tisha8409
komentáře u knih
Černý pes
Stephen Booth
Souhlasím s honajzem - kydů okolo je tam nepočítaně. Až na straně 54 se teprve dozvídáme bližší info o případu.
Celou knihou se otravně během pátrání neustále opakuje STAŘÍK/MUŽ SE PSEM, jako by tam ten pes nějak extra zvlášť figuroval.
Otázka čtenáře, který nečte moc detektivky, ani je nesleduje: Rektální teplota se měří na místě činu?
Text se míchá s popisem okolí, počtem obyvatel, popisem zahrádek a květin nebo odlesků bot, přemýšlením vyšetřovatelů, kde sedává manželka podezřelého a co dělá Fryová po práci, co jí, to s tou botou na stránce o Číňance je taky dobré, o Cooperově schizofrenní matce tam nemuselo být tolik detailů....prostě všeho zbytečně mnoho.
Pár podivných nebo zbytečně detailních hlášek, kterých tam jsou tuny:
...a houbičkou na modrém plastovém držátku umýval hrnečky...
...držel hůl a její slonovinová rukojeť ve tvaru vlčáka jako by se z ošoupané mosazné tyče upřeně rozhlížela kolem. ( rukojeť se rozhlížela?)
Fryová nikdy dřív slepici tak zblízka neviděla. Polkla a přísahala si, že už nikdy nespolkne jediné vajíčko. (muž slepici zakroutí krkem, neboť je zraněná- "vy jste ji zabil!" nechápala Fryová (drsná, bystrá, karate provozující komisařka by ji tím pádem očividně nechala se trápit, protože je taková hloupější jak vidno).
...seděla vzadu za dopraváky v šustivých, žlutých fluoreskujících vestách. ( kolik jich na sobě si měla?)
...pantofel ležel na boku, šokující a obscénní svou obyčejností. ( uh???)
No prostě pointa příběhu není tajemná ani hrozivá, spíš vypovídá o nehodě, takže nic, za co těch +- 400 stran stálo. Vynechat polovinu keců, tak má ani ne 200 stránkový příběh o děcku, které většina litovala, a na druhou stranu zatracovala a nenáviděla. A takových rozporů tam je plno.
Hm ne, nezaujalo a rozhodně další díly číst nebudu.
Jako od maminky
Kate Jacobs
Takže co tu máme: jednu stárnoucí "hvězdu", která byla snad i v krabici od toaleťáku a ač radí krávoviny typu JAK UVAŘIT MÍCHANÁ VAJÍČKA, má exclusive dům, je náádherná ( ač si to v knize protiřečilo - "není typ krásky, která by diváky okouzlovala, ale byla velmi pohledná a atraktivní...tak byla nebo nebyla hezká??) a má promiskuitní dcery žijící spolu. Je bez chlapa, takže se zdá, že vede nic moc život. Taky nad tím hodně textu prosedí, pročumí a popřemýšlí.
Bábinu štve, že jí do šou nasadili hezčí a mladší, k tomu i chlapy, a tak se to stádo ve snaze zaujmout stalo trapnými pozéry s hořícími utěrkami a křičením JÉÉ NABER MI TAKÝÝ.
(Přišlo mi to jako na sílu točená Snídaně s Novou - to, co předvádějí moderátoři jakože JSME HEPY KŮL END BOŽÍ mi to velmi, velmi evokovalo. Prostě TRAPNÉ.)
Skákala jsem stránkami ve snaze najít tu pohodu, kterou evokoval popis děje na přebale... ale narazila jsem jen na spleť jmen, popisů toho kdo je kdo a proč začal vařit a nejvíc mne dostal sladký, lahodný konec aneb jak ke štěstí všichni přišli.
Pohádka pro dospělé romantičky prostě.
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
Alice Munro
Propánajána. Dokonalá spisovatelka dokonalých povídek, které chytnou a nepustí a nezapomenete na ně (prý).
Hm stačily mi tak první 4 povídky a věděla jsem, že čtu násilím a nemá to dál smysl.
Už v první povídce jsem nějak nechápala, proč se přítomnost prolíná s tunou detailů z cizích životů kdysi, popisem sídla, kdo jaké má kudrny, jak si to holky dělají na prázdninách nebo proč je povídka o tom,že se služka slepě sebere, jede někam jen na základě dopisu a bez ohlášení i s nábytkem, o který nikdo nežádal a ještě má tu drzost tvrdit, že se bude vdávat.
Potom rakovina, burácká neotesaná Helena a její statek...co tím kdo chtěl říct?
Měla jsem problém určit i dobu, kdy se to jakože děje - měla jsem v první povídce dojem že rok 1890-1920 a tento pocit se mne držel do chvíle, kdy si "pán pustil televizi". Aha. Takže naivní služtička, ovšem z nové doby.
Pche.
Prázdniny s Julií
Fan Vavřincová (p)
Toto jsem četla, ale nenadchlo mne to, asi proto, že je tam cítit ten sedmdesátkový podton, na dobu devadesátek takový.. nereálný - mluva především.
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
Víte, mně stačilo vidět ty fotky bordelu na nadšením praskajícím facebookovém profilu a Fotra popíjejícího a nechávajícího dělat Čeňka, co chce... nějak nemohu uvěřit tomu, že by ho v tom bordelování a nezájmu jeho paní povzbuzovala.
Pro mě je toto deníček leda tak blbce.
Pajonek to vystihl/a? zcela přesně.
Divím se, že se tomuto matky smějí...asi proto, že dnes je nevýchova moderní.
Pro mne jakožto antibydlenu je to degradace mateřství a výchovy.
Naděje vlasti.
