusná jsem, když jeho jako autora odmítám, jsem tomuto dala šanci.
Zkusila nesoudit předem a plně to prožít. Vnímat ten příběh. Ale ať jsem se snažila hledat děsivá místa a okamžiky, u kterých bych nedýchala, jaksi se nedařilo.
Což by MISTR HORORU umět měl na každé stránce.
Že od knihy o pohřbívání zvířat mám očekávat zombíky a oživení mrtvého syna by mne fakt nenapadlo.
Asi to na mne neudělalo dojem proto, že jsem tento příběh četla ve dvou odlišných verzích, ač jsem nevěděla, že jde o Kingův pův. námět.
No prostě nezaujalo.
Spousta stran o ničem.
Konec? divný.... Prostě zase podsunutá hysterie pro něco, co si toho megauznání a vynášení do nebes nezasluhuje.
Kdo čte před spaním De Sadeho, toho nevyděsí nějaký vraždící mimino v obleku a trošku smradlavější číča.
Knihy Ireny jsou tak ženské klasické, že už se do nich skutečně pouštět nebudu.
Víra v to, že tohle bude jiné, byla opět v záriodku udusána již jen tím námětem.
Pro milovníky trůnů králů a rytířů dobrý.
Pro ty, který to nemusí, to bude zdlouhavá nuda, miliarda jmen a postav, popisy děvek jídel počasí a okolních piplaček a tak se to prostě celé táhne.
Ano, označení Naučná literatura je správné - naučme ženy, že při odchodu do země tak odlišné kultury nemohou očekávat, že se ten muž bude chovat stejně jako v Americe.
Opravdu nevím, co ženský od těchto národů čekají, proto mne popuzovalo neustálé šokované podivení " jak to, že tu se chová tak a doma byl tolik odlišný?"
Dvě hvězdy za to, že se jim to povedlo.
Můžeme litovat tu situaci a postavení žen, ale ne to, že se pro toto opakovaně rozhodují dobrovolně a ještě stále s hloupou vírou " na mě takový nebude".
Nemyslím si, že autorka se chtěla extra předvádět,. Popiska je jasná -. ukazuje druhou stranu duší dětí v Japonsku - každý si je vybaví jako úslužně se uklánějící panáčky, kteří se nevzmůžou na odpor,... ale to, že je moderní se rodičů zříci ( hlavně ve stylu visual kei) a že tradicionalismus vytlačuje amerikanismus, je smutným faktem.
Pro nás, kde takto děcka žijí zcela běžně, to není až tak šokující, jak bychom si přáli... přesto je to zajímavé.
A to jsak kniha, tak i film.