Taková normální rodinka
Fan Vavřincová (p)
Super, kniha i seriál, nemůžu uvěřit, že to psalo tak mladé děvče.
Taková normální rodinka se vrací
Fan Vavřincová (p)
Tak toto bylo ale úplně mimo.... Je to psané jaksi.. hloupě, skutečně jako dítětem, co píše na blogísek.
A Verrrunka jde o dílo pozdně dopsané, tohle nemá s filmem co dělat.
Ďábelské puzzle
Pavel Jansa
Jeho knihy jsou příliš české... ta realita se mi špatně čte, proto hodnotím stejně jako u Gaudeama.
Obnažená Paříž
Stephen Clarke
Tři hvězdy za počáteční popis povahy a to, že toto svědectví se shoduje s tím, které jsem nějakou dobu nazpět o Francii slýchala. ( a že jsem tím pádem získala pařížský syndrom :) )
Zbylé hvězdy strhávám za to, že jde o spíše turis. průvodce - mně Paříž moc nebre, a to hlavně historicky ne.
Dcery Štěstěny
Tara Hyland
Takže nějakých 350 stran o jedné zbouchlé naivce, poté umřelé, panchartovi - chudákovi, bohatých sviních, fetu, hromadám pubertálních sexů a předvádění se, porno o kterým dotyčná "neví",namyšlenosti a nesmírné kráse a dokonalosti na všech frontách.
Pak stačí jeden naslepo zaslaný střevíček a budoucnost zajištěna.
Čekala jsem ságu o rodu, jež se díky své rodinné příslušnosti prostě všemožně snaží pozdvihnout svůj podnik ....a ne propána promarněných 350 stran o pubertě, rozežranosti, intrikách a naivitě...
Kdyby to autorka rozdělila na dvě knihy - TĚLESNÁ AKTIVITA PUBERTÁLNÍCH DCER NASTŘEDNÍ a BOJUJEME ZA FIRMU , měla by z toho dvě zcela odlišné knihy. Takhle je to mnohoset stran o ničem a dalších 200+ stran o něčem, co je shrnuto v závěrečném epilogu. (poochopitelně že dojatě dokonalém).
Takže jako ee, námět dobrý, ale provedení hrozné.
Slzet tady? nač čím, propána?
No, je to prvotina, snad se propříště poučí.
Gordon
Edith Templeton
Vida, tak co je pro někoho nezajímavým odpadem plným srajd, je pro druhého kultivovaná náhražka 50ti odstínů.
Zavři oči, otevři pusu
Jana Červenková
Od začátku mi to samo řeklo "zavři mě. Nic ti nenabídnu" tak jsem to udělala a nelituji.
Slepá skvrna
Torkil Damhaug
Sever opět plný úchylů. Divně žijících lidí, nefunkčních vztahů, ujetých děcek a podle toho jasněže i konaných aktivit.
Spousta stran o ničem, neustálé chození kamsi za kýmsi a dotazy "kdo jste? znal jste ji?co vám říkala?" a bla bla bla.
Jedna fetka, jeden zneužívanej a nad slunce jasnej pachatel.
Pro zajímavej začátek (úsek s Jo) dávám dvě hvězdy.
Temné kouty
Gillian Flynn
Tak pokud je TOHLE lepší než Zmizelá, tak já jsem teda na nos.
Začíná to autopopisem "já jsem tak divná a blbá a nijaká a kradu a nemám prachy- sakra jak to? vždyť JÁ jsem přežila masakr!!! "...hlavní oběti. Hrdinky nepíšu záměrně, tou ona není.
Pak se to promítne na dobu, kdy se to stalo. Spousta kydů o buranech na zadlužené farmě.
Neútešnej život, ale kdo jim za to mohl, že? Takže tím pádem divná matka, otec i děcka.
Pak zase zpět, cuk do dospělé oběti - jde na sedánek s divnejma lidma.
Je dotčená, že se opovažují nevěřit jejím dětským dokola omílaným faktům.
A to jsme na stránce s trojmístným číslem - poté skoky zpět k úvahám bráchy, matky, jí samotné.
Kecy, kecy ,kecy.
Mně fakt nezajímá křupáckej život v roce 85. Ani jak se k němu dostali, ani jak v něm hnijí jakože aktuálně.
Přečetla jsem dost na to, abych věděla, že jsem díky nálepce BestCELER zase nalítla. Pochvalné megarecenze na zadní straně knihy jsou výsměchem. Musí být.... jinak to nemůže být možný.
Takhle prázdná kniha prostě nemůže uchvátit lidi, kteří jsou náročnější a nespokojí se s prázdným kydáním.
Jsem proto ráda za ty, kterým tohle málo nestačí. Protože tohle teda vážně nestačí.
Francouzky neztrácejí šmrnc
Jamie Cat Callan
Hm jasně milionkrát omletá mantra LUXUSNÍ FRANCOUZKY - ŠARM A ŽENSKOST.
Viděli jste pravý stav na ulicích? Znáte nějakou skutečnou francouzku? Protože pokud ano, zjistíte, že jsou zcela nudné a běžné jako ženy v celé Evropě.
Jejich společenský styl je buď nudně nevýrazný, nebo klučičí, nebo přehnaný maglajz.
Přes den to ani nejsou ty pověstné, s kafem nebo knihou městem pobíhající svobodné klučičí typy v klobouku a boyfriendkách.. prostě nejsou.
Nejsou to bohyně ani majitelky extra vkusu... jsou to obyčesjný ženský, který drobí, když jí bagetu a žijí obyčejné životy proboha... nač to pořád vynášet až do nebes?
Pokud snad přirozenou ženskou eleganci, vyrovnanost, šarm a zdraví, tak v Asii.